autor: B-kay
„Bille?“ Bill si myslel, že blázní, když uslyšel nesmělé zasípání svého jména. Přesto však nevěřícně zvedl tvář k bratrovi, jehož rty se nepatrně chvěly, jako by chtěl ještě něco říct. Byl však natolik slabý, že oči rozevřít nemohl.
„Jsem u tebe. Nenamáhej se,“ Bill se znovu rozplakal, když se na něj Tom přivřenými víčky zahleděl a vydechl bolestí. „Ublížil jsem ti,“ řekl, když spatřil Billovu modřinovou tvář a obvázanou ruku. Ten však neklidně zavrtěl hlavou a láskyplně jej pohladil po líci.
„Já jsem v pořádku, Bella je bez jediného škrábnutí. Nic jsi mi neudělal. Takhle nesmíš mluvit,“ Bill se pořád konečky prstů dotýkal jeho tváře a spletených vlasů a děkoval Bohu, že se probral.
„Já asi umřu, že?“ Tom opatrně pootočil tvář, aby na Billa lépe viděl, vzápětí jej však udeřila prudká bolest, pocházející z rozbité hlavy.
„Ne, neumřeš. Už nikdy takhle nesmíš mluvit, ano? Všechno bude v pořádku a ty se z toho dostaneš! Nesmíš mě opustit,“ smutně se nořil do Tomových nádherných očí, které pečlivě prozkoumávaly každý milimetr jeho tváře. „I kdyby, tak jsem šťastný, že jsem tě mohl alespoň na chvilku mít,“ jeho slova byla tichá a plná bolesti, kterou nedokázal zastírat. I kdyby chtěl, neměl tolik síly.
Celé tělo jej bolelo a byl natolik slabý, že se nedokázal ani posadit.
„Tome, proč takhle mluvíš? Ty mě budeš mít pořád. Vyléčíš se a všechno bude jako dřív,“ Tom se na Billa nepatrně pousmál a zdravou rukou jej pohladil po tváři.
„Miluju tě,“ šeptl a smutnýma očima sledoval, jak Bill jeho dlaň horlivě líbá a tulí se k ní.
„Já tebe víc. Mnohem víc,“ i přes slzy, které mu po tváři stékaly, se na něj šťastně usmál a nevědomky mu tím dodával ztracenou sílu a energii, kterou Tom potřeboval. Tom se na okamžik krátce zamyslel a přivřel víčka. Když je znovu otevřel, prolétl jeho tváří nesmělý úsměv. „Víš, že tohle všechno mělo i výhodu?“ zeptal se a pohladil šokovaného Billa po tváři. Mohl přemýšlet jak chtěl, opravdu nenašel žádnou výhodu té nehody, při které se Tom málem zabil. „Žádná svatba pozítří nebude,“ vydechl klidně a spokojeně se díval na Billa, který se šťastně usmíval.
„Ty seš blázen, víš to?“ opatrně se k němu naklonil a dlouze jej políbil. Stačili si ještě vyměnit několik zamilovaných pohledů, než dovnitř vešel doktor se Simone…
„Už nikdy tě nechci vidět za volantem auta,“ vydechla Simone plačtivě a nadšeně se rozběhla za svým starším synkem, který se na ni provinile díval. „Jsi v pořádku? Bolí tě něco?“ chrlila na něj jednu otázku za druhou, až byl chudák Tom zmatený.
„No, bolí, ale mami… je to přeci přirozené,“ Tom se ji snažil nějak uklidnit.
„Pane doktore, nemohli byste mu dát něco proti bolesti?“ Bill se musel smát, při pohledu na Simone, která ve tváři brunátněla.
