autor: Anet483
Tom se vzbudil až nezvykle brzo. Skopal ze sebe peřinu a protáhl se, až mu zakřupalo v kostech. Budík vedle něj mu jasně řekl, že je něco kolem šesté. Věděl, že jakmile se probudí, už jen těžko usne. Sedl si tedy na posteli a vybavilo se mu všechno, co se včera stalo. Nemotorně se nasoukal do kalhot a tričko si oblékl až na chodbě. Nedalo mu to a otevřel dveře do Billova pokoje. Musel si dát ruku na pusu, aby se nezačal smát nahlas. Sabina ležela, jak dlouhá tak široká na posteli s otevřenou pusou a chrápala. Bill ležel vedle postele. Buď z postele v noci spadl, a nebo si prostě kvůli Sabinině ´roztažnosti´ ustlal na zemi. Tom jen nechápavě zakroutil hlavou a mířil rovnou do kuchyně. Měl hrozný hlad. Jediné, co našel, byl tvrdý rohlík. Nakupovat se mu jít nechtělo, a když je bída, tak se nic nedá dělat. Zakousl se do rohlíku a zapnul si televizi. Hned na to se ozval drnčivý zvonek u domovních dveří. Snad jen blázen může chodit tak brzo na návštěvu… Nebo…
„Mami?! Co ty tady děláš?“ Tom se na svoji matku díval jak na boha spásy, když otevřel dveře a uviděl ji s plnou taškou jídla.
„Ahoj! Taky tě ráda vidím…“ řekla na oko uraženě paní Kaulitzová, když viděla, že Tom jí s taškou nejspíš nepomůže. Pár dní se tu neobjeví a už je tu binec. Její syn tu ´žužlá´ z bídy tvrdý rohlík a ještě k tomu s úplně zmuchlaným, nevyžehleným tričkem. Kdyby ho v tomhle někdo potkal na ulici. Paní Kaulitzová byla na tyhle věci háklivá. Proto vždy, když oznámila, že přijde, kluci uklidili, vyprali (i když do pračky dali červené tričko a po praní vytáhli růžové. Nevadí. Hlavně, že bylo vypráno), vyžehlili, většinou tedy Bill, a dokonce nakoupili trochu ovoce a zeleniny do ledničky a nezdravé redbully schovali. Tahle nečekaná ´kontrola´ je bude stát krk.
Paní Kaulitzová šla pomalým krokem do kuchyně. Moc se radši nerozhlížela. Stačilo jí, že viděla rozházené boty a prázdný botník. Radši ani nechtěla vidět druhé patro domu. Vyložila nákup na stůl a zatímco Tom zkoumal nákup, a všechno hned otvíral a ujídal, si Simone udělala kávu a sedla si za stůl. Marně hledala svého mladšího synka.
„Jak dlouho se zdržíš?“ zeptal se Tom, když si konečně sedl naproti Simone a zakousl se do koblihy.
„No… Potřebovala bych se s vámi na něčem domluvit…“ řekla a pohled posunula ke schodům.
„Bill teď asi nepřijde, měl pernou noc…“ uchechtl se Tom a dál se věnoval marmeládě v koblize. Simone jen vytřeštila oči. „Jak… jak pernou noc?!“
„Dobré r-… Mami?!“ Bill zůstal stát s otevřenou pusou a civěl na Simone.
„Taky tě ráda vidím, broučku…“ řekla spíš ironicky Simone. „To se tu pár dní neobjevím, a už tu musíte mít takovej binec?“ Tom dělal, že se ho to netýká a dál vydlabával marmeládu z koblihy.
„Dobré ráno…“ ozval se ode dveří nesmělý hlásek Sabine, která se podle obutých bot a sbalených věcí měla k odchodu. Simone hleděla střídavě na své syny, jakoby snad hledala odpověď, kterému synovi patří tohle děvče.
„Půjdu tě vyprovodit!“ vyhrkli navzájem dvojčata a pak se na sebe naštvaně podívali.
„Mně dala svoje číslo!“
„A já jsem s ní sem včera přišel!“ opáčil Bill a Sabine vycouvala a s nesmělým ´na shledanou´, na které ji odpověděla jen Simone, odešla z domu.
„Kluci!“ ozvala se po dalších pěti minutách Simone. „Musím za chvíli do práce a potřebuju s vámi probrat to, kvůli čemu jsem přišla…“ Tom a Bill se uklidnili a sedli si ke stolu. Simone si povzdechla a začala vysvětlovat svůj plán.
„Ozvala se mi teta, že mě dlouho neviděla a že by byla ráda, kdybych za ní na pár dní přijela.“
„Myslíš tetu Natalii?“ zeptal se Bill, který zatím z pohledu na Toma dostal chuť na koblihu, a tak si ji taky vysondoval z tašky a pustil se do ní. Simone jen přikývla na souhlas.
„A proč nám to říkáš?“ zeptal se nechápavě Tom.
„No, kluci, víte, já jsem měla na ten termín jet s Gordonem na dovolenou a Gordon už má nějakou práci mimo Německo, takže taky jet nemůže. A letenky nám zpátky nevezmou…“ Oba kluci se zasekli uprostřed zuřivého přežvykování. Billovi to došlo dřív.
„Takže nám je dáš?! Super, vezmu s sebou Andrease!“ výskl radostně Bill, ale v tu chvíli se ozval Tom.
„Moment, moment… Pojedu JÁ a JÁ si s sebou vezmu Andrease!“ Oba si stoupli naproti sobě a kdyby pohled mohl zabíjet, nejspíš by to v domě nikdo nepřežil.
„Mami, že jsou ty letenky pro mě?!“ pískl uraženě Bill a oba stočili své pohledy na zoufalou Simone.
„Kluci, já… Mysleli jsem s Gordonem, že pojedete spolu. Pořád se v poslední době hádáte, tak by vás to třeba zase dalo dohromady…“ mírně se usmála.
„To nikdy! S ním?! Nikam!“ křikl rozhořčeně Tom.
„S tebou to taky není zrovna havaj na dovolený! Máš všude jen poházený ty svý hoperský hadry!“ ohradil se Bill.
„Lepší mít rozházený hadry, než když ti pokoj smrdí po odlakovači na nehty nebo laku na vlasy!“ ušklíbl se Tom.
„Tak dost!“ vykřikla Simone až téměř zoufalým hlasem. „Prostě pojedete spolu a nebo nepojedete vůbec! Mám víc zájemců o letenky…“
„Ale mami…“ fňukl Bill.
„Žádný ale nechci slyšet… Musím do práce. Mějte se a večer mi zavolejte a dejte vědět, jak jste se rozhodli. Ahoj.“
autor: Anett483
betaread: Janule
a maj to chlapci…..kdyby se nehádali nemuseli jet spolu..xDDD
To bude zajímavá dovolená 🙂 honem dááál
Dááááál!!!!!
Konečně to nějaká schopná žena vzala do svých rukou xD
Ohohó, perfektní zápletka! xD Jak já se tešim na příští díly…
Super xDD Divím se že to Billovi vadilo…už se hrozně moc těším na další dílek:-)))
😀 Teda, mamka si to na ně pěkně nachystala. Jsem zvědavá, jak se s tím vypořádají 😀 Divím se, že Bill ještě nevybuchl a Tom jakbysmet. Ale předpokládám, že na té dovolené budou spolu a usmíří se =)
a maj to spečetěný 😀
dobre tyyy…hej dal…perfectni powidkla milunkam jiii