autor: Rachel
Sluníčko už se dávno vyhouplo na modrou oblohu a procházelo se po ní ve svých zlatých střevících, zatímco shlíželo dolů na zem. Všichni už byli vzhůru, někteří u svých snídaní a někteří už v práci. V ložnicích a pokojích už byly roztáhnuté žaluzie, okna otevřená dokořán a všechny postele už byly prázdné. Všechny až na jednu. Sluníčko se pozorně podívalo svým přísným pohledem, když však uvidělo dva zamilované blázínky, kteří se k sobě tulili, nezbylo mu nic jiného, než se usmát. Jeho zlaté srdíčko mu poskočilo o to víc, když spatřilo v náručí dredatého usmívajícího se chlapce černovlasé stvořeníčko s čokoládovýma očima, které však teď byly skryté pod víčky. Bill nespal. Se zavřenýma očkama si užíval té krásné atmosféry, která byla všude kolem něj. Měl pocit, že nic už by pro něj nemohlo být krásnější. Ležel v hřejivé náruči svého prince, nechal se unášet jeho nezaměnitelnou vůní, která vycházela z Tomova trička, a občas ucítil na svých vláscích lehký polibek těch nejkrásnějších rtů na světě. Tichounce vrněl a popaměti si pohrával s Tomovými prsty, které byly propleteny s těmi jeho.
Bill tiše vydechl a s úsměvem znova zavřel očka, takže nemohl vidět široký úsměv, který se rozlil na Tomově tváři. Tom prstem přejížděl po jednotlivých pramíncích Billových vlásků a nasával jejich omamnou vůni. Snad ani louka těch nejpestřejších a nejnádhernějších květin nevoněla tolik krásně jako právě ta uhlově černá, hebká nádhera, kterou se jeho prsty právě probíraly. Tom jemně hladil Billovy vlásky a v hlavě si formuloval jednu myšlenku za druhou. Bylo už asi půl desáté a on ještě ani neměl zabalený dárek pro Simone. Simone nechala veškerou organizaci oslavy na nich dvou, sama se měla vrátit z práce až odpoledne a ještě připravit slavnostní večeři. Spoléhala na oba chlapce a na jejich pomoc s přípravou. Rozhodla se, že narozeniny oslaví na zahradě spolu s Tomem a Billem a večer se svými kamarádkami.
Tom se zamyslel a podíval se nejdříve na hodiny na stěně a potom na klidně odpočívající stvořeníčko ve své náruči. Kdyby neměli co na práci, klidně by takhle vydržel ležet celý den a tulit si k sobě malinko dřímajícího Billa. Ze spánku s mírně pootevřenou pusinkou vypadal tak sladce a nevinně, až se Tomovi tajil dech. Jenže také věděl, že práce nepočká, a pokud to chtějí stihnout, než mamka přijede, musí začít co nejdřív. Jen velmi nerad lehce zatřásl s polospícím Billem a rty se mu zvlnily do milého úsměvu, když uslyšel Billovo tiché zamručení.
„Tomi,“ zakňoural ze spánku a pomalu pootevřel očka, aby mohl nad sebou spatřit svého miláčka. Sladce zamrkal a tázavě se na něj zadíval. Tom se usmál.
„Billí, musíme vstávat. Mamka má dnes narozeniny,“ zašeptal tiše a ani v nejmenším neočekával Billovu reakci. Bill se vyplašeně vyřítil do sedu, rychle upřel svá vykulená kukadýlka nejdříve na hodiny a potom na Toma. Rázem byl dokonale probuzený.
To už je dneska?
„Já na to úplně zapomněl,“ vypískl mile sladce a ručkou se plácnul do čela tak, jak to dělají malé děti, když jejich rodiče nemůžou něco pochopit. Tom se zaculil nad roztomilostí té černovlasé ospalé osůbky a jemně mu stáhnul ručku z čela, svírajíc ji v té své. Něžně ji políbil.
