autor: Mei
Ahoj, Ahoj. Tohle je poslední 20. díl PRVNÍ řady MKB, takže se nebojte, že se osud ještě nepozmění a nebude to jinak. Takže zatím díky moc moc všem, co četli každý díl, že vydrželi moje hlody a psali komentáře. Jak jsem řekla, teď si dám pár dní pauzu a začnu zase psát, a taky rozepíšu ostatní povídky, mám asi další 3 povídky a náměty takže napíšu z nich alespoň něco nebo to zapomenu! A trošinku víc jsme se rozepsala… je to prostě konec no… Takže páčko Mei!
Tom: A co chceš? Zvedne obočí, bude chtít peníze?
Čaryfuk: No prý tam u vás máte nějaký Šídy nebo Žídy?
Tom: Židy? Možná cikány, ale židy? Ne těch tam moc nebude.
Čaryfuk: Jsou takový malý a žlutý!
Tom: Tak to budou Vietnamci.
Čaryfuk: A jsou k jídlu?
Tom: No, ani moc ne, oni jsou strašně hubení.
Čaryfuk: Blbost, prý jsou malinký tučný a slaný…
Tom: Jo ty myslíš arašídy!
Čaryfuk: No, to je ono!
Tom: Chceš buráky?
Čaryfuk: Buráky? Já chci arašídy.
Tom: To je to samý, jen to má dva názvy, víš…
Čaryfuk: Chci pytel buráků, slaných buráků.
Tom: Dobře!
Čaryfuk: Jsme domluveni, takže, až nastanou bolesti, šupito presto ke mně i s pytlem!
Tom: Fajn, prcku, takže zatím čau. Tom zmizí za dveřmi
Čaryfuk: Ten kluk je podvodník a lump, ale má kuráž a hlavně arašídy. Mrmlá si pod fousy prcek
***
Bill: Tak co, Tomi? Všechno v pořádku?
Tom: Jo, měli jsme tam malou konverzaci, tenhle týden sem mám přijít ještě jednou a slíbil jsem mu arašídy, pytel arašídů.
Bill: Arašídy?
Tom: No jo, holt má špunt vkus! Zasměje se.
Bill: Tak půjdeme, mohli bychom jít třeba do cukrárny v druhé říši? A pak můžeme jít domů, do postýlky. Usměje se.
Tom: Tak to beru.
Bill, Tom i Gorna v závěsu jdou společně k cukrárně, tam se Gorna odpojí se slovy, že jde za svojí starou známou. Holoubci se usadí v cukrárně a objednají si Cukrové Žáby a Makové žížaly s marokem.
Tom: Mátu tu máte, ale blbý názvy… šnečí prdelka, fujtajblíky, žralkáč, bobečky… Nechci vědět, z čeho to je…
Bill: Neboj, je to dobrý, jen si to nesmíš moc prohlížet a přemýšlet nad tím 🙂
Tom: Měl bych se bát?
Bil: Ne, ale bacha na zuby!
Tom: Proč? Je to tvrdé?
Bill: Ne, ale občas tam v tom nějaký zbudou…
Tom: Fuj…
Bill: Neboj, to je jen málokdy… Prostě to moc nezkoumej a strč to do huby.
Tom: Dobře….
Společně si užili dopoledne v cukrárně, bavili se vtipama a patlali po sobě cukrátky. Až se opět ocitli zase doma v Billově pokoji, byli tak unavení, že jen zalehli a spali…
**Ráno**
Bill: Tome?
Tom: Ano…
Bill: Miluješ mě ještě…
Tom: Bille, co je to za otázky…
Bill: Jen mi odpověz, kdybych se tě na to zeptal před měsícem, odpověděl bys mi…
Tom: Před měsícem bylo všechno jinak. Ty jsi byl jen obyčejný Bill a já Tom, co neměl dítě a neuměl kouzlit.
Bill: Takže mě nemiluješ… Posmutní
Tom: To jsem neřekl, v hloubi duše tě miluji víc než cokoliv jiného, ale teď jsem tak zmatený. Jedno vím, nikdy nezapomenu na tebe, nikdy nebudu milovat nikoho tak jako tebe a nezažiji takové chvíle jako s tebou. I to dítě mám rád, ale u tebe mu bude nejlíp…
Bill: Ale kdybychom byli všichni spolu, bylo by ještě líp…
Tom: Tohle už jsme probrali… Bude to tak lepší…
Bill: Ale ještě máme před sebou měsíc a půl… Tak si ho spolu užijeme… Už víš, kam pak půjdeš?
Tom: Měsíc a půl, kdybys jen věděl, Bille. Užijeme, neboj. Nevím a nechci to vědět, chci začít nový život…
Bill: Co kdybych věděl…?
Tom: Ale nic…
Celý den byl ve znamení rozloučení a nadějí, možná Bill už v hloubi duše věděl, že Tom už odejde… Už brzy odejde…
*večer*
Bill a Tom už leží v posteli, beze slov, jen si koukají do očí…
Bill: Tomi? Špitne
Tom: Hm…
Bill: Pomiluješ se se mnou?
Tom: Cože.
Bill: Neříkej, že jsi mi nerozuměl. Jako takové rozloučení.
Tom: A jsi si jistý, že to chceš?
