autor: Majka
Tom pomohl Billovi do postele, naklepal mu polštář, omotal mu kolem chladného těla peřinu, pečoval o něj jako o malé dítě. Bill se i přesto, jak slabý se cítil, spokojeně usmíval. Líbila se mu pozornost, kterou mu jeho bráška věnoval.
Mlčky pozoroval, jak si Tom sundává kšiltovku, svléká mikinu a zouvá boty.
„Ty tady zůstaneš se mnou?“
„Myslíš, že bych tě tu po tom všem nechal samotného? Posuň se kousek…“
Tom dělal všechny pohyby tak nějak automaticky, na jeho tváři se nepohnul ani sval, vlastně na bratra ani nepohlédl, když mu odpovídal. V džínách a triku si lehl vedle Billa a bez jediného náznaku úsměvu se mu konečně zadíval do očí.
„Nemysli si, že to nechám jen tak. Že tě nechám pokračovat v tom, co děláš. Sice jsi mě teď přesvědčil, abych nevolal sanitku, ale to neznamená, že to ještě nemůžu udělat… když se to nezlepší. Jasný, Bille?“
Bill sklopil provinile oči.
„Tome… promiň, nechtěl jsem, aby to takhle dopadlo…“
„A na co si, sakra, myslel, když jsi s celým tím nesmyslem začal? Já pořád nemůžu pochopit, jak tě něco takovýho mohlo napadnout!“
Tom nechtěl dát před Billem znát, jak moc ho celá ta situace, které byl před pár minutami svědkem, vzala. Jak mu ještě teď zběsile tluče srdce, div mu neudělá v hrudi díru, jak se mu třesou ruce a v hlavě mu hučí jak ve včelím úlu.
Nemohl přestat myslet na to, co všechno se mohlo stát. Co kdyby se Bill při svém pádu o něco uhodil? Co kdyby se neprobral? Co kdyby se Tom neodhodlal vrátit? Před očima měl stále jeho bledou strnulou tvář a nehybné tělo, jak ho tu našel ležet.
„Bille? Jak to začalo? Myslím doopravdy… proč jsi s tím začal?“
Bill střelil po Tomovi vylekaným pohledem. „Už jsem to přece říkal… vypadal jsem hrozně.“
„A taky jsi říkal, že to bylo kvůli mně. Je to pravda?“
Bill chvíli nevěděl, co říct. Nechtěl už Tomovi v ničem lhát, za posledních pár týdnů si užil lží a přetvářek dost a dost. Ale říct mu pravdu?
„Tome… jsem hrozně unavený…“ Sklíčeně se na svého bratra podíval. Opravdu byl vyčerpaný, sotva držel oči otevřené a stále ještě se mu motala hlava.
„Ale já to potřebuju slyšet. Potřebuju to vědět, než začneme cokoliv řešit, Bille!“
Tomův hlas zněl pevně a odhodlaně, očima propaloval Billovu tvář. Ani sám nevěděl, proč tak trvá na odpovědi. Jen se chtěl stát opět součástí života svého dvojčete, vědět, co se v něm odehrává, na co myslí, tak, jak tomu bylo dřív.
„No… vlastně… tak trochu ano,“ Bill si rozpaky skousl spodní ret. „Ano, bylo to i kvůli tobě… všichni se mi smáli… a ty ses už na mě nemohl ani podívat… ale já se ti nedivím! Ani já už na sebe nemohl koukat, vypadal jsem strašně, vůbec jsem to nebyl já, stala se ze mě oteklá příšera!“
Bill poslední větu vychrlil na jeden dech, přál si, aby Tom pochopil, proč se rozhodl podstoupit tohle všechno.
Tom se nejdřív nevěřícně zadíval Billovi do očí, a když se ujistit, že to, co řekl, myslel skutečně vážně, pomalu vydechl. Trvalo několik vteřin, než byl schopný odpovědět, aniž by na Billa nechtíc zvýšil hlas.
„Bille…“ soustředěně mapoval celou bratrovu tvář a pak jeho zrak sjel na hubené zahalené tělo, až se Bill trochu ošil.
