Jsi jenom můj! 1.

autor: Anett483

„První láska je los, který nevyhrává, ale celý život si pamatuješ jeho číslo.“
Émile Zola

Ležel ve svém pokoji na posteli a nechal na svou tvář pražit dotěrné sluníčko, které se ho snažilo rozveselit. Bohužel marně. Koukal nepřítomně na bílý strop a poslouchal, pro něj otřesné zvuky, z vedlejšího pokoje. Možná by se trápil méně, kdyby si dal do uší sluchátka anebo si toho prostě nevšímal a neposlouchal, ale on musel. Zrádce! Jak mi to mohl udělat?! Nadával v duchu a najednou uslyšel nejhlasitější a vrcholný vzdych svého bratra. Semkl pevně víčka a dal si na hlavu polštář, který měl doteď pod hlavou.
Až měl pocit, že se snad sám polštářem udusí, ho odhodil na zem a šel potichu ke dveřím svého pokoje a následně vyšel na chodbu. Stoupl si na schody a poslouchal. Teprve když uslyšel bouchnutí domovních dveří, zašel rychle zpátky do pokoje a stoupl si k oknu. Věděl, co se teď stane. Bude ho trápit jeho první a jediná láska – Bill…

-_-_-_-_- flashback -_-_-_-

„Tome, prosím! Vždyť ty mě taky miluješ! Nikdo se to nedozví!“ Bill úpěnlivě přemlouval svého bratra a za každým svým slovem ublíženě fňuknul.
„Jo, sice tě miluju, ale může se to provalit! Musíme na to, co se stalo, zapomenout…“ Tom mluvil oproti Billovi potichu a klidně. Zvládal i ty nejhorší situace s klidem.
„Promiň, ale na to se nedá zapomenout! Jak mám zapomenout na to, že jsme to spolu dělali, a že jsi mi říkal, že to nikdy neskončí?!“ Bill až hystericky křičel a jen těžko se držel, aby na Toma neskočil a nevyškrábal mu oči. Tom nad jeho reakcí jen prokroutil očima.
„Víš, že to jinak nejde… Miluju tě, ale pochop, že tohle nás zničí…“ řekl a výraz v jeho obličeji připomínal, že je zoufalý. Bill obrátil kartu a chtěl na to jít jinak.
„No tak, Tome, ty se toho vážně chceš vzdát?“ Bill se k němu přiblížil se svůdným pohledem a jemně ho kousl do krku. Tom jen přivřel oči, mírně zaklonil hlavu a nechal svůj krk v rukou Billova šikovného jazýčku. Pak se však vrátil do reality. Otevřel oči a ustoupil od Billa.
„Ne, Bille… Běž pryč, nemá to cenu…“ řekl Tom a už se na Billa ani nepodíval a otočil se k němu zády. Bill zůstal stát na místě.
„Fajn! Ale počítej s tím, že ti udělám ze života peklo. Buď budeš se mnou, anebo s nikým.“ Tom si nemohl nevšimnout naštvaného a uraženého tónu Billova hlasu. Až uslyšel bouchnutí dveří od jeho pokoje, svalil se na postel a tvář schoval do dlaní…

