autor: B-kay
Bella se tedy zhluboka nadechla, naposled si promyslela, co by mu vlastně měla říct a bez váhání se mu posadila na klín. Tom trpce stiskl rty do úzké štěrbinky, když se k němu naklonila a dožadovala se polibku. Když se její rty lehce přitiskly na ty jeho, nečekaně odvrátil tvář a pohotově vstal, nevšímaje si Bellyina překvapeného pohledu.
„Chtěla si mi něco říct, tak poslouchám,“ řekl rychle a otočil se k ní zády. Ze skříňky vzal dva hrnečky a rozhodl se udělat čaj.
„Víš, dneska mi volala máma. S tátou by s náma chtěli jít večer na večeři. Maminka by moc ráda poznala Simone trošičku důvěrněji, a taky jsem ji chtěla seznámit s Billem,“ po přísném výrazu, jenž ještě před chvílí zdobil její tvář, nebylo ani stopy. Místo toho se na Toma vesele culila a doufala, že bude souhlasit.
„Víš, já si myslím, že…“ najednou naprázdno zavřel ústa a jeho pohled se zvedl od dvou prázdných hrnečků k Billovi, který právě vešel do kuchyně a nenápadně se na něj pousmál. Jejich oční kontakt sice trval jenom chviličku, ale pro oba to bylo něco krásného. Bill měl zase svůj typický culík a brýle, ale Tomovi připadal nádherný. Když se otočil zpátky ke své rozdělané práci, zamilovaně se usmíval.
„No vidíš, lásko, už je tady i Bill. Podle mě by to byl dobrý nápad. Prosím, byla by to jenom jedna večeře. Prosím,“ spojila dlaně a hodila po Tomovi psí kukadla. Bill sice absolutně nerozuměl tomu, co to mělo všechno znamenat, ale v tuhle chvíli jej to jaksi netrápilo.
„Tak dobře,“ Tom to nakonec musel vzdát. Jinou možnost při Belle ani neměl. Ta vzápětí nadšeně zavýskla a zatleskala. Bill se na ni nevěřícně zahleděl, poté se však musel zasmát. Byla tak vlezlá, až mu přišla směšná. Zavrtěl tváří a raději sklonil pohled.
„Lásko, tak já rychle zavolám mamce, ano?“ vyběhla ze dveří a ještě ze schodů na něj cosi volala, to už ale Tom neslyšel…
Jakmile v kuchyni dvojčata osaměla, alespoň na chvilku se mohli oba ponořit do svého světa. Do světa, ve kterém je dovoleno všechno. Tom se na Billa zářivě usmál, poté se k němu však otočil zády a vyčkával. Přesně věděl, že by nestihl napočítat ani do pěti a Bill už by mu stál za zády s neovladatelnou touhou se alespoň na chvilku pomazlit. Překvapivě ucítil na svém krku horký dech už po třech vteřinách.
„Copak to děláš?“ Bill se tváří uvolněně opřel o Tomovo rameno a sledoval, jak do hrnečků přidává med a pytlík s čajem. „Chtěl jsem ti udělat snídani, ale Bella mě jaksi předběhla,“ odpověděl a krátce na něj pohlédl.
„Jak dlouho Bella obvykle telefonuje se svou mámou?“ zeptal se Bill zamyšleně a pomalu přivřel víčka. Své mírně pootevřené rty přitiskl na horkou kůži Tomova krku, na které hned ucítil chvění a nastupující třes.
„Doufám že dlouho… v-vždycky to bývá na dlouho,“ Tom upustil lžičku a ta s cinkotem dopadla na studenou podlahu. Prudce zvrátil hlavu dozadu, jakmile Bill jeho kůži hravě skousl a poté po ní přejel ukazováčkem. „Jsi pořád tak napjatý. Pořád tak sebejistý a právě to se mi na tobě moc líbí.“ Tom se na něj překvapeně otočil a zadíval se mu hluboce do očí.
„Vím, že když jsem u tebe, nic se mi nemůže stát,“ pohladil Toma po tváři a poté se krátce přitiskl k jeho rtům.