„Strašně vypadáš teď…“ nevšímal si Billova ublíženého pohledu, „…a přesto jsi pořád ten nejhezčí kluk, jakýho znám. I v době po tý operaci jsi byl dokonce víc sexy než leckterá holka, proboha!“
Tom o Billovi nikdy takhle nepřemýšlel, ale když si ho teď podrobně prohlížel, věděl, že říká pravdu. I přes propadlé tváře a až nezdravě vyčnívající lícní kosti, byl Billův jemný obličej opravdu krásný. Jeho plné rty byly teď mírně pootevřené a velké hnědé oči rozšířené překvapením.
Nepravidelné prameny černých a trochu rozcuchaných vlasů byly rozhozeny po polštáři a ještě zvýrazňovaly bledost jeho tváře. Momentálně mu víc než člověka připomínal anděla…
´Anděla? Co mě to, sakra, napadlo? Asi už z toho všeho začínám vážně bláznit.´
„No, ale není divu… jsi přece moje dvojče!“ Jen on sám věděl, že sebevědomě vyřčená poznámka měla za úkol jen zaplašit tu podivnou atmosféru, která ho zničehonic celého pohltila.
Zatřásl hlavou a trochu nuceně se usmál. Až teď si všiml lesklého odlesku v Billových očích.
„Bille… děje se něco?“ Přece si bráška nemohl všimnout jeho chvilkového výpadku smyslů… nebo ano? Nechtěl ho polekat nebo mu přidělávat další starosti. Ostatně ani sám sebe nehodlal dál zatěžovat takovýma nesmyslnýma myšlenkama…
„Tome… to bylo to nejhezčí, co jsi mi kdy řekl… děkuju!“ Bill dojatě vydechl a přes slzy se usmál.
Tom se cítil – mírně řečeno – dost rozpačitě. Nebyl zvyklý na takovýhle reakce od svého bratra. Vše dával za vinu emočnímu vypětí a únavě, kterou oba cítili. Přece jen toho za dnešní den prožili opravdu hodně.
„No… nemáš zač. A teď už spi. Ráno ti bude líp, uvidíš.“
Zamračeně sledoval Billovu stále nepřirozeně bledou tvář, jak se pomalu uvolňuje a propadá do spánku. Když si byl jistý, že opravdu spí, potichu se zvedl. Nemohl teď spát, v hlavě se mu stále míhaly divné pocity… rozhodl se, že musí svůj mozek zaměstnat důležitějšími věcmi.
Ze všeho nejdřív zlikvidoval všechno to zpropadené jídlo, které večer nakoupil a kvůli kterému Billovi ještě víc přitížil. S odporem vše naházel do koše a ten pak postavil za dveře hotelového pokoje. Sám měl naposledy oběd v restauraci, který ani nedojedl, ale nemohl se přinutit vzít si cokoliv z toho, co jeho bratr tak razantně odmítl.
Pak zapnul Billův notebook a na internetu zadal jediné slovo… ANOREXIE.
Toma probudil zvuk Billova mobilu, naléhavě se rozléhající po celém pokoji. Ležel zkroucený v křesle, na stolku před ním se povalovalo několik z obou stran ručně popsaných papírů, notebook byl stále ještě zapnutý.
Pohledem zkontroloval Billa choulícího se v měkkých peřinách. Stále spal a vypadal docela spokojeně, jeho tvář byla dokonce trochu růžovější, než když večer usínal.
Tom unaveně vstal. Podle displeje svého mobilu zjistil, že je teprve osm ráno, spal necelé tři hodiny. Promnul si oči a při prvním kroku ucítil ostrou bolest v zádech. Nepohodlná poloha, v jaké usnul, si vybírala svou daň. Přesto se nějak dokulhal k nočnímu stolku, kde ležel Billův telefon. Chtěl ten nepříjemně hlasitý zvuk přerušit dřív, než Billa probudí…
„Haló…“
„Tome? Kde je Bill? Proč máš jeho telefon?“ Davidův hlas zněl ostře a podezřívavě.
