autor: Ivetka
,,Co jsi tady zalezlej?“ navštíví mě Bill v kuchyni. Jsem už trošku připitej, ale ještě o sobě vím.
,,Kouřím tu, vedle se prý nemůže…“ odvětím a zhluboka se nadechnu.
,,Bille, měli bychom si promluvit,“ řeknu po chvíli ticha.
,,Jo, to máš pravdu, ale nemyslíš, že by to bylo lepší, až když budeš plně střízlivý?“ dojde ke mně. Sedím na lince, takže má ke mně dobrý přístup, a stoupne si mezi mé nohy.
,,Ale… já bych to nejraději vyřešil teď. Potom k tomu už nebudu mít odvahu,“ narovnám se, aby na mě alespoň nedosáhnul.
,,A o čem chceš mluvit?“ začne mě líbat na krku. ,
,O tomhle. Prostě… Nemůžeme to dělat. Líbíš se mi, to ano, nepopírám to, ale já na kluky nejsem. A nebudu a nemiluju tě, Bille. Mám tě rád, ale nemiluju tě. Ze začátku jsem tě nesnášel, protože ses mi líbil… nechtěl jsem si to přiznat. Takže… od teď máš zakázané na mě něco zkoušet. Nesmíš to prostě dělat, máš zákaz. Já se do tebe nechci zamilovat. Nechci. Takže to nesmíš dělat, rozumíš?“ zatřepu s ním.
Jeho reakce mě velmi překvapí.
,,Dobře, Tome, budu to respektovat, ale pod jednou podmínkou. Dej mi poslední pusu, krásnou… prosím,“ pohladí mě po stehnech. S lehkým úsměvem kývnu na souhlas a za boky si ho přitáhnu k sobě. Chci, aby si tuhle užil. Prsty mu vyjedu po hrudníku až ke krku a rukama mu zajedu do vlasů. Nakloním se k němu, začnu jemným pusinkováním jeho rtů, nakonec ho ale začnu něžně a pomalu líbat. Procítěně. Dávám do toho skoro všechno, co k němu cítím, i když vlastně nedokážu popsat, co k němu cítím.
Líbám ho dlouho, pořád tak pomalu. Když on začne divočet, já taky, přizpůsobuju se mu. Nechám ho, aby se mě dotýkal, aby mě hladil, taky mu to tak oplácím. Líbáme se dlouhou dobu, nakonec ho od sebe jemně odtrhnu.
,,To myslím, že stačí,“ dám mu ještě dodatečnou pusinku.
,,Přišel jsem ti sem vlastně oznámit, že kluci si zabrali pokoje a obývák ke spaní, že budeš muset spát se mnou v pokoji,“ řekne.
,,Bille, to si děláš srandu, co?“ povzdychnu si.
,,Asi bych měl jít domů,“ dodám.
,,Tome, nech toho. Domů nepůjdeš. Budeme spát spolu nahoře, nebudu na tebe nic zkoušet, slibuju,“ zamává mi před obličejem.
,,Tak dobře,“ nakonec kývnu a spolu jdeme do obýváku, kde kluci kouří vodní dýmku.
Ještě nějakou dobu si tam s nimi povídáme, potom se asi kolem půlnoci rozhodneme jít spát. První jedinci totiž začínají mýt unavení. Dojdu se nahoře u Billa vysprchovat, potom se vysprchuje Bill. Tričko na spaní jsem si sem vzal, jinak spím s saténových trenkách. Dnes se ale rozhodnu, že si na sebe vezmu jen ty saténové trenky, protože je vedro. I Bill se rozhodne, že bude spát jen v boxerkách.
Lehneme si vedle sebe do postele, chvilku si povídáme, jaký to tu bylo ještě před tím, než se přistěhoval, a o tom, jaká byla moje reakce na to, když jsem ho prvně uviděl a jaká byla jeho reakce, když on uviděl mě, a podobně. Lehneme si každý na bok, obličeji k sobě a chvilku na sebe koukáme.
,,Na co myslíš?“ zeptám se ho.
,,Momentálně na nic. Jen se na tebe koukám. Na nic myslet ani nemůžu, mám to zakázaný,“ pousměje se.
,,Hm…“ odpovím naoko zklamaně.
,,A na co myslíš ty?“ zeptá se. Chvilku se rozmýšlím, co mu odpovím, ale nakonec se rozhodnu, že budu upřímný.
,,Na tebe… Na tvoje dokonalý rty, na tvoje dokonalý křivky, na tebe celého. Ale nechci na tebe myslet, nejde to… ach jo, proč je to tak těžký?“ povzdechnu si a sklopím hlavu.
,,Nechtěl jsem ti zamotat hlavu. Promiň mi to,“ řekne do ticha Bill.
,,Popletli jsme si je navzájem. To je hodně zvláštní situace,“ brouknu a prsty si položím na ty jeho, malíčkem ho hladím po tom jeho.
,,Tome, víš co je tvoje špatná vlastnost?“ koukne se na mě. I přes tu tmu cítím jeho propalující pohled.
,,Netuším…“ ohrnu nos.
,,To, že si zakazuješ věci, který máš rád, miluješ je, chceš je dělat. Prostě si je zakážeš a snažíš se to dodržet, ale stejně se ti to mnohdy nepodaří udržet a mnohdy to porušíš, ani to nepotřebuje moc přemlouvání. Já na tebe nebudu nic zkoušet, Tome, když nechceš. Ale měl by ses trošku zamyslet nad tím, co děláš. Já potom nevím, co si o tom mám myslet,“ řekne smutně Bill.
,,Hele… nejradši bych tě teď líbal. Mazlil se s tebou, hladil tě… ale to prostě nejde. Co by na to řekli ostatní?“ odfrknu si.
,,Tobě vážně záleží na tom, co by řekli ostatní? To je mi líto,“ broukne Bill.
,,No o to ani ne, ale prostě nemůžu být na kluky… Ach jo… Je to těžký, Bille, potřebuju čas… hodně času…“
autor: Ivetka
betaread: Helushka
blablabla Tome ztichni a něco dělej xDxD
mnu a jak já Toma chápu. Někdy je to daleko jednodušší si věci zakazovat. No Ivet však ty víš jak já tuhle povídku prožívám 😀
bože…Tome…..ty a čas….vy jste dvojka….komu dtív dojde trpělivost?
Nepruď, Tomajz, a nech nás perverzní duše užít si twincestu! xD
čas? čas na co ? xD Tomane vzpamatuj se sakra! leží vedle tebe!!xD
Tome na co si hraješ? dyť ho chceš… čas ti nikdo nedá tak ho ojeď ať víš do čeho deš xD xD xD
:O nevím co by měl dělat Bill, ale vím co by měl udělat Tom. Vykašlat se na všechny a být s Billem..
Bille kašli na slib a zacpi mu tu pusu něčim…
Potřebuju čas, hodně času… Ehm, nechci nic říkat, ale Tom potřebuje hlavně pěknýho vzpamatováka, jinak se bude takhle užírat až do konce svýho života. Billa přece miluje, proč si to jednoduše nepřiznat? 🙂
Já už se ani nemůžu opakovat, Ivet, můj názor na povídku dobře znáš… Takže opět jenom: dokonalý *zamilovaně hledí* xD ♥♥3