autor: Rachel
Čokoládově hnědá očka zvědavě zarejdila po pokoji a jakmile jejich majitel spatřil zlatavé paprsky rozzářeného sluníčka, jeho ústa se zvlnila do širokého úsměvu. Bill se pomalu otočil na bok a tím nastavil rozzářeným paprskům svou rozespalou, ale přesto rozesmátou tvář. A důvodem nebyla jen krásná letní příroda za oknem. Bill šťastně sevřel v ručkách plyšového medvídka a s úsměvem zabořil nosík do peřiny. Hlavním důvodem byl ten vysoký, milý a hezký dredáček, který jen při pouhé myšlence na něj dokázal Billovi na tváři vykouzlit úsměv, který se čím dál tím víc rozšiřoval. Už jen při pouhé myšlence na včerejší večer se Billovo srdíčko prudce rozbušilo a v bříšku se mu zatřepotalo snad milion motýlků. Vzpomínal, jak mu Tom věnoval svou fotku a vůbec se nezlobil, že si ji Bill vzal bez dovolení. Ba právě naopak. Zaculil se jako sluníčko a tím Billa zbavil veškerého strachu a nejistoty.
Bill se otočil na záda a prudce se posadil. Pamatoval si, že usínal s Tomovou fotkou v dlani, teď však po ní nebylo ani dechu ani slechu. Poplašeně odhrnul peřinu, a když u své pravé nožky spatřil malý obrázek, celý se rozzářil a vzal jej do prstů. Chvíli si jej prohlížel se širokým úsměvem na tváři. Najednou mu všechno kolem přišlo neuvěřitelně krásné. Celý jeho pokoj, zářící sluníčko za oknem a také tiché šumění stromů. Bill si fotku přitisknul k srdíčku jako ten nejvzácnější poklad a zaculil se na medvídka, sedícího na polštáři.
„Není nádherný?“ špitl tichounce a opatrně fotku zasunul zpět pod polštář. Posadil se na posteli a s nožkama u brady vzpomínal na včerejší den. Nikdy si nemyslel, že by mohlo být jeho první líbání tak krásné. Představoval si to často ve svých snech, ty se však vůbec nedaly srovnávat s těmi včerejšími polibky, které mu Tom věnoval. Billa se všichni štítili, nikomu se nikdy nelíbil a ani jej nikdo neměl rád. A právě proto si to černovlasé stvořeníčko myslelo, že nikdy nedostane polibek z čisté lásky, že jej nikdo něžně nepohladí a že jej nikdo nebude mít rád.
Všechny jeho pochybnosti však zmizely v té chvíli, kdy ucítil Tomovy měkké polštářky na těch svých. Bál se toho, co bude následovat, stačilo však jen pár Tomových něžných polibků a Bill pocítil neskonalou touhu mu polibky oplácet. Nesměle se přiblížil k Tomovým naběhlým rtům a opatrně se do nich vpil těmi svými. A i přesto, že od jejich prvních polibků už uplynulo několik hodin, Bill neustále cítil Tomovy jemné polibky a jeho hlazení. Jen při pouhé myšlence na jejich včerejší líbání potěšeně vykníknul a rychle vyskočil z postele. Podíval se na hodiny a zapřemýšlel. V tuhle hodinu často snídávali a také už byli oba dávno probuzení. Často to byl Tom, který vstával první, a proto se teď Bill rozhodl to změnit.
S bosýma nožkama docapkal až ke dveřím od svého pokoje a tiše je pootevřel. Tichounce vyklouznul ven na chodbu a rozhlédnul se kolem. Všude vládnul klid, dokonce ani z kuchyně se neozývaly žádné zvuky. Bill tedy zamířil ke schodům. Už už chtěl vykročit dolů, když v tom se za ním ozvalo Tomovo měkké: „Billí.“
Bill se okamžitě otočil, a jakmile spatřil Toma s milým úsměvem na rtech, sám se rozzářil jako sluníčko.
„Ahoj,“ pípnul tichounce a popošel o pár kroků blíž k Tomovi, který se nepřestával usmívat.
„Dobré ráno,“ oplatil mu a jemně jej pohladil po vláscích. Bill se zaculil.
„Myslel jsem, že ještě spíš,“ zašeptal a vztáhnul svou bílou ručku, aby mohl Toma pohladit po tváři. Tom zavrtěl hlavou.
„Ne, chtěl jsem připravit snídani,“ usmál se na Billa a nemohl se na něj vynadívat. S bosýma nožkama, medvídkovým pyžámkem a s vlásky na všechny světové strany, byl takhle po ránu neuvěřitelně roztomilý. Tom se na něj usmíval čím dál víc a cítil, že mu srdíčko bije jako splašené. Sledoval Billa, který se k němu pomalounku přibližoval víc a víc a upíral na něj své mandlové oči.
