Bublinky

Konečně jeden den volna! Kde by se dal trávit lépe než ve wirpoolu?

Nemohu uvěřit tomu obrovskému štěstí. Konečně jsme dostali možnost trochu si zarelaxovat. Nějakou shodou úžasných okolností bylo odvoláno několik závazků na dnešní den a já se už neuvěřitelně těšil, až zapadnu do wirpoolky. Natáhnul jsem si plavky, přes ramena hodil ručník, pečlivě za sebou zamknul dveře hotelového pokoje a sjel výtahem do požadovaného patra. Prošel jsem dlouhou chodbou, kterou lemovaly nejrůznější dveře, a zabočil na jejím konci vpravo. Vlezl jsem do celkem prostorné místnosti, jejíž největší chloubou byl bezesporu překrásný bazén plný azurově modré vody. Odložil jsem si ručník na jedno z plážových křesel, která tu tvořila dlouhou řadu a přešel ke kraji bazénu. Zlehka jsem se dotknul nohou hladiny vody a konstatoval, že má přijatelnou teplotu. Pak už stačil jen jediný skok a já se ocitnul v objetí příjemně chladivého živlu.

Zaplaval jsem si pár temp a potopil se celý pod hladinu. To příjemné ticho bylo osvobozující, i když možná trochu nahánělo strach. Po pár vteřinách jsem se vynořil zpátky na vzduch a setřel hřbetem ruky kapky vody z obličeje. Doplaval jsem ke schůdkům a vystoupal po nich zpátky na pevnou zem. Všimnul jsem si už při příchodu wirpoolu a rozhodl se, že tohle bude ta nejlepší relaxace. Voda ve vířivce byla příjemně teplá, usadil jsem se tedy na jedno z míst a čekal na bublinky. Naštěstí to netrvalo dlouho a celé mé tělo bylo příjemně šimráno a laskáno bublinkami vody. Dovolil jsem si zavřít na okamžik oči a užívat si ten zasloužený klid. Mé myšlenky se samovolně vracely k příšerně rychlému tempu mého života. Ještě stále jsem nechápal, jak rychle se člověku může změnit celý život.

Zatřepal jsem hlavou a otevřel oči. U bazénu stála skupinka lidí a beze spěchu si odkládali své věci na lehátka. Zřejmě to byla rodina, matka, otec a jejich dvě děti. Chlapec byl ještě malý, určitě mu nebylo víc jak pět let. Zrovna za sebou táhnul velikého nafukovacího koně a snažil se ho dostat do vody. Jeho otec mu s úsměvem ve tváři pomohl a posadil ho na hnědákův hřbet. Zamyslel jsem se nad tím, jak skvělé by bylo mít tu celou svou rodinu. Znovu jsem začal s pozorováním té šťastné rodinky. Otec se synem se máchali ve vodě a cákali kolem, matka seděla na okraji a v ruce držela foťák. Posledním členem rodiny byla nenápadná dívka. Hádat věk by bylo velice zrádné, ale rozhodně už nebyla dítě. Měla štíhlý pas a rozšířené boky, krásné dlouhé nohy a malá ňadra. Zadíval jsem se na její tvář, měla drobný nos, velice jemně tvarovaná ústa a vysoké čelo. Její oči zářily smaragdem a vlasy žhnuly sytě rudou barvou. Je krásná, napadlo mě.

„Tady jsi!“ mírně jsem se vylekal, když se kdosi dotknul mého ramene.

„Chodíš jako duch,“ zaprotestoval jsem a znovu obrátil svou pozornost k dívce. Chystala se skočit do bazénu.

„To bych ani neřekl… ty jí znáš?“ zmateně jsem se podíval do tváře svého bratra.

„Měl bych?“ pokrčil rameny a zjevně nad něčím přemýšlel. „Přidáš se?“

„Já… ale jo, proč ne,“ usmál se a vkročil po schůdcích do vířivky. Usadil se vedle mě a obrátil pohled k neznámé rusovlásce.

„Líbí se ti?“ jak hloupá otázka, napadlo mě. O to nepříjemnější pocit se mne zmocnil, když jsem nedokázal odpovědět.

„To je fuk… Kde jsou ostatní?“ změnil jsem preventivně téma a otočil se k bratrovi.

„Říkali něco o zoologický,“ ušklíbnul jsem se. Ti dva jsou jako malí… konečně jeden den volna a oni jdou na zvířátka.

