autor: Rachel
Sluníčko už stihlo z oblohy vyhnat všechny neposedné mráčky a teď se spokojeně procházelo po té bílé nádheře. Černé mraky už byly dávno pryč, přesto však po nich zůstalo velké nadělení. Kaluže a chodníky potřebovaly vysušit a obloha řádně pročistit. To všechno mělo ještě sluníčko na práci. Pomáhalo svým malým poslíčkům, kde se jen dalo, avšak práce jim ubíhala velmi pomalu. Sluníčko alespoň koutkem svého zlatého oka zkontrolovalo, zda už jsou všichni spáči z postelí venku, a když vidělo, že všichni už jsou na nohách, ať už u snídaně nebo v práci, zatleskalo si svýma zlatýma ručkama a v duchu se pochválilo.
A právě proto, že sluníčko bylo svou prací tolik zaneprázdněno, si vůbec nevšimlo, že jeho přísnému pohledu unikla jedna osůbka. Tom si užíval příjemného lenošení ve svém pelíšku a vůbec mu nevadilo, že je už deset hodin dopoledne. Protřel si svá rozespalá očka a znova položil hlavu na polštář. Teď chtěl ještě chvilku snít. Otočil se na druhý bok směrem k oknu a zadíval se na místečko vedle sebe. Bílá peřina byla položená vedle něj a na prostěradle bylo několik záhybů, což mohlo znamenat jen jediné. Že Bill tu opravdu v noci spal. Sice tu teď už nebyl, ale Tom si moc dobře pamatoval obraz toho spícího stvořeníčka na jeho posteli.
Od první chvíle, co jej spatřil, jej nemohl pustit z hlavy. Dlaní přejel po ještě teplém místečku a šťastně se usmál do polštáře. Tady spalo to nejkrásnější stvoření na světě a pod Tomovou ochranou se oddávalo sladkému spánku. Spalo tak tiše a sladce, až se Tom bál pohnout, aby tu nádhernou křehkost nevzbudil. Ještě nikdy se nesetkal s nikým, kdo by vypadal už na první pohled tak křehce. A nejen křehce. Tom si byl jistý, že žádná dívka na světě by nebyla ani z poloviny tak jemná jako Bill. Snad žádné stvoření na světě nemělo tak jemné rysy tváře, tak nádherné velké oči a tak kouzelný úsměv. Jen jedno a tím byl Bill. Ta plachá osůbka, která našla ochranu právě v Tomovi. Stačilo, aby Bill upřel na Toma jeden jediný pohled a Tom byl schopen udělat pro něj cokoli na světě. Klidně by mu snesl modré z nebe, ochránil by jej před celým světem, nebo sevřel v náručí a šeptal by mu uklidňující slůvka, že s ním se mu nemůže nic stát. Sám sebe nechápal. Ještě nikdy k nikomu nepocítil to, co teď cítil k Billovi. Byl to ochranitelský pocit, který se však mísil ještě s něčím. S něčím, co Tomovi přinášelo úsměv na tváři, kdykoli si jen na Billa vzpomněl. Ani si pořádně neuvědomoval, že se teď culí jako sluníčko a srdíčko mu bije jako splašené. Shodil ze sebe deku a zakutal se pod bílou peřinu. Okamžitě ucítil tu nádhernou květinkovou vůni, která jej přinutila přivírat oči. Najednou jí byla plná Tomova postel, plný pokoj, plný dům. Všechno se teď proměnilo v louku plnou voňavých květinek. Tom zasněně zavřel oči a s úsměvem nasál tu omamnou vůni…
Jako by tu byl jeho anděl s ním. V nádherných černých vláscích se mu vyjímaly drobné sedmikrásky, mandlové oči zářily a rty se mile usmívaly. Pomalu se na Toma otočil, a jakmile se jejich oči setkaly, začal se zvonivě chichotat. Tak krásně a upřímně, že se Tom musel smát s ním. Pomalu, velmi pomalu jej pokládal do květin a skláněl se k jeho rtům…
Zvenku zavál slabý větřík a pootevřené okno se s hlasitým bouchnutím zavřelo. Tom rychle otevřel oči a zprudka se posadil na posteli. Místo louky plné květin seděl na posteli a nechápavě se díval na okno, které způsobilo všechen ten rámus. Pomalu vstal a okno zase zavřel, dívajíc se přitom na hodiny, které ukazovaly už skoro půl jedenácté. Byl nejvyšší čas vstávat.