„A… a dostanu pusu na dobré ráno?“ pípnul tiše a okamžitě sklopil hlavinku, aby Tom neviděl, jak se mu líčka začínají červenat. Tom to však moc dobře viděl. Sám pro sebe se zaculil. Tak tohle bys chtěl, Billí.
Bill stál, hlavinka sklopená a v duchu se snažil myslet na něco jiného, aby se zbavil svého stydlivého červenání. V tom však ucítil na svých vláscích měkkou dlaň, která jej pomalu začala hladit. Trošku se bál pozdvihnout k Tomovi pohled. Bál se Tomovy reakce, a proto raději sklopil pohled někam ke svým bosým nožkám. Tomova ruka však sklouzla z Billových vlasů až na jeho tvář a prsty ji pomalu začala nadzvedávat. Tom se podvědomě usmál, když uviděl dvě narůžovělé tvářičky a nejraději by tu teď Billa zulíbal. Jsi tak sladký.
Mile se na něj usmál a palcem přejel po jeho tváři.
„Kolik jen budeš chtít, Billí,“ zašeptal něžně a pomalu se skláněl k Billovým rtům. Jakmile se jejich rty o sebe jen nepatrně otřely, srdíčka jich obou se prudce rozbušila a oba chlapci pocítili ten nádherný pocit zamilovanosti. Pro Billa byl sice zcela nový, i přesto však Bill věděl, že to, co činí šťastného jeho i jeho srdíčko, je láska k Tomovi. Čistá láska, které měl teď plné srdíčko. Něžně líbal Tomovy rty a pomalu začal pociťovat, že mu dochází kyslík. Podvědomě malinko cuknul svými rtíky a tím Tomovi naznačil, že se, ač nechtěně, budou muset od sebe odpojit. I přesto však zářil jako sluníčko a srdíčko mu bilo jako splašené. Mírně se usmíval na Toma, který se na něj také culil, najednou však jeho šťastný úsměv vystřídal šibalský. Pomalu přistoupil k Billovi a jeho ruka spočinula na Billově tváři.
„Billí, a nedal bys mi ještě jednu pusinku?“ zeptal se s naději v hlase Billa, který se mile začervenal a v očích se mu rošťácky blýsklo. Pokýval hlavinkou.
„Dal. Ale to si mě musíš nejdřív chytit,“ vypískl mile a už už utíkal po schodech dolů, čímž Toma vyzval na hoňku po celém domě.
Oba se honili po celé kuchyni a obýváku a smáli se jako malé děti. Bill se mile chichotal a neustále Toma pobízel.
„Tomi, tak si mě chyť,“ zasmál se zvonivě a otočil se, aby viděl, kde se Tom nachází. Za ním však bylo prázdno. Bill se znova polekaně otočil a rozhlédl se po celé kuchyni. Po Tomovi však jakoby se slehla zem. Najednou nebyl nikde. Ani na schodech, ani pod kuchyňským stolem, kam se Bill okamžitě podíval. Pomalu našlapoval ven z kuchyňských dveří a se strachy sevřeným bříškem se poplašeně rozhlížel kolem. Toma však nikde neviděl.
„Tome?“ špitl, ale nikdo se mu neozval. Nakračoval dál, najednou však…
„Baf!!!“ vykřiknul Tom hlasitě a chytnul Billa kolem ramínek. Bill hlasitě vypísknul, a kdyby se mu chtělo, určitě by se úlekem počůral. Otočil se, a když uviděl rozesmátého Toma, obrovsky se mu ulevilo. Přesto však byl pořád ještě malinko vyplašený z toho, co se stalo před chvílí.
„Víš, jak jsem se lekl?“ pokáral Toma vztyčeným ukazováčkem, přesto se však musel usmát Tomovu veselému smíchu. Nevěděl proč, ale nedokázal by se na něj zlobit. Tom se usmál.
„Vypískl jsi jako malá myška,“ pohladil jej po vlasech a ani si neuvědomil, že jeho ruce teď spočívají na Billově pasu. Ale Bill také ne. Jeho drobné ručky Toma objímaly kolem krku a Bill s mírným úsměvem klopil očka k zemi.
„A odměna?“ ozval se mu u ouška pobavený hlas, který Bill tolik miloval. Pozdvihl tvář k Tomovi a věnoval mu krásný a dlouhý polibek. Pomalu se od sebe odtáhli na pár milimetrů a vyměnili si ještě pár malých pusinek.
