autor: Xinka
Bill se pokoušel vylézt zpět, ale neměl sílu v rukou na přitáhnutí. Tom nevěděl jak jinak zareagovat, než jej na sebe strhnout a začít líbat. Bill, jelikož byl v šoku, nespolupracoval, nezmohl se na nic. Tom si pro jistotu přehodil jeho ruce kolem krku, aby to vypadalo důvěryhodněji.
Osoba, která kolem prošla, se na ně nehezky podívala. Bill v něm poznal Mikiho. Jeden z hlídačů. Bylo mu jasné, co bude následovat. Proto se od Toma odtrhl. Museli pryč – to bylo jasné.
„Tomy, prosím, pojeďme pryč,“ zkusil Bill.
„Billy, musíme tu zůstat, večer pojedeme, slibuji.“
„Tome, ale ty to vůbec nechápeš! Musíme jet hned teď!“ Křikl po něm. Ušlo něco Tomovi…? Věděl Bill, kdo byl ten kluk? Věděl, že nebyla vhodná chvíle, ale zeptat se musel.
„Kdo to byl?“
„Nikdo, Tome, prosím tě, pojďme pryč,“ řekl a naléhavě se přitulil do jeho mikiny. Tom tedy dále neprotestoval. Okamžitě nastoupil do auta a velkou rychlostí opouštěli Amsterodam. Udělali chybu? Viděl je někdo?… Viděl… a zrovna osoba, která byla pravou rukou Mullera, Billova šéfa.
Chlapci však o tomhle vůbec nevěděli a okamžitě opouštěli město, a následně i zemi. Tom mezitím zavolal své kamarádce, aby mu nechala poslat všechny věci, které v Amsterodamu měl. S Billem si nedělal starosti. Jeho věci zůstaly v jejich domě. Občanku si jednoduše vyřídí. V autě se snažil uklidnit uplakaného Billa. Ten se neustále ohlížel do zpětného zrcátka, jestli za nimi nejede nějaké auto z jejich ´´firmy´´… Když si po 2 hodinách cesty všiml, že za nimi jede nějak dlouho černé auto, začal panikařit. Tom, který se musel soustředit na řízení, nevěděl, jak by mu měl pomoct. Zastavil na nejbližší benzínce a jasně mu nakázal, aby zůstal v autě. Když viděl auto, které zaparkovalo vedle, okamžitě zpanikařil a vyběhl z auta. To však dělat neměl. Neměl šanci doběhnout za Tomem. Muž, jenž vystoupil z auta, jej chytl za ruku a než stačil napočítat do 3, jej odvážel pryč. Dveře spolujezdce Tomova auta zůstaly otevřeny. Když se blížil k autu, srdce se mu zastavilo. Nebyl tam… jeho bráška, kterého nedávno našel, tam znovu nebyl. Asi nikdo si neumí představit, jak mu bylo. Budou se znovu opakovat ty 2 roky? Bude Bill zase dělat prachobyčejnou děvku? Trhalo mu to srdce. S pláčem nasedl do auta a jel na nejbližší policejní stanici.
Po roce se znovu hledal BILL KAULITZ. Tom už na další dny pláče neměl. Zavřel se ve svém pokoji a nevycházel. Nekomunikoval s okolním světem. Proč by měl? Neměl osobu, pro kterou znovu našel smysl svého života. Co se Tomovi honilo hlavou?… Kde je jeho malý bráška? Ubližují mu?… Skutečnost bolela. A to hodně.
Mladík, jenž plakal a prosil snad více než dva roky zpět, sebou trhal na zadní sedačce černého BMW, ale pod tíhou osoby, která na něm ležela, to bylo zcela zbytečné. Raději by dělal dobře jiným chlapům než tohle. Bolelo jej to. Neuvěřitelně se třásl a vzlykal.
Jestli si někdo myslel, že se ten chlapec vzpamatuje do dne, snad do dvou dnů, ten se mýlil.
