autor: Majka
Ze všeho nejdřív se musejí dostat do hotelu. Tom ještě nevěděl, co přesně řekne ostatním klukům a Davidovi, ale bylo mu jasné, že v tomhle stavu se Bill prostě nemůže vrátit zpátky ke stolu.
Jestli se předtím bráška držel a snažil se tvářit, že se nic neděje, teď jako by na něj dopadla všechna jeho bezmoc a vysílení. Jako by si svou zpovědí konečně dovolil ukázat se tak slabým, jak se doopravdy cítil. Jako by od této chvíle předal Tomovi veškerou zodpovědnost za to, co s ním dál bude…
Celou svou vahou se opíral o své dvojče, rukama ho pevně objímal pod mikinou. Slzy na jeho tvářích už osychaly a Bill vyčerpán silnými emocemi, pláčem a v neposlední řadě i zoufalým nedostatkem jídla, pomalu usínal v jeho náručí.
Proto sebou polekaně trhl, když se Tom od něj zničehonic kousek odtáhl, aby mu viděl do obličeje.
„Bille? Musíme odtud, každou chvíli může někdo přijít. Zvládneš se sám obléknout?“
Ještě než Bill stihl jakkoliv odpovědět, pochopil Tom jediným pohledem, že v tuto chvíli není moc věcí, které by jeho bráška zvládl sám udělat.
Opět ucítil nepříjemně svíravý pocit, který ho na chvíli zbavil veškerých rozumných myšlenek i možnosti nadechnout se. Trvalo to však jen pár sekund. Silou vůle se Tom donutil vzpamatovat a myslet čistě prakticky.
Jemně Billa posadil na zem a opřel ho o chladnou stěnu. Zvedl jeho červené tričko a pracně do něj nasoukal jeho téměř bezvládné tělo. Když viděl, že Bill nemá sílu už ani na to zvednout ruce, aby mu trochu pomohl, vtrhly mu do očí slzy.
Vztekle si je setřel z tváře. Kruci, je přece starší brácha, Bill ho teď potřebuje! Nemůže se tady rozbrečet, tím mu nepomůže! Musí zaměstnat svou mysl důležitějšími věcmi než jsou nervy napjaté k prasknutí zadržovanými emocemi…
Hlavou mu bleskla myšlenka, jak by teď mohl být v pohodě, kdyby se jen před pár minutami nezvedl od stolu a nešel za Billem. Jak se mohl dál smát Georgovým vtipům a v klidu čekat, než se bratr vrátí z toalet. Mohl by dál žít v pohodlné nevědomosti a namlouvat si, že Billova nezvyklá bledost pramení čistě jen z obyčejné únavy. Že je všechno v pořádku…
Ale téměř v tom samém okamžiku se za tuhle myšlenku zastyděl a vypudil ji z mysli.
Zhluboka se nadechl, vyndal z kapsy svůj telefon a vytočil číslo. Potřeboval rychlý, spolehlivý a hlavně diskrétní odvoz. Tohle vše teď pro něj představoval Saki – šéf ochranky, ale také věrný a oddaný přítel obou dvojčat. Tom věděl, že se nebude zbytečně vyptávat, neměl to ve zvyku.
Druhý telefonát bude o trochu složitější. Tom našel v seznamu svého přístroje jméno jejich manažera a stiskl tlačítko. S pohledem upřeným na bratra čekal, až David přijme hovor.
„Ahoj, tady Tom… no víš, Billovi to jídlo nějak nesedlo, pojedeme raději na hotel… ne, Davide, je v pořádku, jen ho rozbolela hlava… Jo, jasně, Saki nás odveze. Tak čau, pozdravuj kluky.“
Rychle zavěsil, aby se David nestihl zeptat na něco, na co ještě Tom není připravený odpovědět. Nechtěl lhát, ale pravdu mu říct taky nemohl… Zatím ne.
Byl na sebe hrdý, že dokázal udržet svůj hlas zdánlivě v klidu… jeho chvějící se ruce David naštěstí vidět nemohl.
Uklidil mobil zpět do kapsy a znovu si klekl na zem před Billa.
Chvíli si ho jen mlčky prohlížel. Vypadal tak bezbranně… ve spánku rukama těsně objímal své hubené tělo, kolena přitisklá k hrudi, jakoby se před něčím bránil. A díky bolestnému výrazu v jeho obličeji, rozmazaným líčidlům a stopám po pláči, působil ještě zranitelněji.
