autor: Bitter
Tágže děcka, třetí řadu jsem wůbec neplánovala a gdyž jsem Meere začla psát, mělo to skončit tím, že Andreas Billa zabije a hotowo. Pak mě jich bylo líto a napsala jsem to s tím únosem. Pag už to šlo samo a já se dopracowala dokonce k druhý řadě. Je to zatím moje nejdelší a jediná powídka, kterou jsem dokázala tagle rozepsat a mám hroznou radost z toho že se wám to tolik líbí.
Třetí řadu jsem teda sesmolila jen a jen kwůli wám a wěnuju jí wšem, kteří poctiwě četli a komentowali už od začátku, ale hlawně Ádě, která mě k napsání pokračování přeswědčila na sto procent. Tagže doufám, že wás pokračowáním nezklamu.
DĚKUJU WÁM WŠEM!!! Waše Bitter :-*
O půl roku později
,,Filipe, zaplatim jo?“
,,Jo, jasně, hned jsem u tede, Silke.“ Zelenooký mladík s černými vlasy staženými do culíku rychle zašel za bar a vytáhl peněženku. Ve chvíli už byla Silke o pár eur lehčí.
,,Přídeš zítra?“
,,No jasně, hrajete, že jo?“
,,No právě, že ne.“
,,Jakto, co se děje?“
,,Tobias je nachcípanej jak nevim, je rád, že se zvedne z postele.“
,,Achjo, a já se tak těšila. No nic, stejně přídu. Budeš tady?“
,,Jo, budu, ale až od šesti.“
,,Přehodil sis to s Nikem?“
,,JJ. Potřebuje večer volno.“ Špitl významně.
,,Ale nepovídej, co se děje?“
,,Chce požádat Sabrinu o ruku.“
,,Kecáš?“
,,Ne.“
,,Já se s váma nebavim. To jako budu jediná z party svobodná, jo?“
,,Nojono…“ Silke jen zavrtěla hlavou, a když měl Bill ještě poznámku, že jí by si vzal leda blbej, slepej a hluchej, vyfasoval plácnutí do břicha.
,,Tak jo, pozdravuj toho maroda, čau.“
,,Čau.“
Vrátil se za bar a zkontroloval, jestli všichni hosté baru Premio mají co pít a opřel se o stěnu. Bylo to až k neuvěření, on, Bill Kaulitz, teď Filip Hofman Berger, vede bar, ve kterém dělá číšníka a ještě ke všemu tu každý čtvrtek vystupoval s Tomem a jejich novou kapelou jako revival Téháček, ale občas si střihli i něco novýho. Co na tom, že už není slavná hvězda, texty skládal pořád, stejně jako Tom, kterej v každou volnou chvilku zalejzal do svýho pokoje a brnkal nové a nové melodie.
Občas se jim zastesklo po nabitých halách a fanynkách, ale fakt, že spolu žijou jako normální pár a mají přátele, kterým můžou věřit, to vždycky zazdil. Takhle měli klid a mohli si dělat co chtěli, mohli jít po ulici ruku v ruce bez toho, aby je sledoval nějakej fotograf, protože i když měli tenkrát soudně povoleno spolu být, zas tak růžový, jak to vypadalo, to nebylo. Dokonce se i vzali. V téhle nové identitě byl Bill jako Filip jedináček a Tom jako Tobias Berger taky, takže na schránce jejich domku v centru Berlína je stručně napsáno – Tobias a Filip Bergerovi.
Bill zaregistroval Nika, jednoho ze dvou číšníků, který po něm přebíral. Bill byl v baru vždycky od jedenácti do šesti, ve dvě chodila Nicol, ale to byla jen brigádnice a byla v baru jen když bylo třeba. Pozdravili se, Bill mu ve zkratce popsal jak to dneska šlo a už se chystal domů za Tomem, kterej byl určitě zalezlej v posteli. Cestou se ještě zastavil v obchoďáku na nákupu, kde koupil nějaký ovoce, Tom totiž odmítal jakýkoliv vitaminový tablety s tim, že je pouze lehce nachcípanej, jenže podle Billa umíral na zápal plic. Pravda byla někde mezi, jenže Tom by nikdy nepřiznal, že je mu opravdu zle a Bill s jeho opatrovnickým smyslem mu nedovolil vstát z postele, nakonec toho Tom začal jak jinak než využívat ve svůj prospěch.
