autor: Slash Princess
Krátká povídka o tom, jak moc může být láska pomíjivá.
Cítil jsem, jak mi v žilách pulsuje život. Jako bych jej znovu našel, když jsem prvně pocítil tvé rty na svých. Bylo to… jako když se podruhé narodíte. Přišlo to příliš rychle. Jako sopka, která hned po prvním výbuchu zmírá ve svém vlastním popelu. Ale všechno přišlo příliš rychle…
Všech emocí mělo být méně.
„Bille,“ zamumlal jsi opile. Měl jsi v sobě tolik piva, že se to nedalo spočítat. Velká afterparty v Londýně. Všude kolem anglické štěbetání blonďatých nanynek, kterými jsi mě rád provokoval.
„Hm“ brouknul jsem ospale. Byl jsem unavený. Tour se blížila ke konci. Každý byl vlastně unavený… Na každém se to jen projevovalo trochu jinak.
„Pojď sem,“ usmál ses jemně a naznačil jsi prstem, abych se k tobě přisunul. Byl jsi příliš mimo na to, aby sis uvědomoval své počínání. Seděli jsme spolu na oranžové pohovce. Každý v jiném rohu. Bylo to neobvyklé, ale okolnosti jinak nedaly. Pomalu jsem se k tobě posunul, načež jsi mě prudce chytil za lem trička a naše rty spojil v hlubokém polibku.
Šok… šok byl to, co jsem ucítil nejdřív. Vědomí lásky mě zaplavilo až potom. Lidé se rozplynuli. Zbyli jsme jen my dva. Ztratil se i vzduch a světlo.
„Tomi,“ špitnul jsem tiše, když ses ode mě odtrhnul. Cítil jsem, jak mě pálily rty. Koulel jsem očima a rukama se snažil něčeho zachytit. Zmatek se mě zmocnil po tom, co mě uchvátila objevená láska. Pohladil jsi mě po hřbetu ruky a lehce ses na mě usmál. A v tu chvíli jsem věděl, že tohle všechno bylo doopravdy. Nebylo potřeba slov. Stačil pocit bezpečí.
Všechno přišlo příliš rychle.
Polibek. Zbrklé zmizení na pokoj. Rychlý sex. Omámení alkoholem.
Ráno jsem se probudil v prázdné posteli. Zmateně jsem rukou rejdil po skrčeném prostěradle. Byl jsi pryč… A do mé mysli se znovu vrátila samota. Po tvářích mi steklo několik slz. Pocity byly příliš smíšené, než abych je sám ovlivnil. Vždycky jsi říkal, že jsem příliš emotivní. Přecitlivělý. Vnímavější na změny. A teď tady byly dvě. A obě přišly příliš rychle. Nebyl jsem si jistý tím, že by všechno mohlo jen tak zmizet, ale měl jsem strach z chladné postele a zavřených hotelových dveří. Od okna na mě táhlo a peřiny tady měli příliš tenké. Jako z pavoučích nitek. Slzy pálily. Stejně jako emoce. Dohromady to byla nesnesitelná bolest. Zkurvený chlast. Nebýt toho, že jsme se opili, nic by se nestalo. Bylo možné, že jsem toho litoval? Že možné? Byl jsem si jistý, že jsem toho litoval. Rychlé vzplanutí lásky. Pak už jen nejlepší orgasmus v mém životě. Fuck or die… Šukej nebo zemři. Jak výstižné.
Chtěl jsem se zvednout a dojít si pro vysvětlení, ale dostavila se kocovina. Šílený bolehlav. Můj žaludek dělal rychlé kotrmelce a přemety. Hlavou jsem praštil zpátky na polštář a pokusil se rychle usnout.
Všechno bylo příliš pošetilé.
Z nepokojného dřímání mě vytrhl zvuk. Někdo klepal na dveře.
„Jo,“ zabručel jsem nevrle nakřáplým hlasem. David mě zabije… Do očí mě udeřilo slunce. Mhouřil jsem je, abych viděl, kdo za mnou přišel.
„Ahoj, Bille,“ pozdravils mě tiše. Tvůj hlas zněl opatrně, téměř omluvně. Jako bys taky litoval té žhavé noci. Obličej jsem zabořil do peřin. Nechtěl jsem tě vidět. Všeho bylo příliš moc. Všechno bylo příliš zakázané, aby se tomu dalo odolat.
„Potřebuješ něco?“ špitnul jsem otráveně. Odejdi, prosil jsem v duchu, odejdi.
„Měli bychom si promluvit.“ oznámils mi. Jako by snad bylo o čem.
„Nevím, o čem bys chtěl mluvit. Copak to pro tebe něco znamenalo?“ vyhrknul jsem rychle. I když jsem viděl rozostřeně, postřehnul jsem, jak tvůj výraz posmutněl. Znamenalo…?
„Omlouvám se, byla to chyba…“ vydechnul jsi… snad ne zlomeně. Tomi! křičel jsem beze slov pohledem. Ne… tohle jsem přece nechtěl.
„Bylo to… příliš rychle,“ zašeptal jsem zahanbeně. Hledal jsem výmluvy. Jen jsem marně doufal, že neotevře dveře a nezmizí za nimi. Věděl jsem, že začnu plakat.
Zavřel jsem oči. Klapnutí zámku. Tomi…
Mělo to být trochu méně. Všeho bylo příliš moc.
autor: Slash Princess
betaread: Janule
no to snad ne…tys ho normoš nechala odejít. Ale napsaný to bylo krásně!
Zajímavá myšlenka…ano, všechno nemůže být vždycky tak, jak chceme…moc se mi to líbilo, vážně pěkný…:-)
to je hodně zajímavý…. ovšem "Fuck or die" se mi líbilo xD
Hmm… Vážně povedené, chtělo by to možná ještě pokračování, ale to je asi účel, nechat to takhle rozepsané 🙂
Skvělý ♥
páni. Jak už život bývá. Ne všechno končí šťastně. Úžasný. Moc se mi to líbilo.
Nádhera…toto se ti opravdu moc, moc, moc povedlo…kráný, smutný. Skvělá povídka:-)
Krásné!
Tý jo, tak tohle se mi vážně moc líbilo! Bylo to neuvěřitelný… nebo možná naopak… až moc uvěřitělný, reálný… někdy se věci opravdu stávají až moc rychle 🙁
O.o to je úplně..tyvole!nejlepší povídka… máš můj obdiv..tvle O.o
Páni, dokonalá jednodílka!
Nádherny ..smutný, ale prostě dokonalý!