Anděl z hlubin 3.

autor: Tessyna

KaTt.Y.nKa už ji psát nechce… tak to dodělám já… nebude nijak extra dlouhá ale snad se vám bude líbit… tak se mějte hezu… a čítejte to, co sem po hoooodně dlouhé prodlevě ve psaní stvořila…

TOM

„Bi… Bille to je dobrý…“ zase se k němu přisaju a líbáme se dál. Vysvleče si tričko… a já za chvíli taky. Podívá se na mě těma jeho krásnýma čokoládovýma očkama a já snad nedýchám. Fakt ho miluju, je fakt dokonalý! Pro mě jo! Jenže to, co jsem fakt nečekal, je to, že někdo zaklepe na dveře.

„Mo-moment,“ zakřičím a snažím se dostat Billa pod postel, kam zároveň s ním soukám i své tričko. V momentě, když se mi ho tam povede zpacifikovat, se rozletí dveře a v nich stojí ten náš vůl Gustav. Pozdraví a sedne si na postel.

„A-ahoj, Gusťo, tak co máš za problém?“ zeptám se, protože se netváří zrovna dvakrát šťastně.

„J-já… Tome… potřebuju poradit… víš… ty… ty jsi měl už spoustu vztahů a… a já nevím, jak mám tomu… ehm… dotyčnému říct… co k němu cítím…“ dokončil nejistou větu Gustík. Ale počkat, slyšel jsem dobře DOTYČNÉMU…?? Jako že je to chlap?? To není možný. Ale… ale co když jo…??

„Ehm… no… a o… o koho jde?“ zeptám se úplně logicky a po odpovědi, že Bill, mi spadne pusa a ucítím, že se Bill bouchnul pod postelí do hlavy. „C-cože? Bill…? Ale jak… jak to, že Bill? Vždyť jsi byl vždycky na holky, ne?“ ptám se dál a nemůžu tomu pořád uvěřit.

„Já… ne… vlastně ne… vždycky jsem to jen hrál… a posledního půl roku nemůžu z hlavy vymazat Billa… musím na něj pořád myslet… ať dělám cokoliv… furt před očima vidím jeho… je tak krásný, nevinný, vzrušující, a přitom tak ďábelsky divoký. Někoho jako on jsem ještě nepoznal. A proto jsem se rozhodl, že ty, jako jeho dvojče, ho budeš znát nejlíp. A chci poradit jak na něj. Strašně moc bych ho chtěl. Ne jenom na sex, ale na dlouhý vztah. Je to takovej andílek. Tome, prosíím, pomoz mi… zachraň mně… nebo se utrápím, prosíím,“ udělal mi dlouhej monolog o tom, jakej Bill je, jenže on netuší, že já to všechno vím, že jsem ho ještě před chvílí líbal a nebýt jeho, líbal bych ho i teď.

„Já… víš, Gustave… je sice fakt, že Bill taky není ehm… normálně orientovanej… jenže… on….“ nestačil jsem to doříct, protože mi do toho ten blb skočil.

„Super… to znamená, že mám u něj šanci… a velkou… nebo… nebo myslíš, že ne?“ podíval se na mě tím svým kukučem a mně bylo hned jasné, že je v tom až po uši.

„No… Gustávku, kdybys mě nechal domluvit, tak se dozvíš, že Bill už je zadanej. A je děsně zamilovanej, takže tam ta šance je hodně malá,“ vím, že jsem mu tímhle ublížil, jenže já musel. Nemůžu si nechat Billa vzít, a už vůbec ne Gustavem. Ten na mě nevěřícně zíral, ale nakonec se zvedl a se smutným díky a sklopenou hlavou odešel. Bylo mi ho moc líto, jenže já neměl na vybranou. Toho svýho malýho andílka mu dát nemůžu a vlastně ani nechci, no. Však on se z toho dostane. Alespoň v to doufám.

BILL

Panebože… Gustav mě chce? To není možný. To bych nikdy do Gustava neřek. Myšlenky mi víří hlavou jako pominuté a já si ani nevšiml, že už odešel. A Tom: vždyť on mu řekl, že někoho mám. Ale proč? Vždyť nemám. Nebo… že by…. Ne, to není možný. Určitě to nemyslel tak, že mám jeho. Teď mi to řekne, že to byl jen úlet, zkrat a já se můžu jít zahrabat. Bože… já snad sním… takové věci…

Najednou se u mé hlavy ukáže ještě jedna střapatá a po malém „BAF!“ jsem se lehnul a…