autor: Rachel
První paprsky vycházejícího sluníčka se prodraly skrz bílou záclonku a pečlivě ozářily Billův pokoj. Chvilku se rozhlížely kolem, a když zahlédly hubenou osůbku, která se choulila pod peřinou a ze spaní se usmívala, rozzářily se ještě víc a zašimraly to spící stvořeníčko pod nosíkem. Za chvilinku se bílá peřinka opravdu zavrtěla a spící klubíčko se otočilo na druhý bok směrem k oknu. Snažilo se ještě usnout, jakmile však ucítilo na své tvářičce jemné pohlazení od sluníčka, usmálo se a přitáhlo si peřinku blíž k tělu. Bill otevřel očka a párkrát zamrkal, aby si zvyknul na to zářivé světlo, které mu však vůbec nevadilo. Miloval rána, kdy jej sluníčko se smíchem šimralo pod nosíkem a pohledem jej vyhánělo zpod vyhřáté peřinky. Teď však ne. Teď se culilo na usmívajícího se Billa, který se se smíchem snažil před ním schovat. Věděl, že sluníčko si jej najde všude, přesto jej však neuvěřitelně bavilo uhýbat paprskům sluníčka, které už začalo svítit na plné obrátky.
Bill asi po pěti minutách opravdu vyklouzl zpod peřiny a vesele se rozchichotal. Cítil se dnes snad ještě krásněji než včera. Stačilo jen, aby se zadíval na přírodu za oknem. Venku vládlo krásné letní ráno v podobě rozcvrlikaných ptáčků a rozzářeného sluníčka. Bill se zaculil a přitisknul si k sobě svého plyšového medvídka. Bedlivě přemýšlel, co je dnes za den a co budou s Tomem dělat. Při myšlence na Tomovy krásné oči a široký úsměv se Bill usmál a také si vzpomněl na to, co mu Tom včera slíbil. Svraštil čelíčko, na kterém mu vyskočila malinká vráska. Bill se zamyslel. Včera se celý den pokoušel z Toma vytáhnout, kam půjdou, ale všechno bylo marné. Tom se po celý zbytek dne jen tajemně usmíval a před Billem se o ničem nezmínil. A to dělalo Billa ještě zvědavějším, než jaký byl doopravdy.
Když šel večer spát, měl plnou hlavinku nápadů a různých domněnek. Nakonec jej však přeci jen po dlouhé době přemohl spánek a Bill usnul jako miminko.
Jemné bílé ručky hladily malou plyšovou hlavinku a jejich majitel nechápavě vrtěl hlavinkou. Napadalo jej toho hodně, ovšem Bill už byl z toho všeho tak zmatený, že raději položil svou hlavinku na polštář a přivřel očka, aby se alespoň na chvilku zbavil svých zvědavých myšlenek. V tom jej však napadlo něco jiného. Něco mnohem mnohem hezčího, než byly všechny jeho otázky. Něco, při čem se na Billově tváři rozlil nádherný úsměv a Bill vesele vykníknul nad svým nápadem. Šťastně medvídka vyhodil do vzduchu a se smíchem jej zase chytil. Doufám, že Tom ještě spí.
Pomalu spustil své hubené nožky z postele a jen ve svém pyžámku přešel ke dveřím od svého pokoje. S potutelným úsměvem je otevřel a tiše vklouznul na chodbu. V celém domě bylo ticho a nic nenasvědčovalo tomu, že je Tom už vzhůru. Bill se sám pro sebe usmál a zamířil k Tomovu pokoji. Neozývalo se z něj nic, žádné zvuky, či Tomovo prozpěvování. Billova ručka opatrně spočinula na klice od dveří a Bill za ni malinko zatahal. Tichounce jako myška vešel dovnitř a jakmile se jen trošku rozhlédl po pokoji, celý se rozzářil. Na posteli tiše spal, přikrytý peřinou, jeho princ. Dredy měl svázané v drdolu, i přesto však vypadal neuvěřitelně sladce.
Černovlasé stvořeníčko stálo u dveří, neschopno slova. Bill se culil jako sluníčko, srdíčko mu bušilo a on nemohl odtrhnout svá mandlová očka od spícího Toma. Sice jej už jednou viděl, když spal, to však ještě nevěděl, co ten krásný pocit u bříška znamená. Teď to však už věděl. Zamiloval se až po uši do toho milého dredáčka, který se teď ze spaní mírně usmíval a tím Billa lákal blíž a blíž. Bill pomalounku přistupoval až k posteli a jeho úsměv byl čím dál tím víc zářivější. Vypadá tak krásně, když spinká.