„Bezvadný. Cože jsi nešel taky?“

„Říkal jsem si, že dělat společnost svému úžasnému a charismatickému bratrovi bude větší zábava,“ zasmál se tím svým zvonivým hlasem a rukou plesknul do vody. Ta se rozstříkla kolem a zasáhla mne do obličeje.

„Héj!“ vykřiknul jsem a s vervou mu tu spršku oplatil. Během chvilky se rozehrála velká bitva v malém wirpoolu.

„Jsi jako malý fakan!“ vyčetl mi Bill a s úsměvem se zavrtal hlouběji do vody. Zakroutil jsem hlavou a napodobil ho. To bublání bylo vážně příjemné…

„Tak líbí se ti?“ zatvářil jsem se otráveně, jak nejlépe jsem dovedl. Vypadalo to však, že se nehodlá vzdát.

„Ani ne, nemám rád zrzky.“

„Och, jistě,“ je divný. Měl bych asi zjistit, co za tím je. Možná, že je to přepracováním, poslední dobou dělá za dva. Jenže snažit se přesvědčit workoholika, aby zpomalil tempo, je prostě nemožné. Nebo v tom bylo něco jiného? Snažil jsem se urputně přemýšlet o posledním týdnu. Procházel jsem si v hlavě každý detail, dokud…

„Nad čím přemýšlíš?“ Bill se přisunul až ke mně a položil mi ruku na stehno.

„Nad tím, jak divně se poslední dobou chováš,“ nemělo smysl chodit kolem horké kaše. Třeba mi to řekne sám… a navíc, ta ruka na mém stehně… ošil jsem se, ale dotyk nezmizel.

„Já? To ty jsi ten, kdo chodí jako tělo bez duše,“ hrklo to ve mně. Já? Ponořil jsem se opět hlouběji do vzpomínek na posledních pár dní.

„Třeba jsem v přechodu,“ zašklebil jsem se na něj, „prostě stárnu,“ Bill se rozesmál.

„Chudáčku můj… s tím se musí něco udělat,“ zřejmě jsem nepochopil jeho náznaky, ale když posunul svou ruku o něco výš, bylo to jako kdyby mě praštili palicí do hlavy. Ztuhnul jsem a zadíval se do očí svého bratra, o kterém jsem se domníval, že ho znám.

„Bille,“ procedil jsem skrz zuby když vklouznul svou rukou pod mé plavky. „Okamžitě přestaň, nebo toho budeš kurva litovat!“ Tak končí romantika dnešního volného dne, pomyslel jsem si.

„Čeho budu litovat?“ rychle jsem stočil pohled k rodince v bazénu. Mé zděšení nabylo na síle když jsem zjistil, že zmizeli. A zesílilo s pohybem Billovy ruky. Laskal můj penis a tvářil se jako svatý obrázek. Bože, vždyť je to můj bratr!

„Nech toho, prosím!“

„Přestanu, až to budeš myslet vážně,“ opáčil mi.

„Já to myslím vážně!“ tajuplně se usmál a semknul ruku na mém penisu pevně v pěst. Proti své vůli jsem zasténal.

„Myslím, že tvé tělo nechce, abych to skončil,“ k čertu s celým mým tělem! K čertu s předsudky!

