autor: Bitter
,,Dej mi vodku… s ledem.“ Bill jen kývl a došel za bar. Mezitím se vrátil Nick.
,,Co si dá, já už to vemu…“ Bill se jen nepřítomně díval před sebe.
,,Filipe, vnímáš mě?“
,,Co?… jo, vodku.“
,,Fajn.“ Bill si rychle sundal zástěru a rychle si zezadu vzal mikinu a tašku. Okamžitě opustil bar a ani se na mladíka neohlédl. Na chvilku se zapřel rukama o střechu auta a vydýchával šok. Když otevíral dveře auta, někdo ho chytil za ruku. Polekaně se otočil a střetl se s tvrdým pohledem.
,,Tak ty sis myslel, že na tebe nepřijdu?“
,,Už jednou jsem řek, že si mě s někým pletete…“ Štěkl hned Bill a modlil se, aby se mu nevyhrnul rukáv na levačce.
,,Ne, Bille, nepletu. Nebo mi tady budeš tvrdit, že to nejsi ty? Myslíš, že když si zkrátíš vlasy, vezmeš si zelený čočky a nenamaluješ se, že tě nepoznám?“
,,Co chceš?“
,,No vidíš, to je lepší. A neboj se mě tak… zatím nemáš proč. Nezajdem někam?“
,,Ne. Nech mě na pokoji, já netušim, jak jsi mě našel, ale varuju tě…“
,,Ale, zas mi vyhrožuješ?“ Stiskl jeho ruku ještě pevněji a trochu s ním cukl.
,,Nech mě být.“ Špitl Bill sklíčeně a snažil se vymanit z jeho sevření. V duchu volal o pomoc.
,,Ale, ty máš ale naspěch.“ Najednou ho zaujal prsten na jeho levačce.
,,Ale copak to tady máme? No vida, tak ty ses nám oženil, co by na to asi řekl tvůj bráška? Vlastně počkej… on je mrtvej, viď?“ Bill neodpověděl, jen vzpurně pohodil hlavou.
,,Tohle gesto na tobě miluju, víš to?“
,,Řekneš mi konečně, co ode mne chceš?“ Štěknul na něj prudce.
,,Neboj, to se včas dozvíš.“ Konečně ho pustil, Bill se otočil a nastoupil do auta. Andreas se naklonil a opřel se o střechu.
,,Pozdravuj ženu… A hele, ty máš i děcko…“ Okomentoval ve chvíli, kdy si všimnul sedačky. Ustoupil od auta a Bill okamžitě odjel. Celou cestu kontroloval zpětný zrcátko. Neuvěřitelně se chvěl a po tvářích mu začaly téct slzy. Konečně zaparkoval před domem a prudce vpadnul do domu. Toma, který se za ním vydal, aby ho přivítal, naprosto nevnímal a rozběhl se do ložnice. Vytáhl cestovku, otevřel všechny skříně a začal do ní házet věci, naprosto nevnímal Toma, který na něj mluvil. Až ve chvíli, kdy si stoupnul přímo proti němu a chytil ho za ramena.
,,Co se děje?“
,,Musíme pryč… okamžitě.“ Znovu začal balit. Tom ho chytl za ramena a posadil ho.
,,Bille, uklidni se a řekni mi, co se děje. Děsíš mě…“
,,On se vrátil… ví, že žiju, byl u mě v práci, on… musíme pryč…“ Špital zoufale.
,,Ale kdo?“
,,Andreas…“
,,Andreas? Ale to není možný, Bille, s někým sis ho spletl.“
,,Ne, byl to on, já… mluvil jsem s ním… chtěl, abych s ním někam šel, já nechtěl a jel jsem rovnou domů… musíme pryč, on mě určitě sledoval a… a…“
,,Bille!“ Bill se lekl, ale alespoň ho to probralo z šoku. Párkrát zmateně zamrkal a pak se vrhnul Tomovi, který před ním klečel na zemi, kolem krku. V tu chvilku do pokoje přicupitala Mel.
,,Tati, proč Filip brečí? Co se stalo?“
,,Melody, jdi si hrát, já za chvilku přijdu.“ Mel ale udělala opak a přicupitala k Billovi. Zatahala ho za cíp trička.