„Udělám snídani, ano?“ zašeptal Tom a při jediném pohledu na něm Bill poznal, že je stejně šťastný jako on. Pokýval hlavinkou a pelášil se převléci k sobě do pokoje.
„Snídaně!!!“ rozneslo se celým domem a Tom donesl na stůl dva talíře se snídaní. Pohledem vyhledal králíčkovu klec, a když zaznamenal, že Bobík ještě spinká, vložil mu jeho příděl mrkvičky do lednice. A jakmile uslyšel na schodech Billovy krůčky, posadil se za stůl a po chvilce se oba pustili do snídaně.
„Moc se ti to povedlo,“ pochválil Bill Toma, zatímco si prohlížel časopisy v obýváku, sedíc na gauči. Tom vložil poslední špinavý talíř do myčky a zamířil k Billovi s úsměvem na tváři. Posadil se na gauč a pohladil jej po vláscích.
„Děkuju. Ještě jsem se tě ale dneska nezeptal na něco důležitého,“ poznamenal a v duchu se musel usmát Billovým vykuleným očkám.
„A na co?“ optal se Bill zvědavě a zamrkal svýma dvěma čokoládkama.
„Jak ses mi dnes vyspinkal?“ optal se něžně, a jakmile uviděl Billův úsměv, už předem znal odpověď. Bill se zaculil.
„Krásně, po tak hezké pohádce. Jenom jsem ji neznal. Nikdy jsem takovou neslyšel,“ stočil pohled na Toma, který však zavrtěl hlavou.
„Znáš, Bille. Jenom přemýšlej,“ vyzval ho a nato Bill nechápavě svraštil čelíčko.
„A o čem byla?“ optal se překvapeně, přestože si děj moc dobře pamatoval. Tom se musel usmát.
„Přeci o nás dvou,“ zašeptal něžně a pohladil Billovu ručku. Bill se na něj zadíval svýma oříškovýma kukadlama a zapřemýšlel.
Ale… to byla jen pohádka. Tak co když…
Malinko posmutněl a sklopil hlavinku. Honila se mu v ní spousta myšlenek a Bill začínal být čím dál tím víc zmatenější. Pomalu vytrhnul svou ručku z té Tomovy a smutně se zadíval někam dolů. A Tom si toho všiml. Vylekaně se na Billa zadíval a najednou jej zevnitř sevřel divný pocit.
„Billi, copak je? Co se stalo? Řekl jsem něco špatně?“ ptal se poplašeně a pohledem těkal po Billově tvářičce, která k němu smutně vzhlédla.
„Když… když to je všechno tak krásné,“ špitl tichounce a viděl, jak se Tomův vylekaný výraz změnil na šťastný.
„Ano, Billí, a já chci, aby to takhle krásné bylo už napořád,“ pousmál se Tom a něžně Billa pohladil po vlasech. Bill však znova sklopil hlavinku.
„Jenomže…“ pípl slabě, až i Tom měl potíže jej slyšet. Ale věděl, že Billovi musí pomoci, ať už má na mysli cokoli.
„Co jenomže?“ optal se a pomalu mu nadzvedával tvář do úrovně té své. Bill si nešťastně povzdychl.
„M-mám strach, že… že se najednou všechno pokazí a… a že tě ztratím a budu zase sám a nešťastný,“ zašeptal smutně a z očí se mu vyronila jedna malá slzička. Tom ji něžně setřel palcem a zadíval se na osůbku před sebou. Věděl, že teď je ta správná chvíle. Napovídalo mu to jeho srdíčko. Pomalu vzal Billovu packu do té své a něžně ji stisknul.
„Billí, já bych tě nikdy neopustil. Proč bych to dělal, teď, když jsem si uvědomil, co k tobě cítím. To bych nikdy neudělal,“ opatrně nadzvedl Billovu tvář a zadíval se do těch nádherných očí, které jej lákaly už od prvního dne, co je spatřil.
Bill očima zmateně těkal po jeho tváři. „To znamená, že…“
„Že už nikdy nebudeš sám, Billí. Nikdy nedovolím, aby jsi se kvůli někomu nebo kvůli něčemu trápil. Máš mě a také… a také moji lásku,“ zašeptal a zaznamenal na Billově tváři mírný úsměv, který však s jeho další otázkou zanikl.
„A tobě nevadí, že jsem každému pro smích?“ pípnul tiše a sklopil očka k zemi. Vzápětí však ucítil na svých ramínkách Tomovo objetí. Tom se rty něžně otřel o jeho tvář.
