autor: Bitter
Toma jeho otázka zmátla.
,,Protože jestli je to pravda, tak je to jen sen a já se budu muset probudit a to nechci… Nikdy…“ Tom ho jemně pohladil.
,,Je to pravda… a není to sen…“ Znova ho k sobě přitiskl, jako by mu chtěl dokázat to, že nesní tím, že mu rozmačká všechny kosti v těle. Pomalu ho položil vedle sebe.
,,Nic neříkej, na nic se neptej, neřeš to, je to tak jak to je…“
,,Ale…“
,,Pšššš. Spi, jsi unavenej.“
,,Ale…“
,,Pššššš…“
,,Ale já chci…“
,,Co chceš?“
,,Abys udělal to, co před chvílí…“ Špitl nesměle a malinko se začervenal…
Toma vzbudí zvonění. Kód kapely. Podívá se vedle sebe. U boku se mu choulí Bill a pevně ho drží kolem ramen, hlavu položenou na jeho hrudi.
Pošimrá ho na krku.
,,Vstávej, přišli kluci…“ Bill sebou prudce cukne a nechápavě zamžourá na Toma.
,,Kde… co…?“ Tom se jen usměje a cvrnkne ho do nosu.
,,Kluci, za chviku jsou…“
,,Jsou co?“ Ozve se nad nima. Tom se podívá na Georga otráveným pohledem a Bill z něho rychle slézá, ve tvářích rudo.
,,Tome, tobě snad fakt přeskočilo.“
,,No jo furt. Co tady děláš tak brzo… a kde je Gustav?“
,,Dole, hraje si s tim psem.“
,,Hmmmm. Zvláštní, že k tobě nikdy nejde…“
Doplní ho Tom ironicky. Vstane a protáhne se, Bill mezitím zmizí v koupelně.
,,Tome, co to do tebe vjelo? Sakra, můžeš mít každou holku, na kterou ukážeš, tak co to sakra mělo bejt? Dyť sakra nejseš teplej.“
,,A třeba sem, co ty víš.“
,,Tome, nebuď směšnej, já tě znám, přefik´s každou, co ti přišla do cesty, tak co teď blbneš?“ ,,Prosimtě neřeš to, jo. Já sem šťastnej, tak mi to nekaž.“ Georg chtěl ještě něco namítnout, ale do obýváku se vloudal Gustav.
,,Čau Tome, neva že dem tak brzo? A kde je Bill?“
,,Ne, neva, Bill je v koupelně. Děte zatim nahoru, já na sebe něco hodim…“
Zkouška trvala asi hodinu, Tom pomalu ale jistě ztrácel nervy z toho, jak na něj a na Billa Georg pořád zahlížel a Bill se co chvíli nervózně ošil. Gustav raději mlčel a neopovážil se cokoli řešit. Tom najednou prudce vstal, došel k Billovi, políbil ho a otočil se na Georga.
,,A jestli máš něco proti, můžeš jít, nikdo tě nedrží.“ Gustav zůstal zírat s otevřenou pusou, Bill se díval na Toma vytřeštěným pohledem a Georg nevěděl, kam s očima, aby se nemusel dívat do Tomova pohledu.
,,Nic proti nemám.“ Špitl tiše.
,,Fajn, v tom případě můžem dál zkoušet ne?“
Tom si sedl zpět na své místo. Nikdo se mu neopovážil odporovat, dobře viděli jeho naštvaný pohled…
Kluci odešli a Bill se uraženě odebral do ložnice. Tom nechápal, proč se urazil.
,,Bille, co se děje?“
,,Co se děje? Vem si, jak si se tam choval. Georg se se mnou už začínal normálně bavit a ty místo toho, aby sis s nim normálně promluvil, ho takhle sjedeš. A navíc, co si teď bude myslet Gustav?“
,,Tak promiň, že jsem se nás vůbec zastal. Příště ho teda nechám, aby o tobě mluvil jak chce..“ Tom se urazil taky.
,,Ale Tome ty to nechápeš…“
,,Ne, ty to nechápeš. Myslíš si, že se všechno vyřeší tak, že si s tim dotyčnym promluvíš, jenže to je blbost a já nechci, aby o tobě cokoli vykládal.“
,,Tak to ho di rovnou zabít, protože po tomhle vo mě bude říkat, že jsem tvoje děvka!“
,,Fájn! Jestli se ti něco nelíbí, můžeš jít, nic tě tady nedrží.“
,,Fajn, pudu, když myslíš.“ Oba byli tvrdohlaví a tahle hádka měla jen odhalit, kdo první podlehne, a toho druhého odprosí. Bill uměl bojovat, neuměl se sice prát, ale mluvit a hrát uměl, naučila ho to ulice, takže nebylo divu, že si na sebe oblík mikinu a chystal se ze dveří. Tom se na něj díval a bojoval sám se sebou.
Bill si obul boty a otevíral dveře. Měl strach, že ho Tom nechá odejít.
,,Bille počkej!“ Vykřikl rychle Tom. Bill si viditelně oddechl.
,,Já… nemyslel jsem to tak… promluvím si s ním… ale za výsledek neručim.“ Bill se mu rázem vrhnul kolem krku.
,,Děkuju…“ Špitl mu těsně u ucha. Tom si ho vyhoupl do náruče a Bill obmotal nohy kolem jeho boků.
,,Tak ty jsi mi chtěl utýct, jo? To abych tě někam zavřel.“ Ušklíbl se a nesl Billa do ložnice. Otevřel skříň a z legrace se ho do ní snažil nacpat.
,,Tome!… ne! Prosím… ne…!“ Tom měl za to, že Bill vyvádí z legrace, ale když ucítil, jak se k němu pevně tiskne, podíval se na něj a rázem ho smích přešel. Bill měl v očích slzy a přímo panický výraz ve tváři.
