autor: Rachel
Teplý letní vánek si pohrával se zelenými listy stromů a s jejich větvemi. Rozhodl se zpříjemnit tento horký den všem těm, kteří byli unavení z ostrých slunečních paprsků. A nebyly to jen lístky, se kterými si větřík pohrával. Byly to také uhlově černé vlasy, které se třpytily slunečními paprsky a byly provoněny vůní léta. Jejich majitel zářil radostí. I přesto, že jej bolely nožky, se cítil velmi šťastně a krásně. Nebylo to jen díky zářícímu sluníčku a blankytně modré obloze bez mráčků. Bylo to hlavně díky osůbce, jdoucí vedle něj. Kdykoli stočil Bill pohled na Toma, Tom mu věnoval krásný úsměv, který patřil jen a jen jemu.
Jako právě teď. Šli vedle sebe, drželi se za ruce a zaláskovaně se na sebe usmívali. Kdyby Bill nedával pozor a nestáhnul si Toma k sobě, určitě by ten zamilovaný blázínek narazil do nejbližšího sloupu. Bill se vždy jen zachichotal a více stisknul Tomovu dlaň. Moc se mu líbilo to něžné dotýkání jejich prstů, které si vyměňovali. Tom se vůbec nestyděl za to, že se vede za ruku s chlapcem. Věděl, že se zamiloval až po uši a bylo mu úplně jedno, co si o nich lidé na ulici myslí. Bill byl pro něj tím nejkrásnějším stvořením na světě, jeho láskou a také malým trdýlkem, které se pořád něčemu chichotalo. To však Tomovi vůbec nevadilo. I on se smál, tak upřímně a šťastně, jako už dlouho ne. Společně s Billem vybral pro Simone skvělý dárek a nestačil se divit Billovým nápadům. Nikdy by neřekl, že má Bill tak dobrý vkus. Ochotně mu pomáhal vybírat a Tomovi to celé přišlo jako velká legrace. Společně se smáli a také vybrali něco, co si Simone už dlouho tajně přála.
Pomalu se vraceli domů, oba šťastní a rozesmátí. Už i Billovi bylo na sluníčku opravdu horko, a proto se několik kroků před domem Tomovi vytrhl a pelášil ke dveřím. Několikrát nechápavě a bezvýsledně zacloumal klikou, a když zjistil, že dveře jsou zamčené, otočil se na Toma, který k němu přicházel s úsměvem na tváři. Bill na protest vyšpulil pusinku.
„Tomí, tak si přeci pospěš,“ vypískl a ručkou ho volal k sobě. Tom se rozesmál. Miloval pohled na Billovu vzpurně vyšpulenou pusinku a na jeho nechápavé kroucení hlavinkou. Otočil klíčkem v zámku a pustil dovnitř nedočkavého Billa, který si vesele poskočil a vřítil se do kuchyně jako blesk. Tom položil dárek pro Simone na stůl a rozbalil jej. Chtěl se na něj ještě jednou podívat, než jej konečně zabalí. Prstem po něm lehce jezdil, najednou však uslyšel tichounký hlásek.
„Myslíš, že se jí to bude líbit?“ optal se Bill malinko nejistě a zadíval se na Toma, který se k němu pootočil a dlaní pohladil jeho tvář.
„Určitě. Má ráda takové věci a tohle už si dlouho přála,“ usmál se na Billa a jemně si jej přitáhl za pas blíž k sobě. „Jsi úžasný, Billí. Děkuju,“ zašeptal, najednou však ucítil Billův prst na svých rtech. Bill zavrtěl svou střapatou hlavinkou.
„Nemáš mi zač děkovat, Tomi. Já ti děkuju za ten nádherný den. Bylo to všechno tak krásné a s tebou to bylo ještě krásnější. Moc se mi to líbilo,“ přiznal a usmál se na Toma svým krásným úsměvem. Tom se k němu pomalu sehnul a začal ochutnávat jeho rty. Líbali se dlouho, ale přesto krásně a s největší něžností. Jemně hladili tvář toho druhého a vůbec si nevšímali Bobíka, který ve své kleci spokojeně přežvykoval seno. Bill se od Toma mírně odpojil, aby se mohl nadechnout.
„Mám hlad,“ špitl a mile se pousmál. Tom se podíval na hodiny, které ukazovaly něco kolem šesté, a pohladil Billa po vláscích.
„Máma za chvilku přijede, tak nám něco uvaří, hmm?“ nabídnul mu a Bill pokýval střapatou hlavinkou.
