autorky: Áďa & Samara & Sauriel
Na rozbouřeném moři se plaví loď. Blesky zlověstně křižují oblohu a vysoké vlny se rozbíjí o hladinu. Celá posádka se snaží udržet na palubě a ještě se starat o to, aby udržela správný kurs, to byla veliká námaha i pro zdatné syny moře. Mnohokrát všechny smočí tříšť slané vody, máčící jim oblečení až na kůži, ale oni se znovu zvednou a jdou si po své práci, včetně Billa, kterého před chvílí srazila na palubu mocná vlna. Byl z toho vyděšený, ještě nikdy takhle necestoval. Byla mu zima a bál se, že v tomhle počasí brzy přijde jejich konec. Tom však, nehledíc na divoké počasí, hrdě stojí u kormidla a dívá se do svého kompasu, který podle všech nefunguje. On ale velmi dobře ví, že funguje až moc dobře. Pánovitě přejede pohledem celou palubu, jeho oči se zastaví u Billa, který se spolu s Gibbsem snaží upevnit lana, která se neustále uvolňují.
„Jak můžeme plout k ostrovu, který nikdo nemůže najít, s kompasem, který nefunguje?“ křikne Bill, aby ho Gibbs přes rozbouřené moře slyšel.
„Jo! Kompas neukazuje sever, ale my přece sever nehledáme, ne?“ vysvětlí mu stejně zvýšeným hlasem Gibbs. Tom se snaží pevně držet kormidlo, dívat se na kompas, držet směr přesně za jeho ručičkou, přitom však přes kvílení vichřice poslouchat, co si o něm ti dva povídají.
„Pane? Nestáhneme plachty?“ optá se Gibbs, který vyleze nahoru za soustředěným Tomem.
„Ještě chvíli je tam nechte!“ rozkáže kapitán překvapivě rozesmátým hlasem, který zaslechl i Bill a rázem mu přišlo, že bouře již nemůže být tak zlá jak vypadá.
„Na co myslíte, že máte tak dobrou náladu, kapitáne?“ optá se ještě narychlo Gibbs.
„Jsme jim v patách!“ zasměje se Tom. Nelhal. Ale úsměv do tváře mu krom skutečnosti, že dohánějí Perlu, vehnal ještě jeden krásný, černovlasý chlapec, na kterého se neustále díval.
Bouře pomalu, ale jistě utichala, když se o několik mil dál z tajuplné mlhy vynořil záhadný ostrov Isla de Muerta. Na Černé Perle se něco plánovalo. Sauriel, která byla zamknutá v kajutě, to tušila, ale neměla ponětí, o co jde. Nemohla se však zbavit zlého tušení, že to bude mít něco společného právě s ní. Ale nemohla nic dělat. Byla naprosto bezmocná. Tak jen seděla v okně a skrze potůčky deště, které po něm stékaly, nešťastně hleděla ven na moře a vzpomínala na Billa. Co když ho už nikdy neuvidí? Co když už na ni třeba zapomněl? A žije vůbec? Nebo ho ti prokletí piráti zabili? Sauriel stekla z krásných očí zbloudilá slza. Radši se zahleděla na skalnatý ostrov, do něhož vplouvali, to jí však náladu nezvedlo, bylo hned znát, kolik nevinných lidí zde skončilo svůj život. Vtom se však rozletěly dveře kajuty a vešli čtyři piráti.
„Je čas vyrazit, brouku,“ oznámil jí jeden z nich. Sauriel na něj vyděšeně pohlédla. Srdíčko ji splašeně tlouklo, když se zvedala a šla pomalu k nim. Tušila, že za chvíli se stane něco, čeho se oprávněně bojí…
Venku na ni čekal zbytek posádky a kapitánka Samara. Jakmile dívka vykročila na palubu, dva piráti k ní přiskočili a pevně jí svázali ruce. Sauriel nic neříkala, jen to všechno sledovala vyděšenýma očima. Poté k ní přistoupila kapitánka. Odhrnula dívce vlasy a připnula jí medailon na krk. Sauriel se nešťastně podívala na tu zlatou věcičku, která mohla za to, že byla tady.
