autor: B-kay
„Kde… kde máš brýle?“ bylo první, co ze sebe dostal a nevěřícným pohledem sjížděl bratrovu vášnivě přitažlivou tvář.
„Myslíš ty, díky kterým bych zkazil celou párty? Tak ty jsem nechal nahoře v pokoji, aby ses tam mohl v klidu bavit,“ tváří staršího z dvojčat proběhlo nepatrné začervenání, jelikož mu bylo jasné, že Bill slyšel úplně všechno, co řekl. A dle toho se také tvářil.
„Náhodou, Bille, podle mě ti ty brýle moc slušej. To jenom tvůj bratr neví, kdy máš přestat,“ Bella na Toma varovně zahlídla a vyšla ze dveří. Bill bez větších problémů prošel kolem svého bratra, vzal si bundu a beze slova vyběhl za Bellou. Tom zůstal v domě náhle sám, a i když věděl, že na něj ti dva čekají, nedokázal se pohnout z místa.
Snažil se v klidu vydýchat, co všechno se za posledních několik minut stalo a vyjít ze dveří s vyrovnanou tváří… ale nešlo to. V hrudi mu mocně bilo srdce, které už nedokázalo víc ubližovat. Už na něj nedokáže být zlý. Už to nejde… Nemůže se mu pořád bránit a nevědomky jej od sebe odhánět. Na lásku, kterou k Billovi cítil, přeci dávno zapomněl! Tak proč by se k němu nemohl chovat normálně? Už žádné pokušení… už žádná touha. Má přeci Bellu a tu si za necelý měsíc také povede k oltáři! A nezabrání mu v tom nikdo, jeho bratr už vůbec ne!…
Když dorazili na místo, dolehla k nim podmanivá přítomnost pohodové nálady a zábavy. Párty se konala v domě Bellyiny nejlepší přítelkyně. Jelikož její rodiče odjeli přes víkend někam na hory, měla dům jenom pro sebe a tak uspořádala velikou párty, na kterou pozvala snad všechny mladé lidi z okolí. Dům se otřásal živou tanečnou hudbou. Všichni se skvěle bavili, někteří tančili, jiní popíjeli míchané nápoje, nebo si povídali. Bella se hned u dveří dohodla s Tomem, že půjde pozdravit své kámoše a že si jej pak v tom davu najde. Tomovi nezbývalo tedy nic jiného, než souhlasit a najít si lepší zábavu. Svlékl ze sebe teplou mikinu a snažil se prodrat davem lidí do vedlejšího pokoje. Jak se tak zakoukal na lidi sedící v kruhu a na líbající se dvojici uprostřed, bylo mu jasné, do jaké hry se pustili. Na polibky, ani na nic jiného teď neměl náladu a tak raději vyběhl nahoru po schodech, kde si plánoval najít prázdný pokoj, který by byl jeho klidným útočištěm. Jak tak procházel pokoji, uvědomil si, že tady zřejmě prázdný nenajde. Všude se po sobě sápaly zamilované dvojice, které si chtěly užít alespoň trošičku soukromí a pokaždé, když jim tam Tom vpadl, na něj pobouřeně koukali.
„Tohle není možný,“ vydechl nevěřícně, když jej i z koupelny vyhodil polonahej kluk. Nechápavě zavrtěl hlavou a chystal se najít Bellu, najednou se však zastavil a zaposlouchal se do melodie, která se probíjela hlasitou hudbou. Byla to lehká klavírová melodie, jemu dost známá, která se linula z posledních dveří, do kterých ještě bezmyšlenkovitě nevběhl. Přesně tuhle melodii poslouchal jako malej kluk, když ji jemu i Billovi hrála Simone jako ukolébavku. Když byli starší, naučili se ji oba zahrát přímo mistrně. Vždycky na něj působila dojmem lehkého uvolnění a dětské radosti, v téhle chvíli však na něco takového vůbec nemyslel. Moc dobře totiž věděl, koho dlouhé hubené prsty plují po klávesách…
Přesto se odhodlal, ještě jednou se zhluboka nadechl a vešel dovnitř. Bratr jej zřejmě vůbec nezaregistroval, jelikož k němu byl otočen zády a dál nerušeně pokládal prsty na krásné piáno. Pokoj byl jinak dost prázdný. Bylo tam jenom několik sedaček a květin. Skrz obrovská okna dovnitř pronikala únavná tma a třpytivá zář měsíce osvětlovala Billovu shrbenou postavu. Tomovi zcela vyhovovalo, že si jej vůbec nevšiml a tichými kroky se blížil k němu. Po tváři mu stékaly slzy hořkého trápení a lásky, do které dennodenně vrážel veliký nůž, aby zemřela. Stal se chladnokrevným vrahem, toho nejkrásnějšího, co jej kdy potkalo a to si nikdy nedokáže odpustit…
Bill překvapeně vydechl a cukl sebou, když na svých dlaních ucítil dvě další. Tomovy prsty se opatrně položily na ty jeho a pomohly mu doladit mírné nedostatky.