„Budu teď chvilku u sebe, jo?“ odvětil Tomovi a za okamžik už vyběhl schody nahoru a vletěl do svého pokoje jako střela.
Rychle za sebou zavřel dveře a opřel se o ně zády. S úsměvem těkal očima po pokoji, a když mu pohled padl na plyšového medvídka na posteli, rychle se rozběhl a se svým zvonivým smíchem na ni skočil. Vzal si medvídka do ruček, přitisknul si jej k bušícímu srdíčku a zasněně se zadíval na bílý strop.
„On je tak nádherný,“ zašeptal si sám pro sebe a zadíval se medvídkovi do jeho dvou černých korálků. „Tak milý a hodný,“ usmál se a zavřel očka. Jeho srdíčko se rozbušilo ještě víc, když si Bill vybavil dnešní polibky s Tomem. Chvilinku ležel, když však dole uslyšel Simonin hlas, vstal a převléknul se do svého domácího oblečení.
Simone právě přijela z práce a spolu s Tomem připravovala večeři. Když uviděla přicházejícího Billa, zářivě se na něj usmála.
„Ahoj, Bille,“ pozdravila jej, a když jí Bill pozdrav vesele oplatil, zvědavě se na oba kluky zadívala.
„Co jste dneska vlastně dělali?“ zeptala se a s nosem, téměř ponořeným v omáčce si vůbec nevšimla, jak se na sebe oba chlapci usmáli. Tom začal chystat talíře.
„Byli jsme se projít ve městě a v parku. Bill to ve městě totiž vůbec neznal. Kdy máš vlastně narozeniny, mami?“ zeptal se jakoby mimochodem a šibalsky na Billa mrkl. Nic netušící Simone zapřemýšlela.
„Za čtyři dny. Říkala jsem si, že bysme to mohli oslavit i venku na zahradě,“ odvětila a nabrala si trochu omáčky na lžíci, aby ji mohla ochutnat.
„Tak už pojďte jíst,“ vyzvala je a potěšena svým kuchařským uměním, odnesla večeři na stůl.
Noční oblohu rozzářilo snad tisíc hvězdiček, které zvědavě nakukovaly do okýnek, ve kterých se ještě svítilo. Rády pozorovaly lidi a jejich spánek. Společně se stříbrným měsícem svítily lidem do oken a mezi sebou si tiše šuškaly. Bill už ležel zachumlaný pod peřinkou a pozoroval tu noční nádheru. Miloval hvězdy a jejich zář. Vždycky jej fascinovalo, že i přesto, že jsou od něj na stovky mil vzdálené, on vidí jejich světlo. Jako malý vždycky hledal tu svou a přemýšlel, která to asi může být. I teď se nad tím zamyslel. Kterápak je asi moje? A která je ta Tomova?
Z jeho myšlenek jej vytrhlo až tiché cvaknutí dveří a tiché kroky, které Bill okamžitě poznal. Otočil se po zvuku, a když spatřil Tomovu usmívající se tvář, rozzářil se jako sluníčko.
„Tomi,“ zašeptal sladce a chtěl se posadit, ale Tom ho zadržel.
„Lež, lásko,“ šeptl s úsměvem a neuniklo mu, jak se po tom oslovení Bill rozzářil ještě víc. Tom přešel až k němu a posadil se na kraj postele.
„Jen ti chci popřát dobrou noc,“ odhrnul mu vlásky z čela a jemně jej na něj líbnul. Bill se usmál jako andílek.
„Dobrou noc, Tomi,“ oplatil mu a díval se na Toma, který se usmál a pomalu vstal. Pohled na něj Billa malinko rozesmutnil a Bill se se smutnýma očkama díval za odcházejícím Tomem. Horečně zapřemýšlel a v tom jej něco napadlo. Bill sklopil hlavinku. Mám to udělat? Ale co když….
Tom už skoro sahal po klice, když za sebou uslyšel tichounké: „Tomi, počkej.“
Tom se otočil a před sebou spatřil stojícího Billa, který přešel až k němu s prosebným výrazem ve tváři.
„Zůstaň tu se mnou, prosím. Já tu nechci být sám,“ špitl malinko nešťastně a sklopil hlavinku. Nechtěl ničit dnešní krásný den svou samotou. Chtěl být s Tomem, chtěl mít pocit, že je tu s ním, chtěl usnout v jeho hřejivé náruči, která mu vždy nabízela tu nejvyšší možnou ochranu.