Ptáčci vesele cvrlikali a pootevřeným oknem zvědavě nakoukávali dovnitř. Bill se sám pro sebe usmíval a dál krájel mrkvičku pro toho malého chlupatého nezbedu, který se mu neustále motal pod nohama. Když totiž uviděl na stole asi pět velkých mrkví, které koupila Simone, snažil se na stůl vyhopkat tak dlouho, dokud mu Bill neslíbil, že mu alespoň dvě mrkvičky nakrájí do misky. S úsměvem se natáhl pro druhou mrkev, když vtom se jeho bílé ručky zastavily. Bill s úsměvem vyhlédl z okna ven na sluncem ozářené stromy a vůbec nevnímal, že se teď králíček otírá svou srstí o jeho nožku.
Vzpomněl si, jak jej Tom učil krájet mrkev. Nejdřív mu krájení názorně předvedl, a když viděl, jak jde Billovi práce pěkně od ruky, jemně jej pohladil po vláscích.
Bill se usmál a s úsměvem na tváři se dál věnoval krájení mrkve. Vůbec se však nesoustředil a jeho myšlenky poletovaly úplně někde jinde. U dredáčka nahoře, který určitě ještě spí. Když Bill ráno spatřil tu spící tvář, srdíčko se mu rozbušilo jako na poplach. A když si teď vzpomněl na tu nevinnou tvář, která se ze spaní mírně usmívala, došlo mu, že jeho ranní černé myšlenky byly úplně zbytečné. Po včerejší noci už nepotřeboval žádné důkazy, aby pochopil to nejdůležitější. A tím bylo to, že Tom by mu nikdy neublížil. Bill ještě nikdy necítil větší bezpečí, než které mu přinášela Tomova náruč. Jeho ruce byly tak hebké a jemné, když jej hladil po vláscích a jeho hlas tak uklidňující, když mu našeptával slůvka, která Bill nikdy od nikoho neslyšel. Tom jej nevyhodil, ba právě naopak. Udělal něco, co by Bill nikdy nečekal. Nabídl mu svou postel a klidný spánek pod jeho ochranou. A přesto, že se Bill bál, ani nevěděl jak, usnul na posteli jako miminko. Tom si k němu nic zlého nedovolil a právě proto byl Bill dneska tolik šťastný. Tom jej nezklamal a tím si opět o trošku víc získal Billovu důvěru. A nejen o trošku. Bill cítil, že Tom je ten poslední, který by mu chtěl ublížit. Důvěřoval mu čím dál víc a nejen to. K Tomovi cítil něco, co ještě nikdy k nikomu necítil. Tenhle pocit vůbec neznal, byl pro něj nový, ale přesto tak krásný, že nutil Billa neustále se culit jako sluníčko. A ačkoli nad tím Bill ani nepřemýšlel, kdykoli, kdy stočil pohled na dveře Tomova pokoje v horním patře, se jeho rty zvlnily do zářivého úsměvu. Srdíčko se mu prudce rozbušilo a u bříška cítil velmi zvláštní pocit. Nebyl však tolik slabý, jako včera ráno, když jej Tom držel v náručí. Teď nabýval na intenzitě a rostl čím dál víc. Zbytečně si Bill lámal hlavinku nad tím, co to může být. Přemýšlel nad vším možným, avšak tichý hlásek svého srdíčka jako by vůbec neslyšel.
