autor: Vanity
Zvonění telefonu skoro nebylo slyšet díky hlasité hudbě vycházející z autorádia. Dredatý mladík s čepicí na hlavě odtrhnul oči od suché vozovky a hledal telefon. Vzápětí jej našel a hovor přijal.
„Roberte, co se děje? Nějakej problém s koupí?“ ptal se svého společníka. Robert byl jedním z jeho nejbližších přátel. Byl také spolumajitelem klubu Herz, který vznikl před dvěma roky.
„Ne, ne, všechno v pořádku. Sandru mám. Je to vážně kost a docela poslušná. Nebude trvat dlouho a vychovám ji k obrazu svému. Volám jen proto, abych se zeptal, jestli už máš náš nový přírůstek?“ zeptal se Robert.
„Ještě jsem tam ani nedojel. Je to daleko, nejspíš tam přespím a přijedu až zítra. Uvidíme, jestli bude stát za to, abychom utratili 5 milionů,“ přiznal Tom, nikdy nepochyboval o koupi svého majetku, ale tohle bylo jiné. Bylo to poprvé, co do svého klubu kupovali chlapce.
„Neměj strach, Tome. Ten kluk je tutovka. Andreas říkal, že ho budeme muset převychovat, protože je hodně vzpurný, ale ty to zvládneš. Stejně jako jsi zvládnul Marianu. Během týdne byla poslušná,“ zasmál se Robert jeho pochybám, pak se rozloučil, popřál šťastnou cestu a zavěsil. Sám měl práci. Sandra vedle něj se dost ošívala, byla držkatá. Tohle si holčička dovolovat nesmí.
Tom odhodil mobil na sedadlo spolujezdce a dál se po dálnici řítil k Mnichovu. Bylo pozdní odpoledne a slunce se rozhodlo, že už půjde spát. Tom měl západní stranu přímo před sebou a nízké slunce mu nemilosrdně zářilo do očí. Vzal si tedy velké černé sluneční brýle, sklopil stínítko v autě a s otevřenými okýnky a větrem ve vlasech jel dál.
Poklidně se blížil k Mnichovu. Neustále musel myslet na to, jak to dopadne. Napadaly jej různé scénáře. Věděl, že zboží od Andrease je nejlepší, co může být. Převážně u něj kupovali nové přírůstky a vždy byli nadmíru spokojeni. Ale ještě nikdy nekoupili chlapce.
Konečně dorazil na místo. Andreas si nežil špatně. Měl obrovské sídlo plné mladých dívek i chlapců a každý den mu sem zavítal nejeden kupec. Jenže i Andreas byl vybíravý a své poklady jen tak někomu neprodal. I Tom si musel jeho důvěru zasloužit. A trvalo půl roku, než si jej Andreas natolik prověřil, že mu mohl začít své lásky prodávat.
„Nazdárek, Andy… Tak kde máš ten poklad?“ zeptal se hned, jak vešel do dveří kulaté místnosti. Andreas měl totiž svou kancelář v jedné ze tří věží svého paláce. Nežil si špatně. Sám Andy seděl za ebenovým stolem, na kterém měl notebook a spoustu papírů se smlouvami. Teď se zvedl a šel k Tomovi.
„Ahoj, Tome…“ řekl a potřásl mu pravicí. Líbil se mu. Byl rád, že zrovna s takovým klukem udržuje obchodní vztahy. Tom i Robert totiž za svoje hračky utráceli nechutně vysokou sumu peněz. Tom říkával, že Andyho zboží se nesmí podceňovat. A byla to pravda. Pokaždé si odvážel prvotřídní kousky.
„Můžeš se na něj jít podívat. Je v rudým pokojíku. Bude se ti líbit, věř mi,“ řekl Andy, zatímco otevíral dveře kanceláře a pobízel Toma, aby jej následoval.
„To nech na mně…“ zasmál se Tom a scházel za Andreasem po točitých schodech, vedoucích do přízemí. Rudý pokoj se nacházel na opačném konci budovy. Cesta tam trvala nejméně pět minut.
„Počkáme tady, kluci jej přivedou sem…“ řekl Andreas a pokynul Tomovi, aby se posadil do křesla ve výklenku v chodbě. Celá zadní část domu, byla laděná do růžovo-červené barvy. I ta křesla byla rudá. Čekání nebylo dlouhé.
„Pusťte mě, vy zvířata. Nikam nejdu!“ ozval se vřískot zpoza rohu chodby. Pak se objevili dva velikáni, zřejmě vyhazovači a mezi sebou vedli vysokého, hubeného klučinu s dlouhými černými vlasy. Andreas měl pravdu. Byl krásný. Tom na něj chvíli překvapeně zíral. Tohle nečekal. Ten kluk byl vážně nádhernej. Měl na sobě síťované punčochy, botky na vysokém podpatku, krátkou růžovou sukýnku s mašličkama, bílé tílko s playboyem a čelenku k králičíma ouškama. Tmavé oči měl namalované černo-šedými stíny a pusinu naleskovanou až přecházel zrak. Zvědavě se díval na svého majitele i na jeho dredatého přítele. Docela se mu zamlouval, ale poslouchat stejně nechtěl.
