autor: Bajik
Ouh, hello my darlings!!!Omluvuju se, že mi to tak dloooooouho trvallo. Na docella dllouhou dobu mi nejell internet (z neznámýho důvodu), tákže to neníí mnou a mou vinou. Zasee mě popadlla psacíí nállada, also je možnýý, že sem něcco ode mě přibude newíího.
K „Mezi námi dvojčaty“ – ztratillo se mi dýývko, takže to nevidíím moc jasně. Nikdo z mýýho okruhu přáátell to nemáá… Pozastavuju na dobu neurčitou.
Tak jo, dost zbytečnejch kecůů, jde se číst. Opěět zanechte komentááře.
Mülluju vááás!!! Bajik:-***
Bill zůstal sedět na posteli s pohledem stočeným ke dveřím, ze kterých před chvíli odešlo jeho dvojče, neschopen slova. Neschopen jakéhokoli pohybu. Zíral na temné dveře a cítil, jak ho v očích štípou slzy. Moc dobře si totiž uvědomoval, co mu Tom řekl, co tím myslel, ale ačkoli jeho očím hrozilo, že se díky slzám stanou druhými Niagarskými vodopády, neutekla mu z nich ani jedna malá slaná, mokrá kapička, které se říká slza.
Stále mu ta slova v uších zněla jako ozvěna ve staré pusté katedrále. Nemohl se těch slov zbavit, všechno se překřikovalo a stále opakovalo. Děvka! Jen obyčejná děvka! Nechutnej! Stejná děvka jako matka! Prej moje dvojče! Nechci tě tu vidět!
Bill pevně přivřel víčka a snažil se na to nemyslet. Na druhou stranu zase chtěl plakat, ale nešlo to. Ani jedna slza nechtěla ven, nechtěla se kutálet po jeho jemné tváři až do ztracena.
Ještě pěkných pár minut trvalo, než odtrhl pohled od dveří. Lehnul si zpátky na místo, kde ležel, než přišel ten KAZISVĚT a všechno zničil. Bill se cítil taky zničeně. Tom mu zničil všechno, co měl rád.
Pomalu se přikryl až po bradu a schoulil se do klubíčka. Znovu dlouze přivřel víčka. Když oči otevřel, cítil něco mokrého na tváři. Slza. A druhá. Třetí. Čtvrtá. Pátá. Hubeňoučké tělo černovlasého chlapce se pod tlustou dekou otřásalo v srdce drápajících vzlycích. Ano, plakal.
V tu samou chvíli se Tom procházel po ulici, ruce strčené hluboko do kapes jeho velké mikiny, a kopal do všeho neživého, co mu přišlo pod nohy. Pohledem propaloval chodník, po kterém šel. Měl vztek na celý svět, i když za nic nemohl. Mozek mu stále zahaloval silný alkoholový opar. Nemyslel na nic jiného než na to, jak mu mohl Bill lhát, že je jeho dvojče. Byl to snad nápad Beáty a Seba, aby ho Bill změnil? Aby se konečně zklidnil a přestal prohánět každou sukni, na kterou jen dohlédne?
Znechuceně si odfrkl. Jak se do něj mohl zamilovat? Jak se mohl podřídit těm jeho pitomejm pravidlům, která neměla ani hlavu, ani patu? On, Tom Kaulitz, nikdy neskákal podle toho, jak někdo pískal. Nikdy! Tak co to, do háje, dělal poslední týden? Skákal, a jak rád!
Jak se mohl zamilovat do bráchy? Do KLUKA! Copak je teplej? Ne, to teda ani náhodou. Tak proč se s ním cítil jako v oblacích? Jo, jasně, lehká odpověď – Bill s ním manipuloval. Dělal mu „bratříčka“, „dvojčátko“, které se do něj neodvratně zamilovalo a chtělo strávit celý zbytek života jen s ním. Asi se mu ho zželelo, bylo mu ho líto. Proto to všechno. No jasně, jak ho to nemohlo napadnout dřív? Jen ho litoval a chtěl mu to usnadnit.
Při těchto myšlenkách došel až do osvětleného přístavu. Při pohledu do vody se mu zhoupnul žaludek. Voda, fuj! Snažil se to rozdýchat, ale ten příšerný vzduch nasáklý rybinou udělal své. Opřel se o jednu z lamp na kraji mola a nakrmil rybičky. Chudáci ryby, tolika alkoholu v životě snad ve vodě ještě neviděly.
