autor: Bitter
Bill se pomalu probíral z bezvědomí. S nažil se otevřít oči, ale neudržel je otevřené dýl než pár vteřin. Cítil, že má ruce přivázané k nějaké trubce. Vůbec nevěděl, co se to stalo a snažil se co nejdříve probrat z té nepříjemné malátnosti, která ho svazovala.
Konečně se mu povedlo otevřít oči. Zmateně se kolem sebe rozhlédl. Byl v nějaké místnosti, která vypadala jako ložnice, bylo mu to tady povědomé… když se rozhlédl pořádně, s hrůzou zjistil, kde to vlastně je.
Tuhle ložnici znal moc dobře, strávil zde půl roku, pamatoval si tohle místo z celého domu nejvíc…
Jak stihl zjistit, ruce měl svázané nad hlavou a přivázané k železnému oblouku postele, na které ležel.
Ozvalo se vrznutí dveří a vzápětí se matrace zhoupla, jak si Andreas sedl vedle něj.
,,Dobrý ráno… no, ráno… už je skoro deset večír.“ Uculil se na Billa, jako by byla situace, v jaké se nacházeli, naprostá samozřejmost.
,,Co má tohle znamenat? Myslíš si, že ti to zas vyjde? Ty si se zbláznil!“ Bill byl naprosto v šoku. Připadal si jako ve zlém snu. Andreas jen pokrčil rameny…
,,Jestli jsem se zbláznil, tak jedině kvůli tobě…“ Sykl a pokusil se ho políbit. Bill ucukl a Andreas si jeho obličej přidržel, bylo mu to ale nanic, Bill ho kousnul a znova ucukl.
,,Ty malá děvko!“ Andreas se neudržel a vrazil mu facku, až Billovi vyhrkly slzy.
,,Tak s Tomem se pelešíš a mě je ti zatěžko jenom políbit?!“ Znova mu vrazil facku. Bill jen zavřel oči a nedal na sobě naprosto nic znát. Nejradši by křičel, ale čeho by tím dosáhl, jen by Andrease ještě víc naštval.
Ucítil, jak se nad něj Andreas nahnul, už čekal další ránu, ale Andreas ho místo toho pouze pohladil. Poté vzal do dlaní jeho tváře a prudce ho políbil. Billovi bylo jakékoli cukání nanic. Ač se snažil semknout rty co nejvíc, Andreasovi se stejně povedlo mezi ně proniknout. Zoufalstvím mu vyhrkly slzy.
Andreas se od něj konečně odtrhl a znova ho pohladil. Bill ho sjel znechuceným pohledem.
,,Já to nechápu… dyť jsi mi říkal, že mě miluješ… tak proč Tom… to přece nedává smysl, nikdy tě nebude milovat víc jak já… Já tě nepodváděl jako on, tak si konečně uvědom, že to s ním nemá cenu…“
,,Víš co nemá cenu? To, co tady předvádíš! Až tě Keler sebere, tak pudeš zase do basy!“ Křikl na něj a cuknul s rukama.
,,Ty si byl vždycky nesnesitelně umíněnej a paličatej… taky to na tobě miluju, ale teď se to sem nehodí… měj přece rozum… Já ti dám víc jak Tom…“ Přesvědčoval ho, zatímco ho hladil na obou tvářích.
,,Co mi dáš, co? Maximálně tak nakládačku jako vždycky! To ti šlo nejlíp, zmlátit mě tak, že sem se kolikrát ani nezved ze země!“
,,Za to sis moh sám, moc dobře to víš…“ Odpověděl mu Andreas s naprostým klidem.
,,No jistě… já můžu za všechno…“ Odfrknul si Bill a zakroutil hlavou. Ani nevěděl, kde se v něm ta drzost bere.
,,Ale notak… lásko…“ Špitl Andy, lehl si podél něj a rukou přejížděl po jeho břiše.
,,Neříkej mi lásko, nemáš na to právo!“ Štěkl po něm Bill prudce a cuknul sebou.
,,Ale proč? Protože nejsem Tom? Ten ti lásko říkat může? No jistě, ten může všechno… to jen já byl vždycky ten zlej, že jo, a ty chudinka…“ Vyčte mu Andreas rozhořčeně a v očích se mu nenávistně blýskne.
