autor: Bitter
,,Rozhodně se nejdřív podívám na zadek…“ Tom nahodí svůdný pohled, až se reportérka, co s nimi dělá rozhovor, ošije.
,,A jaké dívky se líbí tobě, Bille?“ Ten se doslova těšil na to, až mu otázku položí. Už měl dost toho, jak se k němu Tom poslední dobou choval a vztek a touha po odplatě udělaly své.
,,No já jsem spíš na kluky, takže tahle otázka jde tak trochu mimo mě.“ Usmál se jako svatoušek a v tu chvíli se staly tři věci – David málem dostal infarkt, vždyť byli domluvený, že to budou tajit, Tomovi vypadl mikrofon a zůstal na něj zírat s otevřenou pusou a reportérka zapomněla snad všechny otázky, které měla klást.
Bill se jen nevině uculoval na všechny strany. Doslova se modlil, aby se ho zeptala, jakej typ kluků se mu líbí. Přesně věděl, co by řek. Nestalo se tak. Místo toho ho čekalo kázaní od Davida a následný infarkt z toho, jak Tom vtrhnul do jejich pokoje a třísknul dveřma.
,,Co to jako mělo bejt?! Snad se řeklo, že to budem tajit dokud, to nebude mít skupina jistý!“
,,Já bych řek, že kapela to má jistý už dávno a laskavě na mě nekřič.“ Ani se neobtěžoval se zvednout z pohovky. Jen na Toma hodil otrávený výraz.
,,A můžeš mi říct, proč jsi to alespoň neřek mě?!“
,,A proč jsi ty mě neřek, jak moc se ti líběj modrooký blondýny s prdelí ála Jenifer Lopez nebo Beyonce?“
,,Sakra, co to má co společnýho s tímhle?!“
,,Právě že hodně!“ Bill se bojovně postavil proti Tomovi a zvýšil na něj hlas, a co, Tom na něj křičel furt, i když ho poprosil, aby nekřičel.
,,No to by mě zajímalo, co to je?! Se poslední dobu chováš jak magor!“
,,Já?! Já že se chovám jak magor?! A jak se v tom případě chováš ty! Chováš se, jako kdybych neexistoval! Chodíš kolem mě, sotva mě pozdravíš, natož abys mě třeba objal nebo políbil, místo toho balíš po baru kdejakou kurvu!“
,,Já nikoho nebalim! Jen jsem unavenej, to je toho!“
,,Jo, ty jsi unavenej, no alespoň donedávna, když jsi byl unavenej, tak ses mi choulil v náručí a chtěl jsi, abych tě hladil, dokud neusneš! A teď, když si leháš, odsuneš se úplně na kraj postele, jen aby ses mě náhodou nedotkl! Laskavě mi neříkej, kdo se tady potom chová jak magor!“
,,Takže za všechno můžu já, tobě ujedou nervy, ale ten špatnej jsem tady já! Fajn, v tom případě není co řešit, je konec!“ S těmi slovy vyšel z pokoje a prásknul za sebou dveřma…
Druhý den byl jako peklo na zemi. Bill měl co dělat, aby se vůbec nalíčil, protože jeho slzy linky pokaždé rozpily a Tom pro změnu zaspal, snažil se setkání s Billem oddálit, co nejvíc to šlo. Věděl, že je čeká rozhovor, včera jen dali průchod emocím a dnes se to musí vyřešit, nicméně Bill řekl včera vše a hlavně popravdě, ale Tom měl důvod, proč se tak choval, jenže jak říct Billovi, že je ve skutečnosti jeho bratr…
Bill zapnul kufr na kolečkách a vydal se k výtahům, pro jistotu si vzal sluneční brýle.
Před hotelem byla přistavena tři auta. Dvě pro skupinu a třetí pro tým,
Bill si pohotově zalezl na zadní sedadlo a modlil se, aby Tom jel tím druhým.
Vyjeli asi za deset minut a Tom si skutečně sedl jinam. Bill jel s Georgem.
Nasadil si sluchátka a znuděně se díval z okýnka. Najednou sebou auto prudce cuklo a pak byla všude tma….
,,Jak mu je?“
,,Vy patříte do rodiny?“
,,Já… je to můj bratr… nevlastní.“ Dodal rychle Tom.
,,Zatím ještě nic nevíme, je ještě na sále…“
,,Ale… ale vždyť ho tam vezli už před hodinou…“
,,Ano, vyskytly se komplikace… vnitřní krvácení… zkolaboval… je na tom opravdu zle… Až budeme vědět víc, dáme vám vědět… jeďte domů…“
,,Ne… budu tady.“
,,Ale…“
,,Tome!“ Doktor nedokončil, přerušila ho Simone, která běžela dlouhou chodbou za synem.
,,Mami…“ Tom ji pevně objal a ukáplo mu pár slz.
,,David volal, že jste měli nehodu… Jak je mu…“
,,Ještě ho operujou… prej je to zlý…“
Tom seděl u Billova lůžka a už přes hodinu mu mnul dlaň a snažil se na jeho tváři spatřit jakýkoliv pohyb. Co chvíli ho na nehybné prsty políbil.
,,Bille… no tak… nesmíš mě tady nechat. Musíš bojovat. Slyšíš? Musíš se uzdravit. Co bych tady bez tebe dělal… No tak…“ Znova ho políbil.
