autor: Doris
„Tak ukaž ten teploměr, Tome.“ Natáhl Bill ruku směrem k posteli, kde ležel jeho bratr. Tom malátnými pohyby vyndal teploměr a podal mu ho.
„38,2,“ zatvářil se Bill vážně, teploměr položil na stolek vedle postele.
„Tak dneska nevylezeš, Tome. Já ti půjdu udělat čaj a najdu nějakej paralen.“ Povzbudivě se na Toma usmál a odešel do kuchyně. Tom ležel v posteli a čekal, až se za ním Bill vrátí. Vážně se necítil moc dobře. No ono s takovou teplotou není divu. Tom zmapoval očima celý svůj pokoj a zastavil se na několika papírech, které měl na stole. Ztěžka se zvedl, došel ke stolu a papíry zavřel do šuplíku. Tohle by vážně Bill vidět neměl. Toma už delší dobu něco trápí, ale protože není komu se svěřit, nikdo by ho nepochopil, vypisuje se z toho. Zapřel se rukama o svůj stůl a tupě zíral do země.
„Proč zrovna já,“ povzdychl si.
„Říkal si něco?“ ozval se za ním Billův hlas. Tom leknutím nadskočil a prudce se otočil. „Co?“ vychrlil ze sebe. Bill se na něj trochu nechápavě koukl.
„Ale nic. Jak to, že neležíš?“ zamračil se a gestem Tomovi naznačil, že má okamžitě zalézt zpátky. Tom poslechl a ztěžka se svalil na postel.
„Jen jsem si uklízel nějaký věci ze stolu,“ objasnil Billovi situaci a vzal si od něj čaj a tabletku paralelu.
„Tak to je to s tebou asi hodně vážný, když už si i uklízíš,“ zasmál se Bill. Tom zapil prášek a úsměv mu nepatrně opětoval. Bill mu lehce sáhl na čelo a následně ho pohladil po tváři. Tom přivřel oči. Bylo mu teď tak krásně.
„Měl bys spát, Tomi. Aby ti klesla teplota.“ Řekl polohlasně a zvedl se k odchodu. Tom ho ale chytil za ruku a stáhl zpátky na postel.
„Buď tu se mnou,“ zatvářil se prosebně.
„Já musim jít zavolat do školy, že jsi nemocnej,“ usmál se na něj Bill.
„To můžeš udělat později,“ brouknul Tom a stisknul Billovu ruku pevněji.
„Jsi jako malej Tomík, když jsi nemocnej,“ usmál se sladce a pohodlně se vedle něj usadil. Tom se usmál a spokojeně zavřel oči. Pořád držel Billa za ruku a ten ho palcem jemně hladil po hřbetě jeho ruky. Tom se zavrtal víc do peřiny a následkem působení prášku usnul.
autor: Doris
betaread: Janule
já chci aby se o mě taky někdo tak staral…
Jako souhlasím s Aduskou, taky by se mi to líbilo 😀
Ale když pominu, že je ten díleček hrozně moc kraťounkej, což mě napnulo ještě víc k očekávání dalšího dílu, tak to podle mě začíná docela hezky 🙂
Určitě si přečtu i další díl 🙂
Superkrátký a slibný.
a už spinká…..
Ono se to prodlouží, tohle bylo jen tak na rozjezd 😀 Žádné strachy.
Takovouhle péči bych si taky nechala líbit. A už asi vím něco o Tomově velkém tajemství 😀 Škoda, že díl je tak krátký, ale to vůbec nevadí. Alespoň se budu víc těšit na další část =))))
Začíná to slibně 😀
Kráásný..těším se na další dílek:-))
Začíná to pěkně 🙂 Pokračovat!!
No tak Doris koukám, že ty taky zabíjíš lidi i na twincest blogu.. 😀 A že jich tady je požehnaně.. 😀
Moje máti, když jsem měla teplotu 39, tak mi vnutila vzít si ponožky vymáchané v octu =oD – prej to zabírá, je hrozně pověrčivá 😀
Ale jinak super začátek, jen kdyby to nebylo tak krátký, ale nevadí =oD…
jo..už vidim, jen rozjezd, tak jo..=oD to chápu. hezký ;o)
Ivetka: ticho tam 😀 😀 ty máš co mluvit
je to hezké, takovédlepovídky mám nejraději. Jen je to tak krátký
Doris : Já jsem alespoň trošku vstřícná a snažím se ty nebohé tvory ušetřit, ale ty? 😀 No nevim no 😀
Ivetka: Tak teď si mě fakt rozesmála. Tak v tom případě já asi nejsem nebohej tvor, pze mě ničíš neustále 😀 😀
Keďže sa mi od Teba neskutočne zapáčila "Cigareta" idem si prečítať aj niečo iné, podľa názvu som si na začiatok vybrala túto poviedku a prvá kapitola je krásna, aj keď kratučká.
Jak se bude Tom dlouho trápit než poví Bilovi že jej miluje.