autorky: Áďa & Samara & Sauriel
Do Port Royal zase nakouklo sluníčko, ten pohled však vůbec nebyl utěšující a ostře kontrastoval proti
hřejivým paprskům a tyrkysovým vlnám oceánu. Lidé uklízeli své příbytky i ulice po spoušti, kterou zanechala děla Černé Perly. Všichni se zapojili do práce. Všichni, až na jednoho človíčka. Mladý pan Turner ležel na zemi a evidentně o sobě nevěděl. Nebylo to tím, že by se den před tím opil rumem do němoty, ale tím, že ho včera jakýsi fanatický pirát praštil zbraní po hlavě. Okolo bezvládného těla si
spokojeně pobíhaly slepice a zobaly, co mohly. Teprve po nějaké chvíli se krásné hnědé oči mladého kováře podívaly na svět. Hned, jakmile malinko nadzvedl hlavu, ucítil v ní tupou bolest. Překonal ji však a opatrně vstal. Hned se rozhlédl po kraji a uviděl tu spoušť. Z lodí v přístavu se kouřilo, všude v městečku se válely kusy rozbitých domů. Bill si však rázem uvědomil, co je tou nejhorší věcí, která se předchozí noci stala. Ti piráti unesli Sauriel! Viděl to vůbec ještě někdo jiný kromě něj? Nebo si to v bitevní vřavě nikdo neuvědomil?
Rozeběhl se do pevnosti, kde také bylo velice rušno. Vojáci si nechávali ošetřovat zranění způsobená v boji. U stolu, na němž byly rozprostřeny mapy, byl komodor s dalšími muži a skláněl se nad nákresy, aby mohl určit alespoň hrubou výchozí polohu Černé Perly. Opodál stála Áďa Swannová s pláčem na krajíčku. Měla nevýslovný strach o svou dceru. Bill, třímající v ruce svou sekeru, si nevšímal vojáků, kteří stáli kolem dokola a proběhl rovnou ke komodorovi.
„Unesli ji! Unesli Sauriel!“ oznámil jim bez dechu.
„Pane Martoku! Odveďte toho muže,“ odvětí s nezájmem Norrington. Moc dobře ví, komu ten hlas patří, a že ten někdo chce jeho milovanou Sauriel pro sebe. K Billovi hned přistoupí voják a chytne ho za ruku, ten mu ji vyškubne.
„Musíme je najít, zachránit ji!“ snaží se dál.
„A kde máme podle vás začít? Pokud máte nějaké informace o osudu mé dcery, tak s nimi rychle ven!“ přikáže rozlícená guvernérka.
„Ten Tom Sparrow mluvil o Černé Perle,“ promluví jeden z vojáků.
„Spíš se o ní jen tak trochu zmínil,“ opraví ho druhý muž.
„Zeptejte se ho, kde je. Mohl by nás k ní dovést,“ chytne se jejich slov Bill.
„Ne. Piráti, co napadli tuhle pevnost, ho nechali v cele. Nejsou tudíž spojenci, jak vidno,“ odpoví komodor a nadále nezvedá oči od map. „Guvernérko, určíme jejich předpokládanou polohu a daný kurz a zkusíme – “ nedopoví Norrington, protože Bill zasekne svou sekeru do map.
„To ale nestačí!“ křikne rozzlobeně a plamenně se na Norringtona zadívá. Jak ten nafintěný panák může jenom takhle neurčitě plánovat, když jde Sauriel o život? Komodor se otočí a sekeru vezme do ruky.
„Pane Turnere, vy přece nejste voják a nejste ani námořník! Jste pouhý kovář. A tohle není chvíle pro unáhlené činy,“ vrazí Billovi sekeru do ruky a popostrčí ho ke schodům. „A nemyslete si, že jste jediný, kdo má strach a obavy o Sauriel!“ šeptne jedovatým hlasem. Ví, že kovář chová city ke slečně a rozhodně se mu to nelíbí. O to víc, když ví, že Sauriel chová k Turnerovi stejné city a lásku, jako on k ní.