Konečně se svým černým bavorákem zaparkoval v garáži hned vedle stříbrnýho porsche. Vzal tašku s nákupem a vyběhl do prvního patra. Nakoukl do ložnice a zkontroloval Toma.
Chvilku pozoroval čupřinu delších světlých vlasů, které si Tom vždycky nageloval do rozcuchu, nebo to slíznul do takovýho toho „emo“ účesu a odolával myšlence zalíst k němu do postele. Nakonec se vydal do koupelny, rozpustil si vlasy a vyndal si čočky. Nakapal si do očí kapičky a teprve pak uklidil nákup a uvařil silnej čaj, do kterýho vymačkal snad půlku citronu.
Loktem si otevřel dveře a opatrně položil čaj na stolek. Odkryl trochu peřinu a políbil Toma na tvář.
,,Zlato, už jsem doma…“
,,Bille…“
,,Už je ti líp?“ Zeptal se a starostlivě ho pohladil po tváři.
,,Mně nic není. Jak bylo v práci?“
,,No určitě…. Šlo to. Mám tě pozdravovat. Jo a koupil jsem ti nějaký pomeranče a tak, když nechceš ty tablety.“
,,Bille, to nic není, horečku už taky nemám.“ Objal Billa kolem pasu. ,,Ty jsi stejně nejlepší vitamín.“
,,Nepleť si vitamíny s afrodiziakem…“ Zasmál se Bill a plácnul Toma přes ruku. Tom si ale pokoj nedal, naopak. Sklouznul na přezku pásku.
,,Tome…“
,,Ano lásko?“ Rozepnul ji…
,,Dej pokoj…“
,,A proč?“
,,To ti to včera nestačilo? Čtyřikrát?“
,,Ne.“ Bill jen zakroutil hlavou.
,,Já se z tebe jednou pominu.“ Vstal a zapnul si pásek. Nad Tomovým svádivým pohledem jen protočil oči a mávnul rukou. Sice by nejradši za Tomem vlezl, ale večeře se sama neuvaří a on měl v plánu kuřecí nudličky s broskvema a žampionama.
,,Jdu udělat večeři a varuju tě, ani nezkoušej jít dolů, nechci, aby to dopadlo jak minule.“
,,To myslíš jak jsi vytáh z trouby to uhlí?“ Zeptal se Tom nevině.
,,No a kvůli komu to bylo?“
,,No tys mě hodil na tu linku…“ Odpálil ho Tom a tvářil se, jako kdyby ho tam Bill snad znásilnil.
,,Já? A kdo mě tam provokoval? Mně pak nic jinýho nezbylo… Ty děláš to samý… jen si vzpomeň, jak jsem ti pomáhal s úklidem v baru, no…“
,,Jak nic jinýho ti nezbylo? Dyť tam je stůl…“ Bill jen protočil oči. Tom měl v práci díky nemoci dovolenou, takže měl celej den veget a byl nezvykle čilej a to, že Bill je po práci unavenej a chtěl by taky chvilku oddech, si naprosto nepřipouštěl. Znova se natahoval po přezce jeho pásku.
,,Tome! Já se chci najíst a chvilku si odpočinout…“
,,Sex je taky odpočinek… aktivní…“ Dodal se zdviženým ukazováčkem a přezku zase rozepl. Bill couvnul.
,,Hele, ty aktivisto, ty si dělej co chceš, já jdu vařit.“
,,Potom…“ Tom se natáhnul, hmátl po cípu Billova trika a přitáhnul si ho k sobě.
