autor: Doris
Tom ještě chvilku seděl v Billově pokoji a usmíval se. Teprve když uslyšel puštění vody v koupelně, zvedl se a odešel k sobě do pokoje. Byl právě tak nejvyšší čas se doupravit, zdlábnout nějakou večeři a vyrazit do klubu. Tom to měl s přípravami mnohem jednodušší, než jeho brácha. Hodil na sebe jedny ze svých volných kalhot, k tomu stejně volné triko a dredy upravil pod svojí oblíbenou čapku.
„Billi já nám jdu obstarat něco k večeři, jo,“ zavolal přes dveře do koupelny, kde se právě vypnul proud vody.
„Jasně, já se tady trochu zlidštim a přijdu za tebou,“ zavolal na něj Bill z koupelny a začal se oblíkat. Tom se pousmál a sešel do kuchyně. Po několikaminutovém prozkoumávání ledničky to vzdal, a raději objednal pizzu. Bill se vyhrabal asi za půl hodiny. Ono přeci jen nalíčit se a upravit si vlasy není otázka pěti minut. Tom akorát pokládal teplou pizzu na stůl a chtěl nandat na připravený talířky. „Koukám, že kulinářským talentem pořád neoplýváš,“ zasmál se Bill mezi dveřmi a pak vešel dovnitř. Tom se na něj s úsměvem otočil.
„To víš, nerad bych si tě otrávil, tak to řeším takhle,“ zasmál se a přitáhl si Billa za opasek kalhot blíž k sobě. Jemně ho líbnul na krk, a přitom zhluboka vdechl vůni Billova kokosového mýdla. „Hm, kdyby mi nebylo líto toho, že by ses musel zase jakou dobu upravovat, tak bych se na tebe hned vrhnul,“ zavrněl mu polohlasně do ucha. Bill se jen usmál, vzal Tomovu hlavu do dlaní a začal ho vášnivě líbat.
Asi za hodinu, po tom, co se oba navečeřeli a vychutnali si společné soukromí, už stáli před klubem. Hudba se ozývala ven a vypadlo to, že to tam dneska bude opravdu stát za to. Tom vešel první, zaplatil dva vstupy a pak si to hned namířil k baru.
„Dojdu nám pro něco k pití, zatím se můžeš usadit,“ nahnul se těsně k Billovi a lehce do něj strčil, takže Bill dosedl do jedné sedačky v rohu místnosti. Jen přikývl a rozhlédl se kolem. Bylo tu vskutku docela narváno. Několik holek co kolem prošly, se za ním otáčely a pak si mezi sebou zaujatě šuškaly. Tom zatím stál u baru a čekal, až na něj dojde řada.
„Dvě vodky s redbullem,“ naklonil se přes pult k barmanovi. Ten přikývl a za chvíli mu podával dvě sklenice. Tom do každý vrazil brčko a odešel za Billem. Sedl si těsně vedle něj a podal mu skleničku s pitím. „Chyběl jsem ti?“ zavrněl mu do ucha. Nikdo se nepozastavoval nad tím, že jsou u sebe nějak moc blízko. Konec konců tu burácela muzika a každý kdo chtěl něco sdělit, se musel naklánět. Bill k němu otočil hlavu.
„Ani ne, zrovna jsem sledoval támhletu brunetku,“ provokativně se usmál. Tom do něj jen dloubl loktem.
„Nech si toho jo, nebo ti garantuju, že to doma nerozdejcháš.“
„Hm, tak to snad abych jí šel pozvat i na drink,“ mrknul na něj Bill.
„Ehm, pardon, nerušíme?“ ozval se najednou jakýsi dívčí hlas. Tom s Billem zvedli hlavy.
„Ne, proč? Co potřebujete?“ zeptal se Tom a jen koutkem oka kouknul po Billovi. Ten sledoval ty dvě slečny, které je právě vyrušily.