„Musíme to stihnout, než se vrátí z práce. Venku to není vůbec nachystané,“ povzdechl si, v tom však ucítil Billův prstík na své tváři. Bill se mile usmál a malinko vycenil přední zoubky.
„A… můžu ti pomáhat, Tomi?“ optal se s nadějí v hlase a prosebně na Toma zamrkal. Nato však uviděl, jak Tomovu tvář rozzářil krásný úsměv a v jeho oříškových očích se začala zračit radost. Tom s úsměvem přikývnul a za okamžik už slyšel tleskot těch jemných bílých ruček a veselé chichotání, které tolik miloval. Bill si radostně výsknul a vystřelil z postele jako blesk.
„Tak honem, Tomí, musíme si pospíšit,“ zavýskal hlasitě a v domnění, že jej Tom následuje, se rozběhnul ke dveřím. Jaké však bylo jeho překvapení, když za sebou žádné kroky neuslyšel. Pomalounku se u dveří zastavil a otočil hlavinku na zpět. Očekával, že Tom bude stát za ním, to se však zmýlil. Dredáček si stále ještě hověl v bílých peřinkách a vůbec mu nevadil Billův nechápavý výraz. Sám se dobře bavil nad zvědavými pohledy, které k němu Bill směřoval. Popošel o krůček blíž a upřel na Toma své dvě čokoládky.
„Tomi, copak je?“ optal se s údivem a prohlížel si Tomovu tvář, která se nepřestávala usmívat. Tom se culil jako sluníčko.
„Na něco jsi zapomněl,“ zašeptal a rázem byl jeho úsměv ten tam. Bill nechápavě vykulil kukadýlka.
„A na co?“ špitl mile nechápavě a v hlavince horlivě přemýšlel, co má Tom asi na mysli. Tom se pomalu posadil a s úsměvem vztáhnul ruku, aby mohl Billa pohladit po vláscích.
„Na tohle,“ zašeptal a jeho rty se lehce začaly otírat o ty Billovy.
Celou zahradu Kaulitzů ozařovaly jasné paprsky odpoledního sluníčka, které od rána nepřestávalo svítit. Svými zlatavými paprsky ozařovalo nejen záhonek růží a spoustu jiných květin, ale také hubené stvořeníčko, které se už jen tak tak drželo na nohou. Bill si zastrčil pramínek vlásků za ouško a do rukou si vzal další z pestrobarevných balónků. Skoro celá terasa už byla vyzdobená a skvěla se v krásných zářivých barvách. Stůl i křesla už byly vyrovnané. Pod střechou viselo několik barevných ozdob a s nafouklými balónky si pohrával teplý letní větřík.
Tom opatrně slezl ze žebříku a zadíval se na jejich práci v posledních několika hodinách. Terasa se proměnila téměř k nepoznání. Už nebyla tolik prázdná jako dřív. Teď na ní vířily ty nejjasnější barvy různých narozeninových ozdob a dodávaly tím i celé zahradě slavnostnější narozeninový ráz. Bill dofouknul poslední balónek a otočil se na Toma, který však ještě upravoval dřevěná křesla. Sám tedy na nic nečekal a odhodlaně si stoupnul na žebřík. Obyčejně podával nafouklé balónky Tomovi, který je vedle sebe uvazoval, teď se však sám vyšplhal až na žebřík a pověsil poslední zářivě žlutý balónek.
„A je to,“ vesele zatleskal ručkama, nato se však rychle chytnul žebříku, aby nespadl. Tom se s úsměvem otočil, když však uviděl Billa na tolik vratkém žebříku, na kterém se tak tak udržel jen on sám, oči se mu rozšířily strachem o svého broučka. Vyplašeně přiskočil k žebříku, připraven kdykoli Billa zachytit, kdyby padal.
„Billi, spadneš. Opatrně,“ dodal starostlivě a zaznamenal na Billově tváři milý úsměv. Bill opatrně slezl dolů a společně s Tomem se zadíval na tu nádheru před sebou. Srdíčko mu poskočilo radostí nad tím, že tohle krásné, co teď před nimi bylo, dokázali vytvořit oba dva společně. Moc ho bavilo Tomovi pomáhat, třeba i s úplně obyčejnými věcmi.