,,Tome…“ Kňoural Bill ublíženě, ale bylo mu to stejně nanic. Ve vteřině ležel na posteli a Tom se na něm spokojeně vrtěl.
,,Vařit se bude pak, teď jdeme odpočívat.“ Sotva dořekl, rozlilo se pokojem vtíravé zvonění.
Bill se jen ušklíbl a Tom se natáhl pro svůj mobil, na kterém svítilo neznámé číslo.
,,Tobias Berger, prosím…“
,,Tady komisař Keller…“
,,Komisaři… děje se něco?“ Bill, který byl na odchodu se zarazil ve dveřích. Zmocnila se ho úzkost. Pokaždé, když Keller volal, aby zkontroloval, jestli jsou jeho svěřenci v pořádku, se bá,l aby jim neoznámil, že se Anett (Lucy) zase objevila, a celý ten kolotoč strachu a nejistoty se roztočí nanovo. Toma nikdy nic takového nenapadlo, prožili si toho dost, co víc by se mohlo ještě stát…
Bill si sednul vedle něj a studoval každý pohyb na jeho tváři, který by jen naznačil, že něco není v pořádku.
Tom najednou zbledl a Bill začal předem propadat panice. Věděl to… věděl, že se něco pokazí a taky že jo…
,,Co – cože mám?“
,,Máte dceru.“
,,To… to není možný…“
,,Ale je. Znáte Joan Krauserovou?“
,,No… jo… ale jak to… proboha to přece…“
,,Pane Kaulitzi, s Joan máte dceru… Melody a právě běží soud, u kterého jí dceru za zanedbávání péče odebrali a je jen na vás, jestli se jí ujmete nebo půjde do domova. Musíte se rozhodnout…“
,,Jak se mám teď sakra rozhodnout, když jsem o ní ještě před minutou nevěděl!“
,,Já… radši zavolám zítra.“
,,Tak… tak dobře…“ Tom odložil mobil a otočil se na naprosto bledého Billa, který čekal na to, co mu řekne.
,,Bille já… já mám dceru…“
,,Co – cože máš…??“
,,Dceru.“
,,Ale Lucy… Lucy přece potratila, ne?“
,,Ne s Lucy… s Joan Krauserovou…“
,,Cože?!“ Bill se najednou prudce postavil. ,,Tome co… co tím chceš říct?!“ Do očí se mu nahrnuly slzy. Tom naprosto nevěděl, co má říct, z přemýšlení ho ale vytrhla Billova otázka.
,,Mi – miluješ jí?“
,,Co? Koho?“
,,Joan…“ Špitl tiše a nechal jednu slzičku sklouznout k jeho rtům, které se chvěly v očekávání, co mu Tom řekne. Opustí jej po tom všem, co si prožili?
,,Bille… ale takhle to není… to… to je už hrozně dávno… lásko já… já miluje tebe. Jenom tebe.“ Pomalu k Billovi došel a vzal ho za ruce. Jemně ho odtáhnul a posadil na postel.
,,Víš, bylo to…
Flashback
,,Nikam nejdu!“ Křikl Tom rozhodně a pěstí praštil do stolu.
,,Tome…“
,,Ne! Prostě tam odmítám jít,“ Lucy to však nehodlala vzdát.
,,Ale já tě tady samotnýho nenechám. Nepotřebuju ti zase volat záchranku!“ Připomněla mu jeho nedávný pokus o sebevraždu.
,,Nikdo se tě neprosil, abys jí volala!“
,,Nekřič na mě, Tome a jdeme!“
,,Jděte do prdele všichni a mě nechte tady! Samotnýho!“ Tom se zničeně posadí na postel a složí hlavu do dlaní.
,,Tome, musíš tam jít…“ Špitne Lucy tiše a sedne si vedle něj na postel. Chytne ho kolem ramen a nechá jeho hlavu klesnout na její rameno.