„No my jen, jestli byste nám nemohli dát autogram,“ nervózně přešlápla jedna z nich. Byla to drobná blondýnka a bylo vidět, že je velice nervózní. Zato ta druhá, co je oslovila jako první, nervózně vůbec nevypadal. Byla to nějaká brunetka. Ta se teď automaticky usadila do křesla naproti nim a stáhla za ruku i svou kamarádku. „Já jsem Saša a to je Vendy,“ spustila bez ostychu. Oba na ni zůstali koukat poněkud rozpačitě. Tom zrovna podával blok Billovi, aby se taky podepsal, a přitom pořád zaraženě koukal.
„Na,“ usmál se Bill na Vendy a podal jí její blok. Oběma byla jejich společnost nepříjemná, ale jen tak surově odbýt fanynky se jim taky nechtělo. Chvíli se s nimi bavili a pak se Bill zvednul. „Musím si odskočit,“ omluvil se a zmizel za rohem. Saša toho ihned využila a uvelebila se na Billovo místo po Tomově boku.
„Hej, nechci se tě dotknout, ale Bill se vrátí a bude si chtít sednout,“ snažil se jí Tom naznačit, že její společnost je mu krajně nepříjemná.
„Tak si sedne vedle Vendy,“ usmála se Saša a políbila Toma. Ten se naštěstí včas vzpamatoval a odtrhl ji od sebe.
„Hele, tohle by asi nešlo. Já už jsem jaksi zadanej,“ řekl trochu podrážděně Tom. „Takže jestli tu chcete sedět, prosím, ale tohle nezkoušejte,“ Saša se zase zvedla a posadila se vedle Vendy. Chvilku se o něčem bavily. Tom je moc nevnímal. Zdálky už vyhlížel Billa, který se k nim pomalu blížil.
„Tak my dojdem pro pití, jo,“ usmála se Saša a i s Vendy zamířila k baru. Tom jen protočil oči, ale přikývl. Vrátili se asi za 10 min. Každá měla v ruce dvě sklenice. Posadily se naproti klukům a dvě sklenice posunuly k nim.
„Díky,“ zatvářil se trochu rozpačitě Bill, ale stejně jako Tom, nechtěl ty dvě jen tak odbýt.
Po půl hodině už jim, ale jejich společnost vůbec nevadila. Dokonce se začali velice dobře bavit.
„Páni kluci, už nepijte,“ smála se Saša, když se kluci už po několikáté pevně objali a něco si špitali do ucha. Jen Vendy seděla trochu zaraženě. „Nepůjdem se projít? Je tu hrozný horko,“ vyhrkla ze sebe Saša. Oba kluky to probralo jakoby z transu. Zrovna se totiž chtěli políbit. „Jo, proč ne,“ odsouhlasil Bill a i s Tomem se zvedl.
Venku bylo docela chladno. Bill s Tomem šli ruku v ruce a dívky šly asi dva kroky před nimi a něco si zaujatě šuškaly. Vypadalo to, že se dohadují. Bill najednou trochu zavrávoral. „Broučku je ti dobře?“ chytil ho Tom a prohlížel si ho.
„Já ani nevim. Asi jsem trochu přebral.“ Pousmál se a pohladil Toma po tváři. „No to budem dva, taky mi není dvakrát nejlíp,“ usmál se Tom a přitiskl svoje čelo na jeho. „Co to tam děláte?“ ozvala se najednou Saša a nedůvěřivě si je prohlížela
Detektiv König se trochu zarazil, vyndal z šuplíku nějaký blok a něco si poznamenal. „Bille tohle byla ale velice cenná informace,“ Pak zvedl telefon a něco vyřizoval. Asi za minutu vešel do kanceláře policista. „Máme tam jet hned?“ zeptal se. Bill se otočil, ale moc nechápal. Inspektorův telefonát opět nevnímal. „Jistě hned a zjistěte všechno, včetně adres těch dam,“ přikývl detektiv a rukou naznačil policistovi, že může jít.
autor: Doris
betaread: Janule
7.díl
autor: Doris
Policista poslušně odešel a detektiv König se opět otočil na Billa. „Tak pokračuj,“ pobídl ho a zase se usadil ke klávesnici.
