Tajemství 2.

Posted on by Janule
autor: Bitter

Bill měl před sebou na stole vyrovnáno všechno, co mu Tom koupil. Stále tomu nemohl uvěřit. Bál se, že je to jen sen. Bál se, že se vzbudí a místo v teplý posteli bude spát jako obvykle na lavičce v parku. Tom zatím vyprazdňoval skříň, aby si tam mohl Bill dát věci. Ani na vteřinu nepřemýšlel o tom, jestli to, co dělá, je dobře, ani na vteřinu jej nenapadlo, že ho Bill jen využívá. Něco mu říkalo, že Bill k němu patří, že se měli sejít a že ho snad i zná… kdyby jen věděl, jak blízko je k pravdě…

,,Skříň máš vyklizenou, můžeš si tam dát věci.“ Bill poděkoval a vrhnul se do ložnice, kde hrálo rádio, aby se mohl zabydlet. Pečlivě složil trika a jeansy na kupičky tak, aby zbylo místo na mikiny, které měli jít koupit pozítří. Ani si neuvědomil, že si zpívá…

Tom se zarazil uprostřed pohybu. Z ložnice bylo slyšet zpěv. Potichu tam došel. Tiše pozoroval Billa, který si prozpěvoval. Údivem téměř nedýchal. Měl tak krásný hlas. Přesně něco takového hledali do kapely. Chystal se vejít, ale někdo zazvonil.
Nemusel chodit otvírat, podle způsobu zvonění poznal, že přišli kluci a ti klíče měli.
Počkal na ně v kuchyni, do které dorazil i Bill, aby mu oznámil, že už to má hotový, zvonek přeslechl. První dorazil Gustav.

,,Ahoj, Tome.“
,,Ahoj. Kde je Georg, někoho vám chci představit.“
,,Někde tam bude.“ Jen co dořekl, dorazil i Georg.

,,Takže, to je Bill.“ Gustav si s Billem ihned potřásl rukou a představil se. Georg se místo toho nevěřícně podíval na Toma.
,,Si děláš prdel, né? Co tady jako dělá?“
,,Bydlí tady.“ Odpověděl Tom, jako by to byla úplná samozřejmost.
,,Si se snad zbláznil!“
,,Hele, dům platěj mý rodiče, takže jestli tady bude nebo ne, ti může bejt ukradený. Jo a našel jsem zpěváka.“ Dodal, jako by předtím oznamoval, že venku je pěkně. Georg stále vrtěl hlavou, Gustav projevil zájem o nového zpěváka, co je mezi nimi radši neřešil.
,,Bill je náš zpěvák.“ Gustav se k němu hned přitočil.
,,Fakt?“
,,Já?“ Zarazil se Bill. ,,Jak si na to přišel?“
,,No, slyšel jsem tě zpívat.“ Odpověděl jednoduše Tom a vedl ho do zkušebny. Kluci šli za nimi…

O dva týdny později…

Tom trávil každou volnou chvíli s Billem, byl pro něj jako brácha, alespoň to si snažil vsugerovat, protože od chvíle, kdy poprvé Bill upravil svoje černý vlasy voskem a oči obtáhl černou linkou, Tomovi se při pohledu na něj podlamovala kolena. Pořád dokola si říkal, jak je svět nespravedlivý, jemu dá všechno a na druhou stranu je tady Bill, který před rokem utekl z dětskýho domova sem do Berlína, a který neměl nic. I přesto, že tvrdil, že je teď nejšťastnější v životě, Tom věděl, že tomu zdaleka tak není. On a kapela mu nedokázali nahradit rodinu, kterou nikdy neměl, Tom se sice snažil, hýčkal Billa drobnými dárky a dělalo mu radost, že se mu líbí, i když pokaždé to komentoval tak, aby mu už nic nekupoval, že nechce, aby si myslel, že je s ním kvůli penězům, přesto přese všechno si všímal jeho zvláštního pohledu vždycky, když odcházel domů.

Dneska byl pátek, tudíž tady bude spát. Kluci odešli už před hodinou, ale Bill byl pořád ve zkušebně a zpíval. Tom ležel na gauči jen v boxerkách a triku, dredy rozpuštěný, jen v čelence. Přepínal programy a přemýšlel, co bude dělat, až Bill dozpívá a vrátí se. Pořád na něj musel myslet. Ne jako na kamaráda, chtěl ho, hrozně moc. Sice mu trvalo, než si přiznal, že by se mu líbil, protože Bill byl kluk a on přece přítelkyně měl, ale uvědomil si, že se s nimi stejně hned rozešel, něco mu chybělo.