„Váš syn je po operaci a po tak těžké nehodě je samozřejmé, že to bude ještě několik dní bolet. Ale nemusíte se bát. Měl by se z toho dostat v průběhu několika dní, když půjde všechno hladce,“ řekl, rozloučil se a v doprovodu sestřičky vykráčel z pokoje…
Bill zůstal u Toma ještě dlouho poté, co usnul, díky práškům proti bolesti. Nic neříkal, jenom se na něj díval a držel jej za ruku. Pořád jej v očích pálily slzy, teď to však byly slzy konečně nalezeného štěstí. To, že se Tom probral, byl pro něj ten nejkrásnější dárek, jaký kdy mohl dostat. Kdyby se mu stalo něco vážného, nebo by to nedejbože nepřežil, nevěděl by jak dál. Ještě nikdy se necítil tak sám, jako právě teď. Nemohl jít domů… nesnesl by tu samotu. Pocit, že je Tom sám v nemocnici, by mu nedal spát. Chtěl zůstat alespoň do té doby, co mu sestřičky dovolí.
Slíbil, že nebude naléhat, a že když mu řeknou, aby odešel, poslechne. Pomalounku hladil Tomovy rány na tváři a snažil se nevnímat tu slabost a bezmoc, která z něj vyzařovala. Byl nepřirozeně bledý, pod očima měl nafialovělé kruhy a jeho rty byly suché a popraskané. Bill věděl, že na tom není vůbec dobře, přesto věřil, že se z toho brzy dostane.
Zhluboka se nadechl a pečlivě přikryl bratrovo křehké tělo. Bylo zvláštní dívat se na Toma, jako na toho křehčího a zranitelnějšího. Vždycky býval spíš on tím, o koho Tom pečoval. Tohle bylo úplně poprvé, co se jejich role vyměnily a Bill nevěděl, co si má počít. Pořád se na něj jemně díval a po tváři mu stékaly vřelé slzy lítosti pokaždé, když Tom ze spánku zasípal bolestí. „Pšššt, já vím, že tě to bolí, lásko, ale musíš to vydržet,“ hladil jej po tváři a vnímal, jak se nepatrně chvěje.
Najednou se dveře pokoje nečekaně rozevřely a dovnitř vstoupily dvě osoby.
„Co tady děláte?!“ Bill si rozhodně utřel zbytky slz a vstal. Pevným pohledem sledoval Bellu i její mámu, které se tvářily jako dvě neviňátka.
„Přišla jsem se podívat, jak se má. Nebo mi to chceš snad zakázat?“ Bella jej bez dalších řečí obešla a popošla k posteli.
„Nebýt tebe a tvých hloupých nápadů, neležel by tady,“ ignoroval nepříjemný pohled její mámy a snažil se zůstat sebejistý a tvrdý.
„Kdybys v tom autě nebyl ty, určitě
by se nic nestalo!“ Bella se nechápavě zadívala na svou mámu, která uštědřila Billovi tvrdou ránu.
by se nic nestalo!“ Bella se nechápavě zadívala na svou mámu, která uštědřila Billovi tvrdou ránu.
„Mami, dost,“ Bella jej chtěl potrápit jenom proto, že jí zkazil stěhování do Vídně a podle ní mluvil lži o Tomově lásce. Až takhle daleko však zajít nechtěla.
„Jděte pryč,“ Bill si skryl zničenou tvář do dlaní a neklidně vzlykl. Už neměl sílu hrát tvrdého. Byl mnohem slabším soupeřem než jindy. Jeho největší slabinou byl Tom a právě na tu slabinu, obě udeřily…
autor: B-kay
betaread: Janule
čubky dvě. To je prostě… Ááá chytám nervy. Rychle dál.
Fuj! Teda jako Bella a ta její matka fuj, né povídka, ta je překrásná!! At ji hlavně Tom řekne že si ju nevezme!! Jen tak dál B-Kay!!
Hnusný mrchy!
to sou kravy fakt…. ale nebýt te matky Bella by mohla být fajn xD
dááááál!!!!!!!!!!!!!! wuááá.. to sou krááá..**!! jak já je nesnáším tu matku s tou Bellou!!!
hnusný potvory!!!
Ježiši to jsou čubky, doufám že už brzy vypadnu a Tom bude mít Billa jen pro sebe! =)