autor: B-kay
Možná tak ani jednat nechtěl. Dělal to však proto, aby Billa chránil. Chtěl jej ochránit sám před sebou, dokud v sobě ještě našel sílu vyhýbat se mu. Čekal je společný měsíc plný plánů a příprav svatby, Tom však už po prvním dnu pochyboval, zdali to zvládne. Když jej dokázaly vzrušit Billovy vlahé polibky ve snu, jak by to s nima dopadlo, kdyby jej políbil doopravdy? Jak by na to reagoval? Nenáviděl by jej? Zavrhl by jej?
Tom prudce zavrtěl hlavou a opatrně se posadil. Byly to právě tyhle otázky, co jej donutily před rokem sbalit si věci a utéct co nejdál. Byl si téměř jistý, že by jej Bill nenáviděl… že by jej považoval za blázna. On si tak totiž někdy i sám připadal. Není přeci normální, abyste toužili po svém bratrovi. Jenomže u něj to nebyla jenom touha… Už dávno pochopil, že k Billovi cítí něco mnohem silnějšího. Nikdy to však sám sobě nepřiznal.
Tolikrát se mu chtěl svěřit. Tolikrát mu to chtěl všechno říct, ale bál se. Strach jej dohnal až k oltáři. Vezme si ženu, kterou měl sice moc rád, ale nikdy ji nemiloval skutečně. Bella byla jeho andílkem. Pomohla mu tehdy, když byl na tom nejhůř. Bez ní by to nezvládl. Její veselý smích a upřímná slova jej vždy dokázaly utěšit a dodat sílu. Měl ji opravdu rád a byl si jist, že si vybral správně. Pokud jej mohl někdo podržet, tak to byla právě ona…
„Lásko, ty jsi vzhůru?“ Tom se na okamžik lekl, když však ucítil na svém holém stehně teplý dotek, klidně vydechl.
„Bello, půjdu se dolů napít, ano? Hned jsem zpátky,“ zlehka políbil její úzké malinové rty a vyskočil z postele rychlostí blesku, s rukou nenápadně skrývající jeho vzrušené mužství. Bella jej s úsměvem sledovala, dokud se neztratil za dveřma, pak jí hlava uvolněně dopadla na měkký polštář…
Tom však neměl vůbec namířeno do kuchyně. Na něco takového jako žízeň vůbec nemyslel. Z vedlejšího pokoje si vzal džíny a triko, které na sebe rychle hodil a seběhl ze schodů. Nechtěl vzbudit mamku, proto se snažil být potichu. U dveří přes sebe ještě rychle přehodil velikou mikinu, vzal klíčky od svého auta a vyběhl ven.
Bylo mu jedno, kolik je hodin. Už by to déle nevydržel. Musel jej vidět. Musel jít za ním, i kdyby to mělo skončit hádkou. Dokázal by strpět všechno za cenu pěti minut, po které by se mu mohl dívat do očí. Když naléhavě otáčel klíčem a přímo surově dupnul na plyn, věděl, že dnešní noc nedopadne dobře.
Přesto se rozhodně hnal prázdnými ulicemi, dokud nezastavil u Billovy bytovky. Tady jej však odvaha přešla. Se strachem vzhlédl ke třetímu patru, ve kterém se nesvítilo. Přišel si až směšnej. Bylo přeci něco po čtvrté, každý normální člověk už dávno spal. Nemohl přeci doufat, že by na něj Bill snad čekal. Jeho rozhodnutí přijet sem bylo neuvážené a konal tak v záchvatu touhy a naléhavosti. Když se však jeho vzrušení zklidnilo a myšlenky se pomalu nořily do normálu, věděl, že by neudělal dobře. Měl si to nejdřív nechat projít hlavou a až pak jednat. „Bože, Bille,“ zavzdychal a hlavu nešťastně opřel o volant. Musel se až příliš krotit, aby mu z očí nestekla slza. „Mrzí mě to,“ zašeptal do vzduchoprázdna před sebou, když svůj pohled opět zvedl k bytovce. Poté klíčem znovu nastartoval a jediné, co po něm zůstalo, byl divoce vířící se prach všude kolem…
Billa však právě tenhle zvuk zaujal a jeho srdce začalo tlouct jako splašené, když si rychle nasadil brýle a přiběhl k oknu, kde uviděl bratrovo veliké auto, jak mizí za rohem.
„Ne, Tome, počkej!“ vykřikl a zklamaně třískl dlaněmi o chladný skleněný povrch. „Neodcházej,“ pípl a trpce stiskl rty. Věděl, že jej bratr už slyšet nemůže…
„Já tomu nevěřím. Rodina je konečně pohromadě,“ Simone málem nevěřila svým očím, když spatřila u příjezdové cesty také auto svého mladšího synka.
„Mami, omlouvám se. Nějak jsem se zdržel. Volali mi ještě kvůli té Bellyině kytici. Musel jsem tam zajít,“ Bill se na mámu omluvně pousmál a vtiskl ji rodinný polibek na tvář.
„Ach jo, ty a ta tvoje práce“ říkala si pod nos, když jej vedla do kuchyně, kde už všichni spokojeně snídali.
„Ahojky, Bille,“ Bella se na něj vesele usmála, ostatně jak jinak, a pokývala hlavou na volné místo vedle Toma.