Ani nepostřehl, že tichý zpěv přestal, a že ho někdo pozoruje. Bill se opíral o futra a pozoroval Toma. Nevěděl, co přesně k němu cítí, cítil, že ho k němu pojí něco silného, nevěděl však co a netroufal si myslet na lásku, spíš se bál. Bál se, že to už by chtěl od života moc. Tiše došel ke křeslu a posadil se.

Tom se na něj zadíval. Znova v jeho očích viděl to něco, co neuměl pojmenovat.

,,Co se děje?“
,,Nic.“ Špitl tiše.
,,Něco jo, když se takhle tváříš.“ Chvíli mlčeli, když se po chvíli opovážil promluvit Tom.
,,Bille, chtěl bych se tě zeptat… nechci tě nějak vyslýchat… ale… no…“
,,Jen se ptej, mně to vadit nebude… Asi vim, na co se chceš zeptat.“ Tom jen kývl a spustil.
,,Odkud jsi vlastně utek?“
,,Z Lipska.“
,,Tam jsem se narodil.“
,,To já nevim, mě tam našli.“
,,Našli?“
,,Hmmm. Jedenáctýho září mě našli v kontejneru.“ Ušklíbl se bolestně. Tom se jen kousl do spodního rtu. Neměl se na to ptát…
,,Nevyčítej si to, mně nevadí, když se na to zeptáš, klidně se ptej dál.“
,,Můžu?“
,,Jo.“
,,Tak… ale pojď sem.“ Tom se posadil a poklepal na místo vedle sebe, kde se Bill pohodlně uvelebil.
,,Kolik ti vlastně je?“
,,No, nevim, kerej den jsem se přesně narodil, ale narozeniny jsem vždycky měl toho jedenáctýho, no a tohohle jedenáctýho mi bude osmnáct.“
,,Tak to jsi o deset dní mladší než já.“ Usmál se na něj Tom.
,,A proč jsi vlastně utek?“
,,Promiň, ale… na tohle ti neodpovím.“ Bill na vteřinku sklopil víčka.
,,To neva.“ Zavládlo zvláštní ticho, které narušovala jen televize. Oba se po nějaké chvilce zadívali do děje. Asi v polovině Billovi začala těžknout víčka, načež hlavou skončil na Tomově rameni. Tom se jen usmál a Bill sebou prudce trhnul.

,,Ježiš promiň, já… já usnul.“
,,To nic. Jsi hodně unavenej?“
,,Jo.“ přiznal Bill a Tom mu starostlivě prohrábl vlasy. Bill se na něj sladce usmál a Tom se zastavil uprostřed pohybu. Byl tak krásný. Ten rozespalý výraz a nejistej úsměv… Dlaň mu sklouzla na jeho jemnou tvář. Zadíval se mu hluboko do očí. Teď nemohl couvnout, mohl jen dopředu. Jeho obava, aby se Bill nevyděsil a neutekl, ho opustila ve chvíli, kdy Bill udělal to samé a přiložil dlaň na jeho tvář. Bill se chvěl nedočkavostí, v duchu prosil, aby to bylo skutečně tak, jak to vypadá. A bylo. Tom sklouzl rukou na jeho týl, jemně si ho přitáhl a políbil. Pevně ho k sobě přitiskl. Všechna proti, na která myslel, se rozplynula a on nemohl myslet na nic jiného než na něj. Líbal ho s takovou něhou a opatrností, jako ještě nikdy nikoho a Bill mu polibky stejným způsobem vracel, snad jen přidal špetku strachu. Nevěděl, bál se toho, co bude potom. Bál se slov.

Tom ho přestal líbat, vzápětí ho však začal pusinkovat na tváře i rty. Nemohl, nechtěl přestat. Jemné motýlí polibky se znovu přehouply do něžného polibku. Teprve pak se mu Tom odvážil podívat do očí. Teď už věděl, co v nich bylo. Ne stesk po rodině, ale vězněná, svázaná a bolestně potlačovaná láska. Teď se v nich vyjímala a nutila Toma topit se v těch čokoládových studnách.

