autor: B-kay
Do svého pokoje vešel tiše, bez života a s neskutečnou bolestí v srdci. Nedokázal ani plakat. Nedokázal vůbec nic. Ještě před chvilkou si myslel, že je tím nejšťastnějším člověkem pod sluncem a najednou? Najednou jeho slunce zapadlo za černé mraky a všechny jeho naděje se vytratily. Prázdným pohledem se díval po pokoji a nerozuměl sám sobě, jak to mohl nechat zajít tak daleko? Porušil všechna svá stanovená pravidla a po hlavě se pustil do něčeho, z čeho nemohl vyjít jako vítěz. Teď už zůstávalo jenom smířit se s bolestivou porážkou a nést následky…
Byl z toho všeho tak unavený. Byl součástí nekonečného trojúhelníku a rozhodl se vystoupit. Jeho tělo rezignovaně přistálo na měkké matraci a až po chvíli byl schopný uvědomit si, že pláče. Po tváři mu stékaly slzy úzkosti a bezmoci a přistávaly na hrdě semknutých rtech. Snažil se… Opravdu se snažil nepodlehnout beznaději, která jej obklopila a chtěl na všechno zapomenout. Tvář vyčerpaně složil do dlaní, ve kterých tlumil své nešťastné vzlyky a snažil se nemyslet na to, co mělo přijít…
„Bello, počkej… co to děláš?“ Tom se od ní odsunul a nechápavým pohledem prolétl její spokojený úsměv. Nerozuměl, proč se tak radovala. Tvářila se, jako by se snad ani nic nestalo.
„Líbám tě. Je přeci normální, že se snoubenci líbají,“ odvětila téměř bez dechu a pečlivě si napravila dlouhé kudrnaté vlasy. Tom se od ní odvrátil a nevědomky se nořil do hloubky svých myšlenek. Bella kolem něj proklouzla a zavřela vchodový dveře. „Ani nevíš, jak moc se těším, lásko. Bude to krásný. Bill to všechno dokonale promyslel a naše svatba bude jako pohádka,“ odložila obleky na stůl a obrátila se na Toma, který jí nevěnoval nejmenší pozornost. Už jenom při vzpomínce na Billa se mu rozklepala kolena. Zamyšleně hleděl do vzduchoprázdna před sebou a představoval si jeho tvář… jeho dlouhé neposlušné vlasy svázané v elegantním culíku, jeho hluboké smyslné oči, hladké, plné rty… zářivý úsměv, nádherné tělo… Ještě před chvilkou mu byl tak blízko. Všechno to bylo tak dokonalý a najednou bylo všechno pryč.
„Bello, myslel jsem, že zůstaneš v hotelu s vašima,“ nervózně si prohrábl dredy a olízl rty, na kterých ještě cítil Billovu hořkost.
„Víš, naši se chtěli omluvit za ten včerejšek. Proto jsem myslela, že by bylo hezké, kdybychom tady zůstali těch posledních několik dní všichni. Jako jedna velká rodina,“ Bella s nesmělým úsměvem sledovala Tomova záda, a když smířlivě sklonil tvář, věděla, že má vyhráno…
Od toho momentu to všechno běželo jako ve zrychleném filmu. Simone se nestihla ani nasnídat, a už měla v domě o tři lidi navíc. Nevěděla proč, ale rodiče Belly se jí vůbec nelíbili. I Bella se jí poslední dobou zprotivila a její přehnaná ochota a slušnost jí pomalu začínala lízt na nervy. Co ji však bolelo nejvíc, byl pohled na Toma, který snídal se smutným výrazem a nešťastně skloněnou hlavou. Stačil jí jediný pohled a věděla, že není šťastný. Místo toho, když se zadívala na Bellu, ta přímo zářila. Pořád se smála, s mamkou probírala místa, kam by mohli jet na svatební cestu a její táta jenom přitakal. Jenom Tom neřekl celou dobu jediné slovo a Bill? Ten se na snídani vůbec neukázal. Dokonce si všimla, jak se Tom několikrát zadíval na bratrovu prázdnou židli, pak pohlédl ke kuchyňským dveřím a nakonec pohled znovu sklopil.
„A co si myslíš ty miláčku?“ ozvala se najednou suverénně Bella a s očekáváním Toma propalovala očima, zálibně přitom mrkajíc.
„O čem?“ Tom byl úplně mimo. Neslyšel jediné slovo z jejich hodinové konverzace.
„No o naší svatební cestě,“ Bella se naklonila, krátce jej políbila a poté čekala na odpověď.
„Popravdě? Je mi to jedno,“ vydechl a vůbec se nesnažil působit mile. Ignorujíc Bellyin nechápavý pohled vstal a odkráčel pryč.
„Je jenom podrážděný. To se srovná,“ Simone se snažila urovnat situaci, sama však byla Tomovým výbuchem překvapená. I když popravdě tušila, že se to dřív nebo později stane.