Bill: Nechci to s nikým jiným než s tebou…
Tom už nic neřekl a jen Billa líbal a hladil po nahých zádech, tohle nečekal, poprvé a naposledy se pomilují, musí to být něco krásného… Luskl prsty a zapálil svíčky, krb a zhasnul, pokojem se rozvoněla vůně feromonů a fialek.
Líbali se tak vášnivě, jejich krev byla přímo vařící, dokonce i Billovi jako by se rozbušilo srdce. Tak dráždivě se mazlili, svá nahá těla tiskli sobě tak blízko, jak to jen šlo. Bill měl strach, aby neublížil malému, ale jeho touha byla silnější než strach… Sápal se po jeho krku a zbarvoval ho do rudavých flíčků, ale byl něžný, citlivý…
Tom se první odhodlal sundat spodní prádlo. Své i Billovo…
Oba byli tak vzrušení, jejích klíny byly tak plné a tvrdé. Dredík si otočil Billa zády k sobě, laskal jeho kůži všude na těle. Prstem obkroužil jeho otvor, připadal mu tak úzký, bál se… Zasunul dovnitř jeden prst, Bill se ani nehnul, přidal i druhý prst, Bill zaryl nehty do rámu postele, zasunul i třetí prst a Bil zasténal… Pomalu ho zpracovával a připravoval… Všechno bylo připraveno, nahradil tedy prsty svou chloubou, Bill opět zasténal, byl ještě užší, než se zdálo být… Bylo to úžasné. Pomalu pohyboval sem a tam. Bylo to něco úžasného, usmívali se, sténali a líbali se.
Už scházelo tak málo… Ještě kousek… Jejích těly projel elektrický šok, na posteli a po Billových nohou se rozlila bělavá tekutina, bylo dokonáno a spokojeně usnuli na posteli v objetí…
*ráno*
Toma vzbudily bolesti břicha… Přišel čas. Tom rychle napsal vzkaz na papír se slovy: „Miluji tě, to už vím, tahle noc byla naše poslední, díky, Tvůj Tom.“
Tom odříkal kouzlo a i s pytlem arašídů se ocitl u Čaryfuka.
Čaryfuk: Už přišel tvůj čas…
Tom: Vím…
Čaryfuk: Arašídy.
Tom: Jo…
Čaryfuk: Tak pojď, lehni si na lehátko, napij se tohohle. Podá mu kelímek zelené vody. Ničeho se neboj, všechno bude ok.
Tom si lehnul na lehátko a vypil to, během 30 vteřin zavřel oči a usnul…
Mezitím se Čaryfuk postaral o to, aby se miminka dostala na svět bez problémů a bolesti…
Tom se probral, viděl dvě kolíbky, dva chlapečci…
Čaryfuk: Gratuluji, taťko, jsou to dva kluci, jak se budou jmenovat?
Tom: Tenhle je můj, ukáže na kolébku s prckem s modrou mašlí, to je Tobias… Druhému jméno dávat nebudu, to je práce Billa, odnes mu ho…
Čaryfuk: Dobře, Tome, přeji ti hodně štěstí a měj se blaze…
S těmito slovy se Čaryfuk vzdálil s druhým dítětem k Billovi…
* u Billa*
Zvoní…
Bill jde otevřít dveře…
Čaryfuk: Ahoj, Bille.
Bill: Čaryfuk?
Čaryfuk: Ano a tohle je tvůj syn, tvůj a Toma. Nechtěj po mně nic vysvětlit, už je tvůj, pojmenuj ho a dobře se o něj starej. Podá mu dítě a zmizí. Bill se slzami v očích drží dítě v náručí, byl tak krásný. Kdyby tam byl i Tom, ta chvíle by byla ještě krásnější.
Gorna přichází.
Gorna: Bille?
Bill: Koukej, malej dědeček…
Gorna: To je…
Bill: Jo… Vítej do rodiny Schörenů…
KONEC
autor: Mei
betaread: Janule
to nemyslíš vážne že je KONIEC !!! 😀 ja chcem pokráčko a chytroooo :DD
Tom je ale fakt podvodník….děti nejdřív nechce ale nakonec Billovi jedno zatají a veme si ho….potvora…
Já taky chci pokráčko 🙁 🙁 🙁
To je vtip??? HA-HA-HA… zasmiali sme sa ale teras vazne…. kedy bude 2 seria???… Bez druhej serie to bude ako… ako… *hlada priklad* ako Tom bez Billa a Bill bez Toma… tak mi povedz oddelila by si ich??? vsak nie???…(vlastne si to uz urobila) takze napis pokracko nech su zase nasi holubkovia spolu 🙂
Ono už je konec? Chjooo ! Já chci pokráčko…..
hej súhlasím 😀 to nám nemožeš urobiť toto 😀 žiadny koniec ale pokračovanie !!! 😀
Tak ale já chci rychle další řadu jako! 😀 Tom je hrozná svině…:D Takhle jedno dítě "ukrást" 😀
mě to task rozplakalo
chci druhou řadu!!!!!!!!
Koneeec? Neee! Rychle druhou serii
Jinaaaak moc moc krásneee
smutné :'(.. ale krásné.. těším se na druhou řadu 😉
To nemůže byt konec.Pokračovatttttttttttt.
Nemůžu najít druhou řadu :/