„Miluju tě, Bille,“ zavzdychal Tom do bratrova polibku a naléhavě si jej k sobě přitiskl. Bill se šťastně usmál a líbal se s Tomem jako o závod. Vůbec si neuvědomovali, že pomalounku klesají k podlaze. Jejich polibky byly dravé, a přesto jemné… byly divoké a přesto sladké… pálily, a přitom nezpůsobovaly bolest. Bill se s každým dnem stráveným v Tomově blízkosti bál jeho doteků pořád méně.
Dokázal mu odpustit i tu noc, kdy po něm bezhlavě vyjel. Rozuměl mu. Musel to v sobě dusit strašně dlouho. On sám by neměl takovou sílu a odhodlání bránit se. Vydržel se tomu bránit necelé dva dny a teď mu bylo úplně jedno, že je Tom zasnoubený. Opomněl také fakt, že jsou sourozenci a přestal se mu vyhýbat ….
„Simone, jsem moc ráda, že jste přijali naše pozvání,“ jelikož Tom neměl tolik energie, aby se s Bellou dohadoval, raději poslušně souhlasil se společnou večeří. Bellyini rodiče přijeli kolem sedmé večer a poté se všichni nechali obsluhovat v jedné luxusní restauraci v centru města. Bella měla pro všechny velikou novinu. Novinu, která měla změnit život přinejmenším tří lidí u stolu. Nechtěla, aby se to nějak zkazilo, a proto počítala se vším. Věděla, že se Tom s Billem usmířil a také věděla, jak těžce by to oba brali. Proto se rozhodla, že jednomu pomůže. Když se Bill nedíval a ani ostatní od stolu nevnímali její počínání, nenápadně mu do skleničky hodila prášek na spaní. Nechtěla mu ublížit, to v žádném případě. Chtěla jenom to, aby u stolu hned nevybouchl a nezkazil jí její plány. A proto když Bill dopil svůj džus do dna, spokojeně se usmála.
Stačilo jenom chviličku počkat a Bill se začal pomalu cítit divně. Frekvence jeho dechu se znásobila a on najednou pocítil zvláštní malátnost a bezmoc. A to byla její šance. „Tak! Hlavním důvodem, proč jsme se takhle sešli je, že bych byla moc ráda, kdybychom se s Tomem přestěhovali do Vídně,“ vydechla najednou a všude kolem se náhle rozhostilo ticho. Tom na ni zůstal nechápavě civět stejně jako Simone, její rodiče se však vesele usmívali, stejně jako ona. Bill zhluboka dýchal a snažil se uklidnit vytrvalou bolest hlavy a neklidné chvění. Před očima měl zvláštní černo a hlava se mu nepříjemně točila.
„Tohle snad nemyslíš vážně?! Nic si mi neřekla a teď to jenom tak vychrlíš a čekáš, že budu nadšenej??“ slyšel Toma a cítil, jak jej pod stolem horlivě chytil za ruku. Bill unaveně složil tvář do dlaní a na okamžik se o něj vyčerpaně opřel. Vůbec nevnímal jejich rozhovor ani hádku, která pomalu narůstala.
„Tome,“ pípl tiše a zatahal jej za lem mikiny. Jakmile Tom ucítil vedle sebe nepatrný pohyb, okamžitě se otočil na svého bratra, který na něj hleděl z posledních sil…
„Bille, jsi v pořádku?“ Bill byl výrazně bledý a vysíleně oddechoval.
„A-asi ne. Je mi špatně,“ vydechl a chytil se za bříško. Tom poznal, že to nebude jenom tak. „Mami, hned jsme tady,“ Tom Billovi bez váhání pomohl na nohy, tomu se však téměř okamžitě podlomila kolena a klesl k zemi. „Bille,“ Tom byl opravdu vyděšený. Nevšímal si hádky, která se jejich stolem rozproudila, ignoroval dokonce i ostatní lidi v restauraci, kteří na něj překvapeně civěli. Opatrně vzal Billa do náruče a rychle s ním běžel na toalety, kde Bill naštěstí obsah svého žaludku vyprázdnil, tudíž i Bellyin lék na spaní, který mu výrazně ublížil.
