autor: B-kay
Bill smutně stiskl víčka a zhluboka se nadechl. Vůbec si neuvědomil, že to, co Toma donutilo zastavit, bylo zoufalé zvolání Tomova jména pramenící z Billových úst. Rychle vyběhl z obýváku a vešel na chodbu, ve které se rozlévala jenom tma… ospalá tma a ticho, narušené hlubokými výdechy. Bill nesměle vířil dlaní vzduchoprázdno kolem sebe, dokud nenarazil na bratrovu tvář.
„Tome,“ zašeptal ještě jednou a přitiskl se na něj celým svým tělem. Nevydržel by čekat do noci… Bylo by to jenom několik hodin zbytečně promrhaných přemýšlením o správnosti jeho jednání. „Omlouvám se,“ vydechl přímo plačtivě, jak v dlaních držel Tomovy tváře a láskyplně je hladil.
„Ty se nemáš za co omlouvat, Bille,“ obě pulzující dlaně mu vroucně políbil a kdyby mu viděl do tváře, mapoval by každý její milimetr…
Cítil, jak Bill nešťastně svěsil tvář, ale nemohl nic udělat.
„Přijdu za tebou, slibuju,“ zasténal mu do vlasů a snažil se v sobě najít poslední zbytky síly, aby dokázal potlačit slzy, které jej v očích nepříjemně pálily. Naposled Billa jemně pohladil po tváři a vyběhl schody nahoru. Musel se rozhodnout! Zůstávaly mu poslední tři dny na rozhodnutí, zdali se oddá opičí lásce své snoubenky, nebo nádherně svazujícímu poutu, které se mezi ním a Billem vytvořilo. Rozhodnutí bylo lehké… těžší však bylo vzepřít se okolí a uskutečnit jej…
„Bello, prosím, už dost! Snažím se ti už půl hodinu naznačit, že ti musím něco říct. Mohla by ses prosím posadit a alespoň chvilku poslouchat?“ Tom byl už zoufalý. Bella pořád pobíhala po pokoji jako splašená a líbezně si v zrcadle uhlazovala své svatební šaty. Tomův tón hlasu se jí však nelíbil.
„Ale lásko. Za tři dny se stanu tvou ženou. Je přeci logické, že se těším,“ zahvízdala a ještě naposled si přiložila bílou spleť látky ke svému tělu. „Vybral je Bill, víš to? Jsou krásné, nemám pravdu?“ ze zářivým úsměvem očekávala odpověď, která jaksi nepřicházela. Pokaždé, když si ji Tom chtěl v těch šatech představit, se mu před očima místo Bellyina vyceněného chrupu zjevil Billův nesmělý úsměv a pohled plný vášně.
„Máš,“ zničeně svěsil ramena a snažil se vydýchat rozhořčení, které ním cloumalo. Ztratil téměř hodinu tím, že se snažil něco říct i on, ale Bella mu prostě nedala šanci. Neměl prostor ani pořádně odpovědět a už zase něco nadšeně vykládala. „Tohle nemá cenu,“ zasténal ublíženě spíš sám pro sebe a unaveně se svalil do měkkých peřin. Přijde o něj. Cítil to…
Bill seděl na své posteli a s úsměvem vyčkával na moment, kdy se ve dveřích zjeví jeho bratr. Jenomže jak minuty míjely, i jeho úsměv pomalounku chladl, až nakonec zmizel úplně. Nechtěl ani pomyslet na to, co asi právě dělají. Pouhé pomyšlení na to, že jí Tom patří, v něm vyvolával zoufalství a bezmoc. Nemohl nic udělat… jenom čekat. Jeho hlava pomalu dopadla na polštář a on zklamaně přivřel víčka. Mohl si to myslet… Byl natolik vyčerpaný z toho všeho, že si vůbec neuvědomil, kdy usnul. Zmateně těkal očima po svém pokoji. Když se zadíval na hodinky, které mu oznámily, že je něco po třetí ráno, ublíženě se otočil zády oknu.