Tom nad tím pohledem jen nevěřícně zavrtěl hlavou. Nechápal to. Kam se ztratil Bill? Kde je jeho bráška sršící optimismem a energií… kde je ten sebevědomý mladý muž, kterým až doteď byl? Kdy se změnil v tuhle nebohou, tak křehce vypadající osůbku? Znovu – pokolikáté už během posledních pár minut? – ho zasáhly výčitky svědomí. Měl pocit, že jako dvojče naprosto selhal. Měl Billa chránit… jak je možné, že tohle dovolil? Že dovolil, aby se Bill dostal do takového stavu?
Rychle zamrkal, aby slzy, které se mu opět draly do očí, neměly možnost vyklouznout ven.
Zhluboka se nadechl a co nejšetrněji se snažil Billa probudit. Bude muset zvládnout cestu k autu. Tom by ho rád nechal odpočívat a přenesl ho v náruči… ale byla tu příliš velká pravděpodobnost, že na někoho narazí. A fotografie bezvládného Billa v bulvárním tisku je to poslední, co teď jeho bráška potřebuje.
Bolel ho pohled do jeho vyhublého obličeje s jasně čitelnou únavou, když Bill konečně procitl. Raději odvrátil hlavu ohlížejíc se po mikině, kterou předtím Billovi tak nešetrně serval z těla.
Pak mu beze slova pomohl vstát, doobléknout se a s rukou kolem jeho pasu se pomalu vydali zadním východem ven.
Byl vděčný Sakimu a jeho spolehlivosti – auto už stálo přistavené na kraji silnice hned u vchodu do restaurace. Tom vědomě ignoroval překvapený výraz jejich bodyguarda, když je zahlédl vycházel ze ztemnělého průjezdu sousedícího s budovou. Musel to pro něj být zvláštní a zneklidňující pohled na své svěřence… neřekl však ani slovo.
Vyskočil z auta, otevřel zadní dveře a počkal, dokud nebyla obě dvojčata bezpečně usazená. Chvíli jako by přimrzl na místě, když zahlédl, jak Billova hlava sklouzává zcela bezvládně Tomovi do klína. Tom se na Sakiho jen prosebně podíval. A on pochopil. Bez dalšího otálení sedl za volant a vyrazil směrem k hotelu.
Cesta netrvala ani čtvrt hodiny. Saki zastavil v podzemních garážích a vyhledal v zadním zrcátku Tomův obličej. Počkal, až se jejich oči spojí: „Tome… nemusím si dělat o Billa starosti, že ne?“
„Ne… neboj. Zvládne to. My to spolu zvládnem!“ Tomův hlas zněl pevně a odhodlaně…
autor: Majka
betaread: Janule
chudinka….doufám, že Tom bude pro něj velmi silnou oporou!
No to jako musí to zvládnout. Já jsem z toho celá na mrtvici
Bože to je strašný ten Bill. Je mi ho hrozně líto:'(. A Tom se chová krásně, takhle se o něj stará:-). Moc krásnej díl:-)
Doufám, že se z toho Bill dostane…moc povedená povídka
Zvladnou…věřím jim
Nádhera. Chudák Bill, líbí se mi Tomova starost, i když on to všechno vlastně nevědomky zavinil 🙂 Těším se na další díl, je to fakt povedený 😀
Snad mu Tom pomůže..chudák Billda…Tomova starostlivost je roztomilá…x) Rychle dál!!! 😉
musí to zvládnout..jak se Tom pěkně stará! Ale chudinka Bill
Oohhh…chudinka Bill =) Snad bude v pořádku…s Tomem;) Krásná povídka=) Rychle další díííl =)
Anorektickej Bill mi vždycky přišel jako hrozně tuctovej námět, ale v tomhle provedení je to výborný. Povídku jsem si okamžitě zamilovala a portrét od Alleg tomu ještě pomohl. Já vim, že je to zatim pasé, ale už se moc těšim na twincest! xD Protože tuším, že v tomhle provedení bude hodně silnej a zároveň křehkej…Prostě takovej, jakej ho miluju.
Dááááál!
Děkuju moc moc moc za vaše komentáře!!! 🙂 Mám z nich ohromnou radost!