„Je to krásné,“ zašeptal Tom a věnoval Billovi jeden svůj krásný úsměv. „Teď už zbývá jen…“ nedořekl, protože spatřil Billova rozzářená očka.
„Zabalit dárek,“ špitl Bill a s úsměvem se zadíval do Tomových očí, které zářily stejně šťastně jako ty jeho.
Za chvilinku už opravdu seděli v obýváku na zemi a společnými silami se snažili zabalit dárek, který spolu pro Simone vybrali. A že nebyl zrovna malý. Oběma chlapcům se však líbil. Vybírali ho spolu a to bylo pro Billa to nejdůležitější a zároveň nejkrásnější. Byl moc rád, že mohl Tomovi pomoci s výběrem něčeho tak důležitého, jako byl dárek k narozeninám pro jeho mamku. Společně vybrali něco, o čem Tom věděl, že si Simone už dlouho přála. Teď se vysíleně posadil na gauč a pohodlně se opřel, sledujíc Billa, který pečlivě složil balící papír a zabalený dárek opatrně opřel o stěnu. Sám se ještě zadíval na jeho tvar a s úsměvem na rtech se otočil na odpočívajícího Toma. Dredáček mu úsměv oplatil a očima vyhledal ty Billovy. Jakmile se spolu střetly, Tomův úsměv se rozšířil a Tom na Billa upřel svůj prosebný pohled.
„Pojď ke mně,“ zaškemral prosebně a vztáhnul k němu ruce. Bill se usmál a pomalými krůčky se vydal k uculujícímu se Tomovi. Zanedlouho ucítil dvě teplé dlaně kolem svého pasu, které si jej jemně přitáhly k sobě. Tom si jej pomalounku, aby jej nevyplašil, stahoval k sobě na klín a jemně jej hladil po vláscích. Zadíval se do těch oříškových očí, které snad už nemohly být šťastnější. Bill se mile usmíval a svými prstíky si pohrával s konečky Tomových dredů. Tom se nadechl a stiskl Billovu packu v té své.
„Ani nevím, jak ti mám poděkovat, Billí,“ zašeptal a hleděl do těch veselých mandlových oček. Bill však zavrtěl hlavinkou, až se mu dikobrazí vlásky ještě víc rozčepýřily na všechny strany. S úsměvem pohladil Toma po líci.
„Nemáš mi za co děkovat, Tomi. Moc mě to s tebou bavilo,“ špitl a nevědomky se začal přibližovat k Tomovým rtům. Tolik jej toužil políbit právě teď. Jejich nosíky se o sebe nepatrně otíraly a každý z nich cítil na své tváři horký dech toho druhého. Ani jeden z nich nechtěl ukončit tuto krásnou chvilku, kdy se k sobě jejich rty po milimetrech přibližovaly. Tom se zastavil těsně před dvěma naběhlými polštářky a otřel se špičkou svého nosíku o ten Billův.
„Ty moje šikulko,“ zaculil se a prsty jemně zabořil do Billových havraních vlasů. Už nechtěl čekat ani vteřinku. Začal se svými rty otírat o ty Billovy a tím po několika minutách opatrného poznávání spustil krásné líbání. Oba si připadali jako v pohádce. Jejich rty se vzájemně laskaly a vkládaly na ty druhé něžné polibky. Jejich jazyky se proplétaly v tanci, který však nebyl nijak vášnivý ani hříšný. Byl láskyplný a velmi něžný. V každém polibku, který si jejich rty vyměnily, byla zamilovanost, něha a láska. Láska, kterou oba cítili ve svých srdíčkách a která se teď vznášela všude kolem. Tom se zavřenýma očima prozkoumával Billovy rty, a zatímco jej jedna jeho ruka hladila po vlasech, ta druhá spočívala na jeho pasu. Tom se zamyslel.