Tom se pousmál a pomalu nadzvednul Billovu tvářičku. Nechtěl se dívat na to, jak se Bill sám trápí. Chtěl mu být nablízku, chránit jej svým tělem i přes noc a místo smutných oček, která se na něj upírala, chtěl vidět ty dvě rozzářené čokoládky, které tolik miloval. Pokýval hlavou a pousmál se.
„Dobře, jenom se vykoupu a přijdu, ano?“ ujistil jej a na Billův děkovný úsměv odešel do koupelny. Dredy svázal do drdolu, aby se mu nenamočily a pustil na sebe proud příjemně teplé vody. Po chvilce ji zastavil a rozetřel si sprchový gel po těle. Nechtěl Billa ničím vylekat a také na něj nechtěl nic zkoušet. Nechtěl zničit dnešní den, který byl pro oba nádherným, jedním neuváženým dotykem. S Billem sice o ničem intimním nemluvili, ale Tom moc dobře věděl, co by se stalo, kdyby šel na Billa rychle. A to on nechtěl. Chtěl to křehké stvořeníčko ujistit o tom, že se jej nemusí bát. Mají přeci spoustu času a všechno krásné je teprve před nimi.
Tom zastavil proud vody a vyšel ven. Sněhobílým ručníkem stíral ze svého těla drobné kapičky vody a obléknul si dlouhé XXL tričko a čisté boxerky na spaní. V létě spával obyčejně polonahý, ale teď nechtěl Billa vylekat. Zhasnul světlo v koupelně a pomalu přešel ke dveřím Billova pokoje. Tiše zatahal za kliku a vešel dovnitř. Stačilo se jen malinko porozhlédnout kolem a on spatřil dvě nejkrásnější rozzářená kukadýlka na celém světě. Bill se na své velké posteli posunul skoro až na kraj a krásně se na Toma usmál. Tom pomalu přešel až k posteli a opatrně, aby Billa nepolekal, si na ni lehl. Bill však vůbec nevypadal vyplašeně. Culil se na Toma jako sluníčko a prohlížel si jeho jemnou tvář. Leželi naproti sobě a zamilovaně se na sebe usmívali. Bill se přisunul blíž k Tomovi a upřel na něj svá čokoládová očka.
„A pohádka dneska nebude?“ zaškemral prosebně, až se Tom musel usmát. Tak o tohle ti jde, ty potvůrko.
„Ale vždyť už ji znáš, Billi,“ pošeptal Billovi do ouška a nechal jej, aby si položil hlavinku na jeho hruď. Bill zapřemýšlel a pomalu si začal pohrávat s Tomovými prsty na ruce. I přesto, že věděl, o čem pohádka byla, pozvednul očka k Tomovi.
„A… jak vypadal ten anděl?“ zeptal se zvědavě a byl moc zvědavý, co mu Tom odpoví. Tom jej pohladil po vláscích a zadíval se do té krásné tváře, která k němu vzhlížela.
„Měl krásné černé vlásky, hebké jako to nejjemnější hedvábí. Prince však nejvíce očarovaly jeho oči. Byly čokoládově hnědé a nekonečně hluboké. Jeho rty byly jako dva měkké polštářky, tak narůžovělé a krásně plné. A u brady měl ten andílek malé znamínko,“ dokončil Tom a brnknul zářícímu Billovi po nosíku. Bill jej pohladil po tváři a šťastně vykníknul. Cítil se tak krásně, jako ještě nikdy. Zadíval se do Tomových očí.
„A ten princ byl ten nejkrásnější a nejhodnější princ na světě. Nebýt něj, anděl by se z té věže nikdy nedostal,“ zašeptal a Tom se mírně pousmál. Bill se však neusmál. Topil se v moři té nejlahodnější čokolády, která na něj hleděla a pohledem sjel až na Tomovy naběhlé rty. Pomalu si jej přitáhl za týl k sobě a jeho horký dech ovanul Tomovu tvář.
„Líbej mě, Tome,“ zašeptal Bill a nespouštěl z Toma oči. Tom málem přestal dýchat. Připadal si jako ve snu. Billova prosba jej však vytrhla ze všech myšlenek a on jemně přitiskl své rty na ty Billovy. Líbal jej něžně a opatrně, jakoby se bál, že se Billova ústa rozpustí. Cítil, jak si Bill pohrává s jeho rty a jemně jej líbá. Líbali se několik dlouhých minut, oběma to však připadalo jako celá věčnost. Pomalu se od sebe odpojili a zářivě se na sebe usmáli. Bill si položil hlavinku na polštář a culil se na Toma, který mu úsměvy oplácel.