„No teď už toho moc nebude.“ Podotkl Bill a pokračoval.
Tom Billa pevně objímal, protože Bill začínal být víc a víc mimo. Vendy nervózně přešlapovala a Saša vykročila rázným krokem ke klukům. „Co mu je?“ koukl na ni Tom a vypadal trochu zoufale. Bill znovu ztratil rovnováhu. Ne, že by padal, ale chodil jak malátný.
„Je ožralej,“ mávla nad tím rukou Saša a dotáhla Billa na nejbližší trávník. Tam ho posadila a víc se o něj nestarala. Vendy po ní střelila nevraživým pohledem a posadila se vedle Billa. Něco na něj mluvila, ale Bill vůbec nereagoval.
„Sašo tohle není dobrý. To si přehnala,“ zakřičela na ni najednou Vendy.
„Co?“ začal po nich nechápavě koukat Tom.
„Ale nic,“ mávla nad tím rukou Saša, střelila po Vendy nevraživý pohled. Tom se posadil vedle Billa z druhé strany, taky mu nebylo nejlíp, ale vnímal a reagoval. Jak je možné, že Bill ne, vždyť vypil to samé co Tom.
„Broučku, jsi v pohodě?“ hladil ho po tvářích a starostlivě na něj koukal.
„Nech ho chvíli, on se z toho dostane,“ naklonila se k Tomovi Saša a lehkým tlakem ho povalila na zem a sklonila se nad ním.
„Hej, počkej. To už jsme snad probrali, ne?“ zadržel ji Tom, když se k němu začala sklánět. Saše se zle zablesklo v očích.
„Nesnáším odpor. To jsem pak agresivní,“ řekla přísně a zúžila oči.
Bill se odmlčel. „Bille?“ koukl na něj od počítače vrchní vyšetřovatel.
„Už nic. Ani tohle si nepamatuju jistě. Vnímal jsem, že se něco takovýho děje jen v podvědomí. A pak najednou černo, nevím na jak dlouho. Pak už si pamatuju jen, že jsem se na chvíli probral a ležel jsem na Tomovi.“ Detektiv si opět něco poznamenal a otočil se do monitoru počítače.
„Dobře tak mi popiš to tvoje probrání,“ pokynul mu a připravil se opět všechno zapsat.
Bill otevřel oči, a na pár vteřin zůstal absolutně dezorientovaný. Ležel na Tomovi, který nějak ztěžka dýchal a trochu chroptěl. Bill se zapřel rukama a posadil se. „Pane bože!“ vykřikl a začal prohlížet Toma a následně i sebe. Jeho ruce a košile byly umazané od krve a Tom ležel na zemi před ním a krev mu prýštila z rány v hrudi. „Co jsem to udělal?“ Ptal se sám sebe do ticha noci. Motala se mu hlava a nedokázal si seřadit myšlenky do souvislostí. Vůbec mu nedocházelo, že ani neví jak, čím a proč by něco takového udělal. Prostě tu seděl a bylo to evidentní. Zvedl se a utíkal pryč. Ne proto, že by chtěl utéct, aby ho tu nikdo nenašel, ale spíš před tím pohledem, co viděl, před sebou samotným. Měl pocit, jako by na něj z dálky ještě někdo volal, ale byl to určitě jen pocit, který pramenil ze jeho dezorientovanosti. Nebyl schopný myslet. Jen utíkal. Vběhl do nějaké uličky a každou chvíli narážel do stěn. Na jejím konci se sesunul podél stromu a začal zoufale brečet. Zabil svojí lásku. A pak…černo
Detektiv pokyvoval hlavou a všechno zapsal. „A pak jsme tě probrali je to tak?“ podíval se na Billa. Bill jen přikývl. „Dobře, Bille, takže ty teď půjdeš… promiň prosím,“ přerušil náhle svou myšlenku a zvedl náhle zvonící telefon. „Ano… ano, je tady… dobře,“ vyřizoval telefonát detektiv König, a přitom každou chvíli koukl po Billovi. „Změna plánu, Bille,“ podíval se na něj, když opět zavěsil.