„Bill ještě spí! Co sis taky myslel – v osm ráno!?! A jsem teď v jeho pokoji.“
„A co tam děláš v tuhle dobu?“
´Nejsi ty náhodou nějak moc zvědavej?´ Tom protočil oči, neměl teď náladu dohadovat se s jejich manažerem. Nechápal, proč volá tak brzy ráno, všichni přece věděli, že minimálně do oběda je nemá nikdo rušit, když mají volný den.
„Večer jsme se zakecali a usnul jsem tady. Máš s tím nějakej problém?“
„Já problém nemám…“ David si dal zvlášť záležet na prvním slovíčku. „Ale mám pocit, že problémy budete mít vy dva. Okamžitě Billa vzbuď a za deset minut ať jste u mě!“
„Davide, já teď Billa nebudu budit. Nechápu, co může být tak důležitýho, že to nepočká do odpoledne!“ Tom začínal být pořádně vytočený, co si o sobě ten chlap, sakra, myslí?
Na druhé straně linky bylo chvíli zlověstné ticho. Jestli byl Tom vytočený, tak David přímo zuřil. Několikrát se zhluboka nadechl, aby se alespoň trochu uklidnil a pak jen zlostně sykl do telefonu:
„Fajn… tak jdu já za váma. Opovažte se někam zmizet. Protože tohle je zatraceně důležitý!“
Vztekle hovor ukončil David a praštil mobilem o stůl. Na co tady, kruci, je, když si stejně každej dělá, co chce?
Ve spěchu si oblékl mikinu a natáhl se znovu pro telefon, bez kterého nikam neodcházel. Pohled mu přitom padl na ranní noviny, kde se na přední straně skvěl výrazný titulek a fotka jeho svěřenců – dvojčat Kaulitzových.
Zase pocítil stoupající tlak, popadl je i se svým mobilem a prudce vyšel ze dveří…
autor: Majka
betaread: Janule
No, ale kuš, co kdo napsal do novin??? Ach bože, to bude problémů:-/.
Ovšem Tomův "proslov", že Bill je sexy atd. to bylo hezký, to se mi líbilo=o).
Skvělej dílek Majko, těším se na další:-)
ty jo… to je drama….
Tak to jsem zvědavá, co v těch novinách bude…Billa je mi čím dál víc líto…:-( Tk šupky další díleček!! je to nádherný 🙂
Neříkej mi, že to ta pinda fakt dala bulváru. No to snad jako ne. Zabít jí. Rychle dál. Jen aby se z toho Billovi neudělalo ještě hůř.
No, to nevypadá růžově. Ba, vypadá to přímo černě. Na tu melu se vůbec netěším 😀
A kdo za to může? Samozřejmě ta blbá pipka, která to všecko zveřejnila. Nebo snad ne?
Nádherný díl, takový starostlivý Tomi – dokonalá role staršího ochránce =) ♥
A jejej….Jestli to David zjistí, tak chudina Bill asi pofičí rovnou do nějaké léčebny =( Snad ho Tom nedá…
Jinak senzační dí=)
Moooc se těšííím na pokráčko =)
je to naprosto úžasný, už se moc těšim na další dílek… 🙂 doufám, že se naši kluci nedostanou do nějakých velkých problémů
a sakra….tahle situace se mi nelíbí….zavání nebezpečností…
Já bych řekla, že to Billovi po té operaci moc slušelo, měl takové pěkně naducané tvářičky, ale když se mu to v téhle povídce nelíbí, tak to se nedá mic dělat.
No to jsem zvědavá, co v těch novinách bude za hrůzy 🙂
já si taky myslim, že mu to slušelo.. x)) jinak sem zvědavá, co má David tak důležitýho, že to nemůže počkat… xO doufám, že se Billi z tý anorexie dostane… x(( těšim se na další dílek, je to zajímavý.. x))
Sakra, ta ženská!
Jo, ta ženská z nemocnice, KRÁVA jedna! Třeba je někdo navíc vyfotil, jak si Tom Billa nese v náručí, když je Saki přivezl z večeře…