Tiše si kleknul k jeho posteli a vztáhnul svůj prstík, aby se mohl lehce dotknout Tomovy tváře. Byla už na pohled tak krásně hebká a jemná, až se Billovi tajil dech. Pomalu přejížděl prstíkem po Tomově tváři a malinko víc se k němu sehnul.
„Tomi,“ špitl něžně a z jeho líce sjížděl až na ty měkké polštářky, které se začaly čím dál tím víc uculovat. Tom se probral z krásného snu a malinko se zavrtěl. Chtěl otevřít oči, když však ucítil na své tváři čísi nenechavý prstík, podvědomě se zaculil a očka nechal zavřená. Bylo mu jasné, kdo to je. Stačila mu ta podmanivá vůně, kterou cítil všude kolem a nesmělý dotek té nejjemnější ručky na světě. Bill se k němu s úsměvem sehnul.
„Tomi, vstávej,“ špitl už trošku hlasitěji, a když uviděl Tomův zářivý úsměv, vítězoslavně se usmál. Tom se hraně protáhnul, zívnul si a se zavřenýma očima se otočil na druhý bok zády k Billovi. Chtěl jej trošku pozlobit. Cítil na sobě Billův nechápavý pohled a sám pro sebe se usmál.
„Bez pusinky nevstanu,“ pronesl s naoko smutným hlasem a měl co dělat, aby se samou radostí nerozesmál. Cítil prudké bušení srdíčka a nekonečné moře lásky k té osůbce, která na něj vyjukaně hleděla. Ne však dlouho. Bill se zachichotal a s vyceněnými předními zoubky Tomovu postel rychle oběhnul. Sice věděl, že se tomu Tom směje, ale chtěl mu ukázat, že on je ten, který vyhraje. Jeho ručka spočinula na Tomových dredech a Bill se pomalu skláněl k těm hebkým rtům, které jej tolik lákaly. Něžně Toma políbil a odtáhl se od něj na pár milimetrů. Tom od sebe rozlepil svá ospalá očka, a jakmile před sebou spatřil toho černovlasého andílka, který se na něj culil, něžně jej pohladil po vláscích.
„Dobré ráno,“ zašeptal s úsměvem.
„Dobré ráno, ty spáči,“ rozesmál se Bill a pohladil Toma po tváři. Tom se andělsky uculil.
„A nedostanu ještě?“ zaškemral s prosebným výrazem ve tváři, až se Bill musel rozesmát ještě víc. Rozhodl se však, že to Tom nebude mít tak lehké. Rošťácky se usmál. No počkej, Tome.
„Ale Tomi už pusinku dostal. Teď je řada na někom jiném,“ špitl s tajemným hláskem a zavřel očka. Tom pochopil. Jeho úsměv se rozšířil nad nápadem toho černovlasého rošťáka, ale přesto neváhal ani vteřinu. Přisunul se k němu blíž a vpil se svými rty do těch jeho. Pomalounku se poznávali svými rty a vůbec nikam nespěchali. Z jedné pusinky se stalo nádherné líbání, při kterém se oba vznášeli na růžovém obláčku. Tom jemně hladil Billovy vlásky a vůbec nemyslel na nic kolem. Nechal se řídit svým zaláskovaným srdíčkem. Nechtěl na Billa s ničím spěchat, a proto se od něj odpojil a zadíval se do těch oříškových očí, které k němu vzhlédly.
„To bylo krásné,“ zašeptal Bill a pohladil Toma po dredech. Horlivě přemýšlel, a když si konečně vzpomněl na to, proč sem šel, jeho veselý úsměv se změnil na zvědavý.
„Tomi, a… opravdu dnes půjdeme do města?“ optal se opatrně a nato spatřil na Tomově tváři zářivý úsměv.
„Samozřejmě,“ přitakal Tom a přesně očekával Billovu následující otázku.
„A kam půjdeme?“ Bill tázavě vykulil očka, a jakmile uviděl Tomův šibalský úsměv, který značil, že se nic nového nedozví, malinko nešťastně si povzdychnul. Tom se k němu přisunul.
„Kdo je zvědavý, bude brzo starý, Billí. Určitě se ti to bude líbit. Sice to není bůhvíco, ale je to krásné. Po snídani můžeme vyrazit,“ dopověděl a zastrčil pramínek havraních vlásků za Billovo ouško. Bill se zachichotal a vyskočil ke dveřím jako blesk.