„Je to v pořádku, Bille. Neplakej,“ Tom mu láskyplně omýval tvář a tišil jeho smutné vzlyky jemnými polibky. Přehodil přes něj svou velikou mikinu a přitulil si jej k sobě. Záchody byly naštěstí prázdné, takže se nemusel dívat na další nechápavé pohledy ostatních.
„Ty se odstěhuješ?“ mezi tichými vzlyky uslyšel smutnou otázku, která mu rvala srdce na milion kousků. Bill se na něj utrápeně díval a smutně polykal horké slzy, jež mu stékaly po tváři.
„Ne, já tě neopustím. Nikam nepůjdu,“ řekl rozhodně a naléhavě Billa objal. „Vezmu tě domů, ano? Potřebuješ si odpočinout,“ vzal zesláblého bratra do náruče, mamce napsal sms a zmizel zadníma dveřma pryč z restaurace.
„Bille, kde máš klíčky?“ zašeptal a opatrně si bratra ve své náruči nadzvedl. Bill jenom něco tiše zabručel a dál smutně oddechoval do Tomovy hrudi.
„Mám je v kapse,“ pořádně se nadechl a z přední kapsy kalhot vytáhl klíčky od svého auta, protože Tomovy měla Bella v kabelce.
„Děkuju. Už jenom chviličku vydrž a hned jsme doma,“ tišil jej, jak jej pokládal na přední sedadlo auta a pořád jej jemně líbal na tvář.
„Už je to lepší,“ Bill jej studenou dlaní pohladil po vlasech a dlouze se na něj zadíval. „Miluju tě,“ pípl a oči se mu znovu podlily slzami.
„Já tebe taky. Udělám cokoliv, aby ti bylo líp. Slibuju,“ vášnivě jej políbil a poté si rychle sedl za volant. Cesta domů trvala necelých dvacet minut, než však stihli dorazit, Bill se rozpáleným čelem opřel o chladné okno auta a usnul. Probral se až tehdy, když si uvědomil, že auto někam zmizelo a on se nenacházel na nepohodlné sedačce, ale na měkké posteli ve svém pokoji.
Poplašeně se vyhoupl do sedu, ale když u postele uviděl sedět Toma, uklidnil se a znovu se pomalu položil na polštář.
„Měl si mě vzbudit,“ rty měl suché a ještě pořád cítil nepříjemnou slabost, která mu bránila v pohybu. Hlava jej pálila už méně, ale nepříjemné točení vůbec neustávalo. Tom na něj ustaraně hleděl a pořád jej držel za ruku.
„Usnul si v autě a já tě přenesl. Myslel jsem, že budeš spát až do rána, tak jsem tě nechtěl budit,“ odpověděl Tom klidným hlasem a mile se usmál.
„A co máma?“ Bill si na atmosféru v restauraci pamatoval jenom trhaně, v malých úsecích. Hned však na Tomovi poznal, že to zřejmě nedopadlo nejlíp.
„Mamka mi volala, že se tam všichni pohádali a že se pak Bella zvedla a odešla s rodiči do hotelu. B-bille, ten nápad s tou Vídní je hloupost a nesmíš se tím trápit, ano? Já se nikam nestěhuju a doufám, že ty tady taky už zůstaneš. Spolu to nějak zvládneme, ano?“ sklonil se k bratrovým dlaním a každá si vysloužila něžné políbení. Bill přikývl a na okamžik se zamyslel. Vůbec ničemu nerozuměl. Nic předtím nejedl, dokonce ani v restauraci nestihl nic sníst, protože mu přišlo špatně mnohem dřív, než stihli jídlo přinést. Proto nerozuměl, proč se to všechno vlastně stalo. Chtěl si o tom s Tomem promluvit, ale jeho smutný a ustaraný výraz jej přesvědčil, že na to bude pak mnohem více času.
„Pojď ke mně,“ natáhl po něm dlaně, kterých se Tom automaticky chytil a položil se vedle Billa.