Ozvalo se razantní zaklepání na dveře Tomova pokoje a Tom sebou polekaně trhl. Ani neřekl ´Dále´ a v pokoji už stál Bill. Tom se na něj naštvaně a zároveň smutně podíval. Byl zoufalý. Sára byla už pátá dívka, která uvěřila Billovým lžím. Tom se snažil na Billa zapomenout a docela se mu to dařilo. Jakmile si však některou dívku pozval domů, vzal si ji ´na starost´ Bill. Hned oné dívce navykládal největší lži a začal dívkám lichotit, že pro ně kluk jako Tom rozhodně není dost dobrý, že je ji pro něj škoda. Dívka Billovi a jeho čokoládovým nevinným očím vždy uvěřila. Bill se s dívkou nakonec vyspal, tak aby ´to´ slyšel Tom, a odkopl ji.
„Ještě ti to nestačí?“ zeptal se posměšně Bill, když viděl, že Tom je na pokraji svých sil. Tom v sobě našel poslední kousek něčeho, co ho donutilo se na bratra podívat a mluvit.
„Není ti to odporný?! Všechno kazíš, a co je ještě horší, že úmyslně!“
„A tobě není odporný mě jen odhodit a říct, že to nemá cenu?!“ Tom jen zakroutil hlavou. Tohle přece nemá cenu. Sedl si naštvaně do křesla a Billa, který se zatím uvelebil na jeho posteli do svůdné polohy, si nevšímal. Jen seděl v křesle a zkoumal svoje boty.
„Ale, ale, ale… Snad by se nám Tomík neurazil.“ Tom se na něj krátce podíval. Bojovat proti tomuhle zvířeti? To nemá cenu.
„Urazil a naštval!“ odpověděl Tom zlostně.
„Ale to snad nééé…“ usmíval se Bill a skutálel se z postele na zem. Klekl si na všechny čtyři a pomalu se po čtyřech plížil k Tomovi. Tom se na něj jen mírně vyděšeně podíval. Věděl, o co se Bill bude pokoušet a zatím tomu vždycky podlehl. Nikdy ho nedokázal odmítnout! Ne, ne, ne… Musí tomu černovlasému stvoření odolat…
„Tomíku, Tomíku…“ usmíval se Bill a dál mezi nimi zkracoval vzdálenost. Tom by se nejradši zavrtal do křesla, aby se tak mohl vyhnout svůdnému pohledu, kterým ho Bill propaloval. „Kocourek Bill by si chtěl hrát…“ zašeptal Bill, když se ´doplížil´ až k Tomovi. Tom neodolal a podíval se na Billa. Bill mu ihned oddálil nohy od sebe a vtěsnal se mezi ně. Bill měl mírně zakloněnou hlavu, aby na Toma dobře viděl a lehce otevřená ústa, která nutně potřebovala Tomovu péči. Tom seděl v křesle a díval se na Billa. Měl co dělat, aby se udržel a nevrhl se na Billa. Mlčel a snažil se nedat najevo své vzrušení, které se už ovšem dávno ´dralo´ na povrch. „Kocourek Bill si chce hrát…“ zopakoval Bill trochu netrpělivěji a našpulil rty. Jeho brada se vysunula mírně dopředu a jeho pohled se zabodl někam do úrovně Tomova rozkroku. Vadilo mu Tomovo nicnedělání a to, že se o něj málo zajímal, což Billovi, jako člověku, který musí mít neustále něčí pozornost, vadí.
„Jestli nebude Tom poslouchat, tak bude Bill hodně zlobit a drápat…“ poznamenal Bill s úšklebkem a na důkaz svých slov silně zmáčkl bratrův, teď už tvrdý, rozkrok. Tom otevřel ústa v němém výkřiku. Tomovi vadilo, že Bill jeho slova nebral vážně, i když mu je řekl už snad milionkrát. Milionkrát mu řekl, že s ním nebude a Bill se ho teď snaží svést.
„Ne!“ Tom razantně vstal, došel ke dveřím a otevřel je. „Vypadni…“ sykl. Snažil se uklidnit svůj zrychlený dech a zakrýt svůj vzrušený rozkrok. Před Billem to ovšem skrýt nešlo. Bill se jen ušklíbl a vstal ze země. Došel k Tomovi, který stále stál u dveří a naklonil se k němu. Zblízka se na něj díval a jazykem obkreslil obrys Tomových rtů.
„Já ti pokoj nedám… Jen tak se mě nezbavíš, rozmysli si to…“ řekl a následně opustil Tomův pokoj. Hned jak se za ním zavřely dveře, se po nich Tom svezl na zem. Co má teď sakra dělat?!