,,Můžeš si za to sám.“
,,Ale proč, co jsem udělal tak hroznýho, že ho máš radši?“ Rozhodil Andreas afektovaně rukama a upřel na něj zoufalý pohled.
,,Co? Ty se ještě ptáš?! Tak se podívej, jak se mnou zacházíš! Tohle by Tom nikdy neudělal! Nikdy by na mě nevztáhl ruku! Nikdy! Jestli si myslíš, že když mě tady budeš držet a mlátit, že tě začnu milovat, tak to se pleteš… nenávidim tě!“ Vykřikl na něj Bill jedním dechem a ani nevěděl jak. Andreas se beze slova zvedl z postele a Billa rozvázal. Než se Bill stačil vzpamatovat, shodil ho z ní. Bill se praštil do boku a sotva se na zemi posadil, stál u něj Andreas a vrazil mu facku.
,,Takže já podle tebe neumím nic jinýho, než tě zmlátit? Fajn, máš to mít!“ Znova dal Billovi ránu do obličeje, a když si Bill schoval obličej do dlaní, za vlasy ho vytáhl nahoru, aby ho ranou do břicha a kopancem do holeně znovu srazil k zemi. Bill jen vykřikl bolestí a stočil se do klubíčka. Andreas ho za vlasy vytáhl na postel a fackou ho povalil.
,,Tak co?! Stačilo!“ Znova si sedl vedle Billa, který se krčil v klubíčku a dlaně tiskl k holeni. Doteď do culíku svázané vlasy se mu lepily do obličeje mokrého od slz a gumička se válela na zemi. Celý se chvěl a tiše vzlykal.
Andreas si sedl vedle něj. Jako vždycky, když Billa zbil, i teď se v něm vzedmula vlna lítosti. Odhrnul mu z obličeje zacuchané prameny vlasů a pohladil ho po rudé tváři.
,,Ty víš, že sis to zasloužil… ani nevíš, co všechno sem musel udělat, aby to tady bylo jako předtím a ty to nakonec tou svojí paličatostí málem zničíš… Co s tebou mám dělat? Víš moc dobře, že ti nechci ubližovat… Víš přece, že tě miluju, ale ty mi nedáváš na výběr… pochop to, lásko… Notak… neplakej… Teď se vyspinkej, už je pozdě. Ráno začneme znova, ano?“ Špitl, dal mu vlasy za ucho a líbnul Billa na spánek, zhasnul lampičku, která doteď ložnici osvětlovala. Pořád seděl a hladil Billa na tváři. Ten se choulil do klubíčka a ani nedutal. Měl šílený strach.
Bill ucítil, jak se matrace zhoupla a pak byly slyšet jen tiché kroky.
,,Dobrou noc, lásko…“ Ozvalo se ode dveří a pak už bylo slyšet jen klíč v zámku.
Zmateně těkal očima po temné místnosti, neviděl, jestli Andreas v ložnici zůstal nebo odešel.
Po pár minutách ticha, kdy se přesvědčil, že Andreas opravdu odešel, se zvednul z postele, jenže nakopnutá holeň se ozvala a on skončil na zemi. Zoufale se rozbrečel a stulil do klubíčka.
,,Tome… lásko, pomoz mi prosím…“
Kirsten se blížila k domu. Na uších měla sluchátka, hluk vycházející směrem od domu neslyšela. Teprve když byl dům na dohled, si všimla policejních aut a hloučku lidí postávajících u garáže, ze které vycházeli policisti.
Rozběhla se k domu, ale když vzala za kliku branky, zastavil ji nějaký muž v obleku.
,,Přejete si něco, slečno?“
,,Chci jít dovnitř, co se stalo?“
,,Vy jste příbuzná Filipa a Tobiase Bergrových?“
,,Ne, ale dočasně u nich bydlím… tak co se stalo?“
,,Litujeme, ale nemůžeme vám…“
,,Kirsten!“ Kirsten si všimla Toma, který se k ní blížil. ,,To je v pořádku, komisaři…“
,,Dobře… už budeme hotovi, do hodiny garáž vyklidíme… Není pochyb, že to byl on… bude ale třeba, aby se Melody dostavila k identifikaci.“
Tom jen kývl, a už vedl Kirsten do domu.