Dívka se brzo ocitla v malé dřevěné loďce, která s ní plula do útrob temných skal. Sauriel štípaly v očích slzy strachu, ale před ostatními piráty je hrdě skrývala. Nikdy by nepřiznala, že se bojí. Jen apaticky zírala na okolní svět, přičemž opět myslela na Billa. Co asi dělá? Nejspíš je zavřený ve své kovárně a ková další a další meče… Loďka proplula pod velkým útesem a před zraky pirátů se objevil břeh, za nímž se rozevírala jeskyně. A do ní také zamířili.
Po chvíli k ostrovu dopluje i loď, která má na své palubě naše milé piráty, Toma a Billa. Celá posádka stojí na boku lodi a kouká po všech vracích, kostrách a nevybuchlých sudech s trhavinou, které se tiše válejí v moři. Všude je slyšet jen krákání papouška, a i to zní pochmurně.
„Až mi běhá mráz po zádech, kolik poctivých námořníků tu vypustilo duši,“ řekne pochmurně zastřeným hlasem Gibbs. Tom stále stojí u kormidla a kouká do svého kompasu, když si však všimne tázavých pohledů ostatních, rychle kompas zaklapne a schová do kapsy. Nechce, aby někdo viděl, že ručička teď, když jsou v místě určení, ukazuje přímo na Billa…
„Odkud má Tom tenhle kompas?“ optá se Bill Gibbse, když se vzdálí od zbytku posádky.
„Neví se, co Tom dělal, než se objevil v Tortuze s úmyslem najít poklad na ostrově Isla se Muerta. Bylo to předtím, než jsem ho poznal jako kapitána Černý Perly,“ řekne nezaujatě Gibbs. Bill se šokovaně otočí.
„Cože?“ vydechne. Gibbs se až teď zasekne a uvědomí si, co řekl. „O tom se mi nezmínil,“ zkonstatuje Bill a koukne se na Tomovo svalnaté tělo, které kormidluje loď.
„Nepouští si hubu na špacír jen tak. Život ho naučil dost. Když byl tři dny na moři, přišla k němu první důstojnice a povídá: Všechno rovným dílem, takže bysme měli znát i místo pokladu. Tom jí to prozradil. Tu noc vypukla vzpoura. Toma vysadili na pustým ostrově, ať si tam zajde. Nejdřív ale musel zešílet vedrem.“
„Aha! Tak proto, nešlo mi to do hlavy,“ zkroutí se Bill do pózy, kterou často vidí u Toma.
„Hlava s tím nemá nic společnýho,“ prskne Gibbs a posadí se. „Víš, Bille, když piráta vysaděj na pustým ostrově, daj mu pistoli s jediným nábojem! Jediným! Těžko s ním něco ulovíš a z ostrova se nedostaneš. Ale po třech tejdnech strašlivýho hladu, žízně a vedra, ti ta pistole začne připadat jako nejlepší kamarádka!“ vydechne Gibbs a rukou naznačí pistoli, kterou si přitiskne ke spánku. „Jenže Tom se z ostrova dostal a ten náboj pořád má. Chce ho použít jenom na jedinýho člověka! První důstojnici, co tu vzpouru vedla.“
„Na Samaru!“ kývne Bill.
„Jo,“ zamručí Gibbs.
„A jak se z toho ostrova dostal?“ zeptá se zvědavě Bill.
„No, to je věc! Šel do moře a tři dny a tři noci stál na mělčině. Brouzdal se tam, dokud si na něj všechny mořský potvory, co jen v moři jsou, nezvykly. A čtvrtej den ráno chytil několik mořskejch želv, svázal je k sobě a udělal z nich vor!“ vysvětlí zaujatě Gibbs.
„Svázal několik želv?“ vydechne nevěřícně Bill.
„Jo! Mořský želvy!“ ujistí ho Gibbs.
„A z čeho měl provaz, co?“ zeptá se posměšně Bill. Ne, že by pochyboval o zdatnosti toho těla, které kormidluje loď. Ale tohle se mu zdálo absurdní. Gibbs se zasekne a přemýšlí. O tomhle nikdy neuvažoval. Najednou však za sebou někoho cítí. Je to Tom, který se nenápadně přiblížil a jejich debatu vyslechl.
„Ze svejch chlupů, vyrvanejch ze zad,“ vysvětlí to oběma Tom a významně se na Billa podívá. „Spusťte kotvu! Mladý pan Turner a já se chceme vypravit na břeh,“ dodá o poznání smutněji. Ví totiž, co ho tam čeká. Bude se muset Billa vzdát a už ho nikdy neuvidí…
„Kapitáne! Co když dojde k nejhoršímu?“ zeptá se Gibbs. Chce se jen ujistit, co mají dělat.
