autor: Rachel
Dlouhé černé řasy se mírně zachvěly a až doteď pevně semknuté plné rty se zvlnily do mírného úsměvu. Jejich majitel se ze spánku jen mírně ošil a nevědomky tak nastavil svou spící tvářičku právě vycházejícímu sluníčku. Hřejivé paprsky nejprve jen osvítily malé okénko, potom však začaly pomalounku pronikat skrz roztáhnuté žaluzie a za chvilinku už se usadily černovlasému stvořeníčku rovnou pod nosíkem. Trpělivě vyčkávaly, jakmile však uviděly dvě hnědé čokoládky, které ještě ospale zamžouraly kolem sebe, rychle si odešly za svou další prací.
Bill pomalounku otevíral očka a malinko rozespale se rozhlížel kolem sebe. Celý jeho pokoj byl ponořen do zlatavé záře sluníčka, které Bill tolik miloval. Pomalounku se nadzvedl a stočil pohled k malému okénku, na kterém už vysedávali malí ptáčci a vesele si prozpěvovali ranní melodie. A přesto, že bylo teprve ráno, sluníčko už teď pilně zářilo a dávalo tak probouzejícím se lidem najevo, že dnes bude krásný letní den. Už teď byla blankytně modrá obloha bez mráčku a sluníčko se na ní začalo pomalounku procházet. Na Billových rtech se usídlil milý úsměv. Miloval tahle prosluněná rána, kdy mohl svou rozespalou tvářičku hned po probuzení nastavit příjemně teplým zlatým dlaním. Opatrně položil hlavinku zpátky, v tom však pod ní ucítil něco tvrdého. Něco, co se ani v nejmenším nepodobalo jeho bílému polštáři, přesto však to něco bylo velmi jemné a příjemně hřálo Billovu hlavinku.
Billova zvědavá očka opatrně zarejdila po pokoji, po chvilince však stočila svůj pohled na spící osůbku, která se ještě dávno procházela v říši snů. Neuběhlo ani pár vteřinek a Billovu tvářičku rozzářil široký úsměv. V čokoládově hnědých kukadýlkách poskočily jiskřičky štěstí a radosti a upřely se na ty dredáčkovy, které však skrývala víčka s dlouhými řasami. Bill se tichounce překulil na bříško a zadíval se do spící tváře svého prince. Nechápal, jak mohl zapomenout. Jak mohl zapomenout po tak krásné noci, kterou včera strávil se svým miláčkem.
Billův úsměv se rozšířil ještě víc a mandlová kukadýlka se upřela na mírně naběhnuté narůžovělé rtíky. Zaláskované srdíčko černovlasé osůbky, pro kterou teď jakoby se zastavil čas, poskočilo radostí a do Billova bříška přiletělo snad milion třepetavých motýlků. Jen při pohledu na svou spící lásku pocítil pocit, který se mu tolik dlouho vyhýbal. Bill nikdy nezažil pravé štěstí a lásku, i když si to moc přál. Moc si přál, aby i jeho tvář mohl rozzářit šťastný úsměv, aby se mohl usmívat sám od sebe a ne jen tím hraným úsměvem, který zmizel během několika vteřin.
To, co se však právě usídlilo na jeho rtech, se ani v nejmenším nepodobalo tomu, na co byl tolik let zvyklý. Najednou se cítil tak lehce a tak krásně jako ještě nikdy. Cítil, že už se nikdy nechce vzdát toho šťastného úsměvu, který právě zdobil jeho tvář. Chce se smát každou minutu svého života, každý den se chce radovat ze všeho kolem sebe a až navěky chce všechno své štěstí a veškerou svou radost prožívat jen s jedním jediným člověkem.
Bill pomalounku stočil svůj zasněný pohled na Toma, aniž by si uvědomil, že se teď culí jako sluníčko. Jeho očka putovala po dredáčkově spící tváři a zkoumala i ty nejmenší detaily. Tyhle nádherné plné rty, které teď byly pevně semknuté a zároveň mírně vyšpulené, včera večer spojily ty jeho láskyplné polibky plné něhy a zamilovanosti, která u obou chlapců rostla den ode dne víc a víc. Tyhle měkké dlaně, které teď byly volně položeny na bílé peřině, si včera pohrávaly s Billovými hebkými vlásky a něžně hladily Billovu tvářičku. A nejen to. Velmi pomalounku a také velmi něžně knoflíček po knoflíčku rozepínaly kabátek od Billova pyžámka.