Uběhl týden a Billa opravdu našli. Tom jej opravdu dokázal znovu najít. Ale raději by jej našel tak jako předtím, než tak jako teď. Nadechl se a vešel do psychiatrického zařízení. Náhlásil se a bylo mu sděleno 3. patro 6. dveře zleva. Pokoj 483. Skutečnost, že tam je jeho bratr za zamčenými dveřmi, čtyřmi bílými stěnami, a zamřížovanými okny, jej děsila. Ale chuť jej vidět mu dala odvahu chytnout za kliku a potichu vejít. Černovlásek se houpal ze strany na stranu na své posteli a díval se oknem ven. V rukou svíral panenku, a neustále opakoval jedno jméno. „TOMI“… Tom k němu po chvíli přišel bliž a položil mu ruku na rameno. Bill se automaticky se strachem v očích odsouval do úplného rohu, co nejdále od Toma. Přes zaslzené oči se mu člověk před ním rozmazával…
„Nechci ti ublížit. To jsem já, Tomi. Bráško, no tak.“ Bill se však stáhl ještě více, když viděl ruku, blížící se k němu. Tom jej opatrně pohladil po tváři. V tu chvíli Bill začal plakat a prosit, aby jej nechal a nic mu nedělal. Okamžitě mu došlo, jak moc musel trpět. A věděl, že to nebude jednoduché získat si Billa zpátky. Bude to chtít hodně úsilí, ale pokud se jednalo o jeho brášku, hodlal podstoupit vše. Věděl, že utrpěl strašný šok, a že i s tím byla veliká šance na ztrátu paměti.
„Billy, podívej… Já jsem tvůj bráška, a nechci ti ublížit. Chci si tě vzít zpět domů, ano?“ Chlapec nereagoval, stále seděl stažený v koutě a klepal se. S tímhle Tom nepočítal. Nepočítal s tím, že jeho malý bráška bude mít takové následky. Měl vůbec sílu se o něj postarat? Vždyť se jej Bill bál. Nemohl se na něj pomalu ani podívat. Promluvit ještě možná tichým hlasem, ale jakmile se k němu přiblížil, Bill začal okamžitě plakat. Dnes už neměl sílu se trápit pohledem na něj. Chtěl jej obejmout, potřeboval jej na chvíli cítit u sebe. Prudce se k němu sklonil a objal jej. Bill opět začal plakat a prosit.
Tom vyšel z jeho pokoje směrem k Billovu osobnímu lékaři. Tam byl seznámen s tím, že jeho strach z osob bude trvat dlouho. Nemusí se jej dokonce vůbec zbavit. Ztráta paměti však jen chvilková… S poděkováním vyšel z ordinace, a pomalými kroky opouštěl park psychiatrického zařízení. Naposledy za dnešek ukotvil pohled na 3. patro a šesté okno, a odcházel domů. Bill mezitím dostal prášky na uklidnění, po kterých za pár chvil usnul do neklidného spánku.
xXx
Následující týdny se opakovalo to samé, ovšem nastala jedna velká a podstatná změna…
Snad se dílek alespoň trochu líbil. Možná je to trochu zrychlené, ale řikám, první povídka tak snad se nebudete tolik zlobit… Xinka_
autor: Xinka
betaread: Janule
Chudáček Bill:-( mě je ho tááák líto! Ale je to náádherná povídka, miluju ji!
zbiju tě.. chudák Bil dělat z něj magora
jaj,no tyjo. doufám, že se Bill rychle vzpamatuje, ať je to víc happy. Jinak je to úžasný. Dojemný…:)
Kdo by se zlobil? 🙂 Je to moooc pěkný!
achjo… to je komplikovaný xD nevím proč, ale u věty, že Bill svíral panenku jsem dostala záchvat smíchu xD já vím, že se to asi nehodí, ale nemohla jsem si pomoct 😉
jinak dílek opět krásný ♥
Wá nO ŠwagrO Ty si božKá:D:D:D úŽažNé toto!ChudáčeK BiBi ;(
chudák..ten si ale musel zažít…
mno wowky honem rychle dál je to napínavý 🙂
na první povídku to vůbec není špatný… jenom teda koukám, jaké měl Bill lidumilné "šéfy", pokud se psychicky zlomil poté, co jej od Toma unesli na té benzince, tak bych spíš čekala, že se ho zbavějí jinak, než "pouhým" zavřením na psychiatrii, spíš bych čekala, že ho třeba odbouchnou nebo tak nějak:-) no ještěže na něj byli takhle hodní protože jinak by se bráškové už asi nenašli…
pche… chudáček…