Tom zavřel dveře od svého pokoje a vydal se po schodech dolů do kuchyně. Neměl skoro vůbec hlad na to, že už se blížilo poledne. Už seshora slyšel nějaký pohyb dole a byl zvědavý, co Bill dělá. Pomalu zamířil ke dveřím do kuchyně, vtom však zakopl o něco malého, měkkého a chlupatého. Polekaně se podíval dolů a nato se mu na tváři rozlil široký úsměv. U jeho nohou se choulilo chlupaté stvořeníčko, a jakmile uvidělo, že u něj stojí někdo, s kým by se mohlo pomazlit, začalo kolem Toma hopkat. Tom se usmál a sehnul se k tomu malému klubíčku, aby si jej mohl vzít do náruče. Králíček jej nejdřív zvědavě očichával, potom se však k němu přitulil a začal svou malinkou hlavinkou vyhledávat Tomovy měkké dlaně. Tom se smíchem zamířil do kuchyně.
„Dobré ráno,“ pozdravil s úsměvem, zatímco si pohrával s králíčkem ve své náruči. Bill se prudce otočil, a jakmile uviděl Toma, srdíčko se mu rozbušilo snad ještě víc než předtím.
„Ahoj,“ pípl tichounce a zářivě se usmál. Nemohl se vynadívat na Toma, který proti němu stál s králíčkem v dlaních a pohrával si s jeho packami. Pomalu k němu přešel.
„Můžu si ho vzít?“ optal se a na Tomův souhlas si králíčka přitulil k sobě. „Máš hlad?“ podíval se na Toma, který zavrtěl hlavou.
„Ani ne. Ale docela bych si dal něco sladkého,“ usmál se na něj a rozhlédl se po kuchyni. Kromě mrkvičky pro králíčka tam však nic k snědku nebylo. Bill zapřemýšlel. Sice už to dlouho nedělal, ale kdyby mu to Tom dovolil, alespoň by to zkusil.
„Mohl bych upéct dort,“ pípl nesměle a okamžitě na sobě ucítil Tomův pohled.
„Ty to umíš?“ optal se Tom nevěřícně a tázavě se na Billa zadíval. Bill pomalu pokýval hlavinkou a cítil, jak mu prudce buší srdíčko. Ty oči byly tak nádherné a dívaly se na něj tím pohledem, před kterým musel uhýbat očima. Najednou však ucítil na vlasech lehké pohlazení.
„Tak dobře. Nechám se překvapit,“ usmál se na něj Tom a poodešel do obýváku, aby měl Bill na práci klid.
Bill si nejdříve vytáhl všechny potřebné ingredience a ihned se dal do práce. Dával si opravdu záležet a všechno dělal s největší pečlivostí. Nechtěl Toma zklamat, když se tak snaží a chtěl mu upéci dort, na který jen tak nezapomene. Za půlhodiny už se po celém domě linula vůně čerstvého dortu, který Bill nechal vychládnout, aby na něj mohl nakonec dát šlehačku. Byl spokojený se svým výkonem a hrdě ho nesl na stůl Tomovi, který se mlsně oblizoval. Bill si k němu přisedl a očekával, až se Tom do dortu pustí. A Tom neváhal ani vteřinku. Za chvilinku už si vychutnával tu výtečnou sladkost a nemohl si ji vynachválit.
„Je to výborný, Bille. Moc se ti to povedlo,“ pochválil jej a srdíčko mu poskočilo štěstím, když spatřil na Billově tváři nádherný úsměv. Bill se vesele usmál a sehnul se ke svému dortu. Ještě nikdy se necítil tak šťastně jako teď. Dort se mu povedl a navíc dostal i pochvalu, na kterou nebyl vůbec zvyklý. Cítil se už od rána tak šťastně, najednou mu však přišlo, že je čím dál šťastnější. A za to všechno vděčil Tomovi. Díky Tomovi se mohl opět šťastně smát a těšit se z každé maličkosti, která jej obklopovala. Pomalu zvednul hlavinku od talíře.
„Tome?“ pípnul tiše, a jakmile uviděl Tomovy hnědé čokoládky, mírně se pousmál a sklopil pohled.
„Já jen… ještě jsem ti neřekl, že je mi dneska moc dobře,“ špitl a nato se setkal s Tomovým úsměvem. Tomovo srdíčko plesalo štěstím. Nemohl se vynadívat na Billa, který si k sobě králíčka přivinul a se smíchem mu dával ochutnat šlehačku. Zvířátko nejdřív opatrně povystrčilo jazýček, a když ochutnalo tu dobrůtku, kterou měl jeho páníček na prstě, s chutí se pustilo do zbytku šlehačky. Tom se musel usmát.