Bill se zaculil. Kdyby mu ještě včera ráno někdo řekl, že večer prožije své první mazlení, nejspíš by nevěřil. Přesto, že o tom tolikrát snil a tolikrát si představoval Tomovy doteky, bál se. Nedovedl si představit okamžik, kdy se Tom odhodlá k něčemu většímu. Jeho strach z intimnějších doteků a polibků byl větší než cokoli jiného. Bill se bál. Moc se bál Tomovy reakce na své tělo, když mu Tom pomalounku stahoval kabátek z ramínek a po chvilince jej položil vedle něj. Stalo se však něco, co ani v nejmenším neočekával. I teď, přestože jej od toho okamžiku dělilo jen několik hodin, mu jeho srdíčko začalo prudce bušit, když si vzpomněl na větu, kterou vyslovily ty měkké polštářky s kovovou kuličkou ve spodním rtu. Ty jsi totiž neobyčejně nádherný, lásko.
Černovlasé stvořeníčko málem vypísklo samou radostí a přisunulo se blíž k Tomovi. Bill si podepřel hlavinku a zadíval se na krásně opálenou hruď. Teď už věděl, co jej to před chvilinkou tolik tlačilo na hlavinku. Stačil jen jeden jediný pohled na to nádherné tělo, které teď leželo před Billovýma překvapenýma očkama v celé své kráse. Bill s úžasem malinko pootevřel pusinku. Včera to bylo sice poprvé, co spatřil Tomovu nahou hruď a málem přestal dýchat, teď na denním světle to však bylo něco úplně jiného. Bill nikdy neviděl nikoho tak nádherného, jako byl Tom. Se zatajeným dechem si prohlížel krásně opálenou snědou kůži, na které však nebyly vidět žádné samoopalovací krémy a návštěvy solária. Byla krásně opálena od sluníčka, které jí dodalo přírodní snědou barvu. Kůže však nebylo jediné, co Billa zaujalo. Byly to také svaly, které přidávaly Tomově hrudi ještě více na mužnosti, zároveň však Billa vůbec neděsily. Ba právě naopak. Bill pomalounku vztáhnul prstík a jemně s ním přejel od Tomova krku až po malinký pupík. Jeho prstíky se usídlily na Tomově horkém, zároveň však i plochém bříšku. Bylo vidět, že Tom strávil v posilovně hodně času a svému tělu věnoval vytrvalost a dřinu. Výsledkem bylo nádherné vypracované bříško, po kterém teď přejížděla Billova měkká ručka. Bill si s úsměvem prohlížel tu dokonalost a nespouštěl z ní oči. Jak můžeš být tak nádherný, Tomi? Tolik bych tě chtěl… líbat.
Bill Toma něžně pohladil prstíkem po líci a jeho pohled sklouznul někam k Tomovu bříšku. Rychle se ještě zadíval do tváře své lásky, a když se ujistil, že opravdu spí, s rošťáckým úsměvem se sklonil nad Tomovou hrudí. Jeho rty se nejprve něžně dotkly Tomovy jemné kůže a začaly se o ni mazlivě otírat. Bill se usmál jako sluníčko. Malými pusinkami pokrýval Tomovo bříško a nasával omamnou vůni jeho těla. Vonělo tak krásně, až Bill s úsměvem přivíral očka nad tou nádherou, která jej pomalounku začínala dráždit v nose. Sám pro sebe se usmál a malinko pootevřel rty, čímž věnoval Tomovu bříšku první něžný polibek. Moc se mu líbilo takhle Toma líbat, když ještě spí. Spokojeně si pohrával s opálenou nádherou v podobě Tomovy kůže, aniž by si uvědomil, že jej pozoruje pár těch nejšťastnějších očí na světě.
Tom už chvilinku nespal. Probudilo jej příjemné šimrání neposedného prstíku na své tváři, přesto však nechal oči zavřené a se spícím výrazem ve tváři očekával, co se bude dít dál. Nemusel ani pootevřít víčka, aby věděl, které ranní ptáčátko se tu teď nad ním rozplývá a prstíkem jej hladí po hrudi. Přesto však tak něžně a jemně, až se nad tím Tom musel mile pousmát. Já vím, že jsi to ty, Billí.