,,Jen na chvilku… prosím.“ Ještě půl hodiny počkal, pak se zvedl, musel domů, dýl ho u Billa nenechají. Zničeně vyšel na chodbu, kde ho hned odchytla matka a doslova ho vedla k výtahům a autu. Celou dobu oba mlčeli, až na půl cesty se Simone ujala slova.
,,Mluvila jsem s doktorem. Prej bude v pořádku, do zítra by se měl probrat, ale…“ Na chvilku se odmlčela a Tomovi začaly už předem téct slzy, jako by snad tušil, co mu řekne.
,,Bude na vozíku.“
,,Cože… jak na vozíku?“
,,Doktor říkal něco o nějaké sraženině, že tlačí na míchu nebo co, zatím neví do jaké míry je ochrnutý, to zjistí, až se probere…“
Druhý den, když Tom dorazil do nemocnice, Bill byl vzhůru. Na to, že Tom vešel do pokoje, nereagoval. Díval se na opačnou stranu a Tom si uvědomil, že se chvěje. Obešel postel a sedl si na úplný kraj. Bill se stále díval do stěny před sebou a snažil se udržet slzy. Asi před čtvrt hodinou se dozvěděl, že bude na vozíku. Ochrnul od kolen dolů.
,,Bille…“ Tom mu položil ruku na rameno. Bill se na něj konečně podíval. ,,Jak je ti?“
,,Jak je Georgovi?“
,,Má jen naraženej hrudník a zlomenou ruku, ale já se ptal, jak je tobě.“
,,Poslala tě za mnou Simone?“
,,Proč by mě měla posílat?“ Neodpověděl, znova začal hypnotizovat stěnu před sebou.
,,Tak Bille…“ Špitl potichu a opatrně ho pohladil na tvář, kterou měl Bill poškrábanou od střepů.
,,Nemusíš tady bejt, jestli nechceš.“
,,Ale já chci, Bille, co tě to proboha napadlo? Miláčku…“
,,Ty víš, že budu na vozíku?“
,,Jo…“
,,Takže tady seš ze soucitu, že jo?“
,,Bille, co to pořád meleš?“
,,Co melu? Nejdřív je ti zatěžko se na mě jenom podívat a najednou tohle? Tak sakra, co tady děláš? Já o žádnej soucit nestojim!“
,,Proč tady jsem? Protože tě miluju. Choval jsem se jak debil, nevim, co to se mnou bylo, stačí?!“
Nečekal na další Billovy výčitky a pevně, ale přesto opatrně, ho objal. Bill se k němu přitiskl jak jen mu to situace dovolovala a naplno se rozbrečel.
O půl roku později…
,,Tak fajn. Chytni mě v podpaží a zvedni.“
,,A… a seš si jistej…“
,,Jo jsem.“ Tom chytne Billa a vytáhne ho na nohy.
,,Můžem?“
,,Teď…“ Tom si opře Billa o sebe a pomalu s ním vykročí.
,,A teď mě pusť…“
,,Bille, vážně…“
,,Věř mi.“ Tom ho váhavě pustí a trochu ustoupí.
Bill se zhluboka nadechne a pomalu posune nohu dopředu. Tělem mu projede prudká bolest od toho, jak došlápne. On to ale nevnímá. Po půl roce je to jeho první krok. Jeden… dva… tři… čtyři…
,,To… Tome… já…“ Unaveně spadne do křesla. Pár kroků a vyčerpalo ho to víc, něž maraton.
,,Já chodím…“ V očích se mu leskly slzy. A nebyl sám…
,,Ty jsi šikulka, víš to? Zasloužíš si odměnu.“ Nahnul se nad něj a něžně ho políbil…
KONEC
autor: Bitter
betaread: Janule
No dopadlo to krásně. Bill určitě začne běhat, je to šikulka:-). Akorát, dozvěděl se, že jsou bratři?:D
Ale tak to je jedno, ne? Milujou se a to je hlavní. Krásná povídka =o)
my gosh to bylo krásný. Napřed teda mě málem vomylo a už jsem to všechno viděla černě, ale je to dobrý. Paráda
Jakej konec? To je…:-( Budu brečet! No jo, to by nebyla Bitter aby na konci Billa ještě nevybourala že?:-D Né jako toto byla tak překrásná povídka, že to nejde ani napsat prostě nááááádhera!
no tak teda Bitter, tohle jako ne, to jsme si teda nedomluvily, že to utneš už takhle brzo!!! jako já chci druhou řadu, jinak začnou padat meteority 😀
Bitter, ty máš tak skvělý, ale tak hrozně krátký povídky! xD
🙂 Nádherný, jen škoda, že už je konec. A dozvěděl se to? 🙂 Že jsou bratři? 🙂
BTW: Janule, máš povídku ve špatné rubrice 🙂
no Bitter…sadismus tam malinko byl ale tak dalo se to přežít….byla to hezká povídky…povedená
No tak to nie!!! Tak skoro koniec??? to nieje mozne… suhlasim s Áďou aj ja chcem druhu seriu… takto to utnut…. ale inac uplne nadherne…. ale ta 2seria by mohla byt *angel smile*
to je sladky…. a jako on se nedozví, že jsou sourorenci?…
Och, to je nádhernýýýý!!
ja ci taky 2. řadu!
[11]: já taky
To bolo kruté. Najskôr ho Tom opustí a k tomu bez vysvetlenia. Potom ochrnie 🙁 Ale som rada, že Toma ten nápad s rozchodom prešiel. Mne sa zdal koniec trochu rýchly. Ale hlavne, že je pekný.