Tom se zatím snažil všemožně dostat ven. Věděl, že když se nedostane během dnešního dne pryč, skončí na šibenici. Ruku měl prostrčenou skrz mříže a snažil se nějak uvolnit zámek. Vtom uslyšel tlumené bouchnutí a kroky na schodech. Rychle si lehl na zem a předstírajíc naprostý nezájem, tiše vyčkával, než zahlédl příchozího. Pousmál se, když se mu radostně rozbušilo srdce. Ano, byl to ten sličný chlapec, díky kterému je teď ve vězení. Přežil bitvu a teď dokonce přišel sem za ním!
Bill se zastavil a opřel se o mříže. Zahleděl se na piráta, který ležel na podlaze. Chvíli mlčel a jen si prohlížel jeho tělo. Krásné tělo. Sakra, co to dělám? Vždyť jsem přišel kvůli něčemu úplně jinému! začal si nadávat v duchu Bill a odvrátil pohled.
„Poslyšte, Sparrowe!“ osloví ho Bill. Tom se na něj koukne s naprostým chladem, ale uvnitř hoří.
„Co je?“ zeptá se ho a zvedne hlavu.
„Vy znáte tu loď. Černou Perlu,“ zeptá se ho s nadějí Bill. Tom zas ležérně položí hlavu na zem.
„Slyšel jsem o ní,“ odpoví s hraným nezájmem.
„A kde kotvívá?“ zeptá se kovář.
„Kdeže kotvívá? Neslyšels příběhy o ní? Kapitánka Samara a její posádka ničemů jsou z ostrova Isla de Muerta. Ten ostrov nikdo na světě nenajde, kromě těch, kdo vědí, kde je,“ promlouvá chytře Tom a zálibně se kouká na Billa.
„Ta loď je skutečná! Takže musí mít i domovský přístav. Kde to je?“ vyzvídá černovlasý mladík.
„Proč se ptáš mě?“ zeptá se s nadějí Tom. Třeba se mladému kováři líbí.
„Protože seš pirát!“ kopne Bill bezmocně do mříží. Tom posmutní. „A ty chceš bejt taky pirát, nepletu se?“ provokuje, byť poněkud zklamaně. Bill vztekle chytne mříže.
„To nikdy,“ zasyčí. Tom nic neřekl, jen na Billa upřel své pronikavé hnědé oči. Billa začalo polévat horko. Cítil ten pohled snad všude. Odvrátil oči a zabodnul je do země. „Unesli Sauriel,“ promluví smířeně, protože ví, že téma žen by Toma jakožto správného piráta mohlo zajímat.
„Aha. Tak přece jenom máš holku. Chápu. Ale škoda,“ řekl Tom s hraným úsměvem. Bill se na něj nevěřícně podíval.
„Co jsi to řekl?“ sykl.
„Jakože jsem nic neřekl, jasný?“ ušklíbl se Tom a pak pokračoval. „No, jestli máš v úmyslu odvážně se bít a zachránit ji, abys získal srdce své dámy, musíš to zvládnout sám. Co bych z toho měl já, to nevím,“ odmítne Tom hned poté, co mu Bill prozradí, že má dívku. Jen stěží maskuje lítost.
„Můžu vás odsud dostat,“ navrhne Bill. Přestože je to pirát, i když krásný pirát, je Tom jeho poslední naděje.
„A jak asi? Klíč si odskočil,“ mrkne Tom směrem, kterým zmizel pes s klíčem.
„Cely jsem pomáhal stavět. Panty mají jen poloviční závlačky. Když správně zapáčím a zapřu se, dveře nadzvednu a vyletí z pantu,“ mluví Bill, zatímco si pod mříže připraví páku, aby jeho slova na mladého piráta ještě více zapůsobila.
„Jak se jmenuješ?“ zajímá se Tom dřív, než odpoví.
„Bill Turner,“ odpoví Bill. Evidentně neví, k čemu pirátovi ta informace bude.
„To bude asi zkratka jména William, co? Dobrý jméno. Máš ho asi po svém otci, co?“ zajímá se Tom.
„Ano,“ přizná Bill.
„Pane Turnere, takže dobrá. Když mě dostanete odtud, přísahám na svou smrt, že vás potom dovedu k Černý Perle a k vaší milované,“ rozhodne Tom, s lehkou jízlivostí zdůrazní poslední slovo a prostrčí ruku mřížemi. Bill ji chytne.