„Je tu zákoník,“ pípne Tom a odkráčí na malou lodičku, kde se chopí vesel a spolu s Billem zamíří směrem k jeskyni.
Piráti kapitánky Samary zatím dotáhnou slečnu do velké jeskyně, až po strop naplněné zlatem, drahokamy a jinými cennostmi. Vše se tu třpytí. Je tu slyšet řinčení zlata, mečů a pirátský křik. Sauriel to všechno s pusou otevřenou úžasem, jenž na chvíli předčil její strach, pozoruje. Vždyť tolik toho neměl ani samotný král z Anglie! Její pozornost však upoutá jedna jediná truhla, která je na samotném vrcholku hromady cenností. Tuší, co v ní je… a když ji piráti přivlečou až k ní, tak má dojem, že se nemýlí. Hrdlo jí opět sevře strach a úzkost…
„Deset let si tu hromadíme lup!“ zařičí jeden z dvojice pirátů, kteří nesou nevelikou truhlu.
„A teď si to konečně užijeme!“ odpoví mu kamarád s dřevěným okem a truhlu naráz vysypou. Ale z ní se místo zlata vyvalí dámské šaty a deštník.
„Jakmile se zbavíme kletby, budeme boháči! A ty si budeš moct koupit oko, který ti padne! A bude ze skla!“ podporuje ho druhý pirát.
„Tohle už je jen samá tříska,“ začne plakat ten druhý a mnout si své třísčité dřevěné oko.
„Tak si ho vošmirgluj a nemni,“ dodá něžně ten druhý, zdravý.
Bill s Tomem jsou sami dva na malé lodičce a plují k jeskyni, teď už naplněné piráty. Pro Toma je tohle moc velké pokušení, mít Billa tak blízko. Jenže Bill Tomovu přítomnost moc nevnímá. Kouká kolem sebe na kostry lidí a vypadá sklesle.
„Jakého zákoníku se má Gibbs držet?“ zeptá se najednou zvědavě.
„Pirátskýho. Kdo pozadu zvostává, osudu propadá,“ řekne dramaticky Tom.
„Ze zloděje hrdinu neuděláš, co?“ konstatuje Bill.
„Víš, s takovýmhle pochmurným názorem na piráty jsi na nejlepší cestě stát se jedním z nich! Vysvobodil jsi mě z vězení, zrekvíroval loď královskýho námořnictva a vyplul jsi s posádkou těch největších lotrů z Tortugy!“ ujistí ho polonadšeně Tom a nadále pádluje k ostrovu, ačkoliv by nejradši loďku otočil o sto osmdesát stupňů a mířil s ní na nějaký opuštěný ostrov, kde by byl jen on sám s Billem, hlavně co nejdál od té mladé půvabné slečny. „A jsi posedlý tím svým pokladem!“ dodá už o něco méně radostněji.
Bill se prudce otočí. Chtěl Tomovi jen něco odseknout, ale najednou se zarazil. Zahleděl se do Tomovy tváře, která byla tak blízko. Ty oči… ty jeho krásné oči. Kdykoliv do nich Bill pohlédl, nedobrovolně se v nich topil. Malinko se k Tomovi přiblížil… a v tu chvíli loďka narazila na břeh. Byli na místě. Tom se na něj jen smutně usmál a vylezl na břeh.
„Tak to není! Já nejsem posedlý pokladem,“ zavrčí vztekle Bill, zatímco Tom už hned šplhá na vyvýšeninu a kouká se otvorem do jeskyně. Vidí Samařiny piráty i Sauriel.
„Víš, všechny poklady nejsou ze zlata a stříbra!“ dodá smutně. Spolkne svůj dodatek o tom, že například jeho vlastní poklad je právě mladý kovář po jeho boku. Bill pochopí a rychle se vyšplhá za Tomem a koukne se taky.
