autor: B-kay
Bella nadšeně zavýskala a s radostí v očích sledovala tváře obou bratrů. Bylo na ní vidět, že je konečně šťastná a že Toma upřímně miluje. Kde kdo by si mohl pomyslet, že se z ní časem stala mrcha, která Tomovi bránila se s Billem stýkat, ale Bella taková nebyla. Upřímně a z celého srdce Toma milovala a chtěla jenom to, aby se stal po jejím boku tím nejšťastnějším mužem pod sluncem. Udělala by pro něj cokoliv. Ze začátku měla sice obavy z Billa a z toho, jak se k ní zachová, ale Bill k ní byl milej a ohleduplnej hned první den, co se setkali. Proto věděla, že když vloží do jeho rukou své štěstí, ochrání ho…
„Miláčku, nechtěl by sis s Billem promluvit? Neviděli jste se dlouho a já chápu, jestli chceš být teď s ním,“ pohladila jej měkkým pohledem a čekala, jak na to Tom zareaguje. Ten však nic neříkal. Pořád smutně zíral do bratrových nádherných očí a cítil, jak se zbytky citu, který v sobě pohřbil dostatečně hluboko, snaží dostat na povrch. Možná ještě před rokem by jim podlehl, ale stovky kilometrů, které je od sebe dělily celých 365 dní, udělaly své a on to v sobě dokázal v klidu potlačit bez nějakých větších problémů…
„Ne, to je v pořádku, lásko. Necháme Billa, ať si dělá svou práci a my bychom zatím mohli zajít třeba na oběd, co ty na to?“ Bella na chvilku nechápavě zkameněla, jako by se snad chtěla ujistit o tom, co Tom řekl. Bill trpce stiskl rty a snažil se v sobě potlačit tu bolest a zklamání, které cítil. Oči jej štípaly tak ostře, že myslel, že to nevydrží a rozpláče se rovnou před nima. Zhluboka dýchal a pokoušel se udržet ve své pozici agenta svatby. Tady totiž už nebyl ničím výjimečným… Tom jej už nepotřeboval. Ani jako bratra, absolutně ztratil zájem o jeho osobu a z jeho ostrých a chladně cizích pohledů nedokázal vyčíst vůbec nic. Jí říkal lásko… jí se dotýkal… na ni se díval měkkým a vlídným pohledem a Bill? Ten jakoby tam ani nebyl.
„Bille, a co kdybys šel s náma, hmm? Miláčku, celej den jsme společně běhali po městě, Bill si podle mě zaslouží malou přestávku,“ Bella, která jako by vytušila napětí mezi dvojčaty, se to pokusila nějak zachránit. Zřejmě však marně.
„Ne, Bello, děkuju. Já mám stejně ještě kopu práce a jaksi mě přešla chuť k jídlu,“ věnoval zdrcený pohled svému bratrovi, se skloněnou tváří je pozdravil a vypochodoval z květinářství…
„Ano, mami… já se pokusim přijít, ale nic neslibuju… jo… pa,“ Simone Billovi volala snad potřetí, aby jej přesvědčila, že by bylo hezké, kdyby se alespoň jednou společně nasnídali jako rodina. Bill totiž pořád někde lítal, ustavičně se na něco vymlouval, a i když jej to moc mrzelo, nenašel si na rodinné schůzky moc času. A teď, když v jejich domě na čas zůstali bydlet Bella s Tomem, se mu tam chtělo ještě míň. Pořád měl před očima jeho tvář. Kdykoliv zavřel oči, kdykoliv se nad něčím zamyslel, pořád cítil ten chlad, který ním prostupoval, když se na něj Tom upřeně díval.
Ležel tiše na prostorném gauči, kolem něj se rozlévalo ospalé ticho. Jedinou společností byl malý kocourek, kterého Bill jednou našel před bytovkou v dešti a ujal se ho. Nechtěl mu dávat jméno, protože by stejně skončil jenom u jednoho… a tak mu raději říkal prostě kocourku. Zvuků, jež pocházely z televize, si nevšímal a soustředil se na seznam, který si pečlivě připravoval. Byly na něm všechny Bellyiny požadavky a připomínky, dokonce i všechna její přání ohledně svatebního dne a hostiny.