Co když se mě bude bát? Co když mi uteče? Musím to alespoň zkusit, pomalu a opatrně. Tolik bych se tě chtěl jen jednou jedinkrát dotknout, Billí. Jenže… bojím se.
Tomova dlaň opatrně a jemně sklouzla pomalounku až dolů. Tom se lehounce dotknul Billova trička, a když se ujistil o tom, že v ruce drží opravdu lem, pomalounku kousek po kousku jej začal vyhrnovat. Neboj se, broučku.
„Kluci, už jsem doma!“ hlasité volání se ozvalo celou zahradou a oba chlapci se od sebe rychle odpojili. Tom rychle stáhnul svou ruku a zadíval se pootevřenými dveřmi ven na Simone, která právě zamkla auto a přešla až k terase, kterou na první pohled málem nepoznala. Obdivně si prohlížela narozeninovou výzdobu a ani si nevšimla, že se na ni teď oba kluci usmívají zpoza dveří. Nikdy nic tak pěkného neviděla a to už byla na mnohých oslavách narozenin svých kamarádek. Ve všem, na co se podívala, byla znát pečlivost a pracovitost, kterou do přípravy Bill a Tom dali. Pomalu zamířili k Simone a s úsměvy na svých rtech si prohlíželi své několikahodinové dílo. Tom objal Simone kolem ramen.
„Líbí se ti to?“ optal se s nadějí v hlase a nato ucítil, jak jej mamka objala kolem pasu. Přitulila si je oba k sobě a oba je se zářivým úsměvem políbila na čelo.
„Je to nádhera. Moc se mi to líbí. Jste opravdu šikovní,“ pochválila je a podívala se na hodinky na svém zápěstí. „Tak já něco uvařím a potom si dáme večeři, co vy na to?“ pohledem těkala z jednoho na druhého, a když jí odpovědí bylo dvojí pokývání hlavou, rychle odběhla do kuchyně.
„Všechno nejlepší, mami,“ Tom políbil Simone na tvář a spiklenecky mrknul na Billa, který už seděl u stolu a hladově upíral očka na svou porci před sebou. Simone si vzala z Tomových rukou ten velký a těžký dar a střídavě se zadívala na oba kluky, kteří se šibalsky culili na ten velký zabalený kus v jejích rukách.
„Tak, copak to máme,“ zamumlala si s úsměvem pro sebe a začala papír z kraje strhávat. Netrvalo dlouho a místo neznámé zabalené věci se Simone dívala na velký obraz v moderním rámu. Rozbouřené moře na něm působilo zároveň však klidným dojmem, přesně tak, jak se to odehrávalo v autorově mysli. Přesto byly barvy jasně zářivé, od těch nejsvětlejších přecházely až do těch nejtmavších a u Simone budily dojem opravdového obrazu od opravdového umělce. Simone se podívala do pravého dolního rohu, avšak jméno jí známé nebylo. To jí však teď bylo jedno. Zrovna tohle si přála ze všeho nejvíc. Vhodný a zajímavý obraz, který by se přesně hodil na prázdnou stěnu v obýváku. Nemusela ani přemýšlet a už teď věděla, že jen tam se bude krásně vyjímat. Stočila pohled na oba kluky, kteří se na ni s očekáváním v očích dívali.
„J-já… já vůbec nevím, co mám říct… t-to je nádherné,“ zašeptala a odložila obraz, aby je mohla oba obejmout. „Děkuju vám moc. Jste zlatíčka,“ radostně se usmála a z očí se jí vykutálely dvě slzy radosti. Nevěděla, jestli má plakat, nebo se smát. Oba je ještě pohladila a odtáhla se od nich, otírajíc si slzy z tváří. Zamrkala, a když zjistila, že si ji Bill i Tom prohlížejí a usmívají se jejímu dojetí, přísně se na ně zahleděla.
„Co koukáte? Mně přeci vůbec není do breku. Není mi do breku už tak dlouho a snad mi ještě dlouho do breku nebude. A pojďte jíst, nebo to ještě vystydne,“ rychle to s úsměvem zamluvila a s přáním dobré chuti od obou chlapců se pustila do své porce.
