Můj kouzelný Bill 15.

autor: Mei

Takže ahojda, jsem moc, moc ráda, že vás nadchlo, že teďko bude mamča Tom. Ani nevím, u čeho ta myšlenka vznikla. Možná tím, že já ráda všechno motám a obracím. Takže doufám, že se pobavíte. Když nevím, jestli dneska budou vtipečky… snad tam nějaký bude.

Tom: Cože?
Bill: Ty jsi těhotný.
Tom: Bille, to je nemožný, já jsem kluk!
Bill: A já čaroděj… Sakra! Praští rukou do stolů. Vždyť se podívej, cpeš se tu koláčem, křupkami a chlebíčky.
Tom: To snad nemyslíš vážně? Položí s trochou sebezapření koláč. To chceš říct, postaví se a jde k němu, Bill couvá, že jsi mi učaroval haranta…
Bill: Ne, to jsem neudělal já?
Tom: Jo takže ono se tam vyskytlo samo od sebe?
Bill: No, samo od sebe ne?
Tom: Tak mi to sakra vysvětli. Zařve na něj.
Bill: Tome, uklidni se, já to vím asi jen o pár minut déle než ty… Nerozčiluj se, mysli na dítě?
Tom: Neříkej mi, co mám dělat! A už mi to vysvětli.
Bill: No prostě, znáš příběh o Panně Marii?
Tom: Jo!
Bill: A tak určitě víš, jak se narodil Ježíšek?
Tom: Bille?! Podívá se na něj velmi naštvaně a chce slyšet odpověď, tyhle okliky přímo nesnáší.
Bill: No jo fajn, sedni si, posadí ho a do ruky mu dá koláč, Tom se na něj podívá a po chvíli ticha se do koláče zakousne. Fajn jí, nebude křičet. To dítě se narodilo z… z čistý lásky, nemůžu za to já ani ty, ale naše láska k sobě. Víš, já jsem byl taky překvapený, ale došlo mi, že mě doopravdy miluješ. A to je pro mě to nejdůležitější.
Tom: Aha, takže ve mně teďko bude růst nějaký dítě, o který ani trošinku nestojím, jen kvůli tomu, že já idiot se do tebe zamiloval?

Bill: Jo!
Tom: Já to dítě nechci!
Bill: Jak, že ho nechceš? Je to snad i moje dítě! Mě to taky netěší, že mám v 17 dítě s klukem!
Tom: STO 17, miláčku, STO… Já jsem se ještě nevzpamatoval z toho, že jsi nějaký čaroděj, nebo co, přijdu, abych se ti omluvil a dal to všechno dohromady a místo toho čekám děcko?
Bill: Tome, já vím, je toho na tebe v poslední době moc, ale snaž se mě pochopit. Kdyby to bylo na mně, nic by se nikdy nestalo. A cos týče dítěte, raději bych ho nosil pod srdcem já, kdybych věděl, jak moc ho budeš nenávidět.
Tom: Bille, tady nejde o to, co by se stalo kdyby… Ale tady jde o to, že já jsem těhotný s klukem, co je 100 let mrtvý.
Bill: Já nejsem mrtvý. Asi jsem se v tobě spletl, myslel jsem, že jsi jiný, ale ty jsi jen sobec!
Tom: Já jsem sobec, jo?
Bil: Ano, jsi!
Tom: Tak to ti pěkně děkuju. Sbohem. Zvedl se, sebral koláč a odešel ke dveřím, kde se pohrdavě podíval na Billa a odešel spolu s třísknutím dveří!
Tom: Já, že jsem sobec… A i kdybych byl sobec? Jsem těhotný, mám právo být sobec!
Tom šel domů a celou cestu si brumlal něco pod vousy. Do cesty se mu postavila čínská restaurace…
Tom: Čína, tam jsem taky nebyl… S těmito slovy, úsměvem a o poznání lepší náladou, vešel do restaurace a prohlížel si menu. Po chvíli k němu odcupitá vietnamský číšník…
Číšník: So si dáte, pane?
Tom: Jo, dám si smažené nudle s kuřecím masem a bambusovým výhonky, čínský salát, salát tří chutí, pečenou zmrzlinu a jednu Colu.
Číšník: Secko si dáte tadý, pané?
Tom: Jo, všechno, mám hlad!
Číšník: Bobze, pané…
Po 1 hodině, co to Tom vše do sebe nasoukal, zaplatil a šel domů s plným bříškem a to nejen jídla.
Tom: Ahoj, mami?
Simone: Ahoj Tome, máš hlad?
Tom: Podle toho, co je k jídlu…
Simone: Asi tě nepotěším, ale bramborová kaše a rybí prsty.
Tom: Emm. Jo, dám si…
Simone: Vážně? Nejsi nemocný?
Tom: Ne, ale hladový.
Simone: Dobře. Odejde do kuchyně, Tom jí následuje, Simone vyndá talíř a nandá mu běžnou porci kaše a několik prstů. Křič…
Tom: Hele, nešetři na mně, jo?! vezme jí ruku a hodí si tam pořádnou haldu kaše a asi 6 prstů.
Simone: To vážně sníš?
Tom: To si piš.
Usedne ke stolu a pustí se do jídla.
Tom: Je to výborný, nevěděl jsem, že jsi tak dobrá kuchařka…
Simone: Překvapuješ mě.
Tom: Jo, i já jsem překvapený…
Tom všecko na talíři snědl. Někdo zazvonil, Simone šla otevřít, to neměla dělat, pač Tom se vrhnul do zbytku hrnce bramborové kaše a zbylých 10 prstů. Všechno to v něm zmizelo tak rychle, jak to jen šlo.
Tom: Kdo to byl?
Simone: Pošťák. Jde k hrnci, odklopí pokličku a jen vyvalí oči… Tomeeee?
Tom: Bylo to dobrý…. Protáhne se na židli a rukou si pomazlí bříško.

**u Billa**
Bill: Ach jo, co se to stalo… Doufám, že Tom neudělá žádnou blbost.
Gorna: Neboj, Bille, všechno bude zase o.k.
Bill: Jak to můžeš vědět?
Gordon: Otcovský instinkt, to taky poznáš.
Bill: Dědulo…
Gorna: Počkej a ty budeš taťka nebo mamka? 😀
Bill: Samozřejmě, že taťka. Bojím se, aby Tom nic tomu malému neudělal. On to dítě nemá rád…

autor: Mei
betaread: Janule

10 thoughts on “Můj kouzelný Bill 15.

  1. Tohle je mazec… Zajímalo by mě, jestli, až se Tom zklidní a porodí, jim přijdou popřát nějací kouzelničtí Tři králové… 😀

  2. nejlepší bylo:"Secko si dáte tadý, pané?" Já sem se tomu řezala asi 5minut…fakt…:-D Když sem si představila toho číňánka jak tam stojí, uklání hlavičku a mele takovou spatlaninu..:-D Fakt nejlepší! 😀
    Jinak Tom…:-D jej..tak ten taky nemá chybu…žrout jeden užraný..:-D

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics