Časoprostor III 10.

BILL

Dveře za klukama zapadly, bzučákem jsem jim otevřel branku a vydal se tmavou chodbou zpátky do zkušebny. Musíme tam trošku poklidit, aby se zítra dalo hned zkoušet, než se vrátí Dejv se Sabine. K obědu si s Tomem něco objednáme a můžeme na to skočit hned, jak se probudíme. Doufám, že to bude tak do desíti, abychom toho stihli co nejvíc. Takhle před turné musíme využít každou volnou chvíli na hraní, chci si být na prvním koncertě jistý v kramflecích…

Bůhví, kdy Sabine s klukem přijdou… nejspíš až odpoledne, budou si to chtít spolu užít. Však my s Tomem taky… už se na něj těším. Umeju aspoň ty skleničky, moc jsme toho v pěti nenašpinili, ale stejně… ať je tam pořádek. Pak se půjdu vysprchovat a…

„Aáááááááá,“ zařvu, když se na mě zezadu někdo vrhne a popadne mě kolem pasu. „Bože, Tome! Ty idiote! Zabiju tě!“ vyhrknu, když se konečně nadechnu a dojde mi, že nikdo jiný to být nemůže. V tu chvíli to snad fakt myslím vážně… mít v ruce nůž, určitě ho do něj zapíchnu, jak jsem se lekl. Musel se nacpat do výklenku, vůbec jsem si ho nevšiml a přehlídl ho v tý tmě jak krajinu. Moc dobře věděl, kudy se budu vracet, nenávidím tyhle jeho schválnosti… nenávidím! Bože… málem se mi leknutím zastavilo srdce.

„Ale né,“ směje se to opilý dredatý pako, „svýho roztomilýho brášku bys nezabil… nevyhrožuj…“ pobaveně mi hučí zezadu do ucha a přitiskne si mě pevně do náruče. „Kdo by ti to pak tak dobře udělal, co?“ hučí mi do ucha, vejtaha jeden, zajede rukou do mého klína a významně přitiskne svůj rozkrok na můj zadek. Nějak moc si o sobě myslí, opilec. Vždycky, když si přihne, vyletí mu sebevědomí až někam do nebes. „Něco jsi mi tam dole sliboval, ne?“ zahučí, uvolní stisk a otočí si mě v náručí. Přitlačí mě zády na studenou zeď chodby, až to ve mně hrkne, a abych mu neutekl, přitiskne se ke mně celým tělem. Ví moc dobře, jak jsem teď naštvanej, a chce mě naštvat ještě víc, na to má talent. S poťouchlým úsměvem do mě zavrtává lehce rozostřenej pohled a viditelně se těší, až se začnu vztekat. Z očí mu kouká, jak se dobře baví. Chce mě vydráždit a skvěle se mu to daří, zmetkovi.

„To je sice pravda, že jsem ti to slíbil,“ zasyčím mu vztekle do obličeje, „ale to jsem byl ještě v pohodě! Nebyl jsem polomrtvej strachy a srdce mi nechtělo vylítnout z těla!“ vyštěknu vztekle. „Tohle mi nedělej, blbče!“ ulevím si a rychle dýchám, protože než srovnám dech, dá mi to chvíli práci. Snažím se sice vyprostit z jeho pevného sevření, jenže mi zatím nedává šanci.

„Ale no táááák, kocourkuuuu, neprskeeej,“ protahuje a snaží se mě ještě víc naštvat. Za poslední půlhodinu do něj spadla celá flaška šampáňa, sledoval jsem ho, jak to v něm postupně mizí, a s tím základem, co měl v sobě, má dost. Když pak ještě našel zbytek vodky, kterou to proložil, věděl jsem, že to špatně dopadne. Malinko mu to zadrhává, když mluví, ale tváří se jako mistr světa.

„Tak co bude s tím slibem? Jsem nedočkavej,“ přitáhne si mě pevně za zadek a několika přírazy boků proti mně mi dá jasně najevo, co by rád dělal. Čuně! Štve mě, ani neví jak! Na sex mě úplně přešla chuť, když mi dýchne přímo do nosu svůj opileckej odér.

„Nic nebude!“ vztekle na něj prsknu. „Jsi opilej, nadrženej a děláš mi naschvály,“ fňuknu ublíženě, ale moc dobře vím, že kecám. Tom to ví samozřejmě taky, vždycky mě nakonec dostane, ale dneska to nebude mít vůbec lehký. Nejsem lacinej, dneska se jen tak nedám.

