autor: Deni
K tomuhle dílku bych chtěla jenom říct, že jsem se opravdu těšila na to, až ho budu psát a že se mi psal opravdu dobře. Řekla bych, že celý tenhle díl se bude tak nějak skládat z falshbacků a můžu jen doufat, že vám to nebude vadit 🙂 Ale Tom bude zase na chvíli s Billem a to je podle mě hlavní, ne? 🙂
A jinak, po většinu času jsem u toho poslouchala „Bella’s Lullaby“, ale taky „Leave out all the rest“ od Linkin Park „Never Think“ od Roba Pattinsna a „I can’t stay away“ od The Veronicas. Psalo se mi to při tom opravdu dobře a myslím, že kdybyste si pustili jednu z těch písniček ke čtení, určitě neuděláte nic špatně 🙂
Pa, Vaše Deni
***
Přetočil se na záda a konečně pomalu otevřel oči. Pořádně si z minulé noci nic nepamatoval, ani to, jak se dostali s Andreasem zpět až sem. Protřel si oči a přitiskl si dlaně na čelo, snažíc se tak zapudit urputnou bolest hlavy. Asi to trochu přehnali s pitím. Pokusil se postavit, ale zamotala se mu hlava, takže jen dopadl zpět na záda. Vedle hlavy mu něco zašustilo. Otočil se. V tu chvíli měl pocit, že by se v něm krve nedořezal. Vedle hlavy mu ležela nažloutlá obálka, na které bylo jeho jméno. Jak se tam ale proboha dostala?
Uchopil ji mezi prsty a bál se, že je to jen hloupý vtip. Včera tu nic nebylo, tak jak se sem dostala? Ničemu nerozuměl, byl zmatený. Ale i přesto s bušícím srdcem roztřesenými prsty obálku rozlepil. Vytáhl list papíru a pustil se do čtení.
„Ahoj, andílku.
Opravdu sis myslel, že bych tu pro tebe nic nenechal? Copak jsi mě neznal, Tomi? Jen jsem si přál, aby sis první den užil tak, jako když jsme tu byli spolu. A věděl jsem, že kdyby si dostal tenhle dopis už včera, nebavil by ses.
Tak co říkáš dovolené, lásko? Líbí se ti tam? Doufám, že na mě nejsi naštvaný, že jsem vybral právě tohle místo, ale přišlo mi ze všech nejvhodnější.
Tomi? Vím, že je ode mě troufalé si to přát, ale nemohl bys dnešní den strávit se mnou? Pouze a jedině se mnou? Odejít dozadu za zátoku, na naše místo a být tam se mnou? Chtěl bych jeden jediný den, který by patřil pouze mně. Vím, že si žádám moc, hlavně po tom, co jsem ti tolikrát řekl, ať na mě konečně zapomeneš, ale… Je tak těžké vědět, že už s tebou nemůžu být. A to místo… Bylo jen naše, Tomi. Vzpomínáš, jak tam všude kvetly ty bílé kytky, ze kterých jsem pořád musel kýchat? A to malé jezírko… Tome, prosím, jdi dnes na to místo a věnuj mi tvůj den. Andy to určitě pochopí, vím to!
Dávej na sebe pozor, andílku!
S láskou, jen a jen tvůj
Billi!
P.S. Miluji Tě!“
*
Několik minut trvalo, než se Tom dokázal opět klidně nadechnout. Hrdlo mu stahoval potlačovaný pláč. Bylo toho na něj moc. Potřeboval by od toho všeho na chvíli vypadnout, doopravdy vypnout a na nic nemyslet. Ale to by byl pravý opak toho, oč jej Bill žádal. Nemusel přemýšlet dlouho.
Vyhrabal se na nohy a dal si velice krátkou sprchu. Potichu otevřel dveře od svého pokoje a přešel do kuchyně. Andreas nikde nebyl, asi ještě spal. To mu plně vyhovovalo. Na kousek papírku mu načmáral vzkaz, ať jej nehledá, že se večer vrátí, popadl láhev vody a něco malého k jídlu a už potichounku opouštěl chatku. Na oči nasadil obrovské brýle a už našlapoval rozehřátým pískem směrem za zátoku k místu, které mu popsal Bill. Dobře si pamatoval na chvíli, kdy tohle místečko objevili.
„Lásko? Co kdybychom se dnes šli projít dozadu za zátoku? Zajímalo by mě, co je tam dál.“ Tom se přitočil ke svému broučkovi, který v kuchyňce připravoval snídani. Obtočil mu ruce kolem pasu a bradou se zapřel o jeho rameno. Zlehka jej políbil pod ucho.