,,Tome… že to není pravda?“ Špitl Bill.

autor: Bitter
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 101

96 thoughts on “Tajemství 2.”

  27. ať si dělá co chce..třeba mě znásilní, když se mu to tak líbí..ale ty mi konečně řekni to překvápko!

    Odpovědět

  48. tak nejdřív mysli než něco takovýho plácneš..xDDD..tak co bych ti za to mohla dát? Co bys ode mě chtěla?

    Odpovědět

  53. BINGOOOOO!!!!!! však jsem si málem urvala svůj ctěný nehýtek, jak jsem ho tiskla :-))) to je supeeer, se těšííím 🙂 ale NEZAPOMEŇ  na indiánky :-))))

    Odpovědět

  55. hele, Áďa u mě nespí a zapomeň, že u nás doma budeš dělat indiánky! Jediný čím by sis získala mojí mamku je pařížskej dort a nebo nějakej zákuse a tenď zrovna nevim kterej…xDDD ale indiánek to není..xDDD

    Odpovědět

  59. já z pařížskýho miluju jenom tu čokoládovou pěnovou šlehačku, jinak ho nijak zvlášt nemusím, ale nevyhýbám se mu 🙂 ale jestli to vidíš na lavičce v parku, tak co by ne, já nevím, kolik místa člověk potřebuje na stvoření indiánka 🙂

    Odpovědět

  60. No jo protože to wšude šiděj a dáwaj tam náhražky w cukrárně paříž tagi neim ae keď se udělá doma prawej…nebo harlekýn a kubánskej hmmmm

    Odpovědět

  61. já jsem doma paříž zkusila jednou a bylo to vynikající… jenže tehdy jsem měla nějaký recept, co se mi povedlo ztratit… a ta šlehačka nebyla tak hustá, jak měla být… nenene, prostě nejlepší jsou indiánky. a ticho, nebo poslintám klávesnici 😀

    Odpovědět

  64. tak jo, tak to všechno vem a budeš před náma kouzlit… a my se tě pak zastaneme u maturitní komise :-)))

    Odpovědět

  66. a co myslíš, jak budu reagovat já, až vy dvě budete navazovat na ty vaše podpovídkový dialogy???

    Odpovědět

  68. dobře, tak já zas slibuju tobě, že si tě poctivě budeme všímat a společně budeme Bitter při tvorbě indiánků povzbuzovat 🙂

    Odpovědět

  71. já o sobě vím, že hrozně miluju být středem pozornosti a jsem společensky založená. Takže jestli si mě nebudete všímat tak spustím scému!

    Odpovědět

  78. u každého dílu tady vidím nejméně 60 komentářů – jak jinak než od známých firm Sauri a Bitter xD

    jinak povídka krááásná, doufám, že Bill to nezkazí xD

    Odpovědět

  81. no já na chvilku vzala roha a za chvíli totéž provozuju zas. makám totiž na "jednom malém tajemství děsně tajným" a potřebuju se pekelně soustředit, víš? 🙂

    Odpovědět

  87. Zvykej si! Budeš moct vždy za všechno!

    Se přežer..prase *ušklíbnu se na tebe* Tlustýho tě chtít nebudu!

    Odpovědět

  88. I ya globální oteplowání? XD

    Mark:namočim jahodu dn cukru.*chceš tagi?*obkroužím ti špičkou rty,ae hned ucuknu.*hmmm?*

    Odpovědět

  89. když to bude souviset se mnou tak jo!

    Ne! Nechci *prsknu naštvaně a schovám hlavu pod peřinu. A protože seš pod ní schovanej i ty tak natáhnu ruku a přejdu ti s tí po boxerkách a následně i pod nima*

    Odpovědět

  94. hmmm*dělám, že přemýšlím* jo, je mi to uplně jedno! *přejedu rukou znova pod tvými trenkami a i po nich a když ucítím, že se zvedá tak vylezu z postele a vyjdu na balkon se podívat na výhled*

    Odpovědět

  95. Mark:zawrtim hlawou. Todle už wážně není normální.

    Hele já du spát ju? Tag dobrou noc,hezky se wyspimkej a zase zítra ju papa:-*:-*:-*:-*:-*

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics