autor: Doris
Bill se posadil vedle Toma a sklenice s džusem postavil před ně na stůl. Najednou mu vůbec nebylo do smíchu. Už nebylo cesty zpět. Za pár okamžiků bude muset říct všechno, co má na srdci. Proč teď neplatí pořekadlo, co na srdci, to na jazyku? Zdálo se ale, že Tom na tom nebyl o moc líp. Vzal si svojí vafli, kousek odkousl a tiše přežvykoval. Přitom koukal do prázdného místa na zdi. Bill se nadechl a otočil se na něj.
„Tak co tě trápí, Tome?“ Tom spolknul co měl zrovna v puse a podíval se na Billa.
„Ty první, Billí. Něco jsi mi chtěl.“
„No to sice jo, ale to je taková… Taková trochu nepříjemná situace, tak napřed vyřešíme ten tvůj problém, jo?“ usmál se Bill na svého bratra a pokynul mu, aby spustil. Tom jen pokrčil rameny.
„No jak chceš. Víš, Bille, už tejden se mi zdají sny. V podstatě jsou stejný, liší se jen v detailech, ale vždycky v tom snu jsem se stejným člověkem. Člověkem, kterého miluju.“ Bill ho pozorně poslouchal. Tak to odhadl dobře, že se Tom zamiloval. Ale jak on sám řekl, v těch snech je chlapec a ne dívka.
„No a kdo to je, Tomí?“ zeptal se Bill.
„Zkus hádat.“ Řekl polohlasně Tom a zadíval se do země.
„Tomí. To neuhádnu, může to být kdokoliv. Tak mi aspoň napověz.“ Zaškemral Bill.
„Tak jo,“ zvedl k němu hlavu Tom. „Je to jeden kluk, kterej v mým životě tvoří nepostradatelnou součást. Kdyby nebyl on, nemohl bych být ani já. Má krásný černý vlásky, který se na světle lesknou a na dotyk jsou jemnější než hedvábí. Miluju, když si maluje černou linku na očích. Vždycky tak opatrně a soustředěně, jako by dělal něco… něco neskutečně vzácného. Jo, ten kluk se maluje a moc mu to sluší. Ale nejroztomilejší je, když se probudí, je rozcuchanej a bez make-upu a kouká na mě zpod peřin. Nemůžu bez něj žít, protože je to moje dvojče.“ Bill jen seděl a nevěděl co má říct.
„T… Tomi?“ víc ze sebe ale nedostal.
„No tak teď mluv ty. S čím ses mi to chtěl svěřit?“ zamluvil to rychle Tom. Nevěděl, jestli bylo dobré takhle to všechno Billovi říct. Vždyť se právě přiznal, že ho miluje, ale uklidňující pro něj bylo to, že Bill zůstal sedět vedle něj a ani žádná rána do nosu mu nepřilítla.
„No, taky jsem se do někoho zamiloval. Už je to dlouho,“ začal opatrně Bill. Tomovi se při těch slovech nahrnuly slzy do očí, ale ani jedné nedovolil, aby si našla cestičku po jeho tváři.
„A která to je ta šťastná?“ zeptal se.
„No, taky to není holka, ale nevím, jestli ti dokážu napovědět tak krásně jako ty mě.“ Téměř zašeptal Bill a pohladil přitom Toma po předloktí. Tom se mu podíval do očí.