Tiše vyčkával, co se stane, jeho srdíčko však nedočkavě bušilo čím dál tím rychleji. A opravdu. Netrvalo dlouho a Tom ucítil na svém bříšku dva měkké polštářky a polibky, kterými pokrývaly jeho kůži. Cítil, že už to dlouho nevydrží. Zvědavost byla tentokrát mnohem silnější než on. Pomalounku pootevřel oči a na jeho tváři se okamžitě rozlil zářivý úsměv.
Bill už si ani neuvědomoval, že jeho jemné dětské pusinky přešly na něco úplně jiného. Teď to byly láskyplné a něžné polibky, kterými zasypával Tomovo bříško. Něžně líbal Tomův pupík a vůbec si nevšimnul osůbky, která se na něj už několik minut mile usmívala. Uvědomil si to až ve chvíli, kdy nad sebou uslyšel pobavený hlas.
„Kdopak mě to tu budí?“ optal se Tom s úsměvem, který se však rozšířil, když se na něj upřela dvě rozzářená kukadýlka. Bill mu úsměv oplatil.
„Dobré ráno, lásko,“ špitl a zaculil se jako ten nejnevinnější andílek na celém světě. Trošku znervózněl, nakonec se však znova sehnul k Tomovu pupíku a něžně jej začal líbat. Tom se pousmál. Tohle se mu moc líbilo, chtěl však něco jiného. Něco mnohem mnohem hezčího a možná i trochu vášnivějšího. S úsměvem pohladil Billa po vláscích.
„Ale já bych chtěl pusinku někam jinam,“ zašeptal a s napětím očekával Billovu reakci. Bill k němu pozdvihl očka a tázavě se na něj zadíval. Po chvilince mu však došlo, co má Tom na mysli a co od něj teď očekává. Právě proto se teď rošťácky zaculil a v očích se mu blýsklo. No počkej, Tomí, tak snadné to mít nebudeš.
Pomalounku se k Tomovi přisunul blíž a s úsměvem se sklonil nad jeho tváří, plnou očekávání.
„A kam bys chtěl pusinku? Sem?“ špitl tázavě a šibalsky jej políbil na čelo. Když se však od něj odtáhl, zaznamenal Tomovo rázné zavrtění hlavou.
„Tam ne,“ zaprotestoval dredáček tiše, nato však ucítil další lehký polibek, ale na své tváři. Sám pro sebe se zamračil a zadíval se na Billa, který už jen tak tak zadržoval smích.
„Billí,“ napomenul ho naoko přísně, přesto se však usmíval. Nejraději by tu teď toho černovlasého rošťáčka povalil do peřin a celého zulíbal. Ale rozhodl se odolat.
„Tak promiň, Tomi,“ pípl Bill omluvně a dal mu další pusinku, tentokrát však na druhou tvář. To už ale Tom nevydržel. Se smíchem Billa povalil do peřin a rychle se nad ním sklonil. Něžně se vpil do jeho rtů těmi svými a začal jej líbat. Tolik toužil po polibcích a Bill jej místo nich jen provokoval a sám se u toho v duchu bavil. Teď tě malinko potrestám, Billí.
Pomalu se od něj odtáhl a nadechnul se, nato však uviděl Billův naoko překvapený úsměv a jeho ručku, kterou se Bill plácnul do čelíčka.
„To jsi nemohl říct hned, Tomí, že chceš pusinku na rtíky?“ nechápavě zavrtěl hlavinkou a měl co dělat, aby se nerozesmál. Tom mu něžně brnknul po nosíku.
„Ještě řekni, že jsi to nepoznal,“ usmál se nad tím černovlasým andílkem, který rázně zavrtěl hlavinkou.
„Opravdu ne. Přísahám,“ vypískl Bill mile a na důkaz pozvedl dva prstíky k přísaze. Tom mu je však něžně stulil do své dlaně a sklonil se nad jeho tváří.
„Už nepřísahej, miláčku, a líbej mě,“ zaprosil tak hezky, že Bill nedokázal dlouho odolávat. A ani nechtěl. Jejich rty spojily zamilované polibky a oba chlapci se líbali několik dlouhých minut. Nikam však nespěchali, ba právě naopak. Tom ještě nikdy nezažil krásnější, pomalejší, přesto však něžnější líbání.