„Jdi pryč,“ zněla Billova strohá odezva na opatrné klepání a svůj pohled opět upřel do papírů před sebou. Byly to poslední věci ohledně jejich svatby a on chtěl mít konečně klid. Už se s tím prostě nechtěl zabývat. Když za sebou ucítil postavu, vůbec jej to nepřekvapilo. Od začátku věděl, že jej Tom neposlechne a stejně udělá po svém.
„Proč jsi na mě takovej?“ Tom se jej chtěl alespoň dotknout, ale Bill stejně ucukl tváří a popošel k posteli.
„Sbalím si věci a vrátím se k sobě,“ řekl po dlouhé chvilce ticha a smutně pohlédl na kufry, které před týdnem odložil ke skříni a od té doby s nima nehnul.
„Slíbil si mi, že zůstaneš,“ Tom se připlazil k posteli po čtyřech a snažil se pochopit Billův chlad v očích.
„Tys mi taky něco slíbil… jenomže ten slib se dodržet nedá,“ moc jej to bolelo, ale musel být silný. Sklíčeně stiskl rty, když na svém stehně ucítil Tomovu dlaň.
„Oba jsme věděli, že to nebude lehké,“ Tom se snažil argumentovat své chování.
„Nebude lehké v čem? Že spolu skončíme ve sprše, pak v posteli a užijeme si poslední dny tvé svobody a pak konec?“ Bill znechuceně odstrčil Tomovu dychtivou ruku a postavil se mu zády.
„Tak jsem to nemyslel a ty to víš,“ Tom byl v mžiku na nohou a smutně se na něj díval. Bill se k němu pomalounku otočil a zadíval se mu hluboce do očí.
„Já taky ne,“ špitl a rty skousl do úzké štěrbinky.
„Miluju tě, Bille. Nevím, jak tohle všechno skončí, ale chci být s tebou tak dlouho, jak jen to půjde,“ na chvilku se odmlčel a dovolil, aby mu tváře zkropily další hořké slzy. „Lásko,“ vydechl a natáhl k Billovi dlaň. Ten se na něj šokovaně zahleděl a zavrtěl hlavou, jakoby si snad nechtěl uvědomit tu skutečnost.
„Uvědomuješ si to, že čím déle budeme spolu, tím více to pak bude bolet? J-já nebudu předstírat, že se nic nestalo. Ani ti nebudu nalhávat, že tě nemiluju, ale nesmíme v tom pokračovat. Máš Bellu a já jsem jí něco slíbil,“ smutně sklonil tvář a cítil, jak se na něj Tom překvapeně dívá a očekává pokračování. Bill k němu tedy zvedl pohled a s trpce přivřenými víčky tiše promluvil. „Slíbil jsem jí, že jí připravím tu nejkrásnější svatbu. Byl jsi na mě tehdy moc zlý a já netušil, že by to mohlo takhle skončit,“ věděl, že nic neomluví jeho chování, přesto se o to snažil. „Tome, jdi už, nemá to smysl,“ musel se otočit k oknu, jinak by se neudržel a rozbrečel by se. Už se s tím přeci snažil smířit, a i když to bolelo, musel to vydržet.
Zhluboka dýchal a třásl se touhou jako ještě nikdy předtím. Svůj pohled zarytě upíral před sebe a snažil se nevnímat Tomovu přítomnost v jeho pokoji. Snažil se myslet na cokoliv, jenom ne na něj. Do svých myšlenek se vnořil natolik, že si vůbec nevšiml, kdy Tom odešel zamknout dveře. To, že se něco děje si uvědomil teprve, až když na svém zápěstí ucítil horký dotek.
„Podívej se na mě,“ zasténal mu Tom do ucha a Bill měl problémy udržet se na nohou. „Tak se podívej,“ zopakoval tak jistě, že Bill uposlechl a otočil se k němu tváří. „Je mi jedno, cos jí slíbil. Kašlu na všechno. I na tu svatbu, i na její rodiče i na ni. Neodháněj mě od sebe, prosím,“ zašeptal a zničeně vydechl, když na rtech ucítil horlivý polibek. Bill jej rychle láskyplně políbil a krátce se k němu přitulil.
„J-já musím, Tome. Běž. Prosím,“ vůbec si neuvědomoval, že i jemu, stejně jako Tomovi, stékají po tváři slzy veliké bolesti. „Jdi už,“ surově jej od sebe odstrčil, když se jej Tom snažil vzít do náruče. Tak moc jej to bolelo. Nechtěl mu ublížit, ale bylo by to ještě horší. Tom se na něj díval uplakanýma očima a dodával si odvahu vzepřít se mu… nešlo to.
„Tak už vypadni! Běž, prosím tě, vypadni!“ Bill nevědomky začínal křičet v divokém záchvatu pláče. Láska k Tomovi však byla mnohem silnější, než Bella a slib, který jí dal.