Bill si nejistě napravil brýle, a když se jejich pohledy setkaly, snažil se působit hrdě a vyrovnaně. Tom také nejevil známky nějaké citové náklonnosti, jeho pohled byl příliš chladný a palčivý.
„Miláčku, no tak. Podívej se na sebe. Musíš víc papat. Pořád jenom pracuješ a pak jenom hubneš,“ Simone ustaranýma očima prolétla svého synka a pohladila jej po upravených vlasech sepjatých v jednoduchém culíku.
„Mami, Bill je prostě workoholik. Že sis na to už dávno nezvykla, to se ti divím,“ Tomova slova měla působit bodavě a svůj účel také splnila. Když mluvil o Billovi, díval se úplně jinam, jako by mluvil o nějaké věci v místnosti.
„Já se zase divím tobě, Bello, že ty jeho primitivní řeči zvládáš poslouchat,“ Bill už nechtěl víc plakat. Nerozuměl mu. V noci za ním přeci přijel a teď? Jakoby jej nenáviděl. Jejich pohledy se znovu setkaly a Bella hned poznala, že je zle.
„Raději budu mít primitivní řeči, než usedlej nudnej život,“ Tom se už nedokázal více ovládnout a z čirého zoufalství mu ubližoval nejvíc, jak jen byl schopen.
„Do mého života ti nic není! Je to jenom moje věc.“
„Jak já vím, jsi můj bratr,“ Tom ignoroval Bellyino smutné vydechnutí i Simoniny prosby, aby přestal.
„Najednou?? A kde ses flákal celej ten rok? Najednou sis vzpomněl, že máš i brášku?!“ v očích jej pálily slzy a rty měl bolestivě semknuté, jinak by se jistě rozplakal. Toma však otázka, kde se flákal, vytočila do zuřivosti. Naštvaně vstal a postavil se bojovně proti Billovi.
„Nic nevíš! Ničemu nerozumíš! Tak se do toho laskavě nep-leť,“ poslední slovo mu jedovatě hláskoval do tváře, přitom však dychtivě sledoval jeho hluboký pohled a plné rty. Tak moc jej chtěl políbit…
V očích obou se ukrývala hotová bouře, která vyvrcholila ve chvíli, kdy Tom drapnul Billa za límec černé košile.
„Tohle by už stačilo,“ Simone se mezi ně postavila právě včas, jinak by to dopadlo mnohem hůř.
„Lásko, co to vyvádíš?“ Bella nemohla uvěřit svým očím. Myslela si, že udělá dobře, když požádá Billa, aby uspořádal jejich svatbu, zřejmě se však spletla.
„Zbláznili jste se?“ Simone střídavě zírala z jednoho na druhého a žádala vysvětlení. „Mám toho už dost! Je mi jedno, co s tímhle chcete dělat, ale tohle tady už nestrpím. Bille, ty si ještě dnes
sbalíš věci a odstěhuješ se sem na tak dlouho, dokud se nebude konat svatba. A ty, Tome, se budeš věnovat své snoubence a budeš se snažit tohle všechno srovnat. Nechci slyšet jediné slovo,“ Simone byla mírumilovná, ale tohle už přestřelili oba dva.
sbalíš věci a odstěhuješ se sem na tak dlouho, dokud se nebude konat svatba. A ty, Tome, se budeš věnovat své snoubence a budeš se snažit tohle všechno srovnat. Nechci slyšet jediné slovo,“ Simone byla mírumilovná, ale tohle už přestřelili oba dva.
„Jak myslíš,“ Tom se ještě jednou vražedně zahleděl do Billových očí a pak uraženě vyběhl schody nahoru. Když se však za ním zavřely dveře pokoje, propadl bezmoci. Zničeně se podél nich svezl k zemi a svůj šílený dech se snažil tlumit ve chvějících se dlaních. Tohle nezvládne…
autor: B-kay
betaread: Janule
ty dva si ještě ublížej…no to sem zvědavá, jak dáš dohromady dva zuřící býky..xDDD
Jméno Bella mi vždycky připomene Twilight. Jenže tam Bella nebyla andílkem, ale upírkem… 😀
Ale nee, já měla takou radost, když se k Billovi rozjel, a bohužel to nedopadlo… Někdy stačí pár slovíček, abych byla rozesmutnělá:
"Ne, Tome, počkej!" vykřikl a zklamaně třískl dlaněmi o chladný skleněný povrch. "Neodcházej," pípl a trpce stiskl rty. Věděl, že jej bratr už slyšet nemůže…
🙁
Je to nádherný a cituplný.
Já jsem nějaká citlivka, normálně jsem u toho brečela:-D Hlavně když se hádali to prostě nešlo vydržet:-D No jo, chudáčci, ale to je tak nádherná povídka, prostě…a zase čekat do středy na další kapitolku, to je nějaká spravedlnost?:-((
chudáček…takový trápení
Sem už myslela že se porwou a wonn nic XD
Páni, no musím smeknout vypadá to zajímavě… ostatně jako vše od tebe že?
hele B-key nechtěla by jsi semnou napsat po icq nějakou ffku?
jo to icq je 357 693 233 tak se kdyžtak ozvy