autor: Majka
Tom ještě několik vteřin zaraženě hleděl na už zmlklý telefon. Tohle vypadalo vážně, David zněl opravdu naštvaně…
´Kruci, co se mohlo stát? Jako by nestačil tenhle průšvih s Billem, který je už sám o sobě dost zlej, teď se ještě posere něco dalšího!´
Tomovi přišlo, že na něj padá celý svět ve své nejhorší podobě. Už od včerejšího odpoledne si připadal jako ve zlém snu, ze kterého se ne a ne probudit…
Ztěžka usedl na postel vedle spícího Billa. Třeštila mu hlava, necítil záda, svíral se mu žaludek zvyklý na pravidelný přísun potravin. Unaveně si promnul oči a na okamžik skryl tvář ve svých dlaních. Kdyby si tak mohl lehnout a spát…
Místo toho s povzdechem vstal a došel si do koupelny alespoň opláchnout obličej. Nic víc nestihl, pak už se vedle v pokoji ozvalo rázné zaklepání na dveře.
David netrpělivě postával na chodbě a znovu zamračeně pročítal celý článek. Stále doufal, že to celé je jen další nehorázný výmysl senzacechtivých novinářů, kteří se neštítí vůbec ničeho. Za svou kariéru to zažil už nespočetněkrát.
Jenže tohle mu přišlo moc i na takový bulvární plátek, jakým tyhle noviny byly. Podvědomě tušil, že tentokrát se blíží opravdové problémy, zvlášť když si vzpomněl na včerejší důležitý oběd s producentem, během kterého se dvojčata téměř bez vysvětlení vypařila.
A dnešní ranní rozhovor se Sakim mu taky moc klidu nepřidal. Ne že by mu šéf jejich ochranky řekl něco konkrétního, ale Davidovi stačil pohled do jeho tak náhle bledého obličeje, když mu ukázal ten zpropadený článek.
„Myslím, že by sis měl s Tomem a Billem vážně promluvit.“ To bylo to jediné, co ze Sakiho dostal.
Proto teď nervózně podupával před Billovým hotelovým pokojem a netušil, co má očekávat. Hlavou mu proplouvaly až hrůzostrašné scénáře, přesto stále nemohl uvěřit, že by se opravdu dělo něco vážného, aniž by mu o tom kdokoliv řekl.
Konečně se dveře otevřely. A David, nadechujíc se hned k první otázce, ústa zase beze slova zavřel. Užasle zíral do Tomova bledého obličeje, na jeho temné stíny pod očima a vyčerpaný výraz. Připadal mu minimálně o deset let starší, než když ho před pár hodinami viděl naposledy.
Po několika dlouhých vteřinách se mu konečně podařilo najít ztracený hlas.
„Můžeš mi vysvětlit, co se to tady, sakra, děje? Kde je Bill?“
„Davide, nekřič, prosím tě! Bill ještě spí… říkal jsem ti to.“ Tomův hlas zněl stejně unaveně, jak unaveně vypadala jeho tvář.
„Kruci, Tome…“ David si uvědomil, že opravdu křičí a na chvíli se odmlčel. Zhluboka se nadechl a na chvíli zavřel oči. Snažil se mít svůj hlas pod kontrolou, když znovu pohlédl Tomovi do očí.
„Fajn, asi půjdeme raději dovnitř, ne?“
Tom jen rezignovaně pokrčil rameny, obrátil se zpět do pokoje a vděčně se zhroutil do křesla. Chtěl mít tohle setkání co nejrychleji za sebou, ať už se mělo jednat o cokoliv. Jediné, na co byl teď schopný myslet, byla úmorná bolest hlavy a touha lehnout si do vyhřátých peřin a několik následujících hodin nerušeně spát.
David vešel za ním, zavřel dveře a obezřetně se kolem sebe rozhlédl, jako kdyby něco hledal. Tom sledoval jeho podezíravý pohled, který ho přinutil taky se podívat po místnosti. Zrak mu padl na otevřený notebook. Věděl, že za momentálně zčernalou obrazovkou spořiče je stále ještě zapnutá poslední vyhledaná stránka týkající se té zrádné nemoci.