„Jaká změna?“ nechápal Bill. Konec konců svou první myšlenku inspektor nedokončil.
„To volali zase z nemocnice.“ Zatvářil se trochu vážně. Bill se polekal a nadskočil v křesle
„Co se stalo? Něco s Tomem?“
„Uklidni se, Bille. Ano, jde o Toma. Ještě se zcela neprobral, ale prý tě pořád volá. Doktor si myslí, že bys tam měl přijet,“ Billovi poskočilo srdce. Byl šťastný, že může Toma vidět, ale zároveň se toho nesmírně bál.
Věděl, že Toma uvidí v tom nejubožejším stavu za celou dobu a vůbec si nebyl jistý, jestli to zvládne. „Smím tam jít hned?“ podíval se Bill na vyšetřovatele.
„Ano, můžeš. Jeden z policistů pojede s tebou a já zatím zaplním ty mezery v tvé paměti,“ pousmál se na něj. Věděl, jak moc je to pro Billa důležité. „Pak se ale musíte vrátit sem.“ Zatvářil se teď už vážně. Bill přikývl. Detektiv König se zvedl od stolu a otevřel Billovi dveře na znamení, že může jít. Vyšel hned za ním a jednomu policistovi pokynul, aby je následoval.
„Bille, tady poručík Ernshow pojede s tebou a počká tam na tebe,“ představil policistu, když došli k policejním vozům. Bill přikývl na souhlas. Nechtěl mluvit, myšlenkami už se toulal po nemocničních chodbách. Otevřel si zadní dveře a nastoupil. Když se blížili k té obrovské bílé stavbě, sevřel se mu žaludek a do očí se mu nahrnuly slzy.
„Jsme tu, pane Kaulitzi.“ Otočil se na něj z předních sedadel jeho policejní doprovod. Bill přikývl a vystoupil z auta. Poručík Ernshow vyšel dva kroky za ním. „Počkám na vás tady,“ zastavil se najednou v nemocniční chodbě a posadil se do čekárenského křesla. Z dálky už se k nim blížil muž v bílém plášti a s pacientskou kartou v ruce. Bill věděl, že to bude ta Tomova. Lehce se mu zamotala hlava a slzy v jeho očích si konečně našly cestičku, po které sklouzly na jeho tváře.
„Pan Kaulitz?“ podíval se na Billa lékař trochu přísným pohledem. Bill jen přikývl. Nemohl mluvit. Lékař si ho změřil pohledem od hlavy k patě a zastavil se na jeho zakrvácené košili. „Jedeme hned ze stanice,“ řekl do ticha poručík Ernshow, který si všiml doktorova výrazu. Ten už raději nic neřekl, jen nepatrně přikývl a pokynul Billovi, aby ho následoval.
autor: Doris
betaread: Janule
teda…a teď se Bill složí díky tomu co uvidí, ne? Chudinky oba dva
Oou. Třebaa se probere tom uplně a řekne mu jak to bylo že?.. awii dáál!
je to krasny…dalsi pokracowani..emuzu se dockaat ses sqvela ta povidka je skwela prostee luxuuuus
je sfetli že jo?
há koukám, že jsem to nějak dementně poslala:D že v tom máte šestku a sedmičku dohromady 😀 😀 to jo jsem talent ta debilnosti no 😀
To jsou svině ty holky!! mrchy jedny! Bych je zliskala na jednu hromadu…úúplně překrásná povídka, v poslední době jsem si povídky od Doris moc, moc, moc oblíbila:-))))
Samara: oh páni to mě moc těší. Ale já zrovna nic dalšího rozepsanýho nemám. Ale tak kvůli tobě se zamyslim a alespoň nějakou jednodílku bych mohla vytvořit 🙂
no jakoooo….. to je napinavy