,,Tome, co se stalo?“
,,Kirsten, prosimtě, jdi do pokoje a já za tebou za chvíli přijdu, jo?“ Kirsten jen zmateně kývne a odejde do pokoje.
,,Tatí.“ Vyběhne Melody Tomovi naproti hned, jak se ukáže ve dveřích. Tom si jí vyzvedne do náručí a otře jí slzičky.
,,Notak… neplakej, to bude dobrý…“
,,Ale co když mu ten pán ublíží…“ Znova se rozbrečí.
,,Melody, notak… oni ho najdou a bude v pořádku… nic mu neudělá…“
,,Myslíš?“
,,To víš že jo… hele, já teď musím na chvilku za Kirsten… Co kdybys Filipovi zase něco nakreslila, ať má radost, až se vrátí… já tě pak přijdu uložit, jo…“
Malá poslechne a za chvilku už spokojeně třídí pastelky. Tom ji chvilku pozoruje, než odejde za Kir.
,,Tak co se stalo? A kde je Bill?“ ,
,Bill je pryč… unesli ho…“
,,Cože? Kdo?“
,,Melody to viděla… vypadá to na Andrease…“
,,Andreas… myslíš toho, jak s ním Bill chodil?“
,,Jo…“
,,Já myslela, že se ho Lucy tenkrát zbavila… říkalo se něco v tom smyslu…“
,,Jo, to mi jsme si mysleli taky, a pak se tady ukázal… Nejdřív jen vyhrožoval, a pak se ztratil a my mysleli, že bude klid a… teď tohle…“ Tom těžce dopadne na postel a schová si obličej do dlaní.
,,Je to moje vina… já… já klidně spal a Bill…“
Bill se zavrtěl a nespokojeně zabručel, něco ho lechtalo na tváři a nelítostně budilo.
,,Miláčku…“ Špitnul rozespale a podvědomě se přisunul k tělu vedle něj. Silné paže si ho okamžitě přisunuly ještě blíž a Bill spokojeně zamručel.
,,Tommy…“ Najednou ucítil, jak ho od sebe někdo prudce odstrčil a než se vzpamatoval, dopadla na jeho tvář facka.
,,Ty to prostě musíš vždycky zkazit!“
autor: Bitter
betaread: Janule
Ať žije sadismus! Tak to je pecka teda..ten Andreas je hajzl!:-(( Jestli mu něco udělá tak:-(( Ale je to překrásná povídka opravdu Bitter smekám, smekám, smekám!!
jezuus, at ho nemlatiii 🙁 tkowy sado-maso tady xD ae rychle dal ;P
no jistě..zase ho zmlátí
nee,ať ho nemlátí jako,doufám že je Tom brzo najde Andreasovi rozbije hubu..rychle dal
wsak andreas si to sezere….jen dal….
toe hajzl ty woe!!! povesila bych ho za ….. do průvanu… debilka..
Bože Bille nemůžeš tu jeho palicu třeba přetahnout lampičkou? xD dobře dobře…. sem klidná
Bitteruško, promiň, že jsem neodepsala. Já ti písnu maila, jo?
chudák.. adreas jeden blbej.. fakt..
no… já za to nemůžu… ale z posledního odstavce, respektive z poslední věty, jsem chytla výtlem jako prase 😀 prostě takovej relativní klid… a najednou lepák a "Ty to prostě musíš vždycky zkazit!" jako Bitter… kdo má tedd čistit monitor od toho mýho vyprsknutí 😀 ale konečně jsem se dočkala, zloprcek v akciiii!!!! šupky dupky dál 🙂
Tenhle dil me nejak zvracene bavil, jsem divna?:D Uplne akcni, tesila jsem se, co se stane, az se Bill probudi u Andrease a ten, jak se k nemu bude chovat. Neprekvapilo me to!
Melody (zas to tak krasne zni, to jmeno) je klicovej svedek, go Mel, go! Bude taky klicova v tom, ze Andyho najdou? On evidentne potrebuje nejakou terapii, je Billem posedlej az to boli. Doslova. Pripomina mi dost Billovu matku v SCN11B, ta trpela taky necim takovym, tu nezna, tu v zachvatu vzteku.
Paradni akce tady, moc se mi to libilo!