Bylo už něco po desáté, a ačkoliv byl Bill už dost unavený, nechtěl jít spát. Pořád by přemýšlel jenom nad tím, čím Tomovy ublížil? Co mu udělal? Proč je na něj takovej? Kdyby jen věděl, jak mu svým chováním ublížil…
Smutně stiskl víčka a na chvilku sundal své brýle, aby si protřel unavené oči a dopřál jim alespoň chvilku volnosti. Bez nich toho sice moc neviděl, ale to bylo vedlejší. Vlasy, které nosil ve dne vždycky úhledně upravené do jednoduchého culíku, mu padaly do tváře a vytvářely tím mladistvý a přístupnější výraz. Kratší ofina mu padala podél pravé tváře a i jeho pohled únavou měkl. Už nebyl tak přísný a sebejistý jako v květinářství. Bylo mu do pláče… Schoulil se do klubíčka a tvář ukryl do dlaní. Nezvládne to… Tohle prostě nejde… Tom se za necelý měsíc žení, a pak to bude ještě horší.
V očích měl znovu hořké slzy a bříško se mu nepříjemně chvělo. Nechtěl plakat, a proto uznal, že by bylo lepší jít do postele a zapomenout na to. Notes tiše zavřel, odložil na stůl, stejně jako své brýle, hlavu opřel o polštář a rozvalil se po celé délce gauče. Pokusil se myslet na něco hezkého a zavřel oči. Spánek se však dostavil až překvapivě rychle. Přešlo sotva pět minut a Bill už byl unášen do svých snů… do snů, kde neexistují žádná pravidla ani příkazy. Do snů, kde je možné úplně všechno… do snů, kde jej měl jeho bratr ještě rád…
Lehce se zavrtěl a nepatrně si skousl rty. Na tváři cítil letmé chvění a opatrné doteky. Někdo jej dokonce líbal. Chtěl otevřít oči a podívat se, kdo si tak naléhavě přivlastňuje jeho rty, ale neviděl nic než černočernou tmu. V uších mu hučelo a on cítil, jak se jeho křehkým tělem prolévala nehynoucí touha a neovladatelná vášeň. Když se chtěl zeptat dotyčné osoby, kdo vlastně je, vyšel mu ze rtů pouze slabý vzdych, nic víc. Nemohl se hýbat, cítil jak je vzrušený. Bylo mu jedno, kdo jej líbá, líbal jej stejně divokým a zuřivým tempem. „Ach Bože, Bille…“ sykla mu ta osoba vášnivě do ucha a Bill až tehdy poznal, o koho se jedná…
Než se však stihl vzepřít, prudce otevřel oči a vystřelil do sedu jako raketa. Jeho dýchání bylo pořád hluboké a naléhavé, jako by ještě pořád cítil ty horlivé a vlhké polibky. Šokovaným pohledem sledoval svůj vzrušený klín a nemohl uvěřit, jak hluboce klesl. Připadal si jako nějakej idiot. Dlaní si setřel ze rtů neexistující příchuť bratrových rtů a zničeně sklopil pohled k zemi. Bylo to mnohem horší, než očekával. Z té svatby a všeho kolem už začínal šílet…
O několik kilometrů dál se však dělo to samé. Tom si na tyhle sny už zvykl, přesto jej tenhle zarazil. V jeho představách se s Billem pokaždé jenom líbal, ale polibky mu opětovány nebyly. Proto jej úplně vyvedlo z míry, že jej Bill v tom snu líbal stejně dychtivě, jako líbal on jeho. Nechtěl myslet na to, kdy se mu zdálo o bratrovi naposled… možná to bylo přesně v tu noc, co se rozhodl odejít od něj co nejdál… Odejít a zapomenout na zakázaný cit, který v něm rostl… Myslel si, že jej to přešlo, jenomže když jej spatřil – znovu tak krásného a smyslného – neovládl se a tohle bylo důsledkem. Smutným pohledem plným strachu sledoval, jak je peřina, jež spoře ukrývala jeho nahé tělo, malinko nadzvednutá. Nerozuměl tomu – vedle něj ležela jeho snoubenka a on by dal přesto všechno na světě za to, aby mohl být u Billa a vnímat jeho blízkost. Moc mu dnes ublížil a byl si toho vědom…
autor: B-kay
betaread: Janule
teda…ti klui si asi ještě zažijou věcí…už se na to těším….B-kay, doufám, že se nenecháš strhnout vlnou sadismu, který je na blogu a tvoje povídky budou pořád tak nesadisticky krásné!
Ale Bella je hodna…. On ji ublíží? To nechci
twl to je krásné..mám z toho dycky husí kůži!!..je to nádhernéé…rychle dááál!!
Překrásný..a taky hrozně napínaví:-)
No že bude Bella hodná na tn bych newsázela,dyť jak to dopadlo w pohromě že jo.
Každopádně je to krásný…
Další, moc krásný, díl. Opravdu jsem se do této povídky zamilovala.
Wau, je to super :)Máš opravdu skvělý nápady :))