„Sauriel!“ vydechne roztouženě a nevidí, jak Tom rychle odvrátí svou tvář…
„Naše záchrana se blíží! Naše utrpení se chýlí ke konci! Deset let jsme trpěli nepřízní osudu a každý z vás stokrát dokázal, že vydrží všechno!“ vykřikla Samara, čímž umlčela ostatní piráty a vehnala strach do Billových očí a ještě větší zármutek do těch Tomových. „Za naše konání nás stihl až příliš krutý trest! Tady je!“ dodá žena a sejme z truhly víko. Sauriel do ní nahlédla a s tichým vyjeknutím odskočila, aby ji vzápětí Samařina mocná ruka přivlekla zpět k truhle, která byla až po okraj naplněná medailony, stejnými jako ten, který měla slečna na krku. Samara po něm přejela prsty.
„Prokletý poklad samotného Cortéze,“ řekla a obrátila se zpět na posádku. Bill se vyděšeně podíval na Toma. Proč nic neudělá? Vždyť se nejspíš chystají Sauriel zabít!
„Všech 882 kousků jsme vrátili zpátky,“ pokračuje Samara. „Až na tenhle!“ dodá a ukáže na medailon, který dosud visel bezmocné Sauriel na krku. Posádka začala křičet.
„Tome!“ vykřikl Bill vyděšeně a chtěl se vydat za dívkou. Tom ho ale na poslední chvíli chytl a rukáv a stáhl ho zpátky.
„Ještě ne!“ vydechl naléhavě a pevně Billa sevřel, aby neutekl. „Počkáme na vhodnou chvíli,“ pokračoval šeptem. Pak Billa pustil a vyrazil dál chodbou.
„A kdy to bude? Až z toho budeš mít největší užitek ty?“ zaprskal Bill. Došlo mu, že to, co vyslechl v Tortuze, byla nejspíš pravda. Tomovi na něm ani na Sauriel vůbec nezáleží, klidně by obětoval jejich životy, jen aby dostal tu zpropadenou Černou Perlu! Tom se zarazil. Pak se na Billa pomalu otočil. Jako by mu snad četl myšlenky… Bylo mu líto, že se teď musí zachovat tak zle, ale věděl, že je to jediný způsob, který dává alespoň drobnou naději, že Billa po následujícím činu ještě někdy v budoucnosti uvidí…
„Můžu se tě na něco zeptat?“ řekl a přiblížil se k Billovi. „Měl jsi někdy důvod, abys mi nevěřil?“ zeptal se tiše. „Udělej mi laskavost, vím, že je to pro tebe těžké, ale prosím tě, zůstaň tady a snaž se neudělat hloupost, žádnou,“ poprosil ho a v duchu si pomyslel, že hloupost je už jen to, že sem Bill jezdí kvůli nějaké zpropadené ženské, o které ani neví, jestli ho miluje. Bill na něj pohlédl. Nevěděl, co si má o Tomovi myslet. Teď ale potřeboval jednat a ne přemýšlet. Když se Tom obrátil a pokračoval směrem do chodby, hodil na něj omluvný pohled a zmizel v zadní části. Tom byl tak zaujatý děním v jeskyni, že si ničeho nevšiml.
„Kolik z nás už zaplatilo krvavou oběť pohanským bohům?“ konstatovala Samara.
„Všichni!“ zahřměli sborem piráti.
„A čí krví musíme teď zaplatit?!“
„Její!“ zařvala celá posádka a ukázala na Sauriel, která byla na pokraji zhroucení. Samara se k ní obrátila. „Tvá krev je naše vykoupení,“ sdělila ji tiše a donutila ji sklonit se nad truhlou. Dívka jen vyděšeně vyjekla a z očí jí začaly kanout horké slzy, už nemělo smysl je ukrývat pod maskou hrdosti. Samara sevřela v ruce nůž a posádka ji začala povzbuzovat.
„Kletba začala krví a krví taky skončí!“ křikla kapitánka. Sauriel se v duchu loučila se všemi, které měla ráda.
Tom to všechno zaujatě sledoval. Nic nepodnikal, věděl, že Sauriel nezabijí, alespoň napoprvé. Pro zrušení kletby totiž stačila jen jediná kapka krve a Tomovi bylo jasné, co ti chlapi udělají, až se kletba zruší a oni mezi sebou uvidí křehkou nevinnou dívku. Nevšiml si, že se k němu blíží Bill s pádlem v ruce. Když se otočil, bylo už pozdě. Ještě, než dostal pádlem přes hlavu, zaznamenal velice smutný výraz v Billových očích. Jakmile ho Bill praštil, Tom se bezvládně sesunul k zemi.