„Jooooo?“ protáhne s úšklebkem. „A kdo mě to tam dole osahával, co?“ funí mi na krk a snaží se mě přes moje protesty přitisknout těsně k sobě. „Kdo mi tam šeptal, že si to spolu večer pěkně rozdáme?“ dál se snaží mě přitáhnout, i když mu pořád pěstma buším do hrudníku, aby mě nechal. „Kdo je tady ten nadrženej, co?“ vysmívá se mi.

„Pusť mě, ty opilče!“ kňučím, ale nemám šanci. Má proti mně strašnou sílu.

„Nepustím… chytil jsem si tě, a teď jsi můj,“ směje se na celý dům, je štěstí, že tu není Dejv, už by se nejspíš díky našemu řvaní dávno vzbudil.

„Nejsem! Jsem…“ nestačím už doříct, co jsem, protože se Tomovi konečně podařilo chytit a zneškodnit moje ruce a okamžitě mě začal líbat. Tělem mě tiskne na zeď a násilím se dobývá do mý vztekem sevřený pusy. Ale já se nedám… nedám! Když se mu podaří proniknout jazykem až k zubům, malinko povolím, a jakmile jeho špička vjede tak daleko, jak potřebuju, skousnu.

„Jaůůůůůůůůů!“ zakňučí Tom bolestně a uvolní sevření. V tu chvíli se podsmeknu pod jeho rukou a s vítězným úsměvem začnu zdrhat. Chytím se zábradlí a rychle běžím dolů po schodech, ale slyším za sebou funění. Sakra… jestli mě chytí, tak si to pěkně odnesu, určitě se mi za ten kousanec pěkně pomstí. Jeho široký kalhoty mi dávaj šanci, že to stihnu dřív než on. Musím se zamknout ve zkušebně, jinak, jak ho znám, mě za tohle na oplátku kousne do zadku tak, že to bude tejden vypadat jako nový tetování.

„Já ti dám, že mě budeš kousat, ty zmije!“ volá za mnou, ale ještě je daleko, snad mě nechytí. Zašmátrám v kapse a rychle se snažím zasunout správný klíč do zámku. Jo! Daří se mi to… trefil jsem se napoprvé… odemknu, protáhnu se škvírou dovnitř, ale ve chvíli, kdy se snažím zabouchnout zvukotěsný dveře, do nich Tom stihne vrazit nohu. A sakra! Doprčic, co teď? Záchod! Zkusím se zavřít na záchodě, tam je klíč. Rychle pustím dveře, a než se Tom stihne dostat dovnitř, letím směrem k záchodu.

„Do prdele!“ vylítne ze mě, když se těsně před cílem přerazím o nějakou pitomou flašku, co se válí po zemi, a natáhnu se jak širokej, tak dlouhej na podlahu. Div, že jsem hlavou nevzal dveře od záchodu, jsou asi dvacet čísel daleko. Měl jsem štěstí. Ještěže jsem tu flašku nerozbil, jen se odkutálela někam pod linku a ťukla o stěnu. Taky bych se o ni mohl pěkně pořezat. Uff… snad mi nic není, jen mě trochu pobolívaj kolena. Za mnou se v tu chvíli ozve hurónskej smích mého bratra, je mu jasný, že už mě honit nemusí a dobře se tím baví.

„Jau,“ zkusím to na něj, otočím se z břicha na bok a chytím si koleno. „Bolí,“ kňučím, aby pochopil, že jsem strašlivě zraněnej. Kdybych uměl slzy na povel, klidně je na něj zkusím, ale nejde mi to. Sice jsem se do toho kolena fláknul, ale není to nic závažnýho, že bych kvůli tomu musel brečet… Konečně jeho smích ztichne a on se zarazí. Popojde ke mně blíž.

„Co je?“ vyděšeně se ke mně skloní. „Bolí tě něco? Co se ti stalo?“ změní se najednou ve starostlivýho brášku. Přesně to jsem potřeboval, abych se vyhnul jeho pomstě. Usměju se pod fousy a znovu zakňourám. Natáhnu k němu ruce, aby mi pomohl vstát, ale Tom to rovnou udělá jinak.

„Pojď ke mně, ty marode,“ podebere mě v podpaždí, druhou ruku mi zasune pod kolena a vyzvedne si mě do náruče jako nevěstu. Pevně se ho chytím kolem krku. „Těžkej marode,“ neodpustí si pitomou poznámku, když mě s funěním nese na sedačku. Skoro mě upustí, ale naštěstí se trefil a neflákl se mnou o zem. „Ukaž,“ začne mi rozepínat pásek a poklopec, aby mi stáhnul kalhoty. „Pofoukáme kolínko,“ už se zase šklebí. „A opovaž se mě kopnout, vztekloune,“ vyhrožuje mi, když ze mě stahuje boty i kalhoty a zahodí je někam na zem. Radši už nic neříkám, jen pohodlně ležím na zádech a jsem rád, že to dopadlo takhle. Chuť pomstít se mi za ten kousanec ho v záchvatu ošetřovatelství naštěstí přešla.

