autor: Rachel
Dveře Billova pokoje tiše cvakly a dovolily tak osůbce stojící za nimi alespoň skulinkou nahlédnout dovnitř. Tom je mírně pootevřel a tiše jako myška vklouznul dovnitř. Celý Billův pokoj ozařovalo ranní sluníčko a jeho hřejivé paprsky, které Toma pohladily po tváři ihned, jak vešel dovnitř. Opatrně přivřel dveře a porozhlédnul se po pokoji. Byl tu mnohokrát, vždycky se mu tenhle pokoj líbil a Tom si nedovedl představit, že by v jejich domě chyběl. Teď však byl mnohem krásnější. Důvodem bylo černovlasé stvořeníčko, které nerušeně spinkalo na velké posteli a ze sna se mírně usmívalo. Jeho tělíčko halila bílá peřina, která se pod Billovým tichým dýcháním mírně nadzvedávala. Hubené ručky si k sobě tiskly malého plyšového medvídka a jejich majitel neměl ani ponětí o tom, že jej pozorují ty nejšťastnější mandlové oči na světě.
Tomovu tvář rozjasnil široký úsměv. Nemohl spustit oči z toho spícího andílka, který se na něj ze spánku nevědomky culil. Tom pomalu přešel blíž i se snídaní a opatrně ji položil na noční stolek hned vedle Billovy postele. Tichounce se posadil na okraj jeho postele a s úsměvem na rtech si prohlížel tu nádheru před sebou. Bill vypadal ještě křehčeji, než kdy jindy. Porcelánově bílou tvář lemovaly černé zacuchané vlásky a dlouhé černé řasy se mírně chvěly. Jejich majitel se pod peřinkou sem tam nespokojeně zavrtěl, než si jeho hubené tělíčko našlo nejpohodlnější polohu. Jen jeho milý úsměv rozjasnil Tomovu tvář a donutil ho usmívat se spolu s ním. Tom pohledem pohladil Billovu spící tvář. O čempak se mu asi zdá?
Jeho oči se upřely na podnos s ještě teplou snídaní, která však začala rychle chladnout. Tom se přisunul blíž k Billově spící tvářičce. Musím tě probudit, broučku, aby ti to nevystydlo.
Všechny jeho obavy se však rozplynuly ve chvíli, kdy ucítil dvě hubené ručky, které se pomalu a nesměle obmotávaly kolem jeho krku. Bill cítil ty hebké rty, které se o ty jeho mazlivě otíraly. Poznal by je mezi tisíci. Nikdo totiž nelíbal tak krásně, něžně a opatrně, jako jeho miláček. A Bill to věděl. Jen co ucítil na svých prstících na dotek drsné dredy, došlo mu, kdo jej tu tak krásně probouzí.
„Tomi?“ špitl tázavě a očka nechal stále zavřená. Odpovědí mu byl další z těch nejnádhernějších polibků, které přistávaly na jeho narůžovělých rtících. Tom se od Billa malinko odtáhl, aby se mohl nadechnout. S úsměvem sledoval dvě čokoládová očka, která se na něj za pár vteřinek upřela a sametově hebké rtíky které se na něj zářivě usmály. Bill se rozzářil jako sluníčko.
„Dobré ráno, lásko,“ zašeptal Tom a jemně mu odhrnul vlásky z čela.
„Dobré ráno, miláčku,“ oplatil mu Bill a věnoval mu jeden ze svých nejkrásnějších úsměvů. Netrvalo však dlouho a on ucítil vábivou vůni něčeho, na co se mu pomalounku začaly sbíhat sliny. Zvědavě nakrčil nosík a nasál do něj tu čerstvou vůni, která s každým okamžikem sílila víc a víc. Tázavě svýma očkama vyhledal ty Tomovy, které se na něj pořád mile usmívaly.
„Co to tu tak krásně voní?“ zeptal se šeptem, zatímco si jeho prstíky pohrávaly s Tomovými dredy. Tom mu něžně zastrčil pramínek zacuchaných vlásků za ouško.
„Snídaně pro moje roztomilé rozespalé sluníčko,“ zašeptal s úsměvem a pohledem vyhledal podnos se snídaní. Natáhnul se pro něj a položil jej na klín vyjukanému Billovi, který se zadíval na vonící vaječnou omeletu. Měla tvar velkého srdíčka a kolem ní bylo několik druhů zeleniny. Vedle ní byl ještě talíř s Tomovou snídaní. Billova očka se rozzářila a Bill se na Toma krásně usmál.
„Tomi, ty sis opravdu přivstal kvůli mně?“ špitl nevěřícně, ale Tomův úsměv jej ujistil o tom, že se nemýlí. Pomalu nadzvedl bílou peřinku a ručkou poplácal na místečko vedle sebe.
