autor: Rachel
Rty dredatého chlapce se zvlnily do širokého úsměvu a Tom se podvědomě pousmál. Oči však nechal stále zavřené, aby si mohl alespoň na pár okamžiků ještě užít toho nádherného snu. Sluníčko jej však svými paprsky šimralo pod nosíkem tak dlouho, dokud nespatřilo dvě rozespalá mandlová očka. Tom si dlouhatánsky zívnul a hlavu položil zpět na polštář. V myšlenkách se neustále vracel k tomu nádhernému snu, který se mu zdál před chvílí. Ještě nikdy se mu nic tak krásného nezdálo.
Tom upřel pohled na sluníčkem ozářené okno a zasnil se. Zřetelně si vybavoval, jak spal tady na této posteli, zcela nerušeně a klidně. Najednou se však otevřely pootevřené dveře a dovnitř vešla vysoká postava. Vypadala jako anděl. Nádherné černé vlasy jí splývaly kousek pod ramena, rty se mile usmívaly a ty oči – kde je jen Tom viděl? Byly čokoládově hnědé a rozzářené jako ty nejjasnější hvězdy na nebi. Osůbka k němu přistoupila, něžně prstem přejela po jeho tváři, tiše vyslovila zdrobnělinku jeho jména a pomalu vyšla ze dveří ven. Nic tu po ní nezůstalo, jakoby se do země propadla. Jen mírně pootevřené dveře Tomovi napověděly, že to celé možná nebyl jen sen. Tom se na ně tázavě podíval, nato však zavrtěl hlavou. Přece je sám nechal pootevřené a navíc kdo by sem chodil? Usilovně se snažil vybavit si alespoň tvář toho anděla ze snu. Byl mu tolik povědomý, ať však Tom přemýšlel, jak mohl, na žádnou odpověď nepřišel.
Po chvilce zmateného poposedávání na posteli upřel pohled na sluníčko, které i navzdory pozdním odpoledním hodinám nepřestávalo žhnout a pálit. Tom natřepal polštář a rázně vstal z postele, nesouhlasně vrtíc hlavou. Byl to jen sen. Asi jsem dneska přebral sluníčka. Bůhví, co se mi po celém dni, stráveném na slunci, mohlo zdát.
Vůbec si nevšiml přísného pohledu, který k němu sluníčko vyslalo a zamířil ke dveřím. Simone se měla do půlhodiny vrátit a také chtěl vědět, co dělá Bill. V domě bylo až hrobové ticho a Tom si pomyslel, že Bill je nejspíš venku na zahradě. Už ze schodů však uviděl, jak moc se mýlí. Bill seděl na zemi, opřený o gauč a v ruce držel svého nového mazlíčka, který si teď užíval spánku v jeho teplých dlaních. Bill seděl téměř bez hnutí a pozoroval tu spící chlupatou kuličku, když však uslyšel na schodech kroky, pomalu zvednul hlavinku. Tom k němu přešel a s úsměvem si k němu přisednul. Bill se malinko odsunul, aby měl Tom dostatek místa a při pohledu do jeho očí se musel pousmát.
„Vyspal ses?“ optal se šeptem a při pohledu na otlaky na Tomově tváři, které mu způsobil měkký polštář, se jeho úsměv rozšířil ještě víc. Tom přikývl.
„Vyspal. A co králíček?“ stočil pohled na bílé klubíčko, choulící se v Billových dlaních.
„Chvilku jsem si s ním hrál a potom asi únavou usnul. Takhle spinká už půlhodiny,“ usmál se na Toma, který se na to stvoření před sebou nemohl vynadívat. Nemohl uvěřit tomu, že takoví malí tvorečkové, jako jsou právě králíčci, dokázali vykouzlit na Billových rtech ten nádherný úsměv. Od chvíle, co vyšli ze zoo, z Billovy tváře ještě nezmizel. A Tom byl králíčkům neskonale vděčný. Konečně měl před sebou šťastného Billa s tím nejkrásnějším úsměvem, jaký kdy viděl. Zadíval se do rozzářených čokoládových očí, které před těmi jeho však ihned plaše uhnuly.
Bill se díval z okna ven na rozkvetlou zahradu, avšak jeho myšlenky byly docela jiné. Cítil na sobě Tomův pohled, který mu však vůbec nebyl nepříjemný. Stačilo jen, aby mírně pootočil hlavu a spatřil by odlesk dvou kovových kuliček ve spodním narůžovělém rtu, který se společně s tím druhým zvlnil do milého úsměvu, který Bill tak dobře znal. Vždyť jej vídal den co den. Den co den se na něj Tom usmíval, choval se k němu mile a hezky a právě proto se Bill rozhodl poděkovat mu. Upřel oči na Tomovu tvář a pomalu se nadechl.