„Který to bylo?“ zeptá se Tom, když bezradně čučí na moje kostnatá kolena. Vypadají zřejmě obě stejně zdravě. Ukážu na to bolavější a druhou nohu pokrčím, aby si mohl sednout těsně vedle mě. Tom se uvelebí, stáhne si na klín obě moje nohy a zraněné koleno začne pomalu a něžně ošetřovat jazykem. Asi si vzpomněl, jak jsem to dělal já, když jsem ho napálil loktem do brady, bylo mu to tehdy příjemný. A mně je taky… fakt je to ulevující, kočky maj pravdu, když si olizujou rány. Sem tam mi na koleno opravdu foukne, aby dostál tomu svému „pofoukáme kolínko“, ale jeho ruka už dávno není jen na koleni. Pomalu ale jistě se sune po stehně směrem nahoru, a když dorazí ke spodnímu lemu mých boxerek, zarazí se. „Ještě to bolí?“ zeptá se a sundá si čepici, kterou měl celou dobu na hlavě. Hodí ji vedle sebe na sedačku a pomalu si vyhrnuje tričko, zatímco jeho druhá ruka se pomalu posouvá po látce mých boxerek, až se zarazí v jejich přesném středu.

„Ne… nebolí,“ vydechnu přesně ve chvíli, kdy mě jeho ruka stiskne.

„Sakra,“ sykne Tom. Nedaří se mu sundat velké triko, nějak se do něj zamotal, ale za žádnou cenu nechce opustit už dobyté území v mém klíně. Posadím se a přetáhnu si svoje triko přes hlavu a pomůžu mu s tím jeho. „Dík,“ zazubí se na mě, i když musí chvilku pustit svůj úlovek, abych mu mohl triko sundat úplně. Mezitím jsem mu v ruce pěkně ztvrdnul a samozřejmě si toho všiml, takže se hned vrátil, aby mě znovu pohladil.

„Co, ty moje malá zmije,“ osloví mě něžně a dívá se mi přitom do očí. „Ještě mě budeš kousat?“ šeptá, když se pomalu naklání nad můj klín a nosem se začne otírat o dokonale tvrdý penis, zakrytý těsnou látkou mých boxerek.

„Ne… nebudu,“ vydechnu slib a pozoruju ho, jak mě jemně i s látkou chytil po délce mezi zuby a trošičku stiskl. Je to zneklidňující, ale zároveň vzrušující… kdyby stiskl jen o trošku víc…

„To jsem rád, nerad bych kousal taky,“ pustí mě a zadívá se mi do očí. Ještě jednou se o můj klín otře nosem a usměje se. Byla to sice jen výhrůžka, ale… je opilý, bůhví, co by ho mohlo napadnout, kdyby se naštval. Ale ne… to by mi Tomi neudělal…

„Pojď ke mně…“ usměju se na něj, pomalu se zvednu do polosedu a přitáhnu si ho za krk na sebe. „Když mě nebudeš lekat, nebudu kousat,“ ujistím ho. Položí se opatrně mezi moje nohy a dá si hlavu na mé rameno. Ležím zády na měkké sedačce a užívám si jeho hladkou nahou kůži na své, hladím jeho pevná záda, která tak rád masíruju. Pomalinku, mazlivě mě líbá na krk, a přitom mi mezi jednotlivými polibky šeptá: „Byls… krásně… divokej… kocourku,“ vzdychá a občas malinko víc skousne, aby mě poškádlil. „Líbilo se mi… jak se bráníš… jak vrčíš… a prskáš kolem sebe,“ postupně se posouvá po celém krku, dokud nedojde ke druhému uchu. „Vzrušuješ mě,“ vydechne a zajede rukou mezi naše těla. Slyším, jak se s kovovým rachocením snaží odepnout svůj pásek. „Děsně mě vzrušuješ, sáhni si,“ popadne mou ruku, která až doteď hladila jeho záda, a přitiskne si ji do napjatého rozkroku. „Vidíš?“ usmívá se a já jen přikyvuju. Druhou rukou se mu snažím pomoct stáhnout džíny, které už se mu konečně podařilo uvolnit, a tisknu jeho penis v dlani. Mele sebou, jak se snaží skopnout kalhoty, a když se mu to podaří, spokojeně zabručí. Moje ruka už mezitím našla cestu k horké kůži pod látkou a začala pomalu pracovat na jeho uspokojení. Klouže mi v dlani, jemně přiráží, vzdychá do rytmu, a postupně si stahuje boxerky, aby se jich zbavil stejně jako kalhot.