„Myslíš tam dozadu, jak to všude kvete a je tam tráva?“ Zeptal se Bill pro ujištění a přes rameno vložil své lásce do pusy kousek pomeranče, který právě oloupal.
„Jo, přesně tam. Vím, že se ti tam nechce, ale vážně bych se tam rád podíval.“ Přetočil si ho čelem k sobě a políbil jej na špičku nosu. Bill se spokojeně zaculil a vyhledal bratrovy rty. Něžně se líbali několik minut, než jim došel kyslík a oni byli nuceni se od sebe opět odtáhnout. Ale i tak je dělilo jen pár milimetrů. Tom se čelem opíral o to Billovo a něžně jej pusinkoval do koutku rtů.
„Dobře, andílku. Půjdeme se tam podívat, ale první se najíme, ano?“ Bill jej ještě jednou letmo políbil, než se otočil zpět k rozdělané snídani. Tom se spokojeně pousmál, plácnul brášku přes zadek a za doprovodu jeho kouzelného smíchu se vydal ke koupelně.
Možná o hodinu, či hodinu a půl později už společně mířili k onomu místu vzadu za zátokou. Bill si celou cestu stěžoval, jak nesnáší přírodu a zeleň, ale veškeré jeho protesty ustaly ve chvíli, kdy zahlédl to kouzelné místo.
„Tomi, vidíš to?“ Zeptal se téměř bez dechu a táhnul bratra za ruku dozadu, kde mezi větvemi stromu zahlédl jiskřící hladinu jezírka. Oba se zastavili úžasem na samém kraji malého údolí, kde uprostřed bylo krásné, malé jezírko, jež obrůstalo kolem dokola nespočet květin všech barev.
„Bože, to je nádhera!“ Vydechl Bill a ani v nejmenším si nevzpomněl na svůj odpor k přírodě. Tohle místo si jej získalo na první pohled. A Tom se šťastným úsměvem na rtech sledoval radostné jiskřičky, které se usadily v bratrových očích.
*
Tom se prodral mezi stromy a stanul na samém začátku onoho údolí. Jako by se tohle místo za ta léta ani nezměnilo. To samé jezírko, ty samé barevné květy. Sevřely se mu vnitřnosti, když si vybavil bratrův pohled. Zamrkal a pomalu se vydal dál do údolíčka, aby se mohl usadit na jejich místě.
„Jsi potvora, Billi. Jak jsi mě mohl nutit chodit právě sem, když víš, jak moc mě to musí bolet?“ Jeho tichý hlas se nesl kolem dokola, ale žádná odpověď se mu nedonesla zpět. Smutně si povzdechl a natáhl se do trávy vedle jezírka. Nad hlavou se mu rozprostíralo azurové nebe, které jen sem tam zastínila větvička s barevným květem.
„Víš, co bychom mohli, Tomi?“ Bill se přetočil na bříško a pohledem klouzal přes tělo své lásky. Miloval jeho tělo, vypracované ploché bříško a lehce opálenou kůži, na které se leskly sluneční paprsky.
„Co, broučku?“ Tom natáhl ruku a mezi prsty si pohrával s pramínky bratrových vlasů.
„Vykoupat se v tom jezírku. Víš, jen tak, bez ničeho,“ špitl potichu a tváře se mu zbarvily do růžova.
„To bys chtěl, jo? I ty jeden.“ Tomův smích se rozezněl tichým údolím, hned následován tím Billovým.
„Jo, lásko, to bych vážně chtěl.“ Špit tiše a natáhnul se nad Toma, aby jej mohl zlehka políbit. Něžně se třel svými rty o ty jeho a mezi jednotlivými polibky šeptal slůvka lásky.
„Tak pojď.“ Chytil Toma za ruku a pomohl mu na nohy. Rychlým pohybem ze sebe stáhnul přebytečné kraťasy a rychle se rozeběhl k jezírku. S hlasitým výkřikem do něj skočil. Tom se rozesmál a sledoval svou lásku, jak šťastně cáká rukama kolem sebe. Neváhal dlouho, i on se svlékl a rychle následoval příkladu svého Billa.
Hráli si, dováděli a byli jak malé děti. Cákali po sobě vodu a smáli se. Až do chvíle, kdy Tom uvěznil Billa ve svém objetí, vyžadujíc si polibek. Proplétali spolu jazyky a jejich těla se zatím zlehka vznášela na vodní hladině propletená do sebe. Pasovali k sobě jako dva dílky skládačky.