„Tak já jdu,“ Tom poraženě svěsil ramena a vykročil ke dveřím. Tak moc si přál, aby jej Bill zastavil. Tak moc věřil v to, že to společně dokážou. Prosím, řekni něco… prosím, ale Bill se jej nijak nepokoušel zastavit. Zoufalý pláč tišil do svých dlaní a slzy, jež chutnaly hořce a trpce, zničeně polykal. Věděl to… věděl, jak moc jej bude bolet Tomova ztráta, ale on do toho přesto šel. Tady je jeho trest…
Bill se na Toma odmítal dívat, jakmile se dveře za ním zavřely, zvedl k nim své slzavé oči a obklopila jej zvláštní samota a chlad. „Odpusť mi to… lásko,“ zavzdychal a pocítil neskutečnou vlnu nenávisti vůči sobě samému. Slíbili si, že to spolu nějak zvládnou a on jej od sebe nechutně odehnal. Ublížil mu a sobecky si připoutával všechno to trápení k sobě a vůbec nehleděl na to, že nebyl jediným, kdo trpí. Tom přeci plakal… plakal, chtěl s ním zůstat a on jej přesto odehnal…
Večer seděli všichni u televize. Nálada v místnosti však byla různá. Bella byla samozřejmě vévodkyní hovoru a vykládala všem své přání a touhy, jak moc by chtěla s Tomem založit rodinu, jak moc by s ním chtěla mít miminko a jak se už nemůže dočkat jejich svatby. Její rodiče s ní vřele souhlasili a snažili se jí vštěpit nějaké rady do budoucna. A členové Kaulitz rodinky? Simone upírala svůj pohled na Billa, který se díval na Toma a ten se snažil zapomenout na okolní svět. Hlavu měl složenou v dlaních a silou mocí se snažil vnímat děj v televizi. Několikrát se i on zadíval na Billa, když se však jejich pohledy setkaly, oba se zadívali někam jinam. Simone se nemohla dívat na trápení obou svých dětí.
„Tak myslím, že je už pozdě, měli bychom jít spát,“ navrhla a nabídla se, že ukáže Bellyiným rodičům, kde mají spát.
„Lásko, půjdeme? Chtěla bych se ještě vykoupat,“ Bella se na něj vřele usmála a natáhla po něm dlaně.
„Počkej na mě nahoře, ano? Já hned přijdu,“ řekl a snažil se působit alespoň mile.
„Tak jo. Dobrou noc, Bille,“ k jeho překvapení jej pohladila po tváři a odkráčela pryč.
„Já půjdu taky. Dobrou,“ Bill nesnesl Tomův pohled a pohotově vstal. Vzápětí však ztuhnul na místě a omámeně přivřel víčka. Ucítil za sebou Tomovu postavu a dlaně plazící se po jeho bocích a stehnech. „Tome,“ skrz pootevřené rty se mu vydral tichý vzdech, jak bratrovy dlaně vklouzly pod jeho spodní prádlo a láskyplně jej hladily. „Dost,“ zasténal vášnivě a sám pootočil tvář na stranu, aby se jejich rty mohly nepatrně otřít. Nedalo se to ani nazvat polibkem… bylo to jenom jakési pohlazení. „Přijdeš v noci za mnou?“ zaprosil a smutně vydechl, když jej Tom znovu lehce políbil.
„Přijdu, ale nesmíš usnout,“ řekl tiše a stejně, jako před chvilkou jeho snoubenka, i on vykráčel z pokoje…
Přeji si, abych mohl dát smyslu tomu, co děláme…
Kdo jsi? Za co bojuješ?
Za svatou pravdu? Brácho, já si vybral tento konečný život
Za svatou pravdu? Brácho, já si vybral tento konečný život
Žitý v dokonalé rovnováze
To, co dělám, mi bude uděláno
Jako jehla vklouzává do vyjeté koleje
Láska – možná to ucítíš také… (Keane-Perfect Symmetry)…
autor: B-kay
betaread: Janule
Klikněte na anketu, díky :o) J.
teda….a zase budou spolu…doufám, že si to Bill nerozmyslí…
Zase tolik zvratů v jednom dílku… Ještě, že tam byl tak slibnej závěr, jinak bych byla moc smutná.
A já věděla, že se tahle povídka jsmenuje podle tý písničky! Vzpomínám si na ní, byla u jednoho dílku "Need your Voice" 😀 Strašně krásná. ♥
On asi neví co chce…. Proč ho vyhnal? Ta Bella… vrrrrr ten její stupidní usměv (kterej jistě má xD) bych omlátila o zeď
Mě tahle povídka dostává každým dílem víc a víc. Bože ať už řekne, že žádná svatba nebude, pošle Bellu do pr***e a jde za Billem. Já z týhle citový horský dráhy jednou vážně zkolabuju 🙂
Nááádhera! Tome vykašli se na svatbu a bud s Billem! Ta Bellina mě sere čím dál tím víc:-(
Bože odstřelte něgdo tu Bellu!!!!!!!!!!
Tag nejdříw se chce stěhowat a teď ještě děcko?! No wona snad upadla!
Teda, chcela som napísať, že nechápem prečo sa Tom s Bellou nerozíde kým je čas. Ale ja to vlastne chápem 😀 Nerozíde sa s ňou preto, že to tak B-kay nenapísala 🙁 Je to nádherne boľavé.