Nervózně polkl a pomalu vstal z křesla.
Snažil se choval nenápadně… ještě nebyl připravený říct Davidovi pravdu. Vlastně ani nevěděl, co přesně by mu měl říct.
Jeho noční pátrání na internetu ho akorát tak ještě víc vyděsilo. Znovu před sebou viděl tváře všech těch na kost vychrtlých dívek, které se s dychtivou touhou po vlastní štíhlosti vrhly do náruče smrti. Běhal mu mráz po zádech, když četl jejich příběhy, které všechny do jednoho začínaly stejně… Až příliš mu to připomínalo Billova slova, kterými se snažil obhájit své chování.
´Ale Bill přece není jako ony! Vždyť je to, proboha, můj malej bráška! Není to nějaká zakřiknutá slečinka s nulovým sebevědomím, tohle se přece nedá srovnávat!´
Zdánlivě bez rozmyslu přešel loudavě ke stolu a naučeným pohybem zaklapl horní část notebooku. Pak jakoby mimochodem sesbíral popsané papíry a i s počítačem je vložil do kožené brašny.
David ho celou dobu mlčky sledoval. Musel by být slepý, aby si nevšiml, jak se mladíkovi třesou ruce.
„Tome?“ Zvláštní, že v tuhle chvíli zněl jeho hlas najednou obdivuhodně klidně.
Tom se cítil provinile, když mu měl pohlédnout do obličeje. David před něj na stůl bez dalších slov položil ranní vydání jakéhosi bulvárního deníku.
Nic neříkající fotku z jakési autogramiády nechal Tom bez povšimnutí, jakmile se však začetl do titulku, jeho oči se rozšířily hrůzou. Ztěžka dosedl na židli a bez dechu zíral na krátký článeček, který však pro ně mohl mít nedozírné následky. Jednotlivá písmenka mu splývala v rozmazanou šmouhu…
Co se děje za zavřenými dveřmi Tokio Hotel?!?
Pravda o Billově podlomeném zdraví!!!
Připadá vám, že Bill Kaulitz, frontman úspěšné kapely Tokio Hotel, v poslední době výrazně zhubl? Jste znepokojeni jeho propadlými tvářemi a prázdným pohledem? Vaše obavy jsou na místě!
Deník Stop! pro vás vypátral smutnou pravdu, která se skrývá za těmito změnami oblíbeného zpěváka.
Podle jednoho nejmenovaného zdroje je totiž zdraví, a možná i život Tokio-Billa, vážně ohrožen. Dostala se nám do rukou audio-nahrávka, podle které měl Billův bratr Tom včera kolem jedenácté hodiny v noci volat na číslo záchranné služby a dožadovat se pomoci právě pro své dvojče.
„Bill tu leží v bezvědomí… předtím zvracel… nutil jsem ho jíst…“ – taková slova se ozývají z pásku a vyděšený hlas zní opravdu autenticky.
Celý záznam si budete moci zítra přehrát na našich internetových stránkách www.stop!.com.
My se zatím pokusíme spojit s managementem skupiny a o celé záležitosti vás budeme i nadále informovat!
Tom měl pocit, že se snad už nikdy nenadechne. Celý bledý hleděl nepřítomně před sebe, začal se třást, v hlavě mu hučelo. Jako z dálky k němu dolehl manažerův naléhavý hlas:
„Tome! Sakra, Tome, vnímej mě! Potřebuju vědět, jestli taková nahrávka skutečně existuje! Slyšíš?!“
Davida jeho předešlý zdánlivý klid dávno přešel, už nebyl schopen se ovládnout. Přešel až k Tomovi, prudce ho uchopil za bradu a zvedl mu hlavu. Nechtěl být hrubý nebo necitlivý, ale když si představil nadcházející potíže, nemohl si pomoct.