„Promiň, Tome, ale já páku dělat nebudu,“ řekl smutně Bill a utřel si slzičku, která se mu schovávala v koutku oka. Nechtěl Tomovi ublížit, ale zároveň si uvědomoval, že musí zachránit Sauriel. Tak jen naposledy omluvně pohlédl na Toma a rozeběhl se do jeskyně… Když však uviděl Sauriel, která se třásla hrůzou, najednou na Toma dočista zapomněl. Oči se mu rozzářily a on se vydal za svou láskou. Jak jen na ni mohl zapomenout? Úplně by ji vymazal ze srdce jenom kvůli praštěnýmu pirátovi! Ne. Jeho lásce už nic v cestě stát nebude…
Mezitím Samara strhla Sauriel řetízek z krku a uchopila její dlaň. Pak jí vložila medailon do ruky a nožem protrhla její kůži na dlani. Dívka tlumeně vyjekla. „Dál nic?“ zeptala se vyplašeně. „Neplýtváme,“ usmála se na ni kapitánka a sevřela její dlaň, načež ji stiskem přiměla medailon upustit. Zlato, zbarvené dívčinou krví, dopadlo do truhly. Samara dívku pustila a se zavřenýma očima hleděla vzhůru. Čekala, zdali kletba pomine. Bill využil nepozornosti pirátů a proklouzl směrem k vodě. Pak ale Samara otevřela oči.
„Zabralo to?“ ptal se jeden z pirátů.
„Necejtím rozdíl,“ odpověděl druhý.
„Jak to poznáme?“ zeptal se jiný. Kapitánka se k němu otočila. Vzala pistoli a střelila ho do hrudi.
„Nejsi mrtvej!“ vykřikl pirát.
„A střelila mě!“ dodal postřelený.
„Nezabralo to, ta kletba působí pořád!“ vyprskl další pirát vztekle. Samara zdvihla dýku a prohlížela si Saurielinu krev na ostré čepeli. Pak se otočila k třesoucí se dívce.
„Hej ty, služko, jak se jmenoval tvůj otec? Jmenoval se William Turner?!“
„Ne!“ odsekla jí drze Sauriel. V tu chvíli Samaře došlo, že Sauriel není Turnerova dcera. Že je celou dobu vodila za nos.
„Kde je jeho spratek? Ten, který odplul před osmi lety z Německa? To dítě, v jehož žilách koluje krev Williama Turnera, kde je?“ křičela na dívku. Ta ale mlčela. Teď, když věděla, proč Billa potřebují, ho v žádném případě nehodlala prozradit. Samaře došla trpělivost. Silně uhodila Sauriel přes pusu, až se chudák holka v bezvědomí zřítila z hromady šperků k břehu vody. Zlatý medailon dopadl vedle ní.
„Vy dva!“ ukázal statný pirát na dva piráty, kteří přivedli Sauriel. „Nedotáhli jste správnýho spratka!“ Ostatní piráti souhlasně vykřikli.
„Né! Vždyť měla ten medailon! A má i ten správný věk! Tvrdila, že se jmenuje Turnerová!“ bránili se ti dva. Během jejich hádky si nikdo nevšiml Billa, který se vynořil těsně u břehu. Odhrnul si černé vlasy z čela a rychle chytl Sauriel za bradu. Ta sebou polekaně škubla a otevřela oči. Bill ji jen konejšivě pohladil po tváři a dal si ukazováček na rty. Sauriel se na něj šťastně usmála. Už ani nedoufala, že ho kdy uvidí, a on pro ni přišel! Bill jí stiskl ruku a naznačil jí, aby šla za ním. Chytrá dívka ještě rychle chňapla po medailonku, který ležel vedle ní a pak s Billovou pomocí a lehkým úsměvem v tváři vklouzla pod chladivou hladinu vody.
„Jsme tady docela na nic!“ sykl jeden z nespokojených pirátů směrem ke své kapitánce. „Nestrpím, aby do mě ryl takový nikdo, jako jste vy, pane Twigu,“ odsekla.
„To ty jsi poslala Tkaničku Billa k rybám!“ zakřičel na ni další pirát. Ostatní piráti mu souhlasně přizvukovali. „A byla jsi to ty, kdo nás dostal až sem!“ zařval na ni pirát a vytasil meč. Samara ale vzápětí také.