„Tak hrozně moc tě miluju, Billi.“ Vydechl Tom a pevně jej objal. Bill jej zlehka kousnul do ramen a proti kůži na jeho krku zašeptal tiché vyznání lásky i on.
*
Po tvářích mu tekly potoky slz. Bylo pro něj opravdu těžké být na tomhle místě, kde toho spolu tolik zažili. Ale věděl, že jestli existuje nějaké místo, kde by na něj měl vzpomínat, je to právě tady.
Napil se trochu vody a přešel blíž k jezírku, nohy, které mu předtím rozpálil písek, si nyní chladil v příjemné vodě. Zaklonil hlavu a snažil se klidně dýchat. Nešlo to, ve vzduchu bylo až moc emocí, a hlavně pylu, na který byl alergický. Hlasitě si pšíknul.
„Bille! Mohl by ses, prosím tě, vysmrkat? Já bych rád ještě spal, ale to tvoje věčné kýchání mi to dost znemožňuje!“ Odpovědí mu bylo jen další kýchnutí. Naštvaně uchopil do rukou polštář a mrštil jím směrem, kde ve tmě tušil bratrovu postel. Zasáhl svůj cíl.
„Au! Tome, ale já za to nemůžu! To ta alergie,“ bránilo se mladší z dvojčat a opět si hlasitě kýchlo.
„Nesváděj to na alergii. Ta nemůže za to, že nemáš kapesník!“ Unaveně se posadil na posteli a rozsvítil lampičku vedle. „Pojď sem, prosím tě.“
Bill pomalými kroky přešel až k němu a nechal se stáhnout k němu pod peřinu. „Smrkej!“ Tom vydal tichý rozkaz a přistrčil bratrovi k nosu svůj kapesník. Bill se zasmál, ale když si opět kýchnul, rád od bratra nabízený kapesník přijal.
„Děkuju,“ špitl tiše a věnoval Tomovi letmý polibek na tvář.
„Rádo se stalo.“ Tom se na něj usmál a opět se natáhnul. Aniž by se zeptal, Billa stáhnul v objetí k sobě. „A teď už spi, ano? A bez kýchání, pokud možno.“ Oba se zasmáli a Bill si vyprosil ještě jeden polibek, než oba konečně klidně usnuli.
*
Vysvlékl se z oblečení a jen v trenkách se spustil do vody. Byla studená, ale jemu to nevadilo. Potřeboval na chvíli otupit smysly. Pomalu začínal uvažovat o tom, že rozhodně nebyl dobrý nápad chodit sem. Nebylo mu dobře, tělo jej neposlouchalo, hlava mu třeštila a srdce krvácelo bolestí.
„Chybíš mi,“ zašeptal tichounce proti vodní hladině, na kterou dokápla jeho slza. „Tak moc mi chybíš. Je tu bez tebe takové prázdno, lásko. Nic bez tebe nemá smysl.“ Další slza zčeřila jinak téměř klidnou hladinu.
„Nechcete mi vy dva něco říct?!“ Simon stála před svými syny, kteří se k sobě tiskli o sto šest, ve tvářích vepsaný výraz hrůzy. „No?!“
„Víš, maminko.“ Jako první se slova ujal Tom. Připadalo mu to správné, on byl z nich dvou ten starší a zodpovědnější, bylo to na něm. „My se máme rádi.“
Simon si odfrkla. „Ale to já vím, Tome! Jste přeci bratři! Bratři, znáš význam toho slova?! To, co jste dělali nahoře v pokoje, rozhodně není v souladu s významem slova bratři, sourozenci, dvojčata! Co mi k tomu řeknete?“ Jako hladový sup kroužila kolem svých dětí. Chtěla znát odpovědi.
„Miluju ho.“ Billův tichý hlásek protnul tíživou atmosféru v obývacím pokoji. Simon se prudce zastavila a Tom jej vyděšeně pozoroval.
„Co prosím?“
„Ano, mami, miluju ho. Znamená pro mě celý svět. On je vzduch, který dýchám. Bez něj nemá na světě nic smysl. Je to moje druhé já, druhá část mě samotného. Jen s ním jsem úplný, a když říkám, že jej miluji, tak tím myslím tu nejčistší a nejsilnější lásku, jakou by sis mohla představit.“ Zhluboka se nadechl a otočil se čelem ke svému bratrovi, který jej vyděšenýma očima pozoroval. Matku nechal matkou a naléhavě spojil své rty s těmi jeho.