„Tome?“ nevěřícně projel dlaní bratrovy dlouhé vlasy a ucítil, jak se ještě pevněji přitulil k jeho bříšku. Tváří mu proběhl šťastný úsměv.
„Slíbil jsi mi, že neusneš,“ bylo mu odpovědí na nevyřčenou otázku, kterou Tom nevyslovil vůbec chladným nebo naštvaným tónem. Naopak! Jeho hlas byl měkký, poznačen láskou k bratrovi.
„Myslel jsem, že už nepřijdeš,“ naléhavě opětoval bratrův horlivý polibek a opřel se čelem o to jeho.
„Myslel jsem, že se zlobíš. Několikrát jsi mě od sebe ze spánku odsunul s takovým podivným zabručením,“ Tom se do Billových rtů vesele zaculil a věděl, že Bill byl jistě červený jako rajče. Oba propukli v tichý smích, přesto se dál oddaně a láskyplně líbali…
„Tome, no ták… strašně to lechtá,“ Bill se otřásal tichým smíchem, jak Tom pokrýval láskyplnými polibky jeho dlouhý štíhlý krk a nahá ramena. Oba seděli na Billově pohovce u okna a koukali se na hvězdy. Tom držel Billovo holé tělo ochranitelsky ve svém náručí a pomalounku se mazlil s každým kouskem jeho nahé kůže. Přikryti byli jenom dlouhou dekou, která je měla alespoň malinko zahřát, i když by se rovnou dalo říct, že jim zima vůbec nebyla. Tomovi sice trvalo déle, než se od Belly dostal, o to víc si však tuhle chvíli užívali. Svět pro ně a kolem nich jakoby neexistoval. Pomalu a líně se líbali a vzájemně se dotýkali těla toho druhého. Oba možná toužili po něčem víc, ale v téhle poloze jim bylo tak hezky, že ji nechtěli měnit. Oblečení bylo snad poprvé na posteli a ne rozházené po podlaze. Možná to bylo také díky tomu, že se svlékali citlivě a pomalu, ne chtivě a bez rozmyslu.
„Cítím se jako v mámině bříšku. Víš o tom, že jsme byli taky takhle blízko?“ Bill Toma měkce políbil a hlavu uvolněně opřel o jeho hrudník. „Nemůžeme být jeden bez druhého,“ zadíval se Tomovi hluboce do očí.
„Byli jsme stvořeni jeden pro druhého,“ doplnil jej Tom tichým hlasem a smutně se na něj usmál.
„Miluju tě… lásko,“ Bill se zlehka otřel o Tomovy rty a své vyznání zopakoval ještě jednou. Jejich líbání bylo plné emocí a strachu. Polibky byly opatrné a nesmělé. Celou noc trávili ve společném objetí…
Ráno je však čekala kopa povinností. Bella vstala jak jinak, než plná energie a dalších nekonečných proseb a příkazů.
„Musím s ní zajet do města pro kytice,“ odpověděl Bill na Tomovu otázku, kam se chystá. Tom jej něžně pohladil po čelisti a zadíval se mu hluboce do očí.
„Vypadáš unaveně,“ zašeptal a na krátký okamžik s ním propletl prsty.
„Ale ta noc za to stála,“ ujistil jej Bill svým nádherným úsměvem a rychle se k němu přitulil. „Co kdybych šel s váma, hmm? Mohl bych řídit,“ zašeptal mu do vlasů, a když Bill nadšeně zakýval hlavou, vzal si z věšáku bundu a společně vyšli ze dveří…
„Bello, teď ne. Prosím, nevidím na cestu,“ Tom se naštvaně oháněl po časopisu, který mu pořád strkala pod nos.