Zopakoval to ještě dvakrát, dokud neměl úplně prázdný žaludek. Vysíleně si sednul na kraj, nohy spustil přes okraj a díval se směrem, kterým mělo za pár hodin vycházet slunce. Pozoroval temné vlnky Labe v slabém měsíčním světle. Dlouhou dobu nedělal nic jiného, než jen sledoval řeku plynoucí svým směrem.
„Mami,“ zašeptal Bill u matčiny postele stále roztřeseným hlasem. Ozvalo se zamručení. „Mami.“
„Copak broučku?“ zeptala se rozespale Simone a zamžourala na svého syna. „Děje se něco?“
„Mohl bych tady spát s tebou?“ zeptal se opatrně.
„Billí, stalo se něco?“
„Ne, nic. Jen bych chtěl spát tady s tebou.“
„Pohádali jste se?“
Bill odvrátil pohled a do očí se mu zase vlily slzy. Silným hlasem však řekl: „Neřeš to, prosím. Můžu teda?“
„Jo, jasně. Pojď,“ Simone odkryla druhou půlku postele, která byla prázdná. Bill si lehnul za mámou, která ho láskyplně přikryla až pod bradičku. Bill se k matce přivinul jako malý plyšový medvídek.
„Billí, vždyť ty víš, že mi to můžeš říct,“ pokusila se to z něj Simone znovu dostat.
„Mami, nechci o tom mluvit. Prostě se to snaž neřešit.“ Jedna proradná slza se vyškrábala na svobodu a skanula na matčinu paži.
„Ty pláčeš? Billí, broučku, nebreč. Jen mi řekni – pověděl ti něco hodně hnusnýho?“
Bill škytnul. „Prej jsem na něj jen všechno nahrál, že nejsem jeho dvojče, že si vůbec nejsme podobní. Pak pokračoval, že jsem děvka a… a… že až se vrátí… že… že mě tam už nechce vidět,“ prozradil, i když to zprvu nechtěl říct, a se znovu rozvzlykal.
„No tak, broučku, on to tak určitě nemyslel. Bude to dobrý, uvidíš,“ uklidňovala ho matka a konejšivě ho hladila po zádech a vlasech.
„Ne, už nic nebude dobrý, mami. Myslel to vážně, určitě.“
Nastala trapná chvíle ticha.
„Ale no tak, Billí, vzchop se. Tak velcí kluci jako ty už nebrečí u mámy v náručí.“
„Jo, máš pravdu. Jsem jak malej uřvánek, jak malá holka.“ Bill polknul a dlaní si otřel slzy. Matka měla pravdu; vždyť už byl skoro dospělý.
„Proč ti to vlastně řekl?“ zeptala se Simone po dalších několika minutách ticha, které protínalo jen občasné Billovo posmrknutí.
„Došel asi před půl hodinou, tak jsem se ho zeptal, kde byl, a on po mně hned vystartoval, že se nemám zajímat. Když jsem se ho zeptal ještě jednou, začal s tím, že nejsem jeho stará, abych to musel vědět. Tak jsem mu řekl, že jako jeho dvojče mám nárok to vědět. No, a zbytek jsem ti už řekl.“ Ovšem některé podrobnosti vynechal. Jak by mohl matce říct, že Tom byl taky rozčílenej z toho, že se s ním Bill nevyspal. To by asi matka nikdy nepochopila…
Nakonec po dalším výbuchu pláče těsně nad ránem usnul za pomoci máminy ukolébavky, kterou mu zpívávala, když byl malý. Simone uměla krásně zpívat.
V tu samou dobu seděl Tom na molu v přístavu. Na východě začalo svítat ve stejný čas jako v jeho mysli. Najednou se sám za sebe styděl, jakmile se mu rozednilo.
Jak si mohl něco takového myslet? Jak mu mohl něco takového říct? Uvažovat nad tím, že to je všechno jen hra? Blbost? Že to Bill nemyslí vážně? Podělal to. A zase!
Tohle mu už určitě neodpustí, pomyslel si a vztekle kopnul do vody pár kamínků, které ležely před ním. Proč to vždycky podělá, když už to vypadá aspoň trošku nadějně? Otočil se na patě a spěchal domů. Zkusí to zachránit, dokud to jde.