Sluníčko už pomalu zapadalo za obzor a svými posledními zářivými paprsky ozařovalo Billův pokoj. Bill si s mírným úsměvem prohlížel západ slunce a také postupně tmavnoucí oblohu, která se začala zaplňovat malými hvězdičkami. Dnešek byl pro něj krásný a Bill se sám pro sebe musel usmát, když zvenku uslyšel Simonin smích a následně i smích jejích kamarádek. On i Tom už se odebrali nahoru a jeden po druhém se vystřídali v koupelně. Bill si přitáhl nožky blíž k tělu a malinko unaveně přivřel očka. Ještě je však nestihl ani zamhouřit a už uslyšel tiché cvaknutí dveří. Otevřel oči od sebe a jakmile spatřily jeho milovanou osůbku, rozzářily se jako ty nejjasnější hvězdy na nebi. Tom s úsměvem přešel k Billově posteli a posadil se na ni. Chvilinku se na sebe jen nesměle uculovali a uhýbali očima před pohledy toho druhého. Tom se však osmělil jako první. Něžně vzal Billovu packu a sevřel ji v té své.
„Chci ti poděkovat, Billí. Mamce se to opravdu líbilo a mně taky a moc. Bez tebe bych nikdy…“ nedořekl, protože ucítil na svých rtech Billův prst. Byl tak jemně položený, jakoby se Bill bál, že se Tomovy rty jen při pouhém dotyku rozplynou. Zadíval se do Tomových očí, svůj prst však nespustil.
„Pšššt. Neříkej už nic, lásko,“ zašeptal a pomalu svými rty vyhledal ty Tomovy. Tom se zachvěl. Cítil to už dnes odpoledne, teď to však cítil stokrát víc. Cítil, že se dnes něco stane. Říkalo mu to jeho srdíčko, které se jen při té myšlence rozbušilo o poznání rychleji. Ruce se mu chvěly, když odhrnul vlásky z čela toho křehkého stvořeníčka, které se v jeho náruči poddávalo těm nejkrásnějším polibkům.
autor: Rachel
betaread: Helushka
Nádhera..co jinýho napsat x))) prostě božíí
Já Tě zabiju xDD Teď to ukončit ? Umřu do dalšího dílu 😀
Je to tak jemný …Krásný… Jako vždycky =) Tak šup šup =)
takhle to useknout já tě taky zabiju rozsekám na cucky a ty cucky spálím a hodím do ploučnice.Rychle dál to napětí nevydržím.
Úžasné, moc se těším na další díl. Bill se konečně stává tím "dobyvatelem"…
a co se stane? přidupe tam Bobík a rafne je do prstíčků u nohou? :-))) nenapínat Áďu a šup s dalším dílkem a Bobikem 🙂
pardon, ale toho ušáka jsem si zamilovala 🙂
z toho jednou dostanu cukrovku
Nádherný, Rachel ♥ Jako vždy. Asi (určitě) se opakuju, ale nemůžu si pomoct. Tak kouzelnou a něžnou povídku jsem ještě nikdy nečetla =) Máš prostě výjimečný styl psaní. R.E.S.P.E.K.T xD
[6]: Looool xDDD Tak teď si mě dostala xDD
že by se Bill k něčemu odhodlal…
Děkuju moc, zase mě někteří z vás pobavili, že jo Áďo:-D Prej Bobík, no jo, pořád to říkám, že největší hvězda v téhle povídce je ten malý chlupáček:-D Děkuju moc:-D
Konečně už vím, co Simone dostala xD Ukojila jsi mou zvědavost, i když se musím přiznat, že jsem nečekala, že by jí koupili obraz.. Čekala jsem spíš nějakej "praktickej" dárek, ale kluci jsou originální a ne jako můj brácha x) Jsem zvědavá, co se bude dít dál, takže to nebudu protahovat a hned se vrhnu na další dílek 😉