Po chvilince se od sebe odtáhli a hleděli si vzájemně do očí. V obou dvou se mísilo nekonečné množství lásky. A nejen v jejich očích. Jejich srdíčka byla plná toho krásného citu a teď šťastně bušila nad láskou těch dvou blázínků, kteří se na sebe zamilovaně usmívali. Bill vztáhnul prstík a přejel s ním po Tomově tváři. V hlavince se mu vybavila vzpomínka na jejich včerejší mazlení a právě proto teď pozdvihnul očka k Tomovi a setkal se s jeho zaláskovaným úsměvem.
„Tomi, a… my jsme se včera opravdu mazlili?“ špitnul, jakoby se chtěl ujistit, že to nádherné, co se včera večer stalo, není jen krásný sen. Tom jej něžně pohladil po vláscích. Jen při vzpomínce na Billovo zvonivé chichotání a jeho nádherné polibky, se mu na tváři rozlil krásný a šťastný úsměv.
„Ano, Billí. Bylo to to nejkrásnější v mém životě. Ještě nikdy jsem nezažil nic nádhernějšího, než byly tvoje doteky a polibky. A také jsem rád, že… že jsem první, kdo se tě dotýkal,“ zašeptal s úsměvem, najednou však spatřil Billovu smutnou tvář a hlavinku, kterou to černovlasé stvořeníčko pomalounku sklopilo.
Bill si nervózně tisknul ručky k sobě a malinko přerývaně se nadechl. Tom právě teď řekl něco, co nebyla až tak úplně pravda. Nebyl první, který se Billa dotýkal, a právě to Billa trápilo ze všeho nejvíc. I když už se několikrát snažil zapomenout na ten nejhorší zážitek ve svém životě, Tom mu jej teď nevědomky připomenul. Polekaně těkal očima po Billovi, který smutně svěsil hlavinku mezi útlá ramínka a pomalu jej pohladil po vláscích.
„Billi, copak se stalo? Řekl jsem něco špatně?“ ptal se vyplašeně a upřeně se díval na Billa, který se nervózně nadechl. Věděl, že to Tomovi přece jen musí někdy říct. Nechtěl to před ním tajit, už jen kvůli Tomově lásce a upřímnosti, kterou mu Tom dával najevo těmi nejkrásnějšími způsoby. Bříško se mu sevřelo strachy, když se jeho oči setkaly s těmi Tomovými.
„Když… když ty nejsi úplně první, který se mě dotýkal,“ špitnul a nádherná mandlová očka se mu zalila slzami jen při vzpomínce na ten ošklivý zážitek, který by nejraději vymazal ze své mysli. Tom si poplašeně skousnul ret. Na tuto skutečnost zapomněl, stačila však jedna Billova věta a on si vzpomněl na ředitelku v domově, která mu o Billovi tuto informaci sdělila. V duchu se fackoval a sám sobě nadával.
Proč jsem to jen musel říkat? Jsem ten největší hlupák na světě. Kdybys věděl, jak toho teď lituju, lásko. Ticho v pokoji prolomil Billův hlas.
„Bál jsem se, že… že se mě budeš štítit,“ zašeptal Bill téměř neslyšně a donutil tak Toma odtrhnout se od všech svých myšlenek. Tom jej však dobře slyšel. Píchlo jej u srdíčka, když uslyšel z úst své lásky tato slova. Věděl totiž, že to není vůbec pravda. A také jej to utvrdilo v tom, co chtěl Billovi právě říct. Jeho prsty jemně přejely po Billových vláscích.
„Billí, blázínku. Opravdu si myslíš, že bych se tě měl štítit jenom proto, že jsi byl…“ nedořekl, protože Bill sklopil hlavinku ještě víc a z jeho nádherných čokoládek se vykutálely dvě slzičky. Tom si jeho tvářičku něžně nadzvedl za bradu do úrovně té své a palcem něžně setřel dvě kapičky, které si razily cestu po Billově tváři. Chtěl, aby Bill viděl upřímnost v jeho očích, aby věděl, že to myslí opravdu vážně. Zadíval se do jeho očí a mírně se pousmál.
„Je mi úplně jedno, co si kdo o tobě myslí, Billí. Protože… protože vím, že nikoho nádhernějšího, než jsi ty, nenajdu. Vím, jak jsi jemný, něžný, křehký jako porcelánová panenka a také velmi krásný. Vím, jak krásné jsou tvoje vlásky, když do nich fouká větřík. Jak roztomilý jsi, když se na mě zlobíš. Jak mile tleskáš ručkama, když máš z něčeho radost. Jak zvonivě se směješ, když jsi šťastný,“ zašeptal s úsměvem a pohladil po vláscích Billa, který malinko klopil očka, na rtících milý úsměv. Tom si však jeho tvářičku něžně nadzvedl zpět.