„Pojď ke mně,“ vyzval Toma s úsměvem a prosebně se zadíval do jeho oříškových očí. A nemusel čekat dlouho. Tom rychle oběhnul celou postel a za pár vteřinek už si užíval teploučka pod Billovou vyhřátou peřinkou. Hladil Billa po vláscích a musel se usmívat jeho neustále překvapenému výrazu. A Bill byl opravdu překvapený. Tohle by od Toma nikdy nečekal. Sice věděl, jak moc je Tom hodný a pozorný, ale ani v nejmenším neočekával, že by jej napadlo něco tak krásného. Upřel na něj svá mandlová očka a mile se zaculil.
„Ještě nikdy mi nikdo nedonesl snídani až do postele,“ vykníkl překvapeně a nato spatřil na Tomově tváři krásný úsměv. Tom se naklonil k jeho oušku a vtisknul na něj něžný polibek.
„Musím si tě rozmazlovat,“ pošeptal mu do něj a jemně jej líbnul na spánek. „Ale teď už papej, Billí, nebo ti to vystydne,“ připomněl mu starostlivě a sám se pustil do své vlastní porce.
Za chvilinku už si oba pochutnávali na té dobrůtce a vzájemně se krmili. Billův zvonivý smích se rozléhal po celém pokoji a Bill s chichotáním uhýbal svou ručkou, ve které držel vidličku s dalším soustem, před Tomovou pootevřenou pusou. Nakonec však nedovedl dlouho odolávat hladovým očkám, která na ně dredáček upíral. Sám si vzal ještě kousek a téměř prázdné talíře odložil i s podnosem na noční stolek.
„Už jsem úplně napapaný,“ vesele se zachichotal a přitulil se blíž k Tomovi, který se položil do bílých peřin.
„Opravdu ti chutnalo, Billí?“ optal se nejistě, jakmile však uviděl pokývání střapatou hlavinkou, na jeho tváři se rozhostil široký úsměv. Teď už mu chybělo jen jediné. A Bill to poznal. Chvilinku jen nejistě poposedával na posteli a horlivě přemýšlel. Trošku se bál, že jej Tom odmítne, nakonec se však přeci jen odhodlal. Pomalounku se přitulil k Tomovi a položil si svou hlavinku na jeho hruď. Tolik chtěl cítit Tomovu blízkost, jeho hřejivou náruč a jeho jemné polibky, kterými mu pokrýval pramínky jeho havraních vlásků. A opravdu. Netrvalo dlouho a Bill ucítil něčí hebkou ruku ve svých vlasech a dvě paže, které si jej ochranitelsky přitulily k sobě. Nic už pro něj nemohlo být krásnější. Sluníčko za oknem vesele svítilo, lehký větřík si téměř neznatelně pohrával s jeho vlásky a na okenním parapetu cvrlikal jeden malý ptáček. A uprostřed toho všeho byli jen oni dva a jejich zamilovaná srdíčka, která teď šťastně bila a jejich majitelé se zamilovaně culili jako blázínci.
Bill pozvedl hlavinku a svýma očkama vyhledal ty Tomovy. Jakmile se ty jeho setkaly s těmi Tomovými, vztáhnul prstík a přejel s ním po Tomově líci.
„Tohle je druhé nejkrásnější ráno v mém životě,“ špitl tichounce, jako by se bál, že jen pouhým zvýšením hlasu tu krásnou atmosféru zničí. Tom se usmál, nato se mu však na čele vytvořila vráska. Nevěděl, proč až druhé, a to jej donutilo k té největší možné zvědavosti, která se u něj objevovala jen zřídkakdy. Svými prstíky si pohrával s těmi Billovými a horlivě přemýšlel.
„A jaké bylo to první?“ zeptal se jakoby mimochodem, přesto Bill dobře uslyšel tu zvědavost v jeho hlasu. Prstíkem pohladil Toma po tváři a mile sladce se zaculil.
„Bylo to, když jsem se jednou probudil a ty jsi spal vedle mě a držel jsi mě za ruku,“ špitl a s mírným úsměvem sklopil hlavinku. Nevěděl, jak bude Tom reagovat a proto jen malinko netrpělivě vyčkával, co se stane. Tomovy rty se však zvlnily do šťastného úsměvu a Tom Billa něžně pohladil po vláscích. I pro něj bylo to ráno, kdy jej Bill probouzel a nakonec se na něj roztomile zlobil, jedno z nejkrásnějších v jeho životě. Každé ráno, kdy jako první spatřil vedle sebe černovlasé spící stvořeníčko, už nemohlo být krásnější.