„Hrál jsi to špatně,“ zašeptal mu do vlasů, a když na něj Bill pohlédl, sklonil pohled a očima hypnotizoval podlahu pod sebou. Nedokázal by se na něj déle dívat.
„Tys byl vždy lepší. Nemůžu za to,“ Bill taky mluvil klidným hlasem a smutně se zahleděl na Tomovy prsty, které byly nečinně položeny na těch jeho. Chtěl je proplést a už nikdy se jich nechtěl pouštět… chtěl, aby bylo znovu všechno tak, jak mělo být.
„Kdybys chtěl, mohl bych vám dát piáno i do svatebního sálu, hmm?“ Bill chtěl nějak načít konverzaci, ale Toma to akorát rozzlobilo.
„Už zase ta práce?“ Billův krk ovanul Tomův horký dech, jak za ním nesouhlasně bručel. Prudce se na menší židličce obrátil a ocitnul se Tomovi tváří v tvář.
„Je to přeci tvoje svatba,“ rty stiskl do úzké štěrbinky a nevědomky se od Toma odsouval. Sám totiž vypil už dva drinky a nemalé množství alkoholu v krvi by mohlo udělat cokoliv. Tom taky nevypadal úplně střízlivě a vzdálenost, která je od sebe dělila, byla spíš malicherná.
„Já vím,“ zněla jednoduchá a strohá odpověď…
„Když jsme byli malí, vždycky jsem chtěl být jako ty,“ Bill v sobě našel poslední sebezapření a vstal. „Vždycky jsem měl v tobě velikej vzor. Tys byl ten starší a silnější, ty sis vždycky uměl se vším poradit,“ Bill se netajil chladným tónem hlasu a vůbec se nesnažil nějak skrývat svoje emoce. Byl z toho všeho zoufalý a neměl v plánu skočit bratrovi kolem krku jenom proto, že se za ním odvážil přijít. Tom se na něj díval mírně zmateně, protože nerozuměl, proč se bratrova nálada tak náhle a zničehonic zvrtla, přesto jej pozorně poslouchal. „Ale když se na nás dva dívám teď, jsem rád, že nejsem jako ty. Mezi náma je tak veliká propast, že nevím, jestli to ještě někdy bude dobré. Naděje mě opustila už dávno a já už od tebe nečekám absolutně nic,“ Tom nemohl uvěřit tomu, co bratr říkal.
Byl si jist, že to přehnal, ale nikdy mu nechtěl ublížit natolik, aby o něj přišel. Nechtěl mu způsobit tak velikou bolest, jakou cítil on každičký den, když mu nebyl nablízku. Dohromady to bylo 365 dní, co trpěl jako zvíře a považoval se za blázna. Nebylo přeci možné, aby se normální člověk zamiloval do svého sourozence… aby po něm toužil… v mysli mu tehdy plula jenom slova typu – hlupák, zvrácený člověk bez špetky morálky. Čím déle se do nich nožil, tím více jim začínal věřit. Nemohl se mu přiznat tehdy, a teď už bylo příliš pozdě otevírat staré rány.
„Ale kdybych tě ještě mohl o něco poprosit jako bratra,“ zašeptal, tiše si k Tomovi klekl a vzal jeho tvář do dlaní. Jejich pohledy se zoufale mísily, stejně jako i bolest a utlačovaná láska, která jim z očí vyzařovala.
„C-co?“ Billovy rty byly tak blízko těm jeho. Byly tak blizoučko, že cítil každý jeho hlubší nádech… každé nepatrné zachvění či drobný třes, který jeho tělem převládal. Myslel si, že jej to díky Bellyině lásce přešlo, spletl se. Miloval jej čím dál víc, a co bylo nejhorší – už neměl sílu se mu bránit.
Neměl sílu dál mu ubližovat a vyhýbat se mu. Chtěl být u něj… tak moc mu chtěl říct, co k němu cítí, ale nikdy nebyl natolik odvážný, aby to udělal. Věta „miluju tě“ možná mezi lidma znamená něco neskutečně krásnýho, ale v jejich světech to znamenalo zbytečné trápení, které by stejně nikam nevedlo. Proto mu to neřekl. Bellu svým způsobem miloval a věděl, že jej udělá šťastným, tak nač si život zbytečně komplikovat a zamotávat se do neřešitelných problémů?!