„Tome, já… chtěl jsem ti poděkovat za dnešek a… a taky za všechno,“ pípl šeptem, tentokrát to však nebylo proto, že mu v náručí dřímal bílý králíček. Tom však okamžitě zavrtěl hlavou, čímž ukončil další příval Billových díků.
„Nemáš mi zač děkovat, Bille. Jsem rád, že jsem ti udělal radost,“ opatrně vztáhnul ruku a pohladil Billa po vlasech. Bill se mírně pousmál a sklopil oči ke králíčkovi, který pořád tiše pospával v jeho dlaních. Najednou však uslyšel tichou prosbu.
„Můžu si ho pohladit?“ zeptal se Tom opatrně, sledujíc Billa, který souhlasně přikývl. Jemně položil prsty na bílou srst a začal králíčka pomalounku hladit. Bill pomalu povytáhl svou bílou ručku zpod králíčkova teplého bříška a po chvilince už se prsty obou chlapců probíraly tou hebkou srstí. Byla bílá jako peříčko a lehká jako vánek. Dokonce i králíčkovo tělíčko, ačkoli spal, bylo příjemně teploučké. Tom se pousmál králíčkovu ocásku. Byla to spíš malá chundelatá bambulka, také bílá jako padlý sníh. Tom se usmál a popaměti se bříšky prstů vrátil zpět na králíčkovo tělíčko.
Jeho prsty však ustaly ve veškerém pohybu, když místo jemné králíčkovy srsti ucítil něco jiného. Něco mnohem mnohem jemnějšího. Srdíčko se mu prudce rozbušilo, když sklopil pohled dolů a uviděl svou ruku tolik blízko té Billovy. Jejich prsty se téměř neznatelně dotýkaly, a přesto ten jeden jediný dotek vyvolal splašené bušení srdíček obou chlapců, jejichž pohledy se upíraly na králíčkovu srst.
Tom si je upřeně prohlížel. Jeho dlaň byla oproti té Billově o poznání větší a snad i trochu opálenější, zatímco ta Billova byla jemná, bílá jako padlý sníh a už na pohled tak křehká, jako ručka porcelánové panenky.
Bill měl v hlavince dokonalý zmatek. Srdíčko mu bilo jako splašené a u bříška cítil zvláštní pocit, který mu však už nebyl tak neznámý. Cítil jej dneska ráno, když jej Tom držel v náručí a cítil jej i teď. V duchu se celý chvěl a bál se pozdvihnout pohled k tomu Tomovu. Podvědomě cuknul ručkou trošku dozadu, čímž nechtěně zavadil o králíčkova ouška. Zvířátko okamžitě otevřelo svá očka a zvědavě nakrčilo čumáček, tulíc se k Billovým dlaním. Bill si jej pomalu vzal do náruče a s hlavinkou neustále sklopenou jej začal hladit, uhýbajíc tak před Tomovým pohledem.
Vyrušil je zvuk auta, které zaparkovalo před domem a následný Simonin pozdrav.
„Ahoj, kluci! Tak kde jste, přivezla jsem večeři,“ nabídla jim lákavě, zatímco z kufru vytahovala dvě plné tašky nákupu a tři krabice pizzy. Oba chlapci k ní zamířili s úsměvy na tvářích. Simone se na Billa nemohla vynadívat. Málem by jej nepoznala. Ještě před pár dny byl zamlklý a smutný, dnes se však na ni zářivě usmíval.
„Tak co, Bille, líbilo se ti v zoo?“ vyzvídala, a když uviděla Billův úsměv, stačilo jí to jako odpověď.
„Líbilo a moc. Tom mi koupil králíčka,“ špitl tichounce, a zatímco si Simone pohrávala s malou kuličkou, podíval se na Toma pohledem plným díků. Tom mu úsměv oplatil. Pořád cítil ten lehký dotek na svých prstech. I když to byla jen náhoda, on se cítil neuvěřitelně šťastný. Klidně by teď štěstím podělil celý svět, kdyby jej o to někdo požádal. Pomohl mamce s nákupem do kuchyně a šel na zahradu nachystat stůl, aby mohli povečeřet venku.