Vlastně až teď si uvědomil, jak moc mu Bill změnil život. Utnul jeho bouřlivý život a pomalu se z něj stával krotký beránek. Ovšem možná by bylo lepší, kdyby se tenhle krotkej beránek léčil ze své závislosti na sexu. To by pak mohlo všechno líp fungovat.
Asi se zamiloval. Je to vůbec možný? Vždyť ještě nikdy nebyl pořádně zamilovaný. Tak… doopravdy. Nebo byl jen zvědavý, protože s klukem ještě nic neměl? Ne, ta první možnost se zdála být lepší.
Rychlým krokem šel tichými prázdnými ulicemi Hamburgu. Slunce už započalo svou každodenní cestu po nebi a pod svitem jeho paprsků se vypařily poslední hvězdy, které zkrášlovaly ztemnělou oblohu po celičkou noc. Nebyly vidět, ale přesto věděl, že tam jsou. A takhle to bylo i s jeho obavami, že Bill jeho omluvu nepřijme.
Nevěděl, co by dělal, kdyby mu řekl rázné „NE“. Nezhroutil by se, to ne, ale určitě by to pro něj nebylo nic příjemného. Bál se, že by vybouchnul. A nechtěl ani pomyslet na to, co by mu mohl v takovým vzteku udělat. A to by si neodpustil. Nikdy.
Rozběhnul se, když konečně zabočil do ulice, která mu byla známá už od malička. Vyrůstal tam, žil tam. Dřív sám, ale teď by konečně mohl říct, že na něj doma někdo čeká. Usmál se pro sebe, když si tenhle fakt připustil. Ano, někdo na něj čekal.
Když Bill pár minut před pravým polednem otevřel své čokoládové oči, zjistil nepěknou věc. Opravdu usnul u matky, nebo se mu to jen zdálo? Protože on se probudil v pokoji, který už přes týden sdílel s Tomem. Ta hádka byla sen stejně jako jeho návštěva matčina pokoje s prosbou tam přespat?
S ukrutnou bolestí hlavy způsobenou celonočním pláčem se otočil. Vedle sebe spatřil Toma, jak se na něj smutně dívá.
„Billí,“ řekl tiše, „nechtěl jsem na tebe tak spustit. Já… omlouvám se. Nevím, co to do mě vjelo. Promiň.“ A pomalu se nakláněl k Billovu obličeji.
Takže se mu to nezdálo. Bill Toma znechuceně od sebe odsunul.
„Ty si jako myslíš, že mi večer budeš nadávat do děvek a potom ráno po jedný pitomý omluvě ti vpadnu do náruče nebo ti nastavím prdel? To si myslíš?!“
„Billí, já-„
„Drž hubu, já jsem ještě neskončil. A neříkej mi Billí! Nesnáším to! … Vážně si myslíš, že nad tím jen mávnu rukou a nechám to být? Tak to promiň, protože já opravdu nejsem nějaká blonďatá slepice, která ti na tyhle kecy skočí! Tobě už nepomůže žádná omluva. Končím s tebou!“ zařval Bill a přelezl přes postel.
Tom ho chytnul za zápěstí a lehce s ním trhnul. Bill se otočil, vrazil mu jednu pořádnou facku přes celou tvář a vysmekl se mu ze sevření, jak byl Tom v šoku. Prudce otevřel dveře z pokoje a se slzou v oku s nimi bouchnul a upaloval do koupelny. Tam se zamknul aspoň na hodinu a půl a nemínil vylézt. Proč by to taky dělal, když je v domě ještě jedna koupelna.
Kurva, zanadával si Tom pro sebe. To, co nechtěl, se stalo. Jak mohl být tak bláhový a myslet si, že to půjde dobře? Že to fakt skončí happy endem? Každopádně vyhlídka na zbytek víkendu byla naprosto přenádherná – Bill, který svá slova myslel určitě vážně, se mu bude vyhýbat jako čert kříži a Tom za ním bude neustále poskakovat s omluvou na rtech tak dlouho, dokud mu Bill neodpustí. Takže zbytek celýho svýho života stráví takhle. Skvělé. Úchvatné. Naprosto vynikající.
Jedno mu však bylo jasné – Bill si postavil hlavu a dělal by uraženýho a nedostupného, i kdyby mu dávno odpustil. Ale možná…
Co když to myslel opravdu vážně, že s ním skončil? Navždy?, uvažoval dál Tom a bolestně zavřel oči. Tuhle bitvu už asi předem prohrál.
