Tisíc střepů 8.

autor: Tessyna

A kdyby zrovna kolem nešla nějaká partička kluků, kteří nás od sebe odtrhli, asi bych ho zabil. Takhle se Andreas na mě ještě jednou vražedně podíval a jako by něco v puse cucal. A hned na to „TO“ něco vyplivnul. To mi přišlo k smíchu, protože to něco byl jeho zub. Tak přece jenom se mi podařilo mu něco udělat. Chtěl se po mně znova vrhnout, ale ti kluci ho doprovodili až na konec ulice.

„Díky kluci, myslím, že kdybyste nešli kolem, asi bych ho zabil,“ usmál jsem se na ně a jednoho z nich poplácal po zádech. Oni jen kývli a šli dál svou cestou. Až teď mi došlo, že tu někde musí být i Bill. A opravdu. Stačilo jen, abych se otočil, a u vchodových dveří jsem viděl plakat malé černé klubíčko. Opatrně jsem k němu přistoupil a začal ho hladit po vlasech. „No tak, Bille, už neplakej, už je to za náma.“ Bylo úžasný, jak se na mě podíval. Tenhle jeho pohled byl k zbláznění. Jako malé štěňátko se na mě díval a napřáhl ke mně své malé, křehké, ruce. Vzal jsem ho teda do náruče a odnesl nahoru do jeho postýlky. Tam ho přikryl peřinou a sedl si na okraj postele.

„Teď spinkej, až se probudíš, svět bude zase světlejší, uvidíš, hm…? Usmál jsem se na něj, naposled ho pohladil a měl se k odchodu.

„Tome?“ kuňkla ta malá hromádka.

„Ano?“ otočil jsem se zpět na něj a čekal, co z něj vyleze. Vím, že to, že mně miluje, mi neřekne, protože už to není dávno pravda, ale naděje umírá poslední.

„Děkuju,“ zašeptal a celej se schoval pod peřinu. Jen jsem se na něj podíval a se sklopenou hlavou odešel. Kdo ví, jak to teď všechno bude. Vrátí se ke mně? Nebo mě bude i nadále ignorovat a najde si jiného přítele? Já doufám, že ne. Nezvládl bych, kdyby přišel s tím, že má nového partnera a já se musel znova trápit. Ach jo, zase na mě leze depka. Ale proč? Vždyť jsem se právě dozvěděl nejlepší zprávu na světě. Bill kvůli mně nechal Andrease. No jo, jenže to ještě neznamená, že se vrátí ke mně. Tak moc bych si to přál. Tak moc, že to snad ani není možné.

Pomalými kroky se vracím do kuchyně, kde ještě pořád na stole leží ta káva. Vzhledem k tomu, že je ještě jakž takž teplá, vezmu si ji a zamířím do obýváku k televizi. Jenže v ní je zase úplně vygumováno. Všude samé romantické slaďáky. Nakonec to nechám na ROMANTIC TV a sleduju ohranej děj Titanicu.

By mě zajímalo, proč ten blbec nevleze na ty dveře za ní. Líp by to vyvážil a hlavně by se zachránil i on. Jenže to né. Von bude radši dělat hrdinu a umrzne v tý vodě. Jak tak přemýšlím nad tím nesmyslným dějem, pomalu se ubírám do říše snů.

Probudí mě až rána z koupelny. Je to jako by tam něco spadlo. Bill! Napadne mně jako první možnost a rychle se letím podívat, co se stalo. A opravdu, v koupelně stojí Bill a se smutným výrazem sleduje fén, který se rozletěl na 1000 plastových střepů.

„B-bille, jsi v pořádku?“ zeptám se ho hned, jak se vzpamatuju. On se na mně zase podívá tím svým smutným pohledem, kývne a ukáže na fén.

„Já ano, ale on už né. Máma mě zabije,“ fňukne ten malej žabáček a začne sbírat střepy a zbytky toho fénu. „Au,“ vypískne hned, jak sebere první kus.

„Co se stalo?“ zeptám se ho, a potom, co mi ukáže svůj snad až do masa rozřízlej prst, ho chytnu za ruku a odtáhnu do kuchyně. Tam ho vysadím na linku a ruku mu začnu mýt pod vodou. Mezitím vytáhnu i dezinfekci, kterou nakapu na kousek vaty. „Teď to bude trošku štípat,“ oznámím tomu šmoulovi.

„Néé, já nechci… Tome, prosííííííím…“ piští Bill, ale to už má vatu dávno na prstíku. Během chvilky mu to sundám a zalepím náplastí. Alespoň si bude pamatovat, že má bejt opatrnej. Uraženě sleze z kuchyňské linky a odejde pryč. Však ho to přejde. Také jsem si umyl ruce od krve a čekal, až se vrátí. Podíval jsem se na hodiny a v duchu si řekl „36 sekund“ , které jsem začal odpočítávat. A opravdu. Uběhlo přesně 36 vteřin a Bill se se smutným pohledem vrátil. Přišel až ke mně a…