Bylo už pozdě večer a Tom si všimnul, že Billova víčka začala pomalu klesat únavou. Nebylo se také čemu divit. Za dnešek už měli oba zážitků dost a dost. Bill držel z posledních sil očka otevřená, přesto se mu však Tom začal čím dál tím víc rozmazávat. Nechtěl usnout. Bál se, že až zavře oči, Tom odejde a on tu zůstane sám. A Tom to vycítil. Usmál se na usínajícího Billa a vzal jeho jemnou ručku do té své.
„Spinkej, Billi. Zavři očka a spi,“ zašeptal měkce a spatřil na Billových rtících milý úsměv. Bill cítil jeho teplou dlaň a jeho blízkost. Teď už se nebál, že Tom odejde.
„Dobrou noc, Tomi,“ špitl a se zavřenýma očkama a s ručkou v té Tomově se ponořil do říše těch nejkrásnějších snů o něm a o Tomovi.
autor: Rachel
betaread: Janule
Cawky ak chces na my bloguu je bleskowka ak chces zapoj sa budem rada♥♥♥
PapiiiQ:D
to je tak krásný…jak je k němu Tom něžnej….nádhera prostě…
opatrnost a něžnost super to se mi tady dost líbí.moc moc moc mocinky chválím Rachelko.
jak rikam dycky…daaal pls…jsem na tomhle zawisla….
Oouu to je nádhernýý <3
Tak to bylo… dokonalý. Rachel, musím říct, že se lepšíš čím dál více, a to je dobře 🙂 Tomova něžnost mně donutí vždycky se tak přiblble uculovat, a Bill je samozřejmě – jako vždy – neuvěřitelně rozkošný.
Miluju tvůj styl psaní, daří se ti to skvěle. =)
N-A-D-H-E-R-A…Rachelko to je božííí! Holka jak ty to děláš? Já to úplně zbožnuju, vždy když vidím že je tu Princ tak se úplně rozzářím:-)))) Je to překrásný!! moc moc moc moc moc!! Jis hrozně šikovná holka:-)
no tak to je nefér, člověk je jednou celý odpol v práci a už tu přibude tvůj dílek… heleme se, Billí se nám začíná nějako otrkávat, zdá se, že v Tomověě blízkosti na svého drahého tatínka zapomíná 🙂
K tomuhle se dá napsat jen jedno: N-A-P-R-O-S-T-Á D-O-K-O-N-A-L-O-S-T. Nevím, co víc bych k tomu měla dodávat… "A ten princ byl ten nejkrásnější a nejhodnější princ na světě." – přesně tak 😉 A ještě k tomu je něžnej, milej a opatrnej. Billi je zase takový sladký a rozkošný trdlo x) Díl od dílku je Princ lepší a lepší x) Jen tak dál, Rachelko 😉
Btw: Jsem zvědavá, co ti dva koupili pro Simone…
on je upe ukazkově hodnej…
Děkuju vám moc a přiznávám se, úplně jste mě tu dojaly:-D Když čtu koment takové LadyKay (viď, Ladynko), a nejen její, ale i ostatní, tak si říkám, že to snad není možný. Je mi úplně jedno, že je tu jenom deset komentů. Vím, že se vám to líbí a že jsou psány se všemi vašemi pocity, které u vás Princ vyvolává. Je to neuvěřitelný, ale přesto…. DĚKUJU VÁM MOC ZA PODPORU. Vůbec nelituju toho, kolik času nad Princem strávím a všechno doťukávám. Protože vidím, že opravdu dobří čtenáři to dovedou ocenit:-D
Áďa: Na tebe nesmím zapomenout:-D Zapomíná a to je právě to, co Tom chce. Bill už si vytrpěl dost, teď už ho čeká jen to hezké s jeho Princem:-D
[11]: To jsi napsala krásně:-)
Rachel, já fakt už nevímm, co psát. Ale díl s dílem se mi to líbí víc a víc. Jsem napnutá, co se bude dít v dalších dílech, na které se moc těším.
Prostě úplně úžasná povídka, ale já ti to říkám furt. Děsně se mi líbí, jak je Billí dětský. 😀 Je to totálně roztomilý.
Btw: A za toho Bobíka v tomhle dílu Ti děkuju. 😀