autor: Bitter
Už třičtvrtě hodiny seděl Bill s Kir na pokoji a Kir se snažila pochopit, co všechno se stalo. Pořád čekala, kdy se probudí, nebo kdy na ní někdo vybalí, že je ve skryté kameře. Nic takového se však nedělo a tenhle Filip byl opravdu Bill. Vždyť jak jinak by věděl tolik věcí a i o tý sebevraždě… to přeci ví jen on.
Flashback
Bill seděl v pokoji a tupě se díval na titulek novin – Tom Kaulitz oznámil zasnoubení se svojí těhotnou přítelkyní.
Jen seděl a mlčel. Chtěl křičet, brečet, rozbít něco, ale na nic se nezmohl. Cítil takové prázdno a zimu jako ještě nikdy. Tímhle se zatloukl poslední hřebíček do rakve jeho a Tomovy lásky.
Tom je šťastný i bez něj. Nepotřebuje ho a nechce ho. To jí říká, že ji miluje, vedle ní usíná a vedle ní se taky probouzí.
On své vyznání špitá do temného pokoje a společnost před usnutím a probouzení jsou jedině slzy. Hořké kapky utrpení a lásky.
Vyndal z tašky prášky na uklidnění a jeden vytáhl. Spolkl ho a zapil. Pak se podíval na krabičku, kterou svíral v dlani. Co by se stalo, kdyby si jich vzal víc? Nic… měl by klid.
Kam by se dostal? Do pekla? Neudělal nic, za co by měl skončit v pekle, žádný vážný hřích, i když, miluje svého bratra. Ale láska přece není hřích…
Pozdě nad něčím přemýšlet. V jeho dlani se zablýsklo několik kulatých pilulek, které záhy zmizely v jeho ústech…
Kirsten měla být na párty, ale nebavilo ji to tam, a teď se loudala potemnělou chodbou k pokoji, jenž měla vinou špatné domluvy společný s Billem.
Otevřela dveře a rozsvítila. Ve vteřině se pokojem rozlehl její výkřik.
,,A kde je teď Tom?“
,,No vidíš…“ Bill vyskočil na nohy a vytáhl mobil.
,,Tome, přijď nahoru.“ Nečekal na odpověď a zavěsil. Zase si sednul vedle Kir a netrvalo dlouho a pokoj se otevřel.
,,Já myslel, že balíš tak…“ Tom se zarazil ve dveřích pokoje. Kir se znovu vedraly do očí slzy.
,,Srazili jsme se na chodbě.“ Řekl Bill a rozhodil rukama.
,,Aha… tak to jo… ahoj, Kir…“ Kir si jen zamávala rukou před očima, aby zahnala slzy.
,,Twe… co to máš na hlavě…“ Špitla a všichni se rozesmáli. Ještě chvilku zůstal Tom stát mezi dveřma, než se odhodlal dojít až k nim a Kir obejmul. To už Kir nevydržela a zase se rozbrečela. Nebyla sama, i Tom měl co dělat, aby se taky nerozbrečel, ale ovládl se.
Ve chvíli, kdy si zase sedla a chtěla se Toma na něco zeptat, se do pokoje vehnala Melody. Chvilku si Kirsten prohlížela, pak vyskočila k Tomovi. Schovala se za něj a špitala mu do ouška.
,,Tati, to je ta paní z televize… proč brečí?“ Kir se otočila na Billa.
,,To je ta vaše malá?“ Bill jen s úsměvem přitakal a natáhl k ní ruce. Tom mu jí podal a Mel se na něj nalepila.
,,Tak, Melody, to je Kirsten, ta paní z televize, jak jsi říkala, a brečí, prože… no proč bulíš, ty paní z televize?“
,,Ty seš pořád stejnej de Bill.“ Rozesměje se Kir a ožene se po něm. Pak se zadívá na malou.
,,Je krásná…“ Špitne.
,,No a co to tvoje… včéra to bylo v televizi.“ Nahodil Bill, aniž by tušil, co všechno touhle nevinou otázkou způsobí. Do Kir jako by v tu chvíli uhodilo. Prudce se narovnala a zmateně se kolem sebe rozhlížela.
,,Včera… já… já musím… musím do nemocnice… já musim do nemocnice…“ Špitala zmateně. Bill položil malou na postel a chytil ji za ramena.
