autor: Doris
„Bille, Bille, koukej se na ten film a ne na mě.“ Dloubl Tom do bratra.
„Já se dívám,“ ohradil se Bill a okamžitě otočil hlavu na televizi.
„Jo, to vidím,“ zasmál se Tom a sáhl do mísy pro hrst popcornu. Bill nevěděl co říct. Nevyznal se sám v sobě.
„Tome,“ začal opatrně.
„No,“ otočil k němu Tom hlavu. Viděl na Billovi, že je podivný.
„Tome, jak si poznal, že mě miluješ?“ podíval se Bill bratrovi do očí. Tom si jen povzdychl
„Proč se mě na to ptáš, Bille? Chceš mi ubližovat?“
„Ne, to ne, Tomy. Jen… rád bych věděl, jak si to poznal,“ kouknul na Toma naléhavým pohledem a vzal Toma za ruce. Tom zavřel oči a jeho ruce víc stisknul.
„Nebylo to vůbec snadný, Bille a strašně dlouho jsem sám sebe přesvědčoval, že to není pravda.“ Vydechl Tom a zadíval se Billovi do očí. Ten jen pokyvoval hlavou.
„Začalo to nevinně. Jen jsem tě musel pořád pozorovat. Byl jsi pro mě dokonalej za každý situace. Říkal jsem si, že to je přechodný. Že se mi akorát bouří hormony, a že to přejde. Ale stal se opak. Nabíralo to na intenzitě. Viděl jsem tě všude a měl jsem, no řekněme, nemravný představy. Když jsem si uvědomil, že se chvěju, i když mě vezmeš kolem ramen, přiznal jsem si to. To, že k tobě cítím daleko víc, než bych měl.“ Bill bolestně zavřel oči a ztěžka polknul. Tom se na něj díval. Bill otevřel oči a ještě trochu víc stiskl Tomovy dlaně. Naklonil se nad něj a lehce otevřel rty. Tom pomalu ani nedýchal.
Nechápal, co se děje. Bill vzal Toma lehce za krkem a přitáhl si ho ještě blíž. Dýchal mu na rty. Tomem projel zvláštní pocit. Chtěl se odtáhnout. Řekl si přeci, že nic nezkusí, ale jednoduše nemohl. Lehce pootevřel rty a díval se Tomovi do očí. Bill přivřel oči a přitiskl své rty na ty jeho. Tom zavřel oči úplně a vjel Billovi do vlasů. Vpíjel se do jeho rtů. Bill využil toho, že Tom má pootevřené rty a pronikl do jeho úst jazykem. Jemně si s Tomem pohrával a Tom mu to oplácel.
Najednou se Tom odtáhl.
„Proč to děláš, Bille?“ zadíval se bratrovi do očí.
„Já nevím.“ Špitl Bill. „Chtěl jsi to.“
„Bille,“ koukl se na něj přísně Tom. „Chtěl jsem to už dlouho, ale jen tehdy, že bys to chtěl taky.“
Bill na něj koukal, nevěděl co má říct. Sám v sobě měl zmatek.
„Chtěl jsem to,“ šeptnul a zadíval se do země.
„Jo, ale sám nevíš proč,“ dlouze se na něj zahleděl Tom.
„Nemůžu tě milovat, Tome, promiň,“ zvedl k němu zrak.
„Bille, já respektuju tvoje rozhodnutí, ale když říkáš, že mě nemůžeš milovat, tak mě ani neklam tělem. Neuvědomuješ si, jak moc to bolí.“ Kouknul na něj prosebně Tom.
„Nechci tě klamat. Jen mi asi chvíli potrvá, než si to všechno urovnám v hlavě,“ kouknul se na něj omluvně Bill.
„Jestli si máš co urovnávat,“ řekl polohlasně Tom, zvedl se z gauče a zamířil pryč.
„Jak to myslíš?“ otočil se za ním Bill. Tom se zastavil mezi dveřmi a otočil se na něj.
„Říkáš, že mě nemiluješ a ani nemůžeš. Pak máš jen dvě možnosti. Neklamat mě, jak už jsem ti řekl, nebo neklamat sebe.“ Řek smutně Tom a odešel do svého pokoje. Bill v obýváku osiřel. Nechápal to. Nechápal sebe. On Toma chtěl políbit, ale nevěděl proč. Nezdálo se mu, že by Tom byl ten, pro koho by zahořel tou velkou láskou. Poslední Tomova slova mu zněla v uších.