Bill se mu stulil do náruče jako raněné ptáčátko a tiše naslouchal tlukotu Tomova srdce.
„Jsi ještě unavený?“ Tom mu jemně pobíhal prsty ve vlasech a zhluboka nasával jeho nádhernou vůni.
„Musím jít ještě do sprchy,“ zanaříkal, vzápětí však klidně vydechl a užíval si Tomových dětských pusinek, kterými mu pokrýval bledou kůži na krku.
„Kdybys mi dovolil, pomohl bych ti. Slibuju, že bych se o nic nepokusil.“ Bill k němu zvedl svá unavená očka a bezmyšlenkovitě přikývl. Neměl sílu odporovat a sám by to stejně nedokázal, jelikož stál ledva na nohách…
S Tomovou pomocí vylezl z postele a nechal se ním dovést až do koupelny. Tom se snažil působit klidně a vyrovnaně, ještě nikdy však necítil takovou touhu, jako právě teď. Byl poznačen hněvem, i bolestí, dokonce i velikým strachem, přesto se bál, že se nedokáže ovládnout a udělá něco, co Billovi ještě více ublíží…
„N-nadzvedni trošičku ruce,“ dostal ze sebe, jakmile se za nima zavřely dveře koupelny a Bill na něm zůstal viset unaveným pohledem. Poslechl a Tom mu rychle převlíkl přes hlavu černé triko. Jakmile poprvé spatřil Billovu holou hruď, nejistě se zapotácel a chvilku trvalo, než se vzpamatoval. Byl tak krásně čistý a hubený… úplně jiný než Bella. Roztřeseným pohybem z něj svlékl dlouhé černé kalhoty, ale ke spodnímu prádlu neměl odvahu přistoupit. „Nejde to,“ otočil se k bratrovi zády a tvář zničeně ukryl do dlaní.
„Hotovo,“ uslyšel vzápětí a ruce se mu začaly třást jako o život, když si uvědomil, že za ním stojí Bill nahej.
„Já tě tady raději nechám,“ vydechl rychle a chtěl se pohnout, ale nohy jakoby zkameněly a on se změnil na nehybnou sochu.
„Ale já chci, aby ses na mě podíval,“ Bill v sobě konečně dokázal potlačit ten strach a snad poprvé toužil po něčem víc, než jen po polibcích.
Zbývalo jim moc málo času na to, aby se mohl zdráhat. Poslední dny, které mohou strávit spolu a on je nechtěl strávit strachem a obavami.
„Bille, když se podívám, neovládnu se a pak-,“ neklidně svěsil ramena a snažil se vydýchat ten chtíč, který jej nutil podívat se.
„Podívej se… prosím,“ Bill jej zezadu opatrně chytnul za ruku, a když se k němu Tom se skloněnou tváří otočil, nesnažil se jakkoliv zakrývat své holé tělo…
autor: B-kay
betaread: Janule
Bože takovy sajrajty mu házet do pití no je blba?….
ješiš já už jsem se chtěla leknouž, že jim oznámí, že je těhotná. To by mě šlehlo. Tohle je nádherná povídka. Miluju jí. TAk rychle dááál jinak se nervově zhroutim. 😀
tak Bill je takhle odvážnej, jo? To je dobře. Ale jako ta Bella se zachovala pěkně hnusně…
Ta Bella je svině:-(( Do žádné Vídně! Hlavně at Tom zůstane u Billa:-))) Nádherná povídka, úplně dokonalá, nemá ani jednu chybičku
Ti dám Wídeň ty káčo jedna!
Stěžejní díl!
Bellino překvápko bylo opravdu "milé". Už by mohla vystřelit, mám jí plný zuby.
A hrozně moc se těšim na příští díl! Bylo hezky napsaný, jak se k tomu dostali.
No to je panic jak vyšitý 😀
Jo, Bella mi taky leze na nervy. Třeba bych jí mohla taky něco nasypat do pití. Třeba kyanid.
Tu Vídeň bych brala, to mám 58 kilometrů, jezdila bych na návštěvy :D:D Rychle dál :))
bože.. nádhera.-..