,,Ty jsi smutnej, viď? My tě ale máme rádi…“ Ujistila ho stejně jako on nedávno ji. Bill se na ní usmál a pohladil ji.
,,Mel, jdi si hrát, my s tátou přijdem, jo?“
,,Tak jo.“ Odcupitala a už byl slyšet jen její hlásek, jak hledá kočku.
,,Teď mi prosimtě řekni, co se stalo.“ Bill se zhluboka nadechl.
,,Do baru někdo přišel a pak se na mě podíval a byl to on. Nevím, co tam dělal, chtěl vodku, ale když jsem chtěl nastoupit do auta, tak mě chytl a že prej ho nevoblbnu, že ví, kdo jsem, chtěl někam jít, pak si všimnul prstenu a začal mít narážky, že prej mám ženu a co bys na to řek ty a pak dodal, že ty nežiješ a… Já už nevím.“ Zhroutil se do Tomovy náruče.
,,Copak to nikdy neskončí? Jak mě našel a jak to, že ví, že žiju… on určitě ví i o tobě.“
,,Bille, lásko, uklidni se, seš si jistej, že tě sledoval?“
,,Ne, ale on asi stejně ví, kde bydlíme a… panebože, co když udělá něco Mel?“
,,Lásko, uklidni se, nevíme, co má v plánu, navíc je určitě v podmínce, takže jestli se o něco pokusí, zavřou ho…“
,,Tome, já mám strach…“ Tom ho k sobě přitiskl a hladil ho po vlasech.
,,Musíme dělat, že se nic neděje… nesmí vidět, že se ho bojíš, on už nemůže udělat nic ani tobě ani Mel, víš přece, že nás hlídaj, takže by musel bejt sebevrah, aby se o něco pokusil.“ ,,Ale stejně, Tome… odjedeme… pojedem domů, vždyť jsme si naplánovali, že pojedeme za mámou… utečeme… prosím…“ Špital naléhavě.
,,Ne. Nesmíme udělat nějakou blbost. Zůstaneme tady, dokud ten hajzl nezmizí… má přece soudně zakázáno se k tobě přibližovat, takže se zavolá Kellerovi a bude.“
……………….
Bill roztěkaně přešlapoval za barem. Vůbec sem nechtěl, ale Tom ho sem nekompromisně vykázal. To, co Bill už netušil, byl fakt, že Tom po jeho odjezdu Mel odvezl k Silke a teď netrpělivě vyhlížel před barem nezvaného hosta. O Andreasovi věděl už dva dny od Kellera a měl ho upozornit, kdyby se je pokusil kontaktovat, což se včera stalo. Než to ale Tom udělá, rozhodl se vyřídit si to s ním. Mají tak nádherný život, nedovolí minulosti ho zase zničit. Připadal si podle, když Billa vyslal do práce, viděl na něm dobře, jak moc se bál, ale on to prostě chtěl jednou provždy ukončit. Asi po hodině se konečně na ulici zjevila jemu známá postava. Rázně mu zastoupil cestu. Andreas jen zvedl hlavu a nadzdvihl obočí.
,,Potřebujete něco?“ Zeptal se mile a pokoušel se přijít na to, odkud toho mladíka zná. Tom mu v nejmenším nehodlal odpovědět. Místo toho ho čapnul za triko a přitiskl ho na zeď domu.
,,A potřebuješ něco ty, ty hajzle? Co ti po tom všem dává tu drzost mu zase vyhrožovat, co?! Cos mu chtěl?“ Andreas zalapal po dechu, jak silně ho Tom přimáčkl na stěnu. Nechápavě na něj vytřeštil oči.
,,Tak cos mu chtěl?!“ Křikl na něj Tom a škubl s ním proti zdi. Andreas jen přidušeně vydechl a teprve teď si uvědomil, kdo to je, ale jak to, že o sobě vědí… Tohle mu výrazně zamotalo plán. Ani to, že se Bill oženil a má dítě, nebylo nic, co by nevyřešil, ale pokud je nablízku Tom, bude ho těžší.
,,Nic co by tě mělo zajímat.“ Štěknul na něj a Tom s ním znova třísknul o zeď.