„Už je zpátky, ten mazlivej kocourek,“ usmívá se poťouchle, když klečí mezi mýma nohama a pozoruje, co dělá moje ruka. „Přitlač… stiskni mě pořádně,“ poroučí si a přiráží mi do dlaně. „Musím bejt tvrdej, abych ti to pořádně udělal.“

Zakňučím, když řekne poslední větu… sice se vytahuje, ale při jeho slovech mnou projel neuvěřitelný chtíč… těším se, až to splní.

„Sundáme to,“ snaží se stáhnout dolů moje boxerky, ale jaksi mu nedochází, že mám nohy položené kolem jeho boků. „Sakra…“ zakleje, když si to uvědomí. „Zvedni nožky,“ zaculí se na mě a plácne mě škádlivě po stehnech. Když splním rozkaz, vyjede s boxerkami nahoru a frajersky je zahodí za sebe. Musel jsem ho na chvíli pustit, ale hned se podepřu na lokti a poslepu najdu jeho penis, abych nepřišel o slibovanou tvrdost. Je vlhký… krásně mi klouže v ruce a Tom mi přitom líbá nohy, které se díky svlékacímu manévru ocitly na jeho ramenou. Hladí mi lýtka, rukama sjíždí až dolů na stehna, a když to nejméně čekám, roztáhne je od sebe a přitiskne mi je na hrudník. „Takhle se mi líbíš,“ zálibně se na mě dívá, jak ležím rozplácnutý před jeho připraveným penisem. „Čekáš na mě?“ šklebí se, když sebou nedočkavě zavrtím a otře se mi o rozkrok. „Dočkáš se, neboj,“ ujistí mě, nasliní si pečlivě prsty a se soustředěným výrazem jeden z nich zasune do mého těla. Celou tu dobu si upřeně hledíme do očí. Neubráním se tichému zakňučení, trochu to zabolelo, ale snažím se nedat najevo nic, co by mu zabránilo pokračovat. Chci to… sakra… moc to chci. Tuba s gelem bohužel zahálí nahoře v ložnici, tady si budeme muset vystačit se slinami. Cítím, jak ve mně přibyl druhý Tomův prst, snažím se zhluboka dýchat a uvolnit se pro něj. Rukou zajedu ke svému penisu, abych si zpříjemnil čas, než se Tomovi podaří mě roztáhnout tak, aby se nebál, že mi ublíží. I když je opilý, pořád ví, co dělá… není surovec, i když se tak v opilosti občas snaží působit.

„Tak jo,“ vydechne, když se mu zdá, že je všechno připraveno, „jdeme na to,“ usměje se na mě a vytáhne prsty. V tom samém okamžiku je nahradí sám sebou a zatlačí. Bože… bolí to, ale nesmím křičet… nesmím ho odradit. Potichu kňučím, když se probojovává přes to nejbolestivější místo a zatínám zuby, ale Tom je soustředěný na svou práci. Drží mi nohy nahoře, sleduje pozorně místo, kudy do mě proniká, a je mu ve tváři vidět prožívaná slast. I kdybych to měl celý protrpět jen pro tenhle jeho jediný pohled, stojí mi to za to, je to nádhernej výraz.

Netrvá dlouho, než do mě pořádně přirazí, a mým klínem se rozlije pocit absolutního vzrušení. Trefil se… vždycky se trefí přesně tam, kam potřebuju, abych v tu chvíli zapomněl, že mě to někdy bolelo. Vykřiknu současně překvapením i slastí, a při jeho pravidelných přírazech už nepřestávám vzdychat. Veškerou dosavadní bolest nahradil úžasný pocit vzrušení.

„Jo,“ pochvaluje si, když se mi podívá do tváře. „Dělám… ti to… dobře?“ vyptává se v rytmu hlubokých a silných přírazů a já jen sténám a kývám hlavou. „Tak mi to řekni,“ nenechá se jen tak odbýt kýváním. Opilec v něm je hrdý na to, co se mnou dokáže udělat, a chce to slyšet.

„Děláš to skvěle,“ vyrazím ze sebe mezi dvěma přírazy. Víc slov nejsem schopen udýchat, mé nohy jsou pevně přitisknuté k hrudníku a mám co dělat, abych se nadechl.