,,Bille… to… to byla jen legrace…“ Naprosto ho nechápal. Odnesl Billa na postel a posadil si ho do klína. ,,Miláčku, co se děje?“ Zeptal se ho něžně a starostlivě ho pohladil po tváři.
,,Víš já… mám tak trochu klaustrofobii…“ Špitl nesměle. ,,V děcáku jsem kvůli tomu chodil k psychiatrovi. Prej je to z toho, jak mě jako malýho našli… vždycky začnu šíleně vyvádět. Dokonce jsem i praštil jednu vychovatelku autíčkem, když mě rvala do vejtahu. Ale to jsem byl malej. Jenže teď je to snad ještě horší…“
,,Promiň, to jsem nevěděl. Mrzí mě to…“ Jemně se na něj usmál a maličko si ho přitáhl. ,,Mě doufám autíčkem mlátit nebudeš.“
,,To si ještě rozmyslim.“ Špitl Bill těsně před tím, než ho Tom políbil. Pomalu ho položil, ale Bill, ač mu bylo nadmíru jasný, čeho chce Tom dosáhnout, se překulil a se slovy, že se jde vysprchovat, odkráčel do sprchy.
S vítězným úšklebkem přivřel dveře. Dělal mu náramně dobře pocit, že má Toma obtočeného kolem prstu a chtěl si to ještě chviličku užít. Ale bylo až s podivem, jak stejně fungovalo jejich myšlení a jak podobné měli povahy.
Tom se zvedl. Nakoukl do koupelny a na Billa, který už stál ve sprchovém koutě, zavolal, že mu zavírá dveře, aby neměl průvan. Ani na okamžik nedal najevo svůj chtíč zavřít se s ním v koutě a snad ho tam i znásilnit. Přešel k umyvadlu a začal si naprosto nelogicky čistit zuby.
Bill toho měl akorát tak dost. Z hlavy se mu přímo kouřilo od toho, jak se usilovně snažil přijít na něco, čím by Toma nalákal k sobě a zároveň to zahrál tak, aby po něm vystartoval první Tom. Vyšel z koutu, jen v ručníku s výmluvou, že si jde pro šampon. Nezapomněl však nenápadně Toma provokovat. Poprvé, když mu „spadlo“ víčko, a podruhé, když se přes Toma nahnul k poličce pro hřeben. Tom však nehodlal zůstat pozadu a ve chvíli, kdy se mu Bill natahoval přes rameno, trochu vystrčil zadeček a přejel s ním Billovi po klíně.
Billovi málem vypadl hřeben z ruky. Rychle zalezl zpět. Sundal ze sebe ručník a měl pocit, že si nafackuje. Sliby, že se nenechá vyprovokovat, byly v čudu, a to se o něj Tom jen otřel. Najednou se otevřely dveře kouta a nahlédl Tom.
autor: Bitter
betaread: Janule
těžká provokace:D ale teda vypadá to nadějně:D v té zkušebně to bylo něco teda:D odvážnej Tom:D
omg xD ti se provokujou jak… radši to ani neříkám xD Bill… klaustrofobie? xD no skvělý, to se mi líbí xD božský dílek ♥
hééj tak to je šílený:-*
teda to jsou umíněnci!!! lotři, oba dva 😀 jen ted nevím, co si mám o Billovi myslet, je takovej jemnej a pak jsou chvíle, kdy vypadá, že z něj bude arogantní vyděrač….
jako tak to ne Bitter xDD..si ze mě děláš srandu že?? xDD…dáál..hneeed!! :D:D
Dál dál … ci pokráčko 🙂 moc hezký 🙂
skvělý…. x)) mno ten Georg je tady pěknej blb, ale Tom to neměl řešit až takhle rázně…. jak jsou oba tvrdohlaví, to snad ani není možný… xD a jak se kluci krásně provokujou… xD těšim se na pokráčko… x))
ať žije provokacéééé!!!!!
Ta provokace…nedávám:-D Prostě supeeer!
omg. Už aby tu bylo pokráčko. Tohle je fakt výbroný.
Ježíš já mám takowou radost že se wám i todle líbí:-D děkuju móóóóc!
Ahoj ja už su tady:-D
už sem tu taky
Nemluwim s tebou:'( 😛 až hezky odprosíš, bo já za toho Marka neručim…
dobrá…tak já zas mizim z netu…
No hey toe nefér jako.
jaký nefér?! To je fér! Jdu za Ondrou…s tebou to tu dnes nemá cenu, stejně se se mnou nebavíš…
Tag ja se jednou za x dobu urazim a ty než abysis to urownala deš za Ondrou jo?
no, ano…a copak bys chtěla, abych řekla? Promiň už to nikdy neudělám?
Hmmm to ti tag žeru. XD
tak vidíš…..Já už jiná nebudu
Ty prostě spolejhaš na to, že ja se na tebe neumim zlobit že jo.
vlastně jo….no a když se na mě člověk zlobí nebo je na mě uraženej tak ho tak nechám a buď se ke mě vrátí a nebo ne….neřeším to
Toe tag pohodlný co?
no, ale na co se nervovat a na co se trápit? Na nic…
To máš fakt… Tag co už dobrý bo teda deš za Ondrou? XD
jdu za Ondrou….ty si stejně uražená tak co…
Náhodou já už uražená nejsu…
ahaaa…tak to pak jo…a co já s tim?
To já newim
jo…no tak vidíš….Kde máme Terku?
Tag to tagi neim. Já dneska ndwim nic:-P
jakto, že nevíš nic?
Sem liná přemejšlet:-P hele pjomiň, musim zmizet a newim gdy se wratim tag zatim pa:-*
ahoj