Slova napsaná v bulvárním plátku ještě sama o sobě nebyla nijak velkou hrozbou, ale pokud by se skutečně objevil důkaz v podobě nahraného záznamu, znamenalo by to velké problémy.
A to měl David v tuhle chvíli před očima jen nepříjemnosti spojené s uklidňováním znepokojených fanoušků a vedení… zatím si ještě nestačil uvědomit plný rozsah celé téhle situace – tedy to, jak špatně na tom Bill ve skutečnosti je.
Ale na to, aby se s touhle přímou realitou setkal, nemusel čekat dlouho…
Oba muži stáli naproti sobě a propalovali se navzájem pohledy – ten Davidův byl plný zloby a vzteku, Tomův naopak sklíčený a odevzdaný… když nepříjemnou atmosféru pokoje přerušil tichý hlas…
„Tome!“
Tom sebou při tom zvuku nepatrně trhl. Billův hlas zněl… zvláštně naléhavě.
„Tome, ne! Prosím, neodcházej!“
Oba se překvapeně podívali k posteli.
„Bille? Co se…“ Tom už svou otázku nedopověděl, pohled na bratra ho vyděsil.
Jak si před necelou půlhodinou trochu oddychl, že má Bill zdravější narůžovělou barvu, teď jeho líce přímo hořely sytě červeným odstínem. Čelo a spánky se leskly drobnými kapičkami potu, tvář byla bolestně stažena. Měl zavřené oči a ztěžka dýchal pootevřenými ústy. Třásl se.
Tom jako ve snu došel k posteli, klekl si a vzal do svých dlaní bráškovu horkou ruku. Bill na jeho dotyk nijak nereagoval. Nereagoval ani na tichý naléhavý šepot, a přestože z jeho úst občas trhaně zaznělo Tomovo jméno, bylo znát, že Bill přítomnost svého dvojčete vůbec nevnímá.
David nebyl schopný jediného pohybu, jen nevěřícně zíral na scénu před sebou. Až když se na něj bezmocně upřely Tomovy lesklé oči plné strachu, zoufalství a stoupající paniky, hlasitě vydechl a zavřel oči.
„Do prdele!“ Hlasitý výkřik proťal tíživé ticho a ostře se zabodl do uší…
autor: Majka
betaread: Janule
Klikněte na anketku, dík. J. :o)
a už je to venku…..kdyby to ta dispečerka nepráskla tak byl klid….ale zase by se nic neřešilo….
Půjde do léčebny?
to je ale kráva ta ženská tam. Jak to mohla udělat. Kdyby tam raději zavolala tu záchranku a ne to dávala do tisku. Co myslí, že tohle někomu pomůže? pardon jsem se rozohnila. 🙂
Panebože to je děsivý, chudák Bill. Ať jde do nemocnice a brzo se uzdraví, je mi ho tak líto. A Tomiho taky
:O honem rychle dál je to WOW!…
oohh…chudáček Bill =( Doufám, že bude v pořádku =)
Úžasně napsaná povídka…Zní tak moc reálně, až mě to děsí…
Těším se na další pokračováníí =)
Davidovi ruply nervy, ne? 😀 Tak nějak výbušný člověk. Já bych upřímně řekla, že bude spíš lítostivý, do jakého stavu se dostal jeho zpěvák, ale on né, ještě tam bude ječet jak nějaká stará ženská, která právě načapala 8letého kluka, jak čůrá do záhonků 😀
Fakt mě naštval no 😀 Ale co nadělám. Díl moc pěknej ♥
Ach…David je tak necitelný..:-( Mě je dílek od dílku víc a víc líto Billa…mám strach,že se z toho nedokáže vyhrabat..:-( Už aby tu byl další díleček!!
chudák malej… chudák tom… chudák david… bulvár!!!vrrr vyvraždit ty senzacechtivý svině!
Dááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá
ááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá
ááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá
áááááááááááááááááááááál!