„A už jsi dal tomu králíčkovi jméno?“ zeptal se zvědavě a zamířil do pusy s plnou lžičkou. Bill přikývnul, nespouštějíc oči z chlupáčka, který se rovnou pustil do celého dortu.
„Ano. Jmenuje se Bobík,“ pozdvihl pohled k Tomovi a nato se začal hlasitě chichotat. A také že bylo čemu. Tom se nejspíš pustil do dortu s takovou vervou, že si ani nevšiml, že má celý pravý koutek od šlehačky. Nechápavě se díval na Billa, který se ani po minutě nepřestával chichotat. Ba právě naopak. Zvonivě se smál Tomovi, který na něj překvapeně hleděl.
„Čemu se směješ?“ optal se s úsměvem, dívajíc se na Billa, který se konečně přestal smát.
„Máš na puse šlehačku,“ usmál se a sám si rukou raději přetřel pusu. Tom si popaměti otřel čistý koutek, nic bílého však na ruce neviděl. Bill se usmál.
„Tady,“ špitl a natáhl ruku, aniž by si uvědomil, co dělá. Něžně palcem otřel šlehačku z Tomova pravého koutku a teprve když jej na prstu zastudily dvě kovové kuličky, došlo mu, že teď už to není jen sen. Že se právě dotýká toho nejjemnějšího, co kdy v životě viděl. A tím byla Tomova tvář.
Bill pomalu spouštěl ručku z Tomovy tváře a poplašeně se podíval do jeho očí. Jen ten jediný dotek v něm dokázal vyvolat prudké bušení srdíčka a znova ten zvláštní pocit u bříška, ze kterého byl Bill tolik zmatený. Cítil podivné šimrání, a proto si pomalu pod stolem sáhnul na bříško, jakoby dlaní chtěl ten pocit zmírnit.
A nebyl jediný. To samé, co se teď odehrávalo v Billově bříšku, se odehrávalo i u Toma. Tom hleděl do těch nádherných očí, které se na něj poplašeně dívaly, zatímco si v hlavě snažil srovnat všechny myšlenky.
On se mě dotkl. Tak krásně a jemně. Ale proč najednou cítím takové chvění?
Oba se na sebe mlčky dívali, ani jeden nebyl schopný slova. Ani jeden však nebyl zmatený z toho, co se stalo před chvílí. Oba chlapce totiž zarazilo něco jiného. To něco bylo tolik stejné, ani jeden z nich však netušil, že to, co se odehrává u něj, se odehrává i u toho druhého. Bill netušil, že i Tomovo srdíčko bije jako na poplach, že i on cítí u bříška zvláštní chvění a že i on teď netuší, jak se na něj podívat. Cítil však Tomovy oči, které jej pozorovaly, a proto raději sklopil ty své. Tom se na něj nemohl vynadívat. To nádherné stvoření před ním klopilo pohled a uhýbalo očima někam ke králíčkovi. Tom se usmál a znova se sklonil ke svému dortu, na rtech neustále úsměv. Netrvalo ani pět minut a přijela Simone z práce. Svým veselým smíchem přerušila ticho v kuchyni a donutila tak chlapce stočit své myšlenky jinam. Kdyby jen věděli, jak jsou stejné…
Byl už večer, světlušky si pod světly lamp povídaly své zážitky, cvrčci cvrlikali a sluníčko odcházelo do svého zlatého paláce, připraveno ulehnout na červánkové polštáře a vyspat se na další den. Hubená osůbka seděla na posteli ve svém pokoji jen v pyžámku, v ručkách tisknouc plyšového medvídka. Bill si nevěděl rady. Něco jej však nutilo neustále přemýšlet o dnešku. To, co cítil teď, necítil ještě nikdy. Cítil v sobě něco nového, nepoznaného, ale přesto nadpozemsky krásného. Pomalu vzal do rukou fotku položenou na nočním stolku. Usmívala se z ní na něj mladá žena se zářícíma očima, které byly tolik podobné těm jeho. Bill si tiše povzdychnul.