„Tak to zkus.“
„Dobře, je to někdo, pro koho bych dýchal, někdo, kdo mě dokáže zahřát u srdíčka jen tím, že se na mě podívá,“ začal Bill, a při tom se neustále nakláněl k Tomovi. Už byl jen pár milimetrů od něj. Tom se ani nepohnul, poslouchal Billa a pořád se mu díval do očí. Srdce mu začalo tlouct jako zběsilé. Bill najednou přestal mluvit, vzal Toma za krkem a těch posledních pár milimetrů si ho přitáhl k sobě. Přitiskl své rty na ty jeho. Napřed jen lehce, jako by se chtěl přesvědčit, že jsou reálné, ale pak je přitiskl mnohem pevněji. Tom se nedokázal, a hlavně nechtěl, bránit. Zavřel oči a jednou rukou zajel Billovi do vlasů. Bill ho zahrnoval jedním polibkem za druhým. Tom už to nevydržel a pootevřel rty. Přesně na tohle Bill čekal. Vnikl do jeho úst jazykem. Přejel jím Tomovo patro a pak se vydal vyhledat Tomův jazýček. Nemusel se ani moc snažit. Tom mu dávno vyšel v ústrety. Svým jazýčkem párkrát obkroužil Billovu ocelovou kuličku, která zdobila jeho jazyk, a pak si s ním začal divoce pohrávat. Divoce ale něžně. Bill se na Toma ještě víc přimáčkl, čímž ho donutil si lehnout. Skláněl se teď nad ním a prozkoumával každé místečko v Tomových ústech a na jeho jazýčku. Tom hladil Billa po zádech. Líbali se snad deset minut.
„Bille,“ protrhl ticho Tom, když jejich polibek konečně našel konce. Mluvil trochu zadýchaně.
„Ano, Tomí?“ pošeptal mu Bill do ucha a sladce se usmál.
„Jestli tohle měla bejt ta nápověda, tak myslím, že si to naznačil líp než já,“ usmál se Tom a objal svého bratra. Bill se jen usmál.
„Miluju tě,“ řekl a podíval se ležícímu Tomovi do očí. Na Tomovi bylo vidět, jak moc pro něj tahle dvě slova znamenají. A kór když ví, že Bill je jen tak někomu neříká.
„Ani nevíš, jak moc jsem si tohle přál. Jak moc jsem to chtěl slyšet. Taky tě miluju. Moc.“ Řekl Tom a znovu si přitáhl Billa za límec trička, aby ho dlouze políbil.
„Ty, Tomí,“ přerušil jejich polibek náhle Bill, „když se ti teda zdává o mně, co se ti to vlastně zdá?“ usmál se šibalsky a skousnul si ret.
„Chceš to vidět?“ odpověděl mu otázkou stejně laškovně. Bill chvilku dělal, že přemýšlí.
„No počkej, z toho v jakým stavu jsem tě každý ráno budil, usuzuji, že bych to měl ukázat spíš já tobě,“ namítl Bill a už ani nečekal na Tomovu reakci.
„Co se děje, Bille? Pokračuj.“ Vyzval ho detektiv, když se Bill náhle odmlčel.
„Tohle taky? Vždyť vám to musí bejt jasný, co se stalo,“ podíval se Bill rozpačitě na vyšetřovatele. Detektiv König samozřejmě věděl, co přijde, a nepotřeboval by to slyšet, ale ten příběh na něj začal nějak působit. Nějak velice silně. Potřebovat to slyšet všechno. Při své práci se s láskou moc nesetkával. Když samozřejmě nepočítáme jeho manželku a dvě dcery. „Řekl jsem všechno, Bille. Včetně detailů.“
„Já vím, ale že až takhle…“ namítl nervózně Bill, ale byl rozhodnutý mu vše vylíčit.
„Ve všem můžeme najít stopu,“ plácl inspektor první výmluvu, která ho napadla, naštěstí Bill byl natolik v šoku z toho všeho, že mu to nedošlo.
autor: Doris
betaread: Janule
to je prostě upe zajímavý
vychcanej jak dírado sněhu…. hezká povídka
Tak to začíná být pěkně zajímaví..supeeer
Ten komisař je nějaký perverzní..xDDD
Sauriel: to je ale perverzní kvůli vám 😀 Jinak byste z toho nic neměli 😀
Fandím tomu poldovi! Yaoista, yaoista, yaoista!! *vykřikuje nadšeně*
Je to pěkný, doufám, že to má dobrý konec.
Ja na komisárovom mieste by som sa tiež od zvedavosti neudržala 😀 Perverzák zvedavý :DDD Ale je to krásne 🙂
Ten komisař je,ale zvědavy.
Ten komisař je nějaký úchyl, ne? 😀 Jak chce všechno slyšet do detailů, já mu dám stopu 😀 😀 😀