„Neklamat sebe,“ říkal si pro sebe už po několikáté. Bože, proč jsou tyhle stavy vždycky tak těžké. Vždyť on ani sám neví, jestli se klame. Ale jedno ví jistě, Tom v něm rozdmýchal směs pocitů na které nebyl zvyklý a na které asi není ani připravený.
„Nemiluju ho,“ řekl rozhodně sám sobě a odešel do svého pokoje.
„Kluci, mám pro vás blbou zprávu.“ Otočila se Simone od kuchyňské linky a koukla na oba své syny, kteří seděli u stolu.
„Jakou?“ zvedl k ní hlavu Tom.
„Zítra ráno musím zase odjet a vrátím se v neděli ráno.“ Bill s Tomem jen chápavě přikývli
„Ale já jdu zítra na tu pařbu,“ připomněl se Tom
„Neměla bejt v sobotu?“ kouknul na něj Bill
„Zejtra je sobota, Bille,“ zasmál se Tom
„A jo,“ zašeptal Bill a sklopil zrak. Už vážně nedokáže ani pořádně uvažovat. Chová se jako cvok.
„Já vím, Tome. Můžeš tam jít,“ usmála se Simone a podávala klukům mísu salátu. Oba po ní hned sáhli a pokládali na stůl.
„Ehm, mami,“ ozval se najednou nesměle Bill.
„Ano?“ podívala se na něj Simone a Tom taky zvědavě zvedl zrak.
„Chtěl bych s tebou mluvit,“ zvedl k ní oči a na Toma se raději vůbec nedíval.
„No tak povídej.“ Pobídla ho Simone a nechápala, proč se tak zdráhá.
Bill jen letmo koukl po Tomovi. Původně to vůbec nechtěl řešit před ním, ale už nebylo zbytí. „Víš, přemejšlel jsem, že bych bydlel sám,“ řekl polohlasně a nervózně si skousl ret. Tomovi najednou vypadla vidlička z ruky a nebyl schopný se pohnout. On před ním utíká. Simone se zatvářila trochu zmateně.
„No, jsi dospělý, rozhodni se jak chceš, ale co tě k tomu tak náhle vede?“
„Ehm, prostě si myslím, že je ten pravý čas, abych odešel. Už jsem si něco našel na internetu,“ odpověděl Bill oklikou a pustil se do jídla. Simone jen přikývla a zase se otočila k lince. Tom ještě chvíli seděl a vstřebával to, co právě slyšel. Nevěděl, jestli má začít brečet, nebo Billa znovu uhodit. Prudce od sebe odstrčil talíř, zvedl se od stolu a se slovy, že nemá hlad, odešel do svého pokoje. Bill se na něj raději nedíval.
autor: Doris
betaread: Janule
Co to? Jak bydlet sám? Žádný takový ty Bille jeden:D.
Ovšem ten Bill, jak mu dal tu pusu…mhmm je podezřelej:D
to je ten nedebilnější nápad, co tě napadl!!!
jako tak on ho líbá, pak si řekne, že ho nemiluje a chce se odstěhovat…nemá v tom hošánek malinko bordel…(ale chápu ho…)
ten Bill je tak blbej
Co? Co to ten Bill vyvádí zase? že si začíná uvědomovat, že k Tomovi něco cítí a chce to utnout hned na začátku..? 😀
Ale já nechci,aby opustil Toma…:-(
no není on blbej ?
Billine 😀 Jsi prostě blb a to si musíš přiznat.. Hovnajs bydlet sám 😀 S Tomim, sakra 😀
úplně vím, jak mu je, políbit někoho jen proto, že to chtěl on, líbí se ti to, nelíbí, nechceš ubližovat, ale přesto to necítíš tak, jak ten druhý…a pak je v tom bordel…
hezky vystihnutý
nádherné. Billa chápem, potrebuje si to ujasniť a keď je s Tomom, tak to nemá jednoduché. Tým bozkom ublížil, ale možno si to potreboval ujasniť, aké by to bolo a či by vlastne dokázal cítiť k Tomimu niečo iné ako bratskú lásku 🙁 Je mi ľúto, že uteká, ale veď on sa vráti 🙂 dúfam.