„Maminko, co se se mnou je? Co se to děje? Pomoz mi, prosím,“ špitnul tichounce, aby náhodou Toma vedle nevzbudil. Pomalu odložil fotku své maminky znova na stolek.
„Proč tu teď nemůžeš být se mnou? Určitě bys mi poradila,“ špitl a nato se i s medvídkem položil do bílých peřinek. Rukou opět zaputoval pod polštářem, a jakmile uviděl, že v ruce drží tu fotku, která mu byla nadevše vzácnější, musel se usmát. Stejně, jako Tom na fotce.
Bill s úsměvem položil hlavu na polštář a najednou byly všechny jeho zbytečné otázky pryč. Cítil se tak krásně, jako ještě nikdy. Pomalu si položil svou ručku na bříško a usmál se na chlapce na fotce. Po chvilince nesmělého uculování ji vrátil zpět pod polštář, zhasnul lampičku a zadíval se na zářivé hvězdičky na noční obloze. Neustále však musel myslet na Toma. Jeho tvář se mu zjevila vždycky, když zavřel oči. Stále ještě pochyboval, pomalounku už si však začínal uvědomovat, co to všechno asi znamená. S úsměvem zavřel očka a s myšlenkami na osůbku, spící vedle, se spolu s medvídkem odebral do říše snů.
autor: Rachel
betaread: Janule
Billí se zamiloval do Tomíka a Tomík do Billíka juchůů
Člověk už neví, jak to má okomentovat! xD Pořád to u mě způsobuje velký rozněžnění, jsem celá naplněná a radostí a štěstím, když vidím, jak je Bill stále veselejší a milejší a odvážnější a vstřícnější… 🙂 Úžasný! ♥
supeeer! Ten Bill je takovej malej ťulík…
Užasnéé ,totálně x))
No jo, pište, pište… 😀 Zatím děkuju:-D
Krásné ♥ Nedokážu to popsat slovy, je to strašně roztomilé ♥
Stejně jako Terezka nikdy nevím, co napsat. Dneska jsi první člověk, kterýmu se podařilo alespoň malinko mě rozveselit. Děkuju x) Při představě Toma s králíčkem v náruči se mi ve tváři objevil ten známý výraz, který mám jen při čtení tvých povídek. Jj, ten debilní, že se tlemím jak sluníčko na hnoji xD Chlapci se do sebe zamilovali a oba jsou z toho tak úžasně zmatení x) Bill je den ode dne šťastnější, Tomík taky a já s nimi. Tato povídka je prostě dokonalost, nevím, co víc napsat… Ty sama moc dobře víš, jak moc ji miluju ♥♥♥
Jejda, to je tak nádherný prostě suuupeeeer! Rachel ty ji opravdu skvělá spisovatelka!
Dokonalost, opět Rachel nemám slov.
P.S.: Láska je krásná věc :o*
oni jsou tak rozkošní… x)) představa culícího se Billiho a Tomiho s králíčkem Bobíkem v náruči, je prostě vražedná… x)) tvoje povídka mi vždycky do tváře přižene infatilní úsměv a já se nemůžu přestav usmívat jak měsíček na hnoji… x)) po každý se na tuhle povídku těšim a dnešek není výjimkou… x)) sem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál… x))
on je sladkej… ♥_♥
a zase to egoistický sluníčko 😀 lotr jeden… mě, kdyby zašimralo na tváři, tak jenom zavrčím a rozzlobeně se otočím na druhý bok s peřinou přes hlavu 😀 a jéje, koukám, že kluci mají v sobě pěkný zmatek 😀 pánové, říká vám něco pojem zamilovanost? 🙂 mimochodem ten králíček to celý korunuje :-*
Děkuju vám vřele za komenty, jsem ráda, že jsem u vás vyvolala ty známé úsměvy o kterých tady pár z vás píše:-D Jsem moc ráda, že se vám to líbí a doufám, že se vám to bude líbit i nadále:-D
Zatím Pa, Vaše Rachel:-D
bobíkkk….:)
sladké