autor: Bitter
„Tome!“ Vykřikne Kirsten a okamžitě se mu vrhne kolem krku.
Hned jak jí komisař zavolal, jela co nejdřív do nemocnice. Ani se nezeptala, jak na tom dvojčata jsou, byla tak šťastná, že se oba konečně našli, že ji ani nenapadlo, že by to nemuselo být tak šťastné shledání jak doufala.
,,Není ti nic? Proboha, víš jakej jsem o tebe měla strach? A co Bill, kde je?“ Vyhrkla na Toma na jeden nádech a zmateně těkala pohledem po chodbě, jestli Billa někde neuvidí.
,,Promiň, ale já musel…“ Špitne Tom omluvně a sedne si zničeně na židli. ,,Billa operujou.“ Dodá o hodně tišeji a po tváři mu steče slza. Kirsten si před něj klekne a vezme ho za ruku.
,,Co se stalo?“
Flashback
Tom se prudce otočil a obraz, jenž se mu naskytl, mu naprosto vyrazil dech.
Bill si křečovitě svíral ránu na boku a snažil se odplazit co nejdál od Andrease, který se zatím zvedal a znova na něj zamířil.
Tom se nemusel dvakrát rozmýšlet, aby věděl, co má udělat, zezadu se vrhl na Andrease a srazil ho k zemi. Revolver se zakutálel někam do rohu místnosti, tomu ale ani jeden nevěnovali pozornost.
Tom Andrease okamžitě přetočil a vrazil mu pěstí do obličeje.
,,Ty grázle! Já ti říkal, že tě zabiju, jestli mu ublížíš!“ Znovu se napřáhl, ale Andreas ho ze sebe skopnul a nakopl ho do břicha. Tom jen bolestně vydechl a znova se na něj vrhl. Chytil ho pod krkem a mlátil ho do hrudníku. Andreas se jen kroutil a snažil se ho ze sebe sundat. Nakonec se mu povedlo škubnout za Tomovy vlasy tak silně, že Tom ztratil rovnováhu a překulil se na bok. Rychle se postavil, ale Andreas ho znova kopl do holeně a Tom spadl tak nešikovně, že rozbil chatrnou židli stojící vedle něj. S bolestným výrazem na tváři zůstal ležet na zádech a jen lapal po dechu. Andreas si mu sedl na břicho a začal ho škrtit. Tom se zmohl jen na nesrozumitelné sípání, ovšem jen na chvilku, poté použil stejnou obranu jako Andreas a za vlasy ho strhl na bok. Znova se na sebe vrhli.
Váleli se snad po celé místnosti a snažili se uštědřit tomu druhému co nejvíc ran a ani jeden si nevšiml Billa, který se s vypětím posledních sil doplazil do rohu, ve kterém byla zbraň. Vzal ji do dlaně a namířil na bijící se dvojici. Ruka se mu neuvěřitelně třásla a před očima se mu začaly dělat mžitky, ale on se nevzdával a trpělivě čekal na tu správnou chvíli.
Andreas zrovna chytil Toma kolem pasu a mrskl jím proti zdi. Dřív, než se stačil zhroutit k zemi, mu uštědřil další dvě rány. Tom se svezl k zemi a Andreas zvedl ze země dřevěnou tyč z rozbité židle. Napřáhl se a byl by Toma dobil, kdyby se neozvaly další dva výstřely.
Andreas zalapal po dechu, vytřeštil oči a tyč mu vypadla z ruky. Z posledních sil se otočil na ležícího Billa, kterému mezi tím revolver vypadl a ušklíbl se.
,,Děvko…“ Sykl a bezvládně se zhroutil k zemi.
Tom se s námahou zvedl a došel k Billovi. Klekl si k němu a stáhnul si ho do náručí.
,,Vydrž, lásko… zavolám pomoc… kde je můj mobil?“
,,Na…. na ho… na hoře v lo… ložnici.“ Vydechl Bill ztěžka a stiskl víčka k sobě pod náporem bolesti. Tom na nic nečekal a rychle běžel do ložnice, odkud zavolal pomoc….
Během chviličky byl zpátky a Billa si vyhoupl do náručí. Jeho samotného bolelo celé tělo a stěží se držel na nohou, ale Bill byl teď přednější.