„Lásko, jenom se mrkni, no tak,“ nedala si pokoj. Prostě si umínila, že musí vidět ty nádherné kytice, které našla v katalogu. Bill se raději zdržel komentáře, nepatrně se na zadním sedadle naklonil dopředu a vložil Tomovi sladkou pusinku vzadu na krk. Ten se pro sebe sám spokojeně usmál, alespoň na malou chvíli se cítil skutečně šťastně. Věděl, že takhle to prostě mělo být… Na nic víc však už pomyslet nestihl. Bella mu katalog strčila před oči tak, že neviděl vůbec nic, tudíž ani strom, kterému se nedokázal vyhnout. Bill se stačil jenom šokovaně podívat, jak se jejich auto řítí do stromu u cesty, uslyšel Bellyin křik a pak… nic.
Pomalu otevřel oči a ztěžka se nadechl. Byl dezorientovaný a cítil ostrou bolest na levém předloktí. Zhluboka se nadechl a nepřítomným pohledem vnímal, jak mu po ruce stéká rudá krev. Cítil ji i v ústech.
„T-tome,“ bylo první, co ze sebe dokázal dostat. Bella na místě spolujezdce již neseděla, zato slyšel její zoufalý pláč odněkud z dálky.
„Bello,“ zachraptěl a z posledních sil se zkusil posadit. „Tome?“ pípl ještě jednou a neohrabaným způsobem se dostal z auta. Srdce mu zběsile tlouklo a ostrou bolest na tváři a dlaních se snažil nevnímat. Zuboženě se dopajdal ke dveřím řidiče a vysíleně je otevřel. „To ne,“ zakvílil a nešťastně si skryl ústa do bolavých dlaní. „T-tome… Tome, no tak vstávej,“ snažil se jej probrat, ale Tom nic nevnímal. Zkusil mu nahmatat pulz, ale ruce se mu třásly tak, že to nedokázal. „Tomi,“ brečel a tulil si k sobě Tomovo bezvládné tělo.
Tom byl na tom zřejmě nejhůř ze všech. Byl v bezvědomí, silně krvácel ze spánku, tvář i ruce měl poseté drobnýma rankama, nohu zřejmě zlomenou. Zdali ještě vůbec žil, to zoufalý Bill nemohl nijak zjistit. Samozřejmě tady byli způsoby, ale on byl natolik zoufalý, že to prostě nedokázal udělat. „Zavolej záchranku!,“ zakřičel na Bellu, která se z toho očividně sesypala. „Lásko, vydrž… prosím. Nesmíš odejít. T-ty tu musíš zůstat. Tome,“ brečel a zoufale líbal Tomovy suché rty. I když přitom sám cítil ostrou bolest, nemohl se s tím jenom tak smířit. Jeho starší bráška… jeho jediná láska mu umírala před očima…
autor: B-kay
betaread: Janule
no to snad ta Bella nemyslela vážně! Strkat mu časpois před čumák, když řídí…..ale na druhou stranu tím si asi oddálila svatbu….
Bože ona je taková kráva…. se chová jak malý děcko! Kurva proč mu to tam strkala… No aspoň bude svatba odložená…. Ale jestli ho necháš umřít!!!!
Si děláš srandu?! Bože ta Bella má nějaké vražedné sklony, nejdřív otráví Billa a pak ještě dorazí Toma. Ach, zabila bych tu ženskou… Rychle dál, jsem zvědavá a pevně doufám, že z té svatby nic nebude 😀
!!!!!
Mám šok. Nová zápletka na scéně. A mám návrh:Belle by to teď mohlo dojít, kdyby si jich všimla a jaksi vyklidit pole jejich lásce. Není přece žádná mrcha, že?!
Ta Bella je svině! Je normální??? Jako za všechno může ona a samozdřejmně jí se nic nestane:-(( Svině jedna…ale toto yb nám naše milovaná autorka neudělala, já věřím že to přežije a budou spolu šťastní:-))
Ty kráwo!! Já tu nánu zabiju! Co tam řwe může si za to sama! Kráwa fakt!
Pardon, už sem klidná… Honem dál!
nééééé. Opovaž se ho nechat umřít. Budu histerická ještě víc než jsem. dál dál
bella musí umřít 😀
no tak to jako ne…nesmí umřít…nemůže tu nechat billa samotného….bella je kráva tohle mu udělat