,,Já… já nemůžu… nemůžu ho vidět v tý… rakvi…“
,,Bude zavřená.“
,,Ne. Prostě ne. Já tomu prostě pořád nevěřím… Nechci tomu věřit…“ Složil se na postel a rozvzlykal se. Stala se z něj troska a to doslova. S nikým nemluvil, a když, tak křičel, a fakt, že je Bill mrtvý, si nepřipouštěl a dnešní pohřeb naprosto bojkotoval.
Lucy si povzdychla a odešla. Nemělo to cenu. Tom za chvilku usnul, a když se večer vzbudil, nenápadně se vyplížil z domu a pomalými kroky se blížil na vrch kopce. Do poslední chvilky věřil, že bude prázdný. Nebude tam nic. Jen strom, ve kterém bylo vyryto srdce s jejich iniciály a tráva, ve které Bill tak rád odpočíval. Nejednou se tady v létě i milovali. Mýlil se. Kopec hlíny obložený věnci a honosný náhrobek se vyjímal na jinak opuštěném místě. Prsty přejel po stříbrných písmenech na černém kameni, která dávala dohromady Billovo jméno, datum narození a… smrti. Padl na kolena a tupě zíral před sebe.
,,Ne… to není pravda… NENÍÍÍ!!!“
………..
Ani nevěděl jak se tam dostal, ale najednou seděl v baru a před sebou plno prázdných panáků. Všude hrála hlasitá hudba, která najednou ustala.
,,Bille…“ Špitl omámeně. Po schodech do baru scházela vysoká štíhlá osoba v těsných jeansech, kožené bundě a černými hladkými vlasy. Byl tak opilý, že nevnímal skutečnost, že to není on, ale fanynka, kterých se tu dnes, v den Billova pohřbu, hemžilo mnoho.
autor: Bitter
betaread: Janule
juchůůůůů!!!! třetí řadaaaa! Bitteruško, děláš mi radost 🙂 a už se to zase zamotává, do toho prcek… no jo, když to nevyšlo s jednou, tak to muselo vyjít s jinou a opilost je k tomu přímo ideální 😀 ale ta změna s popisem toho, jak teď vypadají…. při popisu Billa prostě vidím Harryho Pottera bez brejlí a bez jizvy, zato však s culíkem, a Tom ala emo…. mazec, hustá představa 🙂 teď ještě napiš, že se navlíkne do černo-šedě pruhovanýho trika, na krk hodí řetězy s lebkama a zápěstí mu budou halitmísto potítek obvazy 😀 jako ale byla by to drsná vize. Tom emo… prostě ty víš, jak mě dostat :-)))
mimochodem, děkuji za krásné věnování :-* uvidím, jak se tenhle děj vyvine, ale možná tě začnu přesvědčovat i na čtvrtou řadu 😀 no, zatím se uvidí, děj třetí řady teprve začíná, tak už se mocky těším na další kapitolky 🙂
Čtwrta?!? Áďo ty si spadla na hlawu ne? A mám si jí wycumlat z malíčku? XD
nene, na hlavu jsem nespadla, jsem naprosto reálná a vážná jako vždycky… prchám odsud, ale tobě vřele doporučuji kouknout se na maila 🙂
krom toho, člověk přece patří mezi savce, takže cumlání z malíčku by nemusel být problém 🙂 pa
Ahhh ahh xDDD já když sem viděla nápis 1000 Meere III xDD sem začala řvát xDD
no jistě, Bitter! Sice sem povídku ještě nečetla ale čtvrtou řadu vycucat z malíčku? xD to tě chci vidět!
jupíííííííííí
ehm…nechala jsem se unést 😀
ale zajímavé…
Áhoj tag jsem tady! Mám radost že to etě čtete:-*
Jinak si tady etě Sauri??
jo, jsem…
Ahoj,tag copak jsi wymyslela?
hmmm….co je jednoduchý? x)
Třikrát..néé desetkrát sláva Bitterunce!!! Ty jsi fakt napsala třetí řadu já umřuuu! To je nejlepší zpráva za tento týden!!! Juchůůůůůůů!!!:-D
Krerole jsou wážně jednoduchý XD
hmm fajn..tak kremrole…co na ně všechno potřebuješ?