Donesl ho do obýváku, kde ho opatrně položil na gauč. Pomalu mu vyhrnul tričko, a když viděl dvě pár centimetrů od sebe vzdálené rány, vyhrkly mu slzy.
Bill jen usykl bolestí.
,,Klid, Bille… to bude dobrý… pomoc je na cestě…“ Chtěl jít pro něco, čím by mohl alespoň částečně utlumit krvácení, ale Bill ho za ruku zadržel.
,,Chci vědět, kdo jsem… než umřu… chci vědět pravdu…“ Vydechl a zoufale se na Toma podíval.
,,Ale ty neumřeš…. zachrání tě…“ Bill jen zavrtěl hlavou. Nevěřil tomu. Cítil neuvěřitelnou bolest, která mu nedovolovala skoro ani dýchat a cítil, že se mu dech krátí čím dál víc. Každou chvilku se mu udělalo před očima černo a on cítil, že nevydrží vzdorovat dlouho…
,,Prosím… řekni mi to…“ Tom se jen zoufale rozhlídl. Vzal do ruky polštář a strhl z něho potah, který přitiskl na krvácející místo.
,,,Áááááááááá!!!“ Vykřikl Bill a stiskl povlak pod sebou.
,,Jsi někdo, koho neuvěřitelně miluju a je jedno, jestli jsi Bill, Filip, nebo Nikolas…“ To bylo poslední, co slyšel, než upadl do bezvědomí.
O týden později
Tom se nepřítomně přehraboval v obědě a naprosto nevnímal Gustava, který na něj mluvil.
Tupě civěl do prázdna a myslel na Billa, který byl pořád ještě v komatu. Modlil se každou vteřinu, aby se už probral, ale zázrak se neděl.
Poté co mu doktor oznámil, že Bill má jen malou naději na přežití, se naprosto složil. Navíc, i kdyby se probral, nebude si nic pamatovat. Nikdy si už nevzpomene na nic, co bylo před tím, než mu Andreas píchnul tu injekci.
Vyšetření mozku, které mu udělali, ukázalo, že mu to poškodilo paměťové centrum mozku takovým způsobem, že se to už nikdy nespraví.
Tom celé dny vysedával v nemocnici nebo se nepřítomně loudal po domě a nevnímal ani Kirsten, ani Melody a náladu mu nezvedl ani Gustav, kterého před dvěma dny pustili z nemocnice.
Všechno pro něj ztratilo smysl. Jeho jediná láska ležela v komatu v nemocnici a neměla páru o tom, kdo je. Bude pro něj naprosto cizí člověk. A co teprve Melody? Jak jí má vysvětlit, že ten Filip, na kterého se ona tolik upnula, nebude vědět kdo je? Byl v zahnaný v koutě.
Co na tom, že Andreas je po smrti, to, o co se celý život pokoušel, se mu povedlo… Zabil tu lásku, která mezi nimi byla.
,,No tak, Tome…“ Až dotyk na jeho ruce ho probral.
,,C- co?“ Zeptal se zmateně a zadíval se do Gustavových očí, které ho s obavami sledovaly.
,,Tome, přestaň se v tom nimrat a jez. Potřebuješ nabrat sílu.“ Snažil se mu domluvit, ale předem znal odpověď.
,,Nemám hlad…“ Odsekl Tom podrážděně a pohodil hlavou.
,,Tome, nechtěj, abych ti to do tý pusy narval. Nemysli si, že když sem o berlích, že tě neukočíruju.“ Napomenul ho Gustav a spařil ho výchovným pohledem.
Když si vzpomněl, jakou měl radost, když mu Kirsten oznámila, že Bill s Tomem jsou živí, neuměl ji ani popsat, ale když se teď musel dívat na naprosto zhrouceného Toma, který chodil po domě jak tělo bez duše a naprosto ignoroval své okolí, včetně vlastní dcery, ho ubíjel.
Byl úplně stejnej jako tenkrát, když si mysleli, že Billa zastřelili.
,,Dej mi pokoj… nejsi moje matka.“ Ohradil se Tom a zvedl se.
,,Tak hele, Kaulitzi, okamžitě si sedni a jez, Kirsten se s tim nepatlala jen tak proniczanic. Koukej se vzpamatovat. Máš sakra malou holku a ta tě potřebuje!“ Gustav ho chytil za rukáv a posadil ho zpátky na gauč.