„A právě proto tě tolik miluju, Billí. A také právě proto vím, že na tebe nechci s ničím spěchat. Nechci, aby ses mě bál a abys měl z něčeho strach. Chci, abys byl stejně šťastný jako já. A proto nikdy nebudu dělat něco, čeho by ses bál anebo se ti to nelíbilo, lásko. To nejkrásnější tě teprve čeká,“ dopověděl Tom s úsměvem a odpovědí mu byl Billův zářivý úsměv, zároveň ale i zvědavá očka. Bill se na Toma tázavě zadíval.
„A co to je?“ pípl tichounce a upřel na Toma svá vykulená kukadýlka. Tom se mile usmál a pošimral Billa pod nosíkem.
„Přeci první milování, broučku,“ pošeptal mu s úsměvem do ouška. Bill však malinko znejistěl. Nevěděl, jestli je ještě panic nebo ne. Nevěděl, jestli to, co mu udělal vlastní otec, bylo milování. O těchto věcech nikdy s nikým nemluvil a také o nich nic nevěděl. Už už se nadechoval, v tom však ucítil Tomův prst, který byl jemně položený na jeho rtících. Tom moc dobře věděl, co se právě teď honí v Billově hlavince. Něžně jej pohladil po vláscích a malinko se pousmál.
„On se s tebou nemiloval, vzal si tě násilím,“ zašeptal, a když uviděl Billovu sklopenou hlavinku, jemně mu ji nadzvedl a zadíval se do jeho zmatených oček, která těkala po jeho tváři. Mírně zavrtěl hlavou a malinko se pousmál.
„Ale milování je přeci úplně něco jiného, lásko. Je to nádherné,“ zašeptal a něžně Billa líbnul na čelíčko. Bill se pousmál. Teď už pochopil všechno to, co mu tu Tom teď vysvětloval.
Takže jsem se nikdy s nikým nemiloval. To, co mi udělal on, nebylo vůbec hezké. První milování mě teprve čeká. A já už vím, s kým ho chci jednou prožít, Tomi.
Billovy rtíky se zvlnily do krásného úsměvu a Bill Toma něžně pohladil packou po tváři. Byla však ještě jedna otázka, díky které se jeho zvědavost malinko prohloubila. Bill se na Toma zadíval a zvědavě očkama přeletěl jeho tvář.
„A… ukážeš mi to někdy, Tomi?“ zeptal se s mírným úsměvem a tím vykouzlil na Tomově tváři zářivý úsměv. Tom se na něj mile usmál a jemně mu políbil bílou packu.
„Ukážu. Slibuju, Billí. Až budeš připravený a nebudeš se ničeho bát,“ pošeptal mu do ouška a sladce jej na něj políbil. Billova očka se šťastně rozzářila a Bill na Toma mile zamrkal. Tom jej právě teď nádherným způsobem přesvědčil o tom, že nemusí nikam spěchat a že záleží jen a jen na něm, kdy mu dovolí poznat své tělo po té nejintimnější stránce.
A to se Billovi líbilo na Tomovi nejvíc. Nepotřeboval slyšet už nic, aby se ujistil, že jej Tom opravdu miluje. Šťastně se vrhl do jeho náruče a vesele se rozchichotal.
„Tomí,“ špitl co nejněžněji tu krásnou zdrobnělinku, kterou tolik miloval a stulil si hlavinku na Tomovu hruď. Tlukot Tomova srdíčka a něžné polibky, které po chvilince ucítil na svých vláscích, jej ujistily o tom, že Tomova láska a jeho křehké zaláskované srdíčko patří jen a jen jemu.
autor: Rachel
betaread: Janule
tak už se chudáček rozpovídal…..
Úžasný, Rachel. To byl asi zatím nejlepší dílek ♥ Zamilovala jsem se, na první pohled 😀 ♥ Nemám slov…
krasa…
Ahojky tak jse mu je to jemný a tady máš tu mojí slibovanou blbůstku.Lidi asi se strapním takl bacha.
Můj pohádkový princ nám všem rozvázal srdíčka.
Polibím tě na rty a pak na víčka.
Tomi ochránce našeho šmudlíka,
co tiskne si k sobě kolínka.