Bill se přesunul přede mně a zadíval se mi do očí. Pak přitisknul své rty váhavě k těm mým. K čertu s Billem! Prudce jsem ho chytil za krk a vnořil jazyk hluboko do jeho úst. V náhlém šoku se zastavila jeho ruka v mém rozkroku. Odpojil jsem se od jeho úst a zasyčel: „Nepřestávej, hlupáku!“ Ten výraz v jeho obličeji si budu pamatovat do konce svého bídného života. Vyšvihnul jsem se na nohy a vytáhnul za krk i bratra. Nalepil jsem se na jeho tělo, na ten dokonalý hrudník, kůže na kůži. Bill zasténal a já přiblížil nohu do jeho rozkroku. Zjištění, že Bill je přinejmenším stejně vzrušený jako já, bylo příliš opojné. Se zasténáním jsem se vrátil k původnímu polibku a pak ho ve víru vášně kousnul do rtu. Sledoval jsem kapičku krve, která stékala po jeho bradě. Slíznul jsem ji jazykem a pokračoval na jeho šíji. Laskal jsem každý kousek jeho bělostného krčku, pomalu, až mučivě, jsem se přesouval k ušnímu lalůčku. Bratrovy steny působily na mé vzrušení neuvěřitelnou silou. Bill znovu zapojil svou ruku, věděl jsem, že jestli bude pokračovat ještě chvíli, nedokážu si udržet žádné zábrany. Ovšem o to přesně Billovi šlo. Ve chvíli, kdy sjel prstem po páteři až k zadku a jemně se opřel o vstup do mého těla, jsem jej od sebe prudce odtrhnul, otočil ho k sobě zády a ohnul jeho tělo o kraj wirpoolu. Jediným pohybem jsem mu stáhnul plavky ke kolenům a přitisknul své přirození na jeho zadek. Nevím, kdo z nás dvou sténal víc nahlas, ale bylo mi jasné, že už nemůžu déle čekat. Hladil jsem bratra po zádech, líbal ho do vlasů a jednou rukou zamířil k jeho až dětsky jemnému pozadí. Když jsem vniknul prvním prstem do jeho těla, všimnul jsem si jistého detailu.

„Bille, nemám tu žádný lubrikant,“ otočil ke mně svou hlavu, ze rtu mu ještě stékal malý pramínek krve.

„Ser na to,“ ještě chvíli jsem uvažoval o náhradní možnosti, ale když Bill vyrazil svými boky vstříc mému prstu, hodil jsem všechno za hlavu. Obrátil jsem svou pozornost zpátky k jeho zadku a laskání té úžasné kůže. Po chvíli jsem přidal i druhý prst, bratr se mírně zachvěl. Pohyboval jsem prsty a snažil se najít to správné místo. Když jsem se dotknul malé uzlinky v jeho těle a Bill sebou hodil jako šílený, usoudil jsem, že má mise byla úspěšná. Bratr se snažil nabodávat na mé prsty, musel jsem ale dokončit svou práci. Přitisknul jsem se k němu co nejvíc to šlo a držel ho u stěny vířivky. Přidal jsem třetí prst a cítil, že si musím pospíšit. Jeho sténání mě dohánělo k šílenství.

„Sta… stačí!“ dal jsem bratrovi za pravdu, vytáhnul prsty a on frustrovaně zasténal. Navedl jsem svůj penis k jeho otvoru a přitlačil boky. Bill zalapal po dechu a mírně zaskučel. Já sám jsem měl co dělat, abych nevycouval, nebylo to zrovna příjemné. Bude lepší to udělat rychle.

„Promiň, bráško,“ zašeptal jsem, políbil ho do vlasů a na jeden příraz do něj pronikl. Bill zakřičel jako podřezávané zvíře. Chvíli jsem vyčkával, dával jsem mu možnost ukončit to. Jenže Bill je prostě palčák! Naznačil mi, abych pokračoval. Zkusmo jsem se pohnul, zkusil jsem proti němu přirazit. Díky Bohu, že neprotestoval! Nemohl jsem už na nic čekat, vyšel jsem z něj a prudce přirazil. Když Bill zasténal, neuvěřitelně se mi ulevilo. Jednou rukou jsem ho objal kolem boků a druhou nasměroval k jeho penisu. Chvíli mi trvalo najít správný rytmus mezi přírazy a pohybem ruky.

„Ó bože! Tome! Tak už do hajzlu přidej!“ nikdy bych si nemyslel, že pár slov ze mně může udělat živočišného samce bez mozku. Přirážel jsem proti Billovi rychleji a rychleji, z hlavy bylo vytěsněno cokoliv jiného než silný chtíč.

„Tome!“ slyšet Billa při vyvrcholení zakřičet mé jméno už bylo příliš. S hlasitým zaúpěním jsem vybuchnul a zhroutil se na bratrova záda. Když jsem cítil, jak vzrušení opadlo, s mírným sebezapřením jsem opustil jeho tělo. Otočil jsem Billa čelem k sobě a políbil ho.

„To bylo… vážně… zajímavé,“ usmál se Bill a sednul si zpátky mezi šimrající bublinky.

„Jo,“ na víc jsem se nezmohl, jen jsem bratra napodobil a objal ho. Seděli jsme tiše ve wirpoolu, oba příjemně unavení a s hlavami plnými zmatených myšlenek a nechali se laskat bublinkami.