„Ruku na to,“ odvětí. Oba si na okamžik zahledí do očí. Aniž by věděli proč, byl jim tenhle jednoduchý a zcela prostý dotyk velice příjemný.
„Tak, a teď ven!“ máchne rukama Tom a Bill se zapře do páky. Dveře cely vyletí z pantů a pirát je volný.
„Honem! Mohli to slyšet,“ strachuje se Bill.
„Bez svýho majetku nejdu!“ zavrtí dredatou hlavou Tom a bere si svůj klobouk a další nezbytné potřeby.
Po chvilce oba doběhli do přístavu a schovali se pod most. I po tak krátkém běhu byli trošku zadýchaní. Chvilku se rozhlíželi. Bill ani nevěděl, co na tomhle místě vlastně dělají, dokud si nevšiml Tomova tvrdého upřeného pohledu směrem k zakotveným lodím.
„To ukradneme loď?“ dojde mu to po chvíli. „Tuhle loď?“ zeptá se zděšeně Toma, když vidí, že pirát lačně kouká na Daughtless, loď, která byla pýchou královského námořnictva.
„Zrekvírujem. Vlastně jen zaberem. Nekradem, rekvírujem,“ utrousí Tom. „Musím se tě na něco zeptat, hochu. Ještě, než začneme. Ta dívka, kam jsi ochotnej zajít pro její záchranu?“
„Položím i život!“ odpoví Bill jistým hlasem.
„Tak jo. Ten kšeft beru,“ otočí se Tom znovu čelem k lodím a doufá, že lehký povyk, který sem doléhal z městečka, zamaskoval jeho smutné povzdychnutí. Kdyby tak ten neuvěřitelně čistý a čestný kovář chtěl položit život i pro něj…
Pár vojáků proběhne kolem lodiček otočených dnem vzhůru, ležících v měkkém písku. Když proběhnou, jedna lodička se nadzvedne a běží do moře. Kdyby to někdo viděl a existovaly by blázince, tak ho tam pravděpodobně zavřou, protože pohled to byl vskutku bizarní. Lodička po chvíli cupitá po dně moře. Ano, jde. Mnozí by si mysleli, že jí narostly nožičky, ale pravda to nebyla. Tohle byl zákon. Protože Bill a Tom lodí pohybovali, a protože ji měli nad hlavou, tak se jim vytvořilo místo pro jejich hlavy a dýchání.
„Je to bláznovství. Anebo geniální,“ konstatuje překvapený Bill, který se s ničím takovým dosud v životě nesetkal.
„Tohle se od sebe opravdu nedá snadno rozeznat,“ vysvětlí Tom. Po chvíli nad sebou uviděli obrys velké lodě.
„Jsme tu,“ oznámil Tom. Přistoupili k lodi. Pak začali po její stěně šplhat nahoru. Šplhali pomalu, tiše a opatrně, dokud nestanuli na palubě. V dálce zahlédli kapitána a posádku lodi. Tom kývl na Billa a seběhl schůdky.
„Neklaďte odpor, přebíráme teď vládu nad lodí,“ řekl poměrně klidným hlasem, asi jako kdyby informoval, jaké je dnes počasí.
„Johó, ani hnout,“ přidá se Bill, který právě elegantně přeskočil zábradlí a namíří na posádku ostří svého meče. Posádka se ale rozesměje. Sebevědomě si myslí, že je nikdo nemůže porazit.
„Tahle loď není pro dva kapitány,“ řekne kapitán a nasadí ironicky soucitný škleb. „Ze zátoky nevyplujete.“
Tom se na něj podíval. Pak se trochu pousmál na Billa. Otočil se zpátky ke kapitánovi a namířil na něj svou pistoli. „Mladej,“ zasyčí. „Já jsem kapitán Tom Sparrow. Kapišto?“
Na Interceptoru zatím probíhá nakládání na loď, když vtom si jeden z námořníků všimne malé veslice, na které připlouvá posádka zrekvírované Daughtless.
„Komodore!“ upozorní námořník komodora. Ten se dalekohledem podívá na lodičku. Na té celá její posádka skáče a kapitán zběsile ukazuje na loď, kde Bill s Tomem pracují na tom, aby odpluli.