"Billí, neplakej já tě ochráním."
"Tomi, ty jsi mým zastáním."
Náš Billík se nám bojí,
když sám v lese stojí.
Když na sobě ucítí něčí ruce,
usměje se velice.
Hned ví čí ruce to jsou,
co jeho bříško mapujou.
S Tomim půjde kamkoliv a
udělá pro něj cokoliv.
Spolu v posteli chrní,
jejich činy se rázem změní.
Bobíku náše maličká kouličko,
pojď k nám blizoučko.
Když už jsou oba nazí,
Áďa nám všechno zkazí.
Bobíka nám rozmazluje
a taky si na něj ukazuje.
Všichni chytáme cukrovku,
ale ona radši koprovku.
Rachelka se snaží.
Hlava se jí už smaží.
LoFinQa*TWC šťastný človíček je,
když se tu nový díl zjevuje.
Pajule,Samara a LadyKay vysmátý jsou.
Čerta na zeď malujou.
Bajly Ś tedy já se rozplívám,
když se na tvou povídku podívám.
K Billímu se vraťme,
fenomén o stydlivosti zvraťme.
Billí se o růži píchne a rázem zdechne.
Tomi mu pusinkou život vdechne.
Žijí spolu z radosti a
taky z čisté lásky.
A je konec téhle hlásky,
ze které se mi dělají vrásky.
Jejda:-D Musím přiznat, že se tady taky culím jak sluníčko:-D Bajly, to se ti opravdu moc povedlo, děkuji:-D Nádherná básnička, opravdu smekám a moc mě to rozesmálo:-D Takže všichni povinně přečíst:-D
Ještě jednou díky, Bajly a vám ostatním taky za podporu a komenty:-D
Pa Rachel xD
A dokonce je tam i Bobík, vidíte??? Já jsem z toho čím dál tím víc nadšená:-D
Bajly: tak to se ti moc povedlo, vážně 🙂
Bajly: dokonce jsem tam zapojená 😀 to mě potěšilo 😀
no tohle… prej Áďa všechno kazí? 😀 no tak miluju Bobikaaa, no 😀 a mimochodem, koprovku nenávidím, páč mi pak kopr drhne v krku, ale jinak povedená básnička 😀
a pro Rachel. ted jsi mě teda pobavila. Tomova definice milování… bych ho hned pasovala na učitele sexuální výchovy normálně 🙂
Další skvost x) Víš, jak mi to děláš těžký? Jak mám potom něco tak krásnýho komentovat? Mezi náma – já jsem z Tomana díl od dílu víc a víc vedle xD Ale jako mohl to chudáčkovi Billovi vysvětlit… No, já jsem na ty dva zvědavá… Už aby tu bylo pokráčko 😉
Bajly: Jéé, taky jsem v básničce xD Mám radost. Áďa to chudák odnesla xD Nj, to máš za toho Bobíka xD xD
Stejně by mě zajímalo, kdo sem dotáhnul tu cukrovku??? xD
Díky za komenty:-D Áďu komentovat nebudu, ty víš svoje, že Áďo:-D Ale nevěděla jsem, že nenávidíš koprovku:-D
Ladynko: Ale jako mohl to chudáčkovi Billovi vysvětlit… Jako co??? Je ještě docela brzo…
Díky, ale zdá se mi, že komentů pod touhle povídkou ubývá…
No.. tak jsem se prokousala touhle povídkou až sem a musím říct, že cukrovka to teda fakt jistí :-D, Aduska měla pravdu. Původní nápad byl dobrej, vypadalo to fakt nadějně, proto jsem četla dál a pořád čekala, kdy se to rozjede a začne se tam něco dít, ale jak tak koukám, to asi nehrozí,co? Celý je to posledních pár dílů šílená nuda, zdrobnělinky rostou geometrickou řadou, neustále se ráno buděj, a dělaj si snídaně, do toho Bobík… totálně dětinskej Bill, což je už kolikrát neúnosný, tohle fakt nemusim.