„I kdyby se ti posmíval a nadával ti celý svět, já budu vždycky na tvé straně. Vždycky tady budu proto, abych tě ochránil, Bille. Jsem tady pro tebe kdykoli, Billí, a mně můžeš důvěřovat. Věříš mi?“ optal se s nadějí v hlase. Bill se celý rozzářil. Po tak krásném vyznání z Tomových úst jej všechny jeho obavy a pochybnosti rázem opustily. Zůstala tu jen ta krásná láska a zamilovanost, kterou oba chlapci cítili všude kolem. Bill se k Tomovi přisunul blíž.
„Ano,“ špitnul s úsměvem a nato jej začal pomalounku líbat. Tak opatrně a něžně, že to Tomovi připadalo jako doteky motýlích křídel.
„Děkuju,“ šeptl Bill do polibku a odpojil se od něj. Tom jej s úsměvem políbil na čelo a stulil si tu malou střapatou hlavinku na svou hruď. Šimraly jej Billovy vlásky, to mu však vůbec nevadilo. Nasával jejich omamnou vůni a šťastně se usmíval.
„Jsi ten největší hlupáček na světě, Billí,“ usmál se a nato uviděl, jak se Bill uculil. Něžně jej líbnul do vlásků a zapřemýšlel. Chtěl vymyslet něco pěkného pro oba, něco, z čeho by měl radost i Bill. Prstem přejel po těch hebkých černých vlasech.
„Billi?“ oslovil jej měkce a za okamžik se setkal s párem oříškových očí.
„Copak?“ optal se Bill a zvědavě si Toma prohlížel. Tom se nadechl.
„Víš, napadlo mě, že bychom si zítra mohli udělat malý výlet do města,“ pronesl s nadějí v hlase a přesně očekával Billova vykulená očka.
„A kam?“ optal se zvědavě, nato však ucítil Tomův něžně položený prst na svých rtících.
„To je tajemství,“ usmál se Tom tajemně a znova si stulil teď už usmívajícího se Billa do náruče. Pečlivě zapřemýšlel a po chvilce jej napadlo místo, kam se půjdou podívat. Sklopil oči a když uviděl, jak to křehké stvořeníčko dřímá v jeho náruči, mile se usmál.
„Už se moc těším, Billi,“ špitl si sám pro sebe a jeho prsty si začaly pohrávat s černými pramínky Billových vlásků.
autor: Rachel
betaread: Janule
sotva vstane tak zas spí….xD Stejně píšeš úžasně Rachel!
[1]: Billí je nějak utahaný z lásky
krásně píšeš Rachel.vždycky se mi povede se do toho vžít a představit si to.
Já už vážně nevím, co vymýšlet za slova..dokonalost, krása…a mohla bych pokračovat dál a dál. Avšak to už tu zaznělo…no, ale i přesto píši zase to samé..
To je dokonalé, Billova sladká nevědomost mi přijde roztomilá ♥ Ty by sis tady vážně zasloužila sto komentářů, a i to by bylo málo 🙂
to bylo rooztomilýýýý!!! jak jenom Tom Billovi vysvětloval, o kom byla ta pohádka… to nemělo chybu 🙂 super Rachel, těším se na další díl 🙂
to je tak dokonalý… x)) jak jsou oba roztomilounký… x)) Billi má furt z něčeho strach a Tomi ho vždycky tak krásně uklidní… x)) těšim se na další dílek, je to naprosto nádherně napsaný… x))
hej to je upe sladky… jak se tak červená…
Sweeeet!:-D Uplně nááádhera! Jak je ten Bill pořád vyděšenej:-)) Jako úplně super,super,super!!!
výlet zoo 2?
Děkuju vám moc za komenty..
Samara: Ty jsi ta z toho Holešova???
Krásný, jako vždycky x) Miluju Toma, Billa a Rachelku, protože vymyslela tuhle povídku x) Jen tak dál, zlato, tvoje povídky jsou pro mě už skoro jako kyslík.
Bill byl opět roztomilej, i když on je v tvým podání vždycky. To, jak mu Tom vysvětloval, že ta pohádka byla o nich, pak ty jeho obavy a nakonec Tomův slib. Úžasný!! Doufám, že tahle jejich pohádka se nijak nepokazí, nesmí!
'"Víš, jak jsem se lekl?" pokáral Toma vztyčeným ukazováčkem..' – u toho jsem se musela smát, protože jsem si představila Billa v tom pyžamu, s vlasama na všechny strany světa + jeho rádoby vážnej výraz.
Těším se na další dílek, ta dvě princátka miluju x)
Díky Ladynko:-D Stejně máš nejlepší komenty:-D