„Nebudu poslouchat!“ oznámil Tomovi své stanovisko. Ten se jen pousmál. Ano, Andreas měl pravdu i v tom, že je vzpurný, ale už teď Tom přemýšlel, jaký způsob „výchovy“ na něj vybere. Chtělo by to něco zvláštního.
Usmál se na Andrease a kývl. Bylo rozhodnuto. Tohle černovlasé stvoření poputuje do Berlína. Tom věděl, jak si naklonit nové zboží na svou stranu.
„Pusťte jej,“ řekl vyhazovačům. Chytl zmateného chlapce za ruku a vedl jej zpět do Andreasovy kanceláře. Tam sepsali smlouvu, Tom za své zboží zaplatil a bylo dokonáno. Chlapec patřil Tomovi. Bylo už pozdě na to, aby jeli zpět do Berlína, navíc byl Tom značně unavený po tak dlouhé cestě. Andreas mu poskytl nejlepší pokojík ve své věži a Tom se tam uvelebil i se svým novým pokladem. Pro jistotu je oba zamkl uvnitř. Ven nepotřebovali. Byla zde koupelna i toaleta, alkoholický i nealkoholický minibar i lednice plná jídla. Měli noc jenom pro sebe a Tom ji nehodlal promarnit. Měl spoustu zkušeností s výchovou nových hraček a věděl, že jim nesmí dát ani trochu volnosti. Alespoň ze začátku.
„Dones mi whisky. Bez ledu,“ přikázal mu. Chtěl vědět, jak na příkazy reaguje. A zjistil. Chlapec pohodil bujnou kšticí černých vlasů, nakrčil svůj malý nosík, vystrčil bradu do výše a odfrknul si.
Tom k němu přistoupil, chytl jej za bradu a obličej si natočil proti svému.
„Něco jsem ti řekl.“
„Nebudu tě poslouchat!“ sykl chlapec a vytrhl svůj obličej z Tomových rukou.
„Nebudeš mluvit, dokud ti to nedovolím,“ zasyčel Tom u jeho ouška a jazykem mu po něm přejel… Byl sladký.
„Jak se jmenuješ?“
…
„Na něco jsem se ptal…“ řekl a chytl jej zezadu za vlasy tak, aby mu zaklonil hlavu a jazykem mu mohl přejet po bělostném krku.
„Bill,“ špitlo to rozcuchané ptáče pokorně.
„Výborně…“ Nečekal, že mu to poví tak rychle. V jeho očích nacházel skutečné zmatení. Nejspíš si z prvního dojmu myslel, že je hodný. Ale Tom nebyl zlý. Jen si žádnou svojí děvku nepouštěl až příliš k tělu. Totiž, to ano, ale ne tak, aby v něm vzbuzovala lítost, či snad nějaký jiný cit. Je to prostě jenom další děvka, která potřebuje vychovat.
autor: Vanity
betaread: Janule
huste!!!!! xD
jů moje milovana povídka a eče milovanější autorka!!!
Wow! To se mi teda hodně líbí. Nemyslim to vůbec zle, ale Vanit patří mezi nejperverznější autorky a já se nehorázně těšim na další dílky! xD
Tak po prvním díle jsem si tuto povídku zamilovala xDD Paráda! Teda..prosím na kolenou at je tu co nejdřív další dílke!!!
aaa Vanity opět na scéně….tohle vypadá na další super povídku!
Jééé… holky vy jste super…Děkuju za krásný komentáře a Terezko nejsi první, kdo něco podobného napsal a mě to opravdu těší xD Janulko moooc děkuju za betaread… xD
Tak to těžko! Jenom děvka, však Tom ještě uvidí, že mezi Billem a děvkou je velký rozdíl 😀
Povedený ♥
Začíná to zajímavě honem dál
[7]: Asi tak nějak 😀
Dokonalý, rychle pokračování. Jo a toho si važ, já moc povídky nečtu, tahle vypadá dost luxusně!!
Děvka? ou, už se těším na další dílky :))
jsem naprosto unešená a to je teprv první díl, už aby byl další budu čekat… XD
ááá Bill jako děvka to je hodně dobrý. TAk až ho vycvičí, tak sem stálej zákazník 😀
Senzačníí!! Báječná!!! Miluju tuhle FF už při prvním díle!!! =)
Ouuu, dobrý 😀 Teda, ten Billův ohoz, já se tlemila jak idiot… 😀 Bill na podpadcích – vždyť musel mít minimálně tři metry 😀 Dál, těším se, hrozně se mi zamlouvá tahle představa :D:D
Júva, dáááááááál!!!!!
todle s emi líbí, takovýdlepvídky mám rada …sadistický, plné sexu.. Ale měla jsem v úmysle napsat podobnoupovídku …. No jo
Bill jako děvka začína být populární 😀
jooooo… tohle téma taky miluju, hlavně na twc hry.. awww… no jen tak dáál určitě budu pravidelná čtenářka ;o)… už teď ji miluju a už jen kvůli tématu :oD
tak to je dobrý, doufám že to bude pokračovat takhle…..
obrázek Billa v tom oblečení, to je něco
ale Tom by ho měl trochu zkrotit….
dalšííííííí♥
daaaal toto je perfektnitwl to ye i na me mooooc
Good napad 😀
velmi zaujímavé…. = P
už se těšim na druhej díl!!!
Vypada to zajímavě.