Zapleten v lásce 3.

autor: Ivetka

,,Ale vida… Tak tatínek se nám vážně rozhoupal. Zřejmě mu na tobě záleží, dnes přišly první dva kufříky s penězi. Jenomže tvůj tatínek ještě neví, že budeme chtít nějaké odškodné za to, že jsme museli tak dlouho čekat. Navíc, jídlo pro tebe a všechno ostatní taky není zadarmo.“ Dnes přišel den D – Billovi se rozhodli říct, kde se nachází, a prozatím přezdívky všech, co tu s ním byli.
Po několika minutách se Bill dozvěděl, že se nachází v Itálii, přesně jak čekal. Netušil, že tatínek má známé až tak daleko, ale co se dalo čekat.

— Tom —

,,Tome? Dnes jsme našli přechodnou adresu toho Kaulitze, otce Billa. Ale je třeba se tam vydat hned, prý se stěhuje dost často.“ Tom byl zmatený, za dnešek vypil už pátou kávu, málo teď spí. Od doby, co má ten nový případ, se skoro nezastavil, je pořád v jednom kole.

,,Vážně? A je to daleko?“ I přes velkou únavu vstane od stolu a vyrazí hned ke služebním autům. ,,Ani ne, hodinka cesty, ale musíme si pospíšit a být nenápadní.“ Tom okamžitě nasedne do auta a jede za dalšími auty, kde sedí jeho kolegové, kteří díky navigaci vědí, kde přesně se místo, co hledají, nachází.
Ani ne po hodince cesty zastaví před starou ubytovnou, kde se má právě teď nacházet Billův otec. Tom ukáže na ostatní, ať zůstanou v klidu sedět v autě, a sám se vydá dovnitř. Hledá ty správné dveře postupně, až je konečně najde. Zvonil a ťukal na každé dveře a ptal se, zda se nejedná o Kaulitze, ale až dost přehnaná reakce, mu dokázala, kdo to je. Postarší muž chtěl Tomovi přímo před nosem zabouchnout dveře, ale díky Tomově hbitosti se mu to nepodařilo.

,, Jen klid, pane Kaulitzi,“ Raději ho chytne za ruce a spoutá mu je. Koneckonců neví, co se tu ukrývá a jestli u sebe náhodou nemá zbraň.

,,Kdo jste a co po mě chcete?“ Na tyhle otázky je zcela zvyklý. Většinou každý, koho si chce vzít s sebou na policejní stanici, se ptá na to samé.

,,Jmenuji se Tom Trümper a jsem z kriminální policie. Jde o vašeho syna. Potřebuji vědět, kde se ti, co ho skrývají, nachází, a vím, že vy to místo znáte. Že máte i přesnou adresu, takže se přede mnou nesnažte nic utajit, pokud nechcete, aby se někomu něco stalo…“ Vždycky byl dobrý na přesvědčování.

,,Vy řešíte, kde je můj syn?“ otáže se jako správný starostlivý otec.

,,Ano pane, a jsme na dobré cestě. A když nám pomůžete, budeme na té nejlepší, stačí jen spolupracovat…“
,,Já ale nemůžu. Oni by se to určitě dozvěděli a byl by z toho problém. Už teď jich mám dost,“ ukáže na kufříky, které pomalu plní penězi.

,,Ne, nedozví se to, na to si dám pozor… To vám slibuji. Jen potřebujeme vaši pomoc. Kde se ti mafiáni nacházejí?“ pozvedne Tom obočí a přistoupí k otci Billa blíž.

Po dlouhém smlouvání dal John, jak se Tomovi představil, přesnou adresu, kam posílal dva kufříky s penězi.

,,Děkujeme, kdybyste něco potřeboval, volejte na tento telefon,“ dal mu vizitku, na které bylo napsáno logo nějaké firmy, co rozváží rychlé občerstvení. Mají to jako krycí název, ale ve skutečnosti tam jsou kontakty do kanceláře policejního inspektora a Toma. Mezitím si malý papírek, co dostal od Johna, strčí do kapsy a s krátkým rozloučením odejde zpátky do auta. Nasedne a kolegům ukáže na znamení, že můžou pomalu jet zpátky.
Teď už to nebude vůbec těžké, jen se musí dobře připravit a hlavně jednat rychle. Co možno nejrychleji. Když přijedou zpátky na místo působení Toma, hned vše oznámí řediteli spolu s jeho požadavky na tu cestu do Itálie.