,,U Silke je Melody líp… já to s ní ani z poloviny neumím jako Bill, bude jí tam líp než se mnou.“ Šeptne zlomeně a schová obličej do dlaní.
,,Tak sakra, Tome! Tomu sám nevěříš! Ta malá tě potřebuje, jsi její táta! A co Bill? Co ten? Co bude dělat, až se probere? Nebude si nic pamatovat a bude tě potřebovat, ale tebe a ne nějakou trosku!“
,,Já vim… já to kurva vim, ale ty si neumíš představit, co to je! Neumíš si představit, co to bylo u Andrease za horor! Ty miluješ Kirsten, zkus si představit, kdyby jí někdo před tebou zbil do němoty a pak do ní našil dvě kulky! Umíš si představit, co to bylo, snažit se zastavit to zkurvený krvácení?! Měl jsem jeho krev všude a nemoh s tim nic udělat! Nic, jen jsem mu na ty rány tisknul povlak z polštáře a počítal každou sekundu, než přejela sanitka! Ty víš hovno, tak mi tady laskavě nekaž, co mám dělat, ani ty a ani Kirsten! Já vás mám rád a hodně pro mě znamená, co pro mě děláte, ale neraďte mi už!“ Vykřičel ze sebe Tom jedním dechem a rázem se se zoufalým pláčem sesunul ze židle na zem.
,,Všechno jsem posral, chápeš to? Kdybych Kellerovi o Andreasovi řek hned a nešel ho ztřískat, nic by se nestalo… Bože, já jsem takovej kretén!“ Vzlykal hlasitě a zatínal ruce v pěst. Gustav se zapřel o stůl a s námahou se posadil vedle něj. Okamžitě si ho stáhnul k sobě a konejšivě ho objal.
,,No tak, Tome… bude to dobrý… já ti slibuju, že už ti nebudem říkat, co máš dělat, ale ty mi slib, že se dáš do kupy. Už jen kvůli Billovi…“
,,Stejně nebude vědět, kdo jsem… budu pro něj cizí člověk… Gustave, on… on na mě zapomněl… on… on už mě nebude nikdy milovat, protože neví, kdo jsem…“ Šeptl Tom pro něj tu nejhorší skutečnost a bolestně stiskl víčka k sobě.
autor: Bitter
betaread: Janule
jako neměli Andrease zabíjet…. Bych si ho nějak pořadně vychutnala…. pomalu bych mu odřezávala maso xD kretén si zaslopužil trpět!! A Tom by se měl vzchopit už jenom kvůli Melody!
no hold je v zadnici hošánek….aspoň, že nikdo neumřel…až na Andrease….
Jn aspon kvůli té malé.. jenže co teď.. ani se mu nedivim.. já bych také byla uplně na prášky.. tak snad to dopadne dobře.. snad si aspoň něco Bill vybaví.. už kvůli Melody..
mrtvej Andreas=dobrej Andreas 😀
škoda noo že ztratí pamět…ale ty nás ještě určo překvapíš 😀
mno, takže co napsat k tomuhle? jako to snad nemyslíš vážně, že jsi povídku zbavila mýho maskota?? mýho milovanýho peeroxidního zloprcka?? :´( zakládám hnutí za Andreasův návrat, a to s okamžitou platností!!!
nicméně jsem zvědavá, jak se s tímhle ti dva vypořádají 🙂
Takze to nebyla nemecka Polizei, kdo je zachranil. To si fakt nedocedu predstavit, jak tohle vsechno skonci happy endem, pokud skonci:D Uz je tam moc a moc krve na me:D ("teprv? No neke..")
Andreas by si nezaslouzil smrt… To je moc jednoduchy na nej! Smrt, hahaha… A ted jeho duse s nedoresenou karmou bude skodit v jinym cloveku, achjo:D Souhlasim s Aduskou, ze postupne a systematicke odrezavani masa by mohlo byt ekvivalentem k tomu, co ten hajzlicek zpusobil…. Byli jsme nedavno v muzeu tortury v podzemi, nooo tam vam bylo inspirace! Je libo kleste na odtrhavani nehtu? Nebo co treba…specialni kleste na jazyk? Zidle s hrebama nejen na carodejnice… Teda tam by si uzil:D