„Udělám snídani!!!“ zavolal za Tomem a odcapkal až dolů do kuchyně.
Za půlhodiny už se po celém domě linula vůně čerstvých toastů. Bill spokojeně krájel mrkvičku a něco si pobrukoval. Teď už o Tomově překvapení nepochyboval, přeci jen však byl zvědavý, kam půjdou. Do ručky vzal další mrkev, v tom však za sebou ucítil Tomovu blízkost. Tom jemně hladil jeho vlásky a s úsměvem se díval na Billovy rtíky, které se zvlnily do širokého úsměvu. Bill se s úsměvem otočil i s mrkvičkou v ruce a krásně se na Toma usmál. Tom neváhal, přisunul si jeho ručku s mrkvičkou blíž a kousek si ukousnul. Bill jej však se vztyčeným prstíkem pokáral.
„Ty ty, to se nedělá,“ dodal naoko přísně a s úsměvem se díval na Toma, který se culil jako učiněné neviňátko. Palcem přejel po Billově tváři a znova se sklonil k jeho rtům. Něžně je o sebe otírali a mile se na sebe culili. Bill už chtěl dovolit Tomovi, aby jej políbil, vtom však ucítil něco měkkého na své bosé nožce. Něco teplého a neuvěřitelně příjemného. Odpojil se od Tomových rtů a podvědomě sklopil hlavinku dolů. U nohou se mu choulil malý králíček a trpělivě vyčkával na měkké dlaně svého páníčka a na ten oranžový kousek v jeho prstech, který tolik miloval. Bill se k němu s úsměvem sehnul a stulil si jej do náruče.
„Bobíku,“ vypískl sladce a pohladil králíčka po ouškách. Zvířátko jej nejdřív zvědavě očichalo, a potom se sehnulo k velké mrkvičce. Spokojeně ji začalo chroustat a vůbec si nevšimlo Billova vyděšeného pohledu.
„Ale, Bobíku, to je Tomova mrkvička,“ špitnul a zadíval se na Toma před sebou. Bál se, že se Tom možná bude zlobit. Bobík jako na povel přestal chroustat a upřel svá černá očka na Toma, který se mile usmál.
„Vždyť my se rozdělíme, viď Bobíku,“ poškrabkal králíčka za krkem a pomohl Billovi se snídaní.
Bylo už asi deset hodin dopoledne, když se dveře Billova pokojíčku otevřely a dovnitř vstoupila osůbka, ještě pořád ve svém medvídkovém pyžámku, neučesaná, nenamalovaná ani neupravená. Bill se na sebe zadíval do velkého zrcadla s cílem, že ze sebe musí udělat toho nejkrásnějšího chlapce na světě. Neuvěřitelně moc se chtěl Tomovi líbit. Nechtěl, aby se za něj Tom styděl. Chtěl jej překvapit vším – svým účesem, svým líčením, oblečením a módními doplňky. A s přípravami začal hned. Snad půlhodiny si vybíral své nejlepší oblečení, které měl. Pětkrát přehrabával celou skříň, až si konečně vybral k sobě ladící pěkné kousky. Rychle se převléknul a sednul si před zrcadlo se svou kosmetickou taštičkou. Dnes nechtěl být takový, jako každý den. Moc dobře si všimnul, kolikrát se u snídaně Tomovy oči střetly s těmi jeho. A právě proto si dával záležet. Po malování už stačilo jen upravit si vlasy, což bylo asi to nejtěžší. Bill je několikrát žehlil, pečlivě pročesával a lehce přelakovával, než byl úplně spokojený. Mírně se na sebe usmíval do zrcadla, zatímco si na ruce zapínal náramek. Ručky se mu třásly, srdíčko bilo jako splašené a bříško se Billovi malinko strachy sevřelo. Nevěděl, co mu na to Tom řekne a také byl trošku nervózní. Bál se, že se Tomovi nebude líbit a že jej Tom pošle převléci se. Úplně zapomněl na čas, vtom se však zezdola ozval Tomův hlas.
„Billi, už jsi hotový? Za chvilku bude poledne,“ poznamenal Tom a snad posté si upravil kšiltovku. I on strávil dost času nad svými úpravami, přestože se nelíčil. Teď postával u schodů zády k hornímu patru a sledoval zahradu za oknem.