,,Já ti přísahám, že jestli se k němu ještě jednou přiblížíš, tak tě už doopravdy zabiju! Měl jsem to udělat tenkrát! Měl jsem tě dorazit a ne volat sanitku!“
,,Jo, to jsi měl, já….“ Nedořekl, protože mu na tváři přistála Tomova pěst. Jen co se vzpamatoval, vyběhl proti němu, ale Tom ho pohotově chytl za pas a shodil ho na zem. Andreas se však za roky ve vězení přece jen změnil, a tak nebylo divu, že za chvilku se na zemi válel i Tom. Zběsile se mlátili a hloučku lidí, který se kolem nich nahromadil, nevěnovali pozornost. Tom se vyhoupl na Andrease a uštědřil mu ránu do břicha a následně do čelisti. Andreas ho ale strhl zpět a ve vteřině byl na nohou. Na chvilku se přidržel zdi, ale ve chvíli, kdy se zvedl i Tom, se po sobě znova vrhli.
Bill leštil skleničky, když ho vyrušil hluk z ulice. Naklonil se, aby viděl, co se děje, ale ve výhledu mu bránili lidé. Najednou se otevřely skleněné dveře a dovnitř vběhl Markus, jeden z jejich známých.
,,Filipe pojď honem, Tobias se tam s někým rve…“
,,Cože…“ Upustil skleničku a vyběhl před bar. Prodral se hloučkem lidí a opravdu. Tom se s někým rval. Chvilku mu trvalo, než poznal Andrease. Zalapal po dechu a bez rozmyslu se mezi ty dva vrhl.
,,Tobiasi!“ Zařval a za ramena se ho snažil dostat z Andrease, na kterém klečel a bil ho do obličeje. Tom se od něj okamžitě odtrhl a nechal Billa, aby ho vytáhl na nohy. Musel se o něj zapřít. Byl na konci sil a sotva držel rovnováhu. Jediné, co ho uklidnilo, byl pohled na Andrease, který klečel na všech čtyřech a plival krev.
,,Teď už dá pokoj.“ Sykl zhnuseně. Bill stále vyděšeně těkal z Toma na Andrease a začalo se mu dělat zle. Kdyby přišel jen o něco déle, ti dva by se nejspíš opravdu zabili a nikdo by tomu nezabránil. Tom už se vzpamatoval alespoň na takovou míru, aby stál bez pomoci a i Andreas se začal zvedat. Hlouček lidí se pomalu rozcházel, a nakonec zůstali na chodníku jen oni tři. Tom se jen ušklíbl, vzal Billa kolem ramen a odešli do baru. Andreas zůstal stát a díval se za nima.
,,Nikdy nebude tvůj…“ Sykl spíš pro sebe a odešel.
,,Co tě to proboha napadlo?!“ Křikl Bill na Toma hned, jak se za nima zavřely dveře jeho kanceláře.
,,Lásko, ale já…“
,,Ne, teď mlč.“ Bill si vzal mobil, zavolal Nikol, aby přišla dřív a vrátil se na bar. Ani ne za deset minut se do baru vloudala Nikol, jindy by dělala srandu a tak, ale když viděla svého šéfa naprosto vykolejeného, raději bezeslova převzala bar a do kanceláře, kterou za sebou Bill zabouchl, radši ani nelezla.
,,Co sis myslel, že vyřešíš?! Víš, jakou hloupost si udělal! Proč jsi nezavolal Kellerovi!?! Co když teď udělá něco Melody! Tome, víš ty vůbec, co jsi udělal?!!“ Bill přešlapoval po místnosti, třásl se a tekly mu slzy. Tom jen seděl a držel si sáček s ledem u rtů. Teprve teď si uvědomil, jakou hloupost udělal. Teď, když viděl Billa, jak moc se bál a on ho tomu vystavil dobrovolně, a to ho chtěl vždycky jen bránit. Vstal a chytil ho do náručí. Přitiskl ho k sobě a začal s ním houpat. Bill jen brečel a tiskl se k němu.