Jediná kritika, kterou jsem tady viděla, se najednou obrátila vzhůru nohama, a její autorka je najednou celá šťastná, že ti může psát, jak je to úžasný… tak jsem si řekla, že ti to napíšu i já. Jestli se tam nezačne urychleně už něco dít, nemá cenu to číst dál. Hele, a odpovídat na kritku tak, že je ti jedno, jestli se to někomu líbí nebo ne, to je fakt dost dobrej úlet. Proč to teda píšeš? Dáváš tady všem rozkazy, aby ti psali komentáře, ale když jednou někdo napíše kritiku, tak odpovíš, že je ti to ukradený? Kritika by měla bejt samozřejmě konstruktivní, nejlíp osobně, aby si z toho autor něco vzal, ale myslím, že bys to asi moc nebrala, podle reakce na tu minulou. Je mi jasný, že jestli mi odpovíš, bude to celý ve stejným duchu, takže se snad ani nemusíš namáhat. Můj názor znáš, já tvůj taky, jen abys věděla, že to, co píšeš, nemusí bejt pro každýho stravitelný a že ten, kdo to nečte, protože je to šílený, ti sem samozřejmě koment nenapíše, protože je mu jasný, že se nemá cenu namáhat.
Myslím, že by nezaškodilo, kdyby se konečně začalo něco dít a tak na polovinu by se zmenšil počet zdrobnělin, pak by možná stálo za to to dočíst. Bill a Tom jsou tady opravdu absolutně dětinští, skoro mi bylo za ně trapně. Těm kterejm se to líbí přeju pevný nervy do dalšího čtení, ale já už mezi nima asi nebudu. Jdu si přečíst něco normálního.
Banny: Čti si co chceš, je mi to jedno. Povídku už mám naplánovanou a bude to pokračovat tak, jak já budu chtít, nemluvě o stylu a jiných věcech. Těm, co se to líbí to umí ocenit a já si jich vážím. To, že ty mezi ně nepatříš, je mi upřímně jedno. Sbohem
Jo, přesně tuhle odpověď jsem čekala, arogantní a odmítající pochybnosti o autorčině genialitě.
Povídku máš sice naplánovanou, ale je nudná a o ničem. Kromě zajímavýho začátku už v podstatě nemá žádnej zvláštní děj. Osůbek, stovřeníček, ručiček, nožiček a hlaviček je tam milion, ale chybí tomu spád, náboj, napětí, humor… cokoliv, co by člověka přimělo těšit se na další díl… jediný, co z toho asi vzejde, bude závěrečnej sex, ke kterýmu to nejspíš má všechno směrovat… to je ovšem velice chabá náplň na to, jak šíleně dlouhý a rozvleklý to je, když vezmu v úvahu, kam se za 23 dílů dostali a že se v nich omílá pořád dokolečka totéž. Dá se u toho spolehlivě i usnout.
Budu si číst co budu chtít, to je jasný, jen to holt nebudou žádný další povídky od tebe, což jak předpokládám je ti samozřejmě jedno. To chápu.
Autorovi by ale nemělo být jedno, když mu někdo napíše, že jeho povídka je nudná. Styl psaní máš dobrej, slohově se tomu nedá celkem nic vytknout, ale obsah… Rozumně uvažující autor by se nad tím aspoň zamyslel a ne to odmítal jako něco, co se ho netýká. Je sice bezva chtít komentáře, vynucovat si je skoro pod každým dílem, ale taky musíš k tomu napsat, že smějí být jenom kladný, že kritika se tu nepřipouští, protože je ti to jedno, což ti ovšem nevěřím… žádnýmu autorovi to není jedno, jen to nepřizná. Sbohem
Banny: Ty komentáře, co mi tu píšeš, jsou celý o tom, že tě ta povídka nebaví. Tak nechápu, proč to tu všechno rozepisuješ. Mě to stačí říct jednou a ne stokrát. Ty určitě nejsi autorka, jde to vidět. Zamýšlet se nad tím nebudu, sama dobře vím, jak to bude pokračovat a to, že si na zápletky někdo neumí počkat, to už není můj problém. Těšilo mě, nashledanou
😀 Ano… vidím, že to nemá cenu. Piš dál, tak jak to máš v plánu, čekání na zápletku je fakt úžasná zábava, to je sen každýho čtenáře. 😀 Mě netěšilo, bylo to utrpení. Ahoj 😀
Hele holky, nechte toho… Tady mají být komentáře k povídce, a nikoli váš umíněnej chat, abyste si obě dokázaly vaši výjimečnou slovní zásobu…
Kdo to tady má číst?