Pomalu si nadzvedl Billovu tvářičku k sobě a zadíval se do jeho oříškových kukadýlek. Tolik toužil po tom, aby mohl znova ochutnat ty naběhlé rtíky, které teď byly v mírném pootevření, jakmile Bill spatřil Tomův úsměv. Opatrně se k sobě skláněli a nevnímali nic kolem. Jen rty toho druhého, po kterých oba tolik toužili. Jemně a velmi něžně se líbali, zatímco opatrně svými rty poznávali rty toho druhého. Tom pomalu hladil Billa ve vlasech a přivíral oči nad Billovými polibky. Cítil jeho packu na své tváři a mile se pousmál do polibku, když ucítil Billovo nesmělé zatahání za jeho dredy.
Líbali by se snad celou věčnost, kdyby však Tom neuslyšel podivné tiché dupání, které však v tichu pokoje šlo docela dobře slyšet. Bylo čím dál tím hlasitější a navíc se k němu přidalo i jakési zvláštní škrábání na dveře. Tom se od Billa pomalu odtrhl a očima vyhledal pootevřené dveře, které se však otevíraly stále víc a víc. Jakoby do nich někdo ze spodku tlačil. Tom se podíval pozorněji, jakmile však uviděl bílou chlupatou kuličku, které se konečně podařilo projít škvírkou mezi dveřmi, zeširoka se usmál.
„Kdopak to jde k nám na návštěvu?“ zaculil se vesele a sledoval, jak králíček pomalu docapkal až k posteli. Bill zvědavě těkal očima po Tomově tváři, jakmile však uviděl jeho úsměv, který byl směřován k něčemu úplně jinému, zvědavě se otočil. Očka se mu rozzářila, když u své postýlky spatřil bílého chlupáčka.
„Ahoj, Bobíku,“ vypískl mile a s úsměvem sladce mrkal na Bobíka, který malinko netrpělivě vrtěl zadečkem. Jeho páníček byl až příliš vysoko, než jeho malé packy mohly doskočit. Nervózně přešlapoval a vrtěl malinkou chlupatou bambulkou v podobě jeho ocásku. Netrvalo však dlouho a jeho malé tělíčko sevřely dvě jemné bílé ručky a se smíchem si jej přitulily k sobě. Bill si králíčka posadil na sebe a pohrával si s jeho měkkými packami. Napadlo jej, že by mohl mít Bobík hlad, a proto se natáhl pro jeden z posledních kousků vaječné omelety a vzal si jej do prstů.
„Bobíku, otevři pusinku,“ vybízel ho lákavě a kroužil mu s kouskem před očima a čumáčkem očekávajíc, že bude Bobík po jeho prstících nedočkavě skákat. Zvířátko však nehybně sedělo a vůbec si nevšímalo pokusů svého páníčka, který malinko nechápavě vrtěl hlavinkou. Bill si králíčka zmateně prohlížel a naposled mu omeletou zavoněl pod čumáčkem.
„Ty nechceš papat?“ zeptal se zklamaně a smutně vyšpulil pusinku. Tom se usmál. Pohledem přeletěl nejdříve zklamaného Billa a potom králíčkovo plné bříško. Pomalu mu začalo docházet, proč si Bobík nechtěl od Billa nic vzít. Jeho dlaň spočinula na králíčkově srsti.
„Ale on už papal, viď Bobíku,“ poznamenal s úsměvem a okamžitě na sobě ucítil Billův zvědavý pohled přesně, jak to očekával.
„Ty jsi mu dal napapat?“ optal se zvědavě a jeho čokoládová kukadýlka těkala z Bobíka na Toma a z Toma na Bobíka. Tom se pousmál a zatvářil se naoko důležitě.
„Musel jsem, když si tady páníček vyspával,“ rozesmál se a se smíchem Billovi brnknul po nosíku. Bill se zvonivě rozchichotal a pohladil Toma po tváři.
„Jsi zlatíčko, Tomi,“ vypískl nadšeně a pohled stočil ke králíčkovi, který si začal pohrávat s jeho měkkými packami. Tom se nemohl na Billa vynadívat. Hrál si s Bobíkem, a když se zrovna nesmál jako sluníčko, cenil na zvířátko své přední zoubky, nebo roztomile špulil pusinku. Cítil, že jej Tom pozoruje a také cítil, že mu buší srdíčko jako splašené. Pomalounku odtrhl pohled od králíčka a zadíval se na Toma. Když však uviděl jeho úsměv a jeho oči, které se na něj upíraly, rychle stydlivě sklopil hlavinku. Cítil, jak se mu do tváří hrne červeň a snažil se ji nemotorně zakrýt svými vlásky, aby si toho Tom nevšimnul. Určitě se mi bude smát, když uvidí, že se červenám.
Bill se snažil veškerou svou pozornost věnovat malému chlupáčkovi, ať se však snažil jak chtěl, všechno bylo marné. Jeho zvědavost byla mnohem větší, než jakékoli přemáhání se. Po očku mrknul na Toma, a když se jeho zvědavým očím naskytl ten samý pohled jako před chvílí, znova sklopil hlavinku a malinko znervózněl.