Těsto přiwezu tn je složitý no a pag to jenom upečem a naplníme. Hey ae wlastně ne,ja nemam ty trubky na natočení. No tag jsme zas na začátku:-D
hmmm a jsme tam, kde jsme byli! ach jo…tak co vymyslíme?
jůůů, kremrole děláme na Vánoce 🙂 a že je to teda mňaminka :-))
Krupičnou kaši XD né já už wim,udělám swoje spešl palačinky!
nééé palačinky nééé! x'(
Tag já teda newim. Co sachr?
a to je probůh co?
Tys etě neměla sachr dort? Toe takej kakaowej korpus,wišňowá marmeláda, čokoláda a šlehačka wíš.
néé višňovej neeee….to by tu nikdo nejedl….xDDD
lepší už je medovník či marlenka… a neiritujte mě tady tím, co budete kuchtit, až se zdejchnu 😀
no to je nápad! medovnííík!
Tss a já je miluju,to newa dá se tam jinej.
a co medovník?
Jo už nás widim jag čarujem se sodou a pag jak to pečem… Ten radši ne.
jáááj…já něco vymyslim…do zítra..
sakra… vy mě asi opravdu chcete zabít, co?? Bitter, hod mi na maila odpověď, plsky… hlavně teda s trošku podrobnějším scénářem:-)
Tag ju. A čn teď??
hmm teď? Tak teď můžem psát! xDP
*koukám z balkona na moře a nasávám mořský vzduch*
Áďo ráno jo,me by to na tom mobilu děsně trwalo.
Ležim na posteli a stěžuju si mouše na zdi jak mě sestřička týrá.
*po chvilce se vrátím dovnitř a znovu zapadnu do postele dop peřinu* Tak co, bráško?
Mark: jestli mě hodláš zase prowokowat tag…
dobře. ale trošku podrobněji, at zas není nějaký defekt 😀
Tak co, bráško můj? Copak? *přiložim ruku k tvému rozkroku a lehce pošimrám* Víš, mě se hrozně líbí tě zlobit a provokovat *obtáhnu si jazykem rty*
O.k áďo XD
Umřu abys wěděla protože todle se už nedá wydržet.
neumřeš..věř mi…*políbím tě na ouško* sice seš ořezávátko, ale na tohle ještě nikdo neumřel!
Tak já budu prwní jo?*zkroušeně se na tebe podíwám a chytnu tě kolem krku.*umírám.*
Tak to bych s tim měla něco dělat, ne? *pousměju se a celá si vlezu pod peřinu..stáhnu ti trenky a začnu tě pomalu uspokojovat pusou*
Mark:překwapeně wydechnu, a prudce zakloním hlawu.*zlato…
*dál pokračuju ve své práci a pomáhám si rukou*
Zatínám ruce do matrace a snažím se krotit abych nepřirážel.*
Mám přestat? *zaptám se provokativně a přestanú i pohybovat rukou*
Ježiši kriste ty mě chceš wážně zabít.*zakleju* to je snad jasný že ne.
Fajn *odpovím jednoduše a pokračuju ve své práci rukou i pusou a druhou rukou tě lehce škrabkám po stehnech*
Netrwá dlouho a moje tělo se napne we slastné křeči. Wzdychnu twoje jméno a w mžiku tě powalim do postele, wyswleču a než se wzpamatujdš, z pod polštáře wytáhnu šátek a přiwážu tě k posteli.*tag a teď si budu hrát já.* wemu si misku jahod a nakrájím je na plátky kterými pojreju twoje tělo.
hrát? Opovaž se mi ublížit..*pousměju se. Plátky jahod příjemně chladí a tak se uvolním*
Tak prej dobrou noc no..xDDD Teda..ty už to čteš ráno..taaakže dobrý ráno..xDDD
no týýý woe… Bitter ty si užasná.. toe upa moc bomba… honem dál..
Bitter ty jsi same překvapení.