,,Budu se ti snažit vyhovět, Tome, zítra si ke mně přijď.“

— Bill —

Bill nevěděl, co si o podivném chování místních lidí má myslet. Je rukojmí a oni se o něj starají jako o křehkou květinku. Parta mafiánů mu pronajala kosmetičku, která se o něj o celého postarala, vyčistila mu rány a odřeniny, nalíčila ho a učesala. Nechápal, co se děje, proč to dělají.
,,Víš, uděláme pár fotografií, které pošleme tvému otci, aby věděl, že jsi v pořádku. Taky ti dovolíme jeden krátký hovor s ním, aby neztrácel naději a peníze nám doposlal. Jak zjišťujeme, umí být i hodný, králíček, když jde do tuhého.“

,,Nechci tady pózovat kvůli tomu, aby můj otec věděl, že jsem v pořádku!“ odsekne Bill a posadí se na pohovku.

,,Nebudeš nikomu pózovat. Budeme tě fotit v průběhu dne tak, abys o tom ty nevěděl.“
,,Nebaví mě tu celý dny sedět a koukat do prázdna. Chci něco dělat, chci se trošku hýbat…“ Ne že by si Bill poroučel, ale na nic nedělání nebyl zvyklý.

,,Venku máš obrovskou zahradu, můžeš jít ven a nějak se zabavit tam, nikdo ti přece nebrání.“ Bill nelenil a hned vyběhl ven na obrovskou zahradu s fontánou a altánkem a lavičkami uprostřed zahrady. Všiml si i dvou psů, kteří tu pobíhali. Dva dobrmani. ,,Neboj se jich, nic ti neudělají. Jsou mírumilovní,“ ujistí Billa Lucky, který se mu představil.

,,Jo, jako ty? Tak to se vážně nemám čeho bát.“ Nevadilo mu, že byl drzý, potřeboval si trošku ulevit.
Rozeběhl se spolu se psy do nitra zahrady, kde si s nimi začal hrát. ,,Asi musíte litovat, že máte za páníčky někoho, jako jsou oni, že?“ prohodil mezi neustálým drbáním jejich kožíšků. Hrál s nimi na honěnou. Rychle si je oblíbil a ti dva nezmarové si očividně oblíbili i Billa. Zaběhl k plotu, kam ho ti dva psi nahnali, a schoval se za malý keřík. Couval pořád dál a dál, než opravdu nenarazil do velkého oplocení. S leknutím se otočil a prohlížel si přírodu za ním. Sklopil hlavu a chtěl zase začít přemýšlet, ale to mu nedovolilo povšimnutí si malé trhlinky v plotě. Otočil se, jestli ho nikdo nesleduje, a rychle se k plotu sklonil a schoval se za keře. Snažil se plot víc roztrhnout, ale nešlo to. ,,Sakra!“ opřel se o něj a začal zase přemýšlet. ,,Mmm… už vím.“ Rychle se zvednul.

,,Lucky? Lucky!“ křiknul na celou vilu.

,,No? Co potřebuješ?“ muž, ke kterému tu měl Bill nejblíže, rychle seběhnul velké schody.

,,Máte tam krásné květiny, růže a všechno. A támhle do té vázy by se nějaká velká kytice hodila, mohl bych nějakou udělat? Prosím!“ ukázal na velkou vázu nad krbem.

,,Pro mě za mě… Když se zabavíš.“ Lucky se chtěl už otočit, ale Billův hlas ho znovu zastavil.

,,Ale potřebuju nějaké… nůžky nebo kleště, abych je mohl uříznout. Myslím ty květiny…“ zasměje se.

,,Máš pravdu, pojď,“ vezme ho okolo ramen a vede ho do sklepa, kde mu do ruky dá kleště na uštípnutí stonků květin.

,,Dík,“ rychle si je vezme a jde zase zpátky k zahradě. Vyběhne ven a začne stříhat různé druhy květin. Dojde až k růžím, které jsou k jeho štěstí u plotu, kde objevil tu malou skulinku, a začne pomalu stříhat rudé růže a nenápadně se po chvíli začne věnovat tomu plotu. Nenápadně ho roztrhne do přijatelné velikosti a díru zakryje pár nastříhanými růžemi, aby to nebylo moc nápadné, a dál stříhá růže. Srdce mu buší, pořád se díval, zda ho někdo nesleduje. Nikoho naštěstí neviděl.
Když Bill udělal dostatečně velkou kytici, vrátil se zpátky dovnitř, sundal s ostatními vázu a zaplnil jí krásnou barevnou kyticí.

,,Měl jsi pravdu, Bille. Vážně to ta kytka krásně oživila…“ pochválil Billa Lucky.

autor: Ivetka

betaread: Helushka