,,Kir, co se děje?“
,,Gustav je v nemocnici… on se včera vyboural a převezli ho sem… já musím hned za ním…“
,,Gustav? Jako Shafer?“ Kir jen kývla a začala se třást a znovu se rozbrečela. Její psychika se pomalu hroutila. Celý den a noc na nic jiného nemyslela, a když se střetla s Billem, jako by se nic nestalo. Až teď si uvědomila, proč tak spěchala…
,,Odvezu tě…“ Rozhodl hned Bill a vzal z křesla bundu s klíčky.
,,Fajn, já sbalim a odvezu malou k Silke a přijedu za váma.“ Odpověděl hned Tom a rozloučil se s Billem letmým polibkem.
Kirsten zavěsila a položila mobil na palubní desku. Složila hlavu do dlaní a zhluboka se nadechla.
,,No tak, Kir… to bude dobrý… co říkal doktor?“
,,Je na spinálce, včera večer ho operovali a ráno už se probral…“
,,A…?“
,,Prej nejhorší má za sebou a bude… bude v pořádku…“
,,No tak vidíš… už nebreč…“
,,Jenže… nějakou dobu bude na vozíku, a pak na berlích, a ty mu asi zůstanou… To prej ještě nevědí…“ Bill jen zalapal po dechu. Myslel si, jak to bude fajn, že se zas setkali a hned se dozví něco takovýho. Gustav, kterého si neuměl představit bez toho, že by někde lítal, čutal s míčem nebo dělat jiný vylomeniny, a má být o berlích! To ovšem netušil ještě jednu skutečnost…
,,Měli jsme se příští týden brát…“ Špitne Kir do ticha a Bill prudce zastavil u krajnice.
,,Po – počkej ty… ty a Gustav jste spolu?“ Vytřeštil na ni oči. Kir jen kývla a znova se rozbrečela.
,,Je to moje vina, to že se vyboural… kdyby za mnou nejezdil, tak by byl v pořádku… on udělal večeři, víš, a pak jel na nějakou akci, jenže mně se udělalo zle, a on že musí hned přijet… já… můžu za to já…“ Bill jen zmateně zamrkal a chytil jí za rameno.
,,Ale no tak… říkáš hlouposti… nic není tvoje vina, no tak, hlavně nebreč, musíš být v klidu… mysli na to malý… Kir, no tak… bude to dobrý…“
,,Ne, nebude! Všechno vždycky zkazim… kdybych byla ticho, neříkala bych mu, že je mi zle, nejel by nikam, nevyboural by se a byl by zdravej! Bille, dyť já ho málem zabila…“
,,Ale Kirsten… Tohle jsou hlouposti…“ Bill se jí snažil utěšit, jenže čím víc se snažil, tím to bylo horší… Kdyby tady byl Tom, ten by věděl, co jí má říct…
Nakonec se mu ji podařilo alespoň trochu utěšit, a když dojeli až do nemocnice, byla už téměř v klidu.
Bill čekal v autě a Kirsten se rozběhla na spinálku.
Před dveřmi s nápisem spinální oddělení se na chvilku zarazila, Gustav by měl mít hned první pokoj. Váhavě vzala za kliku a ocitla se v dlouhé chodbě. Zaťukala na dveře s jedničkou, a když bylo odpovědí pouze ticho, potichu vešla. Gustav byl na pokoji sám a měl lůžko u okna. Sedla si na židli vedle postele a lehce ho pohladila na tváři, na které měl škrábanec od spánku až někam k rameni.
,,Malou už jsem odvezl, mám teda přijet?“
,,Radši ne… k němu teď stejně nemůžeme… Tome… vezmeme Kir k nám. Nechci jí nechávat na hotelu samotnou…“
,,Ale tak zavolá tomu jejímu příteli, určitě přijede a Kirsten tam nebude sama.“
,,Jakýmu příteli?“
,,No tomu, jak s nim čeká to dítě, komu jinýmu…“
,,Jo takle… jenže ona… ona chodí s Gustavem…“
,,Co – cože?“
,,Jo… to dítě čekaj spolu a příští tejden se měli vzít…“
,,No a… jak na tom teď je? Myslim Gustav.“
,,Bude o berlích…“
,,To ne…“ Vydechne Tom do telefonu a zničeně se opře o auto.