„Jste unáhlený, Turnere. Příliš. Tohle je ten nejhorší pirát, jakého jsem kdy v životě poznal,“ konstatuje komodor a otočí se na svou posádku, aby jim dal pokyn k vyplutí za účelem ty dva zběhlíky pěkně zpacifikovat.
Bill uviděl Interceptor, jak vyjíždí na moře. Docela ho to vyděsilo. Vyběhne schody a jde ke kormidlu, kde je Tom.
„Už jedou,“ sdělí mu. Tom se otočí, a když uvidí loď, krásně se usměje. Bill se zachvěl a nemělo to nic společného s tím, že se k nim blížili vojáci s ostře nabitými zbraněmi. Ti se po připlutí zachytili lodními háky a lany o Daughtless a začali na ni hromadně šplhat.
„Prohledejte celou loď odshora dolů a rychle!“ velí Norrington netrpělivě. Nikdo si nevšiml, že mezitím se Bill i Tom přehoupli na Interceptor, přesekali lana a odplouvali pryč. Teprve o něco později za sebou Norrington uslyšel zvuky. Pomalu se otočil. Když uviděl, jak Interceptor odplouvá pryč, docela se lekl.
„Námořníci zpátky na Interceptor, honem!“ zavelel. Jeden voják, který byl nejblíž, se okamžitě pokusil dostat zpátky, ale zřítil se do vody. Komodor se zahleděl na loď a uviděl Toma, který stál u kormidla a mával kloboukem.
„Děkujeme komodore, že jste nám umožnili odplout! Bez vás by to tak nešlo!“ Vzápětí se rychle vrhl on i Bill k zemi, protože vojáci začali střílet. Norrington zavřel oči, otočil se a začal odcházet.
„Kapitáne, napněte plachty a udělejte pořádek!“ zavelel.
„Vítr fouká do zádi, nedostihneme je!“ protestuje kapitán.
„Já to taky nechci, chci je jen mít na dostřel!“ odsekne Norrington a sleduje, jak kapitán poslušně plní jeho rozkaz, načež se k němu otočí.
„Budeme střílet na naši loď, pane?“ zeptá se nevěřícně.
„Raději ji uvidím na dně oceánu, než v rukou těch pirátů.“
Vtom se ozval hlas námořníka, který byl u kormidla.
„Komodore, poškodili řetěz kormidla,“ řekl těžce. Jeho slova byla doprovázena drtivým skřípáním, jak loď narazila do malé veslice, na níž se vracela posádka, kterou tak okázale vyhostili z Daughtless Bill a Tom. Komodor jen zavřel oči a sklopil hlavu. Kapitán se na něj užasle díval.
„To je ten nejlepší pirát, jakého jsem kdy viděl,“ řekl uznale.
„Zřejmě to tak bude,“ procedil Norrington skrze zuby.
Mezitím Bill na Interceptoru, brázdícímu třpytivé vlny Karibského moře, vyprávěl zvědavému Tomovi své dětství.
„Jako kluk jsem žil v Německu. Vychovávala mě jen matka. Když zemřela, vydal jsem se sem, abych našel otce.“
Tom se snažil, aby na něm Bill nic nepoznal. „Jakého?“ zeptal se jako by mimochodem.
„No svého,“ řekl Bill a rychle se vydal za pirátem. „Billa Turnera. Ve vězení jste začal jednat, až když jste se dozvěděl mé jméno. Pomoc jsem potřeboval, nechtěl jsem se ptát proč! Nejsem hlupák, Tome,“ zakončil tichým hlasem a zadíval se do Tomových krásných očí. „Ty jsi znal mého otce,“ dodal tiše. Tom zaváhal. Pak se ale postavil čelem k Billovi.
„To znal,“ přiznal se. „Jako jeden z mála pod jménem William Turner,“ dodal. Když viděl Billův tázavý pohled, vysvětlil mu. „Ti ostatní mu říkali Šňůrka, nebo Bill Šňůrka.“
Bill na něj zazíral. „Šňůrka Bill?“ řekl překvapeně. Tom si stoupl ke kormidlu.
„Byl to dobrej chlap. Dobrej pirát! A tys mu vypad z oka,“ řekl a podíval se s úsměvem na překvapeného Billa.
