autor: B-kay
Po chvilce se však od něj odsunul a zahleděl se mu hluboce do očí.
„I když nevím, jestli bych měl,“ smutně sklonil tvář a Tom cítil, jak si mu pomalu sedá na klín. Netrvalo dlouho a Bill na něm spokojeně seděl s tváří přitulenou k jeho hrudi. Tak moc mu chyběla Tomova blízkost… tak moc toužil po tom cítit, že jej má ještě pořád rád. Když si vzpomněl, jak byl ještě nedávno k němu chladný a odměřeným pohledem jej probodl pokaždé, když se k němu přiblížil, nemohl uvěřit svému štěstí. Tom jej držel ve svém náručí a s přivřenýma očima nasával jeho jemnou vůni.
„Proč ne?“ vydechl mu do vlasů a opatrně nadzvedl Billovu skloněnou tvář.
„Oba dva víme proč, Tome. Už takhle je to dost riskantní,“ jeho hlas byl tichý, přesto by se však dalo říct, že více méně neutrální. Tom z něj nemohl cítit vůbec nic. Ani radost, ani smutek nebo hněv… vůbec nic… a přesto mu rozuměl…
Když se tak nad tím zamyslel, sám nemohl uvěřit, jak moc si nechal zkomplikovat život. A nejenom sobě. Zničil především Billa… Billovu rozvážnost a chladnou tvář. Připletl se mu do jeho dokonalé kariéry, rozmetal všechno, co mu přišlo do cesty. Změnil všechno, co mohl, během několika dní. Všechno, v co Bill doufal, o čem snil a čeho chtěl docílit, šlo náhle pryč… Nechtěl mu ublížit, ale nemohl si pomoct. Bella udělala velikou chybu, když přišla za Billem s prosbou o pomoc… Tom se na ni chvíli dokonce i zlobil, ale když jej tehdy spatřil v tom květinářství, všechen hněv se jako mávnutím proutku vytratil. Byl nádhernej. I když se tehdy tvářil tvrdě, Tom věděl, že je to jenom maska. Maska, bez které by s ním nemohl bojovat, a kterou už dávno nepotřeboval…
Jejich smutný oční kontakt ukončil až Bill, který to už déle nevydržel a slezl ze svého bratra. Zhluboka dýchajíc, došel ke kuchyňské lince, aby udělal Tomovi snídani. Vzápětí však šokovaně vydechl, když jej Tom nečekaně chytil za zápětí a přitiskl si jej k sobě.
„Já nechtěl snídani,“ vydechl sklíčeně a prudce se přitiskl k bratrovým pootevřeným rtům. Bill mu jeho polibky nedokázal opětovat, na to se až příliš bál. Stáli přeci uprostřed kuchyně, do které mohl kdykoliv někdo vejít. Neměl tolik odvahy, aby to dokázal risknout. „Bille,“ zasténal Tom, čímž Billa prosil, aby už spolupracoval.
„T-tak dobře… pojedu s tebou na ten výlet,“ řekl Bill rychle, jakmile se od něj Tom na okamžik odsunul a právě to je zachránilo, jelikož se na schodech ozvaly líné kroky. Tom krátce kývl a snažil se uklidnit. Srdce mu splašeně tlouklo a třásl se vzrušením jako malý kluk. Ještě jednou Billa dlouze políbil a poté se rychle posadil na nejbližší židli právě ve chvíli, kdy do dveří nakoukla Bellyina tvář…
„Lásko, ty už jsi vzhůru? Proč si mě nevzbudil, udělala bych ti snídani,“ řekla ještě pořád ospale a pomalými kroky k němu došla, aby jej mohla políbit. Bill na tohle opravdu neměl náladu. Zhluboka se nadechl a raději se otočil zády, než by se měl dobrovolně mučit pohledem na to, jak líbá rty, které ještě před chvilkou líbaly jeho.
„Neboj, Bello, já mu snídani udělám,“ řekl a bolest, která jej sžírala, byla mnohem silnější než kdy předtím. Bella však neměla Tomovy smysly, aby hned pochopila, co se v jeho dvojčeti odehrává, proto se jenom mile usmála a poděkovala…
„Já myslel, že to má být výlet,“ postěžoval si Bill, když konečně nasedal do auta a rozhlídl se černou oblohou. Tom se malinko zahanbeně pousmál a poté se posadil na místo řidiče.