,,To nezvládne…“
,,Jo, taky si myslim… chudák Kir,dyť znáš Gustava, jen si vzpomeň, co říkal když tenkrát Daniel, ten od ochranky, skončil po úrazu na vozejku…“
,,Že by se radši zabil… Bille, ne že to řekneš před Kir, dyť je těhotná a už tohle pro ní musí bejt pěkná pálka.“
,,Nejsem přece blbej…“
,,To neřikam, ale víš, jak lehce něco cekneš…“
,,Dám si pozor…“
,,A v kolik přijedete?“
,,Já nevim, odešla před půlhodinou a určitě tam nějakou chvíli zůstane.“
,,A nemám vážně přijet? To tam budeš sedět v autě sám?“
,,Prosimtě to, nějak přežiju… a ty zatím uvař.“
,,Já? Ty chceš přivíst Kir a já mám vařit? Dyť jí otrávim…“
,,Ale di ty…“
,,No tak dobře a co si milostpán přeje?“…
,,Ne! Jak můžeš něco takovýho říct?“
,,Jak? Úplně normálně… dyť je to pravda, je ze mě mrzák, tak co bys se mnou dělala…“ Kirsten jen zavrtí hlavou. Gustavův projev o tom, jak je teď nemožnej a k ničemu, jí vážně nezajímal a už vůbec ne řeči, že ho nechá.
,,Ty jsi se zbláznil nebo co? Já tě miluju, tak proč bych tě měla nechat? Dyť budeš v pořádku, ten vozík je jen přechodně…“
,,Tomu, že budu mít berle, tomu ty říkáš v pořádku?“
,,To není jistý!“ Vyštěkla na něj a sedla si na postel. Opatrně ho objala.
,,Lásko… uzdravíš se… bude to v pořádku, mysli na malou…“ Gustav si jen povzdychl a pohladil ji ve vlasech. Celý to zkazil. Místo toho, aby se zeptal, jak jí je a byl rád, že za ním přijela tak rychle, jí málem vyhodí a nesmyslnými řečmi ještě víc vystresuje.
,,Na malýho…“ Poopravil jí a konečně se i usmál. Kirsten má pravdu, nesmí na to myslet, prostě se to stalo, nic s tím neudělá, když se bude jen litovat.
,,Shafere, už zase začínáš? Žádnej Shafer junior nebude, ještě to do baráku, stěží zvládám tebe, natož abyste byli dva. Bude malá Ellen a tečka.“
,,No to ani náhodou. Žádnou další Hallovou, aby mě vychovávala, nechci.“
,,Tak to máš smůlu.“ Posadila se a dala hlavu na stranu.
,,Mám pro tebe překvapení…“
,,A jaký?“
,,Až tě pustěj… bedeš čubrnět.“
,,Proboha, tos zase koupila novou sedačku?“
,,Jak zase… tamta už byla stará.“
,,Měli jsme jí ani ne rok…“
,,No a co… tahle je hezčí a hotovo. A neboj, není to nic, co se kupuje… Někoho jsem potkala.“
,,Koho?“
,,Uvidíš… dneska mě sem přivez…“
,,A proč není tady? Kirsten, víš jak tohle nesnášim.“
,,Máš být v klidu a jak znám kombinaci tebe a… no nic, uvidíš… jo a mimochodem, jsou dva…“
,,Tak mi alespoň trochu napověz…“
,,Hmmmm, no hodně dlouho jsme je neviděli… a bude to pro tebe dost velkej šok… já omdlela…“
,,Cože? Proboha kvůli komu tys omdlela?“
,,Uvidíš…“ Gustav jen potřásl hlavou a usmál se…
autor: Bitter
betaread: Janule
a málem bylo po Gustíkovi…..proč si na něj tak zlá, Bitter?
eče že nemyslí na sebevraždu… to zvladnou… už kvůli miminku 😉
Oouuu…chudák Gustav, snad se z toho vyhrabe…a než se uvidí vlítne na scénu Andreas a všechno posere co?:-(
těším se dááál… ale hele, nějak se mi nelíbí, jak tam Bill čeká sám v autě… kdepak máme zloprcka mýho milovanýho? 🙂
moc krásný… honem pokráčko.. Bitter si super.. tak krásně psát dovedeš jenom ty..!!
Teda ty sadisto, Gustav to taky odskakal, no to me po… Kdo jeste??! Ale aspon uvidi dvojcata<3 Mohlo by ho to treba zvednout z tech berli nebo vozejku, jak se to stava v romantickych filmech:D
Prej sedacku:D
A Andreas se dlouho neukazal…