Billovo srdíčko se rozbušilo snad ještě víc, než předtím a Bill se na sebe naposled zadíval do zrcadla. Opatrně otevřel dveře a vyšel na chodbu. Zhluboka se nadechl a s bříškem, sevřeným strachem a nervozitou pomalu kráčel dolů.
Tom hleděl na matčiny záclonky a málem by i usnul. Najednou však za sebou uslyšel tiché krůčky, které tolik dobře znal. Pomalu se otočil a…
Oněměl úžasem. Proti němu kráčel ze schodů ten nejkrásnější anděl, kterého Tom kdy viděl. Anděl však byl nic v porovnání s tím nádherným křehkým stvořením, které se k Tomovi pomalounku blížilo čím dál tím víc. Bill svýma očima vyhledal ty Tomovy, a jakmile se s nimi střetly, rychle sklopil hlavinku a mile se pousmál. Cítil na sobě Tomovy obdivné pohledy, nevěděl však, jestli je to dobře, nebo špatně.
Tom byl jako omámený. Nemohl ani za nic na světě spustit oči z Billa, který před ním stál se sklopenou hlavinkou. Byl opravdu nádherný. Černé kalhoty obepínaly jeho štíhlé boky a pod červeným tričkem se rýsovalo hubené, přesto však nádherně křehké tělíčko. Billovy řasy se mírně chvěly a Bill se sklopenou hlavinkou očekával Tomovu reakci.
Tom se usmál. Skutečnost, že své zamilované srdíčko věnoval tomu nádhernému andílkovi, který před ním malinko stydlivě klopil očka, v něm vyvolala tu největší čistou lásku, které byl schopen. Opatrně a velmi něžně vzal Billovu tvář do dlaní, a když spatřil ty krásné čokoládky, které se na něj zadívaly, znova přestal dýchat úžasem.
„Miláčku,“ špitl něžně a pomalu se sklonil k těm vábivým narůžovělým polštářkům.
autor: Rachel
betaread: Janule
Owii to byl nadherný dilek x))
úžasnýýýýýý
Teda a dneska se zlobím… Takhle to usekávat x( Já chci jako vědět, kam jdou, takhle zase musím čekat x( Z tebe to páčit nebudu, protože bys mi to stejně neřekla, na to tě už dobře znám.
To bych si taky nechala líbit, takový krásný probuzení x) To se někdo má, viď Tome? xD Pozor, Bill alá vychovatel xD Zase to jeho kárání neposlušnýho Toma, při kterým mám já dost, protože ho vidím s rozcuchanýma vlasama a hlavně v tom jeho pyžamu xD
Áďa bude mít radost, nechybí tu její oblíbený sluníčko x)
Nádhernej dílek – jako všechny předchozí x)
Děkuju moc xD
Ladynko, opravdu to nemá cenu ze mě páčit, protože ti odpovím, jako Tom Billovi: Kdo je zvědavý, bude brzo starý:-D
Díky moc a pište dál:-D
Tak to bylo sladký ♥
A jako vždy -povedený 🙂
Už se těším na další díl :o)
To je tak nehorázně sladoučký…já taky chtěla vědět kam jdou a ted abych čekala do úterka co?:-( Proč tu Princ není každý den? Já bych byla sodmém nebi a slintala blahem:-D
Díky za komenty…
Samara: Zbláznila ses??? To bych nesměla chodit do školy, abych to stíhala xD Už tak mám toho moc…
Jinak děkuju, ale ať koukám jak koukám, není tu koment od Ádi:-D
Jako taky mě zajímá kam maj namířeno….asi do mekáče 😀
jo tak můj koment ti chybííí, jo? 😀 no jo, když je někdo jednou za sto let celý víkend mimo počítač, tak se s nekomentováním musí počítat 😀 takže právě doháním resty 🙂 přidávám se ke zlobení se za to, jak jsi to utla…. a dostává mě, jak Bill poctivě každé ráno krájí králíčkovi mrkvičku 😀 naše Simonka ji dostává jen, když s mrkví něco vařím 😀 nebo když je mrkvová sezona a babička nám ji vozí ze zahrady 😀
Děkuju moc za komenty a taky Ádě:-D No jo, Bill si musí Bobíka rozmazlovat, aby mu chudáček neumřel hlady xD
Pište dál….
od toho jsou králičí granule, aby ti broučci neumřeli hlady 😀 a taky tvrdý chleba 😀
a já už vím, kam půjdou!!! do Gelsenkirchenu!!! 🙂 že jo? že jo? 🙂