„Taky že je,“ dodal se svým typickým úsměvem a v očích mu hravě zajiskřilo.
„Tome, je půl jedenácté večer! Belly jsem se zbavit nedokázal, tudíž jsme oběhli celé město, a pak jsem na tebe čekal ještě dvě hodiny. A když nakonec usnu, ty přijdeš a vzbudíš mě, že můžeme vyrazit?“ upřel na něj ospalý pohled a krátce zívnul. „Jsem unavenej, nemohli bychom to odložit? Mohli bychom jet třeba zítra nebo-“ jeho slova náhle zanikla v hlubokém polibku, který mu Tom věnoval.
„Už nemluv,“ zašeptal, když se na něj Bill překvapeně zahleděl a znovu jej políbil.
Samozřejmě, že s ním chtěl být celý den. Chtěl jej vzít někam daleko odtud… daleko od kruté reality a děsivě běžícího času. Daleko od všech těch seznamů hostů, milých přáníček a sms… a co nejdál od Belly… jenomže musel odvést babičku do nemocnice, kde společně se Simone museli počkat na všechna její vyšetření. Takže trpěli oba. Zatímco Tom měl na krku babičku, která byla až chorobně posedlá nemocema, Bill měl na krku jeho snoubenku, která celý den básnila o její svatbě snů, tudíž se jejich vytoužený výlet nekonal.
„Já ti přeci neřekl, že někam jedeme,“ pomalounku odepínal Billův pás, který si hned, jak nasedl, automaticky zapnul. Bill si mírně vyděšeně popravil své brýle a neposlušné pramínky vlasů si zastrčil za ucho.
„T-tome, tohle nemůžu,“ vydechl rychle a prudce od sebe Toma odstrčil, když se jej pokusil políbit. Otevřel dveře a vyběhl z auta ven. Vzápětí však litoval svého neurvalého a nečekaného chování. Jenom se vyděsil. On sám byl totiž ještě pořád panic a měl panickou hrůzu z toho, že by na něj měly sahat něčí ruce. Polibky byly jedna věc, ale doteky… S žádnou z holek, se kterýma chodil, se nedokázal milovat, takže se ani není čemu divit, že jeho vztahy byly jenom chvilkové, jelikož ty holky toužily po něčem víc… Možná právě proto jej povolání svatební agent bavilo. Mohl se dívat na lidi, kteří se milují a dělat jim radost. Raději se na radost druhých díval, než by si ji měl dopřát…
„Udělal jsem něco špatně?“ Tom urychleně vyběhl za ním a v poslední chvíli jej chytil za zápěstí. Bill nešťastně svěsil hlavu a sklopil ramena.
„N-ne, já tohle nechci! Prosim, Tome… j-já,“ zahleděl se mu hluboce do očí a tiše vzlykl, jak mu po tváři stékala první slza. „Já mám strach,“ vydechl zničeně, a když si jej Tom k sobě něžně přitulil, stulil se do jeho veliké mikiny a vnímal klidný tlukot jeho srdce.
„Tak to pro dnešek odložíme ano? A půjdeme spát, hmm?“ zeptal se, a když cítil, jak Bill přikývl, pomalými kroky jej vedl zpátky dovnitř. Nechtěl jej vyděsit… nikdy by nesnesl, kdyby se na něj díval vyděšeně a s hrůzou v očích. Miloval jej, jako ještě nikoho a nemohl by mu ublížit. Pomohl mu do postele, a když Bill konečně ležel pod přikrývkou, posadil se na kraj jeho postele…
autor: B-kay
betaread: Janule
a doufám že tam s ním zůstane.. bella ať de to kelu… Billí je lepčí.. a ještě k tomu čistý jako lilie… brouček… hej v těch brýlích musí bejt slakdej.. stačí se dívat na fotku es war ein lehrer.. tam je s brejlema upa sexy.. a tady v tom musí bejt taky.. já bejt na tomově místě tak ho snad i znásilním.. cukrouše..
jujky. To je neskutečně sweet. Já jsem z toho celá rozhozená. Honem dááál
Teda Tomí nám ho takhle straší, jo? xD
ale nebuj Billine 😉 xD
Jejda to nej božíí:-)) A upky dupky do postýlky, oba dva
krásný…:x
Proč je Bill v každé povídce panic, chudáček jeden? Vydržet jedna a dvacet let bez sexu, to chce výdrž… 😀