Bill se snažil z jeho očí vyčíst všechno, co v nich viděl. Chtěl využít tu chvilku, kdy je bratr vůči němu bezmocný a nechá se sebou udělat absolutně cokoliv. Vždy, když se vzájemně dívali do očí, byli oba dva do sebe natolik prohloubeni, že zapomněli na všechno kolem. Nic pro ně v tu chvíli neexistovalo. Nic pro ně v tu chvíli nemělo cenu… Celej svět se pro ně změnil ve vzduchoprázdno, do kterého padali hloubš a hloubš. Bill už se zhluboka nadechl, že konečně dopoví to, co měl na mysli, vzápětí však překvapeně vydechl, když na rtech ucítil Tomův ukazováček.
„C-co…“ vydechl vyděšeně, přesto však Tomovu ruku neodstrčil, dokonce se jí ani nesnažil uhnout, jak měl původně v plánu. Zhluboka dýchal, a když ucítil, jak se k němu Tom naklání, zůstal jako socha. Jejich rty dělily poslední milimetry. Bill měl na jazyku jedinou prosbu… tak už to udělej…
„Kluci, jste tady?“ dveře se nečekaně rozletěly a dovnitř nakoukla Bella. Tom téměř okamžitě pustil Billovu tvář a ten pohotově vstal.
„Neměli jsme co dělat a tak jsme si chvilku zkoušeli, jestli jsme to nezapomněli,“ Bill mluvil téměř bez dechu a dlaní ukazoval na černé piáno.
„A šlo vám to?“ se sladkým úsměvem Toma rychle políbila a přitulila se k jeho horkým dlaním. Bill se zhluboka nadechl a na okamžik sklonil tvář. Nemohl věřit, co se to právě stalo… nebo spíš, málem stalo.
„J-jo… ještě to celkem šlo. Bylo to fajn, ale myslím, že už bychom mohli jít zpátky. Počkám na vás dole,“ Bill se na Toma ani jednou nepodíval a vyběhl z pokoje jako řízená střela. Srdce mu tlouklo tak hlasitě, že jej mohli slyšet snad úplně všichni. Rty jej nepříjemně pálily zvláštní dravostí a nedočkavostí. Z věšáku si vzal rychle svou bundu, z Tomovy veliké mikiny vzal klíčky od auta a vyběhl ven…
„Lásko, vy jste se spolu udobřili?“ Bella nadšeně líbala každičký kousek Tomovy tváře, na který dosáhla a i přitom se dokázala vesele usmívat.
„N-no… je to na lepší cestě,“ vydechl, i když by si v tu chvíli nejraději nafackoval. Vždyť se málem políbili!…
Jelikož si dvojčata trošičku vypila, řízení tedy zůstalo na Belle, která jako jediná vešla do domu Kaulitzů střízlivá. Jediným štěstím bylo, že oba dokázali projít bez větších potíží i po vlastních a tak se s nima nemusela trápit. Bylo už pozdě v noci, Simone už dávno spokojeně usnula. Bill rychle zamrmlal něco jako popřání dobré noci a vyběhl do svého pokoje.
„Bello, počkej,“ Tom byl natolik rozvášněný, že ze sebe svlíkal oblečení už na chodbě a možná právě proto se Bill tak rychle vytratil.
„Tomi, ty seš blázen,“ vesele utíkala jeho hladovým rtům a snažila se jej tímhle způsobem dovést až nahoru.
„Já to chci u krbu,“ v očích mu nadšeně zasvítilo a na chvilku přestal bojovat se svým páskem. Milování před krbem, na zemi u ohně, by bylo přeci víc než dokonalé.
„Miláčku, tady je zima a kdykoliv sem může někdo přijít. Bylo by hloupé, kdyby nás nachytala Simone, nebo tvůj bráška. Půjdeme do postýlky, hmm?“ Tom poraženě sklonil tvář a Bella věděla, že další protesty už nebudou…
autor: B-kay
betaread: Janule
Jo,přišel by bráška a přidal by se XD
Milování před krbem si nechej pro Billa
Jo enchcej si to pro Billa! Bill ej lepší v postely než Bella!
ja mu dam bellu billíkovi nech tu moznost se milovat u krbu bill je v postely urco dokońaly!!!!sweet:O)
souhlas děvčata… je to upa mazec.. honem dáál.. ale Tom je blbej.. první chce líbat Billdu a ted píchat s Bellou?? on neví co chce.. ale dobře to udělal Bill a Bella nějak podezřele podobné.. 😀
ach jo….ty dva jsou ale praštěný…
jaay Tom je svina v tejto FF 😀
neznaam ked tom miluje billa ale aj niekoho ineho..a naopak..
OMG
ale ianc dokonale ako vzdy B-kay!
Nezbývá než souhlasit se všemi hořejšími komentáři. xD
Prosím, že nás ušetříš opisu tohoto sexu? To bych nedala, tohle už nečtu čtyři roky 😀 U krbu je to fakt vášnivé, ale souhlasím, raději s Billem jak s Bellou. 😀