Flashback
„Mami, já jsem to tak vážně nemyslel. Byl jsem opilej a opilí lidi dělaj hloupý věci.“
„Tome, dospělí lidi možná, ale ty jsi ještě nezletilej, co se pamatuju.“
„Dyť jsem skoro dospělej. Už jen necelý tři měsíce…“
„Za tři měsíce si dělej co chceš, ale dokud ti ještě osmnáct nebylo, nic takovýho dělat nebudeš. Uvědom si, že neničíš jenom sám sebe. Podívej, co jsi udělal dneska. Vynadal jsi mu. Co to bude příště? Zabiješ ho?“
„Nikdy bych mu NIC takovýho neudělal.“
„Jo a zapomněl jsi dodat, že bys neublížil ani mouše… Víš, kolik lidí už to řeklo? Spousta, Tome, spousta. A já nechci přijít ani o jednoho z vás dvou, rozumíš? Ani o jednoho jen kvůli tomu, že budete pít a pak se hádat!“
„Mami-„
„Nadal jsi mu do děvek. Tome, on nikdy nic takovýho nedělal. Pochybuju, že už se s někým vůbec líbal, natož dělal… víš co nějakým hnusným, slizkým chlapům. To bych si šla asi hodit mašli, kdybych se něco takovýho dozvěděla. Říkal ti už vůbec, proč tam šel a co tam vlastně dělal? Řekl ti to už někdy?“
„Ne…“
„Tak já ti to povím. Šel tam jen kvůli tomu, že jsme neměli moc peněz. A jen tam UKLÍZEL! Rozumíš, uklízel! Nedělal děvku jako já.“
„Já vím, mami.“
„Tak proč jsi něco takovýho říkal, když to tak moc dobře víš? To mi teda prozraď!“
„Já… nevím. Nevím, proč jsem to řekl. Já… nemyslel jsem. Nikdy bych to neřekl. Měl jsem vztek, nevím, kde se to vzalo. Nic takovýho si o něm nemyslím, muselo to být tím, co jsem vypil. Nikdy bych mu nic takovýho neřekl, protože ho m… mám rád.Opravdu, mami, věř mi.“
„Tome, ale tady nezáleží na tom, jestli ti věřím já, ale na tom, jestli ti věří Bill. A s ním já už nic nezmůžu. Má svou vlastní hlavu, sám si rozhoduje, čemu uvěří nebo ne. Nevysvětluj to mně, ale jemu. Ale teď ho nech spát, celou noc brečel.“
„Brečel?“
„A cos čekal, že je snad z kamene? I on je normální bytost, která má city. Dotklo se ho to. Bylo mu to líto, víš? Že dělá všechno kvůli tomu, aby měl konečně někoho, o koho se může kdykoli opřít, a ten Někdo to zkazí. Tobě by to nebylo líto?“
„Ale mami, mně to JE líto.“
konec flashbacku
autor: Bajik
betaread: Helushka
Klikněte na novou anketu, dík J. :o)
Ou, krásej dílek. Tome, ty pako jedno…
jo pěkně Toma seřvala….
Ow to je nádherný !! Dáál <3
Dobře mu tak, Tomajznovi jednomu! Já ybch mu dala aj dvě facky! Hajzlik! Kláásněj dílek, rychle dál
kráááááááááásnýýýýý…!! úžasný…!! chudák Bill a chudinky rybičky XD… dokonalýýý honem dááál…
Ty si kokot xD xD
Jako Bill není splachovací …
Ten Tomanisko…:-/ Doufám, že si to v co nejbližší době u Billa vyžehlí..;-) Měl by zpytovat pořádně svědomí a už radši nepít…Tak rychle dááál! 🙂
dále!
ale jako ja sem čekala,že Bill mu to odpustí..ale jako je to dobře to co si napsala…pak by to bylo nic moc..tak narychlo..upe MEGABESTSUPER!
jáááj ten Tom je taký blb
Chudák Bill. Tomi to vážně přepískl blbec 😀 Tam ho zajdu wyliskat 😀
[10]: jj bez a reknu mu,ze jestli si to newyzehli,tak má utrum xD 😀
bozee.. ten Tom je ale somar..kkss.. vsetko pokazill.. ach bozee..chudacik Bill…