„Bi-Bille?! Tome! Okamžitě toho nechce! Slyšíte?!“ Slyšeli, ale bylo jim to jedno. Pro ně neexistovalo nic kolem, byli jen oni dva a jejich láska.
„Miluju tě, andílku.“ Billův tichý šepot se ztratil v dalším polibku. Zoufalá Simon si zatím sedla do křesla a snažila se vstřebat všechno, co se právě stalo. Její synové se milují! Ale to přeci není možné! To nejde! Ať se tomu bránila sebevíc, proti nim nezmohla nic. Jejich láska byla nezničitelná.
*
Stmívalo se, na obzoru se vznášely poslední sluneční paprsky, které nebe barvily do růžova. Tom ležel schoulený v trávě. Vyčerpáním z bolesti a neustálých slz usnul. Nevnímal už svět kolem, teď pro něj existoval jen jeden svět, ten druhý, ve kterém jsou spolu s Billem stále šťastní.
„Chybíš mi.“
„Ty mě taky, andílku.“ Něžný polibek pohladil Tomova ústa, která se vzápětí roztáhla do šťastného úsměvu.
„Už mě nikdy neopouštěj, Billi. Prosím. Je mi bez tebe tak smutno!“ Tom v náručí pevně tiskl jeho tělo a odmítal jej pustit. Bál se, že když to udělá, všechno zmizí a on zůstane zase sám.
„Nikdy tě neopustím. Už napořád budu s tebou. Jen ty a já.“ Spojil jejich rty v polibku, do kterého oba vkládali veškerou svou lásku, bolest, touhu.
„Až se vzbudím, budeš u mě?“
„Vždycky budu tady, andílku.“ Billova hebká dlaň zlehka pohladila místo, kde se nacházelo Tomovo srdce. „Stačí si na to vzpomenout, už nikdy nebudeš sám. Máš mě.“ Opět jej něžně políbil a pevně objal. Tom se mu v náručí stulil jako malé nemluvně a užíval si tu chvilku, kdy mohl být s ním.
„Spinkej, andílku. Budu strážit tvé sny. A pamatuj na to, že tě miluji. Z celého srdce!“
autor: Deni
betaread: Janule
Klikněte na anketu, kdo jste to ještě neudělali, díky. J. :o)
to byl ale opravdu krásný díl! Takovej romantickej…no prostě nádhera!
:'( mě je Tomiho tak líto:( chudáček. J8 chci, aby ožiil:D:D. No, koukala sem se na upoutávku na ten film, a jako neožije, škoda xD. Ale ty jeho dopisy jsou prostě nádherný:-). Oslovení "andílku" ve mě vyvvolá vlnu pláče x). Je to strašně krásný;-)
to je tak strašně krásny….
Bože nedělejte mi tohle. už zase tady slzet. Nádherný. A tak strašně smutný. Nechápu jak to Tom může zvládnout. Prostě nechápu. Uplně jsem z toho zase vyšokovaná. No jednoduše rychle dááál.
Bulim jak želva. A to v posledních dílech vážně dost často. Na můj vkus, řekla bych že až moc.
Dokonalé, kouzelné, nepopsatelné. Flashbacky mi vůbec nevadily, ba naopak. Jen je škoda, že Bill už neobživne. Ach jo, bylo by to tak krásné =(
To jako..nádhera je slabí slovo..Deni jako..máš můh největší obdiv..už zase u toho brečím…ale to ej prostě tak nádherný! Já tu povídku prostě miluju!
náádherný.. miluju tuhle povídku..:)) je nádherná…chjo..zase mi tečou slzy i když to není taK smutný..ja jsem nějaká přecitlivělá z toho..:D
:'-(:'-( ježiš….. to je strašný, tady brečím :'-( aŤ Bill oživne nebo něco takovýho, neviděla sem ten film takže nemám ani nejmenší ponětí jak by to mohlo skončit :'-( asi hopůjdu najít na net a zkouknu…… Jinak vážně překrásná povídka…..
wooow….nezvyknem túto poviedku čítať..klikla som len tak náhodou..hmm z tohto dielu vyžarovalo toľko pocitov…vidno, že si to písala s chuťou…z ich vzťahu vyžarovalo toľko lásky…chcela by som tak vedieť opísať lásku…nádherné, nežné, trochu smutné…mno proste úžasné…xD
hezkýý 🙂 moc se mi tenhle díl líbil !
Dokonalost =((((
Je to strašne krásne, fňuk 🙁