Banny: Chápu tě a chápu i tvůj názor, každému se to nemusí líbit – tou autorkou, která se "obrátila vzhůru nohama" jsi určitě myslela mě. :))) Díky za zmínku, ale to fakt nemuselo bejt. Neříkám, že Racheliny povídky mě nějak totálně pohltily abych byla na další díl natěšená jako kočka na myš, ale prostě… takových něžných povídek je docela málo a že tobě připadá dětinský Bill trapný, tak to už je samozřejmě tvůj názor. Nechci ho změnit, jsi normální člověk, který má právo vyjádřit si svou myšlenku. Rachel asi není zrovna nadšená, ale jsem ráda, že jsi tady napsala to, jaké máš k Princi postavení a jak se ti "líbí"… Je třeba vědět, co je nutno zlepšit, jinak to čtenáře nudí. Upřímně – u některých dílů třeba zívám, další mě ale napjal a baví mně. Rachel má úžasný styl psaní – který se ovšem někomu líbí a někomu ne… :))) Zápletky už by se sice hodily, ale myslím, že až tam nějaká bude – tak bude pořádná. Autorka je pověstná tím, že své povídky nejprve dokončí a teprve potom posílá na twincest.blog – čímž je naprosto jasné, že už se nic opravovat nebude na prosbu čtenářů… Nechci ti tady nic odpírat, vlastně sama jsem byla úplně toho samého názoru a Rachel by měla vědět, že všichni lidé nečtou tuhle povídku se zatajeným dechem a lehkým úsměvem, ale šklebí se a dělají znechucené xichty… Nic proti tvým činnostem 😀
Rachel: Ty si z toho nic nedělej. Myslím, že jsi na Bannyin rozpustilý a provokující komentář vůbec neměla odpovídat – nemýlím se, že zastáváš názor, že komu se to nelíbí, nemá vůbec proč komentovat tvé dílo? 🙂 Dala sis nad tím práci, která z povídky přímo čiší. Tohle je jiný styl story, ne obyčejný a normální, ale neuvěřitelně jemný – místy až dětinský, ale co se mě týče, nemám k tomu nějaké výhrady. Nechci ti nakazovat, co máš a nemáš dělat, jen mi prostě přijde zbytečné zahazovat se s někým, ke komu máš ne velice kladný názor… Kritika se prostě taky občas objeví, je třeba se s tím smířit. Věřím, že fakt, že někomu se tvoje povídka nelíbí, je ti naprosto ukradený, ale čtenáři holt nejsou vždycky nadšení. Teď to asi vypadá, jako kdybych stála proti tobě – tak to ale vůbec není. Jen si myslím, že je naprostá pitomost hádat se jen kvůli tomu, že Princ u Banny prostě moc nezabodoval… Jak už jsem řekla, každý občan má právo na svůj názor, ať už se druhým líbí nebo ne. Banny ti vyjádřila, na čem bys měla zamakat třeba u příští povídky, jestli ty se tím budeš řídit, je čistě tvoje věc.
Končím se svým proslovem 😀
LoFinQa*TWC (aneb BalunQa): Děkuju, LoFinQo – promiň, jestli ten nick píšu špatně – za tvůj komentář. Vystihla jsi to přesně, máš pravdu, akorát ne v tom, že povídka už je dopsaná. Není, teprve ji píšu, jen jsem trochu napřed. Ale to je teď jedno. Já jsem se tu s nikým nehádala, upřímně, nemůžu ovlivnit až tak úplně to, že se tady té holce Princ bude líbit nebo ne. Je to můj styl psaní, moje povídka a záleží jen na čtenářích, jestli se jim bude líbit nebo ne. Je to každého věc, jestli se jim líbí takový a takový Bill, takový a takový Tom. Je to můj nápad a já ho chci dotáhnout do konce. Co mám napsat na komentář, kde si čtenářka stěžuje, že jsou tam použité takové a takové výrazy??? Děkuju ti za tvůj koment, moc mi pomohl, přesto však vím, že je tu spousta dalších lidí, kterým se Princ líbí a čtou si ho. Jinak by nebylo v anketě 51 hlasů:-D Děkuju ti též za podporu a za tvou pochvalu. Máš pravdu, každý má svůj názor a je jen na čtenářích, jaký si ho na Prince udělají. Já se budu snažit nezklamat a být co nejlepší jako dosud. Jsem moc ráda, že jsi se k Princi vrátila a děkuju ti za všechny tvé komentáře a podporu, jsi skvělá, děkuji.
A vůbec – už raději končím s tadyhletou debatou:-D