Sluníčko už dávno zašlo za obzor, když Bill stoupal po schodech nahoru. Simone i Tom sice byli ještě venku, ale on už byl unavený a proto jim raději popřál dobrou noc. Venku už začínalo být chladno a navíc Bill byl po dnešku opravdu unavený. Nožky jej bolely tak, jako už dlouho ne, celé tělo necítil, ale přesto byl šťastný. Dnes dal přednost raději sprše před vanou, protože by stačila chvilka a on by v ní určitě usnul. Pomalu si lehal do postele a v ruce držel svého plyšového medvídka. Jeho ručka vklouzla pod polštář a po chvilince hledání konečně našla to, co hledala. Bill se pousmál a přitisknul si medvídka blíž ke svému křehkému tělíčku. S úsměvem si prohlížel vysokého dredatého chlapce na fotce a prstíkem jemně hladil jeho tvář. Už dlouho nezažil tak krásný den, jako byl ten dnešní. A už dlouho neucítil na svých prstech tak jemný dotyk. Položil svou hlavinku na polštář a mile se usmál na chlapce na fotce.
„Dobrou noc, Tomi,“ špitl tichounce a zastrčil fotku zpět pod peřinu. Pomalu zhasnul malou lampičku a s medvídkem v náruči se ponořil do říše snů.
autor: Rachel
betaread: Janule
Nááádhera! Já tuto povídku zbožnuju:-))) To bylo takoví…roztomiloučký:-)) Prostě super, super, super!!!
jo tak takhleeee! xDDD Billíček nám spinká s fotkou Tomíka..xD
užasně slaďunky
Kouzelný, moc, moc, moc kouzelný. 🙂 A já už čekala, že dá Tomově fotce pusinku. 🙂
Jednoduše užasné <3
Děkuju za komenty a jestli bude psát koment i Áďa, tak ať si tohle přečte:
Áďo, dneska je tam i tvoje oblíbené sluníčko:-D
Jinak děkuju moc a pište:-D
teeeda, koukám, že mi tady někdo připsal sluníčko na vroubek :-))) všimla jsem si, lotra jednoho zlatýho ušimranýho… nevím proč, ale já si vždycky vzpomenu na svoje rána, pokud vyloženě nevstávám do školy či práce. bydlím totiž v paneláku v šestým patře, přesně tam, kde končí koruny stromů před barákem. okno pokoje mám na východ a žaluzie nikdy nejsou zatažené, protože ráda koukám před spaním na louku, co se nám tam kousek od baráku rozprostírá. a v tyhle pohodový rána mě ten zlatavej hajzlík vždycky budí, jak vyjde z tý mlhy, a oslepuje mě tak, že se musím převalit na druhý bok, jenže jak takhle změním polohu, tak už nemůžu zabrat nafest. v tu chvíli tu žhoucí kouli proklínám 😀
jinak ještě ke králíčkovi, má ouška nahoru nebo dolů? mně to totiž nedá a když čtu o tvých povídkových králíčcích, tam musím jít vzápětí po dočtení a okomentování povídky vymazlit svou Simonku, a ta má uši dolů, tak mě to napadlo, jak má ouška tenhle bílej Billův zajdánek 🙂 a jak se bude jmenovat? 🙂 bylo by roztomilý, kdyby mu říkal Tomíííí 🙂 Tom by byl dojatej a Bill šťastnej 🙂
kluci se nám začínaj zamilovávat… x))líbilo se mi, že Billi Tomimu šlohnul fotečku… aspoň se má na co před spaním dívat…. x)) Billi se nám konečně směje a Tomi byl z toho všeho, tak nějak na měko… x)) dokonale napsaný, těšim se na další dílek…. x))
jééé, Rachelkoo ♥ ty mi díl od dílu děláš radost 🙂 vážně se lepšíš čím dál více 🙂 jestli to takhle bude pokračovat dál, asi si roztrhnu pusu, jak se pořád tak přiblble uculuju xD
vážně úchvatný… ♥
Áďa: No já nevím, protože králíčka doma nemám i když bych strašně chtěla. Ten Billův má ouška dolů, ale Billi jak uhnul, tak ho prostě drcnul do hlavinky a proto se ten chlupáček probudil a zrušil tu významnou chvilku…:-D
Děkuju moc moc všem za komenty a pište dál:-D
tak to je dobře, že je má dolů, ti jsou totiž roztomilejší :-)))
Tak jsem poslední, sice jsem to četla už včera před spaním, ale ke komentu jsem se dostala až dneska… Opět začínáme sluníčkem, to je takový tvoje poznávací znamení xD Že by se nám Billi i Tomi pomalinku do sebe začínali zamilovávat? Jsem ráda, že se Billi usmívá, protože je to důkazem toho, že je šťastnej a když je šťastnej on, je i Tom. A to jak se malinko dotkli rukama… U té části jsem přestávala dýchat, to bylo úžasný. A závěr s fotkou neměl chybu, chmaták jeden střapatej xD Alespoň se má ale na co před spaním koukat, to musí mít potom samý sladký sny.
Těším se na další dílek. I ♥ it!