„Tak to teda ne. Sloužil na obchodní lodi! Bezúhonný muž, který dodržoval zákony!“ vyprskl Bill naštvaný z toho, že si někdo dovoluje říkat o jeho otci takovéhle věci.
„Starej pirát, ničemnej lump!“ přerušil ho důrazně Tom.
„Můj otec nebyl pirát!“ vyštěkl Bill a vytáhl meč. Přiblížil se k Tomovi.
„Odlož to, chlapče,“ řekl Tom. Podíval se na Billa a pousmál se. Slušelo mu, když byl rozzlobený. „Nechceš, abych tě zase porazil,“ dodal. Billovi zaplály oči.
„Neporazil jsi mě, nectil jsi pravidla, v poctivém boji bych tě zabil,“ ucedil Bill, i když věděl, že tomu tak není, Toma by nezabil, zabránilo by mu v tom srdce. Tom se ušklíbl a otočil se k Billovi.
„Tak pro mě není výhodné bojovat poctivě, že?“ řekl a stočil kormidlo prudce doleva. Stěžeň se okamžitě pohnul po jeho směru a málem Billa smetl z paluby. Ten se na poslední chvíli zachytil a teď zoufale visel nad mořem a snažil se udržet. Tom sebral Billův meč. Přistoupil k samotnému kraji paluby a zadíval se na zmítajícího se Billa. Líbila se mu jeho absolutní bezmoc.
„Dokud tam takhle visíš, pořádně mě poslouchej. Platí jen jedno jediný pravidlo. Co člověk může a co musí dodržet. Ty například nepřijímáš, že tvůj otec byl pirát, přesto dobrej chlap. Nechceš to. Ale máš v sobě pirátskou krev, hochu. Takže to časem dokážeš. A navíc… Bille, tebe bych nedokázal jen tak zabít,“ dodal tiše, ale Bill to přesto zaslechl. Byl překvapen. Vždyť je Tom pirát! Tak jak to, že by ho nedokázal zabít? Co to má znamenat?
„A co můžu já? Nechat tě utopit? Tuhle loď nedovezu bez tvý pomoci sám až do Tortugy, že jo? A ty?“ vysvětluje mu Tom a zase vrátí Billa i se stěžněm na loď. Billovi sklouznou nohy a skončí na zádech u Tomových nohou. Pirátovi se ten pohled velice zamlouvá, ale radši pokračuje ve své teorii. „Můžeš se plavit na lodi pod vedením piráta?“ zeptá se ho a lehce mu přitiskne ostří přímo na splašeně bijící srdce. „Nebo nemůžeš jinak?“ dodá ještě Tom a podá Billovi jílec. Bill meč uchopí.
„Tortuga?“ zeptá se s pokleslou čelistí.
„Ano, tam!“ ujistí ho Tom s jiskřícíma očima o dočasném cíli jejich plavby.
autorky: Áďa & Samara & Sauriel
betaread: Janule
no holky vy mě fakt dostáváte. A teď začne to pravý točo 😀
Jů Tortuga! Už se těším!
To je fakt nej povídka, kterou teď čtu.
hej já to fakt miluju… takhle napsany je to lepší než film xD xD
KAPIŠTO!
Isla de Muerta… no, to zní veeeeelmi … no když si to přeložím, opět mě jen mrazí!
Tak přecijen máš holku nebo klíč si odskočil… to jsou prostě dokonalé hlášky.xD
Ha, jméno po otci a jsme u jádra věci, že jo?
"Johó, ani hnout" – ten Bill je přec blbec, z něho nemůžu… Ádinko, promiň, ale já se mu teď musím hrozně smát. To vyvedl, chlapec 😀
Ano, ano – Tom je ten nejlepší pirát, jakého svět může vidět.
A opět se kácím smíchy, úplně vidím chuďátko Billa viset… ten Tommy (musím mu promluvit do duše)…
TORTUGA – ano tam! TAM! Jupíííí, to se mi líbíííííí!♥♥♥
[5]: Jo, ještě u toho "johó, ani hnout" – normálně vidím Toma, jak protočí ty panenky, ten výraz jako Depp… No dokonalé!