„Fajn,“ kývne spokojeně hlavou a přirazí do mě o něco silněji. „Chceš to víc?“ zeptá se, a když kývnu, samolibě se usměje. Snaží se mě co nejlíp uspokojit, je to i přes opilost jeho priorita… vždycky musím být první já, aby se mohl v klidu udělat a užít si to. Pohybuje se ve mně pravidelně, dokonale mě přivádí do stavu, kdy se přestávám kontrolovat, zatínám pěsti, abych vydržel to šílený mučení slastí… potřebuju se udělat… už to pomalu přichází…

„Rychleji,“ vyhrknu, protože síla jeho přírazů je dostatečná, ale tempo mi nestačí. „Prosím…“ dodám, když se na mě tak zvláštně uculí.

„Tak ty prosíš?“ odpoví, pustí moje nohy, nalehne na mě a zapře se o ruce vedle mých ramen. „Tak to ti musím vyhovět, kocourku… když tak hezky škemráš,“ slíbí mi šeptem do ucha a začne plnit, co jsem si přál. Dlouhé líné pohyby vystřídají krátké silné údery, jež ve mně způsobují šílenou bouři slasti. Obemknu nohy pevně kolem jeho boků, ruku prostrčím mezi naše potem klouzající těla a stisknu se. Tomovo kluzké pevné břicho a moje dlaň zvládnou brzy svoji práci a já cítím, že se za chvíli udělám. Vlny vzrušení mi narážejí do těch nejcitlivějších bodů těla, stahují se zpátky do moře pocitů, a zase se vylévají z břehů, aby mi způsobovaly neuvěřitelně krásné šimrání. Nutí mě sténat Tomovo jméno a jeho vzdychání neomylně spěje ke stejnému konci. Už nemluví, jen soustředěně každým dalším přírazem zasténá a přibližuje konec téhle zběsilé jízdy.

„Udělej se,“ vyhrkne mezi dvěma přírazy, „chci, abys byl první.“ Vidím na něm, že už je na pokraji sil, přicházející orgasmus mu čtu ve výrazu tváře.

„Dobře…“ slíbím a podívám se mu s námahou do očí. Jsou temné, plné vášně, slasti, vzrušení a živočišnosti, kterou v nich vidím vždycky, když je opilý. Jeho skoro zvířecí touha mě vzrušuje tak dokonale, že se neubráním a přitáhnu si jeho tvář blíž k sobě. Líbáme se nenasytně, sotva přitom dýcháme, jak naše jazyky bojují o moc, skoro jako dva gladiátoři, jimž jde o přežití. Nechám pocity proudit svým tělem, dám jim naprostou volnost, nechám se jimi absolutně pohltit, ztrácím pojem o tom, kde jsem, co se se mnou děje a jen prožívám sílící závrať z šimravého uvolnění, které po chvíli odtéká v několika dávkách mezi mými prsty…

Tom mě přestane líbat, a spokojeně se usměje, když ucítí na svém břiše, že jsem splnil jeho přání. Na chvíli se ve mně zastaví, aby mě nechal vydechnout, a dívá se mi do očí. Sleduje můj výraz, a když se přestanu třást pod doznívajícím orgasmem, znovu se začne zvolna pohybovat. Pevně si ho přitisknu k sobě a vycházím mu vstříc pohyby pánve, aby se dostal co nejhlouběji. Snažím se ho tisknout co nejvíc svými svaly, vím, že je to pro něj ta nejlepší možná odměna za to, co pro mě udělal. Jeho tempo se začíná zrychlovat, a za chvilku konečně poznám, že nastal jeho čas… sleduju výraz v jeho obličeji, když oči soustředěně přivře, otevře ústa v němém výkřiku a za chvilku už cítím, jak mě zaplňuje až po okraj. Držím ho pevně kolem krku, aby mi neutekl a zůstal ve mně ještě o chvilku dýl, než musí, když se na mě vyčerpaně zhroutí a uvelebí se na mém těle.

„Jsi moje láska,“ šeptám mu do ucha, když se vydýchává, a hladím jeho zpocená záda. „Moje jediná největší láska,“ usmívám se spokojeně, když zvedne hlavu a zahledí se mi do očí.

„Ty jsi má malá kousavá zmije,“ zašklebí se a naznačí jazykem hadí zasyčení. „Ale stejně tě miluju,“ klesne mu zase hlava na mé rameno a za chvilku už cítím jeho pravidelné oddechování. Usnul… bože, co s ním teď budu dělat?