A Tom si toho všiml. S úsměvem pozoroval to stvořeníčko vedle sebe, které nesměle klopilo očka před těmi jeho. Měl pocit, že nic roztomilejšího, než Billovy červenající se tvářičky nikdy neviděl. Cítil, že právě teď prožívá jednu z nejkrásnějších chvilek ve svém životě. Je se svou láskou a v tuto chvíli už nic nemůže být krásnější. Z jeho myšlenek jej vytrhla až Billova otázka.
„Čemu se pořád culíš?“ optal se Bill zvědavě a očima těkal po Tomově usmívající se tváři, která se po vyslovení jeho otázky ještě více rozzářila. Tom jej pohladil po vláscích.
„Asi proto, že jsem šťastný,“ zašeptal s úsměvem a díval se do Billových mandlových očí, které se teď dívaly do těch jeho. Bill se krásně usmál a pohladil Toma po tváři, který si pohrával s pramínky jeho havraních vlasů. Teď už si byl jistý, že to, co cítí on, cítí i Tom. Jeho prstíky putovaly po Tomově tváři a Bill se usmíval čím dál tím víc.
„Ale to já přeci také, Tomi. A to jen díky jednomu milému a hodnému princi,“ špitl šťastně a oplatil Tomovi jeho úsměv. Mírně pootočil hlavinku k Bobíkovi a ručkami jej vrátil zpátky na zem. Najednou však ucítil na svém pasu dvě teplé měkké dlaně. Ani látka medvídkového pyžámka, které měl na sobě, nebyla jemnější, než ta hebká bříška prstů, které jej pohladily po zacuchaných vláscích.
Tom si Billovu tvář za bradu něžně natočil k té své a zastrčil mu pramínek neposedných vlásků za ouško. Nechtěl ničit tuto krásnou chvilku i jen těmi nejněžnějšími slůvky lásky. Žádné se totiž svou krásou, něžností a jemností nemohlo vyrovnat osůbce, sedící před ním. Toužil už jen po tom jediném, co mu napovídalo jeho zaláskované srdíčko. Pomalounku se sehnul k Billovým narůžovělým rtíkům a jemně se do nich vpil těmi svými.
autor: Rachel
betaread: Janule
Krásný, sladký, něžný..prostě dokonalí Rachelko!
Piště komenty, prosím:-D A tobě, Samaro, děkuju:-D
Rachel… Tak s tímhle dílem jsi mě velmi mile překvapila. Očekávala jsem díl jako každý jiný, ale kulila jsem oči a nevěřícně koukala na monitor.
Moc se mi líbilo, že díl je asi 2x delší než ostatní. Dobře se to četlo, neopakovala jsi tam stejné výrazy často za sebou a ještě snídaně ve tvaru srdíčkové vaječinky… 🙂 Teď se určitě nemusíš bát, že bych ti upláchla někde k jiné povídce 😀 Touhle částí sis mě prostě zase získala. Nechápu, jak to děláš 😀
♥♥♥ *zamilovaně kouká* ♥♥♥ 😀
Já stejně Rachel nechápu, kde bereš tolik inspirace, tolik fantazie. Jak to dokáeš napsat, že se člověk ponoří dokonale do děje. Smekám, vzdávám ti poklonu.
Nepochopim jak někdo muže tak skvěle psát xD užasný xD
jo, jo….Rachel to je romantička…..a romantická je i její povídka…
JÁ sem taková opice NÁDHERA.
no nejlepší bylo, jak tam za nima dodupkal Bobík a překazil jim tak líbání :-DDD miluju králíčky :-DDD
Děkuju za komenty, ale stejně se mi zdá, že je jich tu málo…
sweet
Tak jako Billovi závidím a ne málo xD Taky by se mi líbilo, kdyby mě Tomi takhle budil a obešla bych se i bez té snídaně. Mi by stačil on x) Jsem skromná xD
Ale k povídce – Rachelko, nevím, co psát, protože slovy nejde vystihnout, jak na mě jednotlivé díly působí. Princátka jsou sladká x), povídka je kouzelná, dokonale propracovaná. U tebe jde vidět, že si s každým dílem vyhraješ, njn, perfekcionistka, že? xD
Tentokrát u mě bodoval Bobík. Jsem přemýšlela, co to může škrábat na dveře a tak rušit líbání dvojčat a on to byl chlupáček xD
Jen ještě jedna věc, než vypadnu – už mě přestaneš napínat s tím dárkem nebo ne?
Děkuju Ladynko, s tím dárkem už tě co nevidět přestanu napínat, neboj se:-D A taky děkuju za pochvalu Bobíka 😀
Nemám slov <3 nádhera <3 jsem na této povídce závislá <3