„Tak co, chce se nějaký zbabělec se mnou poměřit, co? No, tady jsem!“ zakřičela rozzuřeně a rozmáchla se kordem. Ale nikdo se neozval. I když byla Samara žena, celá její posádka věděla, že v boji se vyrovná jakémukoliv muži.
„A co jí podříznout krk a prolít všechnu její krev?“ navrhl pirát. „Třeba to pomůže!“
„Jooo!“ zakřičela souhlasně posádka.
Samara se rozhlédla po jeskyni a její zrak hledal dívku. Ale nikde ji neviděla. Ženě se rozšířily oči.
„Má medailon! Uprchla! Za ní, vy bando nevděčníků, tak honem!“ zakřičela na posádku, která se okamžitě rozutekla k východu, ve snaze najít Sauriel.
Tom se držel za hlavu a potácivým krokem se snažil vymotat z jeskyně. Hlava ho příšerně bolela po ráně pádlem a on byl pořád tak trochu mimo. Zmateně se rozhlížel kolem. S čím ovšem nepočítal, bylo to, že se srazí se svou bývalou posádkou. Ta se zarazila.
„Ty?“ vydechl jeden z pirátů. „Ty máš být přece mrtvej!“
Tom se na něj udiveně podíval. „A nejsem?“ zeptal se překvapeně a podíval se na své vrávorající tělo. I když byl mimo, došlo mu, že by se měl dát na útěk. Proto se otočil a chtěl rychle zmizet, ale cestu mu zatarasili další piráti, kteří na něho vytasili zbraně. Tom se proto otočil zpátky, ale to už ostatní také drželi v rukou pistole a mladý pirát tak byl ze všech stran v šachu. Tom se zarazil. Očima prolétl celou jeskyni. Snažil se najít Billa. Když ale neviděl ani jeho ani Sauriel, došlo mu to. Bill ji zachránil a odvezl. Tomovo srdce se sevřelo nevídaným smutkem, až ho to samotného překvapilo. Sice nečekal, že by k němu mohl Bill chovat nějaké vřelé city, ale taky nečekal, že by se na něj jenom tak vykašlal. A ještě kvůli té zatracené holce! Tom zamrkal, aby zahnal slzu, která se mu tlačila do oka. Otočil se zpět k pirátům. Co teď? V hlavě mu blikl pirátský zákoník.
„Pyr… paluj… parly… prul…“ mumlal Tom zamyšleně. Piráti se po sobě nechápavě podívali. Jednomu z nich došlo, co chce Tom nejspíš říct.
„Parley?“ zeptal se ho.
„Přesně tak! Parley!“ pokýval Tom dredatou hlavou. Druhý pirát na něj hodil vražedný pohled. „Tu zatracenou skopovou hlavu, co to vymyslela, bych dal rybám!“ zaklel naštvaně. Už se těšil, jak Toma jednou ranou zabije a teď? Tom se smutně pousmál.
„To byl jistě Francouz.“
autorky: Áďa & Samara & Sauriel
betaread: Janule
Klikněte na anketu, díky. J. :o)
supééér…!! honém dááál…!!!!
To je tady na nic!! Pěkně doufám, že se Bill vrátí a pomůže Tomovi!
Jinak tuhle strašně povídku hltám, i přes bolavý krk co teď mám :D, ty hlášky, chvíle mezi Billem a Tomem, jůů..
Galaktický!
Palalaluja 😀 há no miluju tuhle scénu. Tak to jsem fakt zvědavá jako jak tohle nakonec dopadne. A Bill se nemá co roztouženě koukat po Sauriel ale po Tomovi 😀
Dori… tu scenu taky zbožňuju….
Aduska: jj ta nemá chybu, jak to tam ze sebe koktá 😀 ale takových scén je tam víc 😀
OMG sqelí…
😀 😀 😀 Ádinečko moje milovaná, co ty to se mnou děláš? Já se svíjím smíchy!!
Chudák Sauriel!
"ze svejch chlupů, vyrvanejch ze zad…" 😀 😀 😀
Vysvětlení pirátského zákoníku a chudáci zmatení prokletí piráti… to je opravdu mazec jako! 😀 ♥
Pyr…paluj…parly…prul… no já už – promiň- čůrám smíchy… já jsem hrozně nemravná a vulgární, ale to jinak napsat nejde, slzím, to je prostě bombaaaaa!
Miluju tuhle povídku!