,,Já vím, že jsi chtěl, aby dal pokoj, jenže já mám teď strach, co bude… To nemůžeme žít normálně? Tome, proč se to vždycky všechno zkazí?“ Šeptal zoufale a choulil se k Tomovi co nejvíc to šlo.
,,Já nevím…“ Špitl Tom a i po jeho tvářích se rozutíkaly křišťálové perly zoufalství.
,,Kde je vůbec malá?“
,,U Silke.“ Bill jen kývne a utře si slzy.
,,Pojedeme na hotel… bude to bezpečnější… a zavoláme Kellerovi.“ Tom jen poslušně kývne. Bill se od něj po chvilce odtrhl a sbalil si věci.
,,Jdeme.“ Špitl a otevřel dveře. Vybídl Toma, aby šel a pak za nimi zavřel. Vyšli z baru a nastoupili do Billova auta. Tom se krčil na sedačce a díval se z okna.
Všechno zkazil. Ani jeden nepromluvil. I Silke si všimla, že něco není v pořádku, a když si všimla Tomova rtu, nedivila se. Tobias se rval furt…
Flashback
Silke se vrátila ke stolu a položila před ně tři panáky. Bill se zrovna smál Tomovu projevu, ale všechno utichlo, když kolem nich prošel nějaký muž. Znechuceně se podívá na Billovu ruku jež spočívá na Tomově stehně a odfrkne si.
,,Buzny…“ Utrousí a chce pokračovat, ale Tom ho zastaví.
,,Hey ty! Říkal jsi něco?“ Zvedne se a dojde k němu. Bill se rychle zvednul a snažil se ho odtáhnout. Muž se zase ušklíbne.
,,Jo… buzny.“ Tom už se napřahoval, ale Bill mu přitiskl ruce k tělu.
,,Tobi, ne…“ Špitl a ustrašeně se rozhlédl.
,,Ale… malej buzík se nám bojí…“ Rýpnul si, ale Tom se tentokrát nenechal zastavit a jeho pěst zasáhla jeho čelist. Odstrčil Billa a začali se prát. Silke jen poplašeně vykřikla a rozběhla se na pomoc Billovi, který se snažil oddělit od toho muže Toma…
konec flashbacku
Bill přikurtoval malou do sedačky a automaticky se rozjel ke Grantu.
,,Filipe kam jedeme?“ Zeptala se, když si všimla, že tuhle cestu ještě nezná.
,,Do toho hotelu, kde pracuje táta.“
,,Jůůů a budu moct zase sedět na tý vysoký židli? Tatí a uděláš mi tamtu barevnou limonádu s tim slunečníkem?“ Zatleskala nadšeně.
,,Ne, Mel, dneska tam jenom přespíme.“
,,Aha…“ Špitla a sklopila hlavičku. Tom se na ní otočil a polechtal jí na bříšku.
,,Neboj, já ti jí udělám.“ Mel se zase rozzářila a celou cestu si prozpěvovala a máchala nohama. Bill konečně zaparkoval před Grantem a nemohl přehlédnout červené auto, jež je pěkně dlouho sledovalo, jak zaparkovalo poblíž. Ohlédl se.
,,On je tady…“ Špitl tiše. Tom se zadíval stejným směrem, ale z auta vystoupil někdo úplně jiný. Bill si jen povzdychl a Tom ho pohladil na tváři.
,,Jděte do hotelu, já zatím zavolám Kellerovi.“ Bill Tiše přikývl a spolu s Mel opustili auto.
autor: Bitter
betaread: Janule
A něco se stane že? Ten Andreas je kretéééén! Já bych ho liskla:-( Já se normálně bojím co se stane:-) Ale Bitteeeer je to nááádherně napsaný fakt úúžasný!
hajzlííík!!! ale dobře Tom, chválím jeho akci… nicméně mám dojem, že Andy si za to Billa pěkně podá…
chudinky….furt je někdo bude obtěžovat!
Jestli ta malá bude trpět tak si mě nepřej!!!
bože honem honem dáál… doufám že to bude dobrý.. prosíím Bitter jen už je tam nevraždi.. ten andreas je magor fakt..
kráása
Ja věděla že to nebude v klidu.
Fakt jsem zvedava, co po Billovi porad chce… Ze by jeho?…