autor: Rachel
Hubené nožky pobíhaly po kuchyni, ozářené sluníčkem a jejich majitel si s úsměvem na rtech pobrukoval jednu melodii za druhou. Dnes se rozhodl si přivstat a ukuchtit něco dobrého na snídani. Sluníčko pronikalo do kuchyně skrz roztáhnuté žaluzie a svými paprsky hladilo usmívajícícho se Billa po tváři. Bylo jedno z dalších slunečných rán a přesto, že bylo teprve půl osmé, začínalo být pěkné horko.
Billovi to však vůbec nevadilo. Už od okamžiku, kdy dnes ráno poprvé otevřel očka a zadíval se na zářivé sluníčko, mu úsměv z tváře nezmizel. Ba právě naopak. Rychle vyskočil zpod vyhřáté peřinky, obléknul se a rychle odcapkal do koupelny. Pečlivě se učesal a namaloval a potom rychlostí blesku doběhnul do kuchyně. Doufal, že Tom ještě spí. Z jeho pokoje nebyl slyšet žádný náznak toho, že by mohl být dredáček už vzhůru. A to se teď Billovi hodilo ze všeho nejvíc. Chtěl Toma překvapit a nachystat jim něco dobrého na snídani. Žádný velký kuchař z něj nebyl, jen při představě Tomova rozzářeného obličeje se však Bill rozhodl, že dnes to bude on, kdo si bude toho druhého rozmazlovat.
S úsměvem krájel zeleninu a chystal ji na talíř, zatímco se mu v hlavě vybavovaly vzpomínky za posledních pár dní. Už jich několik uplynulo od toho rána, co Tom Billovi slíbil, že na něj nebude spěchat a že mu nikdy neublíží. A přesto, že od toho rána uplynuly asi čtyři dny, Tom svůj slib nezměnil, ani jej nijak neporušil. A právě to dělalo Billa šťastným. Důvěřoval Tomovi stále víc a víc, den ode dne byl šťastnější a šťastnější. Teď už věděl jistě, že by mu Tom nikdy neublížil, zvlášť po té nejintimnější stránce. Ba právě naopak. Nebylo jediné chvilky, jediného dne, kdy se nepolíbili, nebo alespoň trošku nepomazlili. I přesto, že v mazlení nezašli o nic dál, než před čtyřmi dny, Billovi to vůbec nevadilo. Tom se k němu choval mile, něžně, pozorně a také neuvěřitelně krásně. V každém dotyku z jeho strany k Billovi, v každém jeho polibku, patřícímu černovlasému chlapci, byla vyjádřena něha a láska, která vycházela z Tomova zamilovaného srdíčka. Tom byl nejen úžasně citlivý a jemný, ale také ohleduplný.
Nechtěl, aby si Bill mazlení vyložil jako něco, co dělá vždycky jen on. Chtěl, aby i Bill vyjádřil svou lásku k němu, aby se jeho tělo naučil znát pomocí dotyků a polibků. Proto i on dal prostor Billovi a nechal se jím hýčkat. A přesto, že Bill byl v těchhle věcech nezkušený a dělal je poprvé v životě, Tom ještě nikdy nezažil krásnější polibky a doteky, než právě s ním. Zprvopočátku byly sice velmi nesmělé a stydlivé, stačil však jeden Tomův krásný úsměv a jeho pohlazení na Billových hebkých vláscích a veškerá Billova stydlivost a nejistota byla tatam. Nesnažil se o bůhvíco. Mazlil se s Tomem tak, jak mu to napovídalo jeho zaláskované srdíčko, nic pro něj v tu chvíli nebylo důležité. Vnímal jen vůni Tomova těla, jeho nádhernou hruď a spokojené předení, kterým mu Tom dával najevo, že se mu Billovy něžnůstky moc líbí. Sám byl šťastný stejně jako Bill a od rána do večera mu jeho zářivý úsměv nezmizel z tváře. Cítil, že jeho láska k Billovi roste čím dál tím víc.
Bill se sám pro sebe usmál a dál chystal talíře se snídaní. Kdyby mohl, radostí by si snad i zapištěl, ale nechtěl vzbudit Toma. Místo toho jen mírně podupkával nožkama v rytmu své melodie a nevědomky tak vrtěl zadečkem. Stejně jako králíček, který už dobrou půlhodinku hopkal kolem kuchyňské linky a netrpělivě vrtěl malým ocáskem. Už od včerejšího večera nic nejedl a když dnes ráno hned po probuzení odhopkal ke své modré mističce, neustále zela prázdnotou. S hladovým bříškem proto zamířil ke svému páníčkovi a když se mu dostalo ujištění, že za chvilinku opravdu dostane nějaké papání, stulil se u kuchyňského stolu a tiše vyčkával. Jenže jak minuty utíkaly, Bobíkovo bříško bylo stále netrpělivější a netrpělivější. Chlupáček svýma hladovýma očkama pozoroval svého usmívajícího se páníčka, který chystal na talíře jednu dobrůtku za druhou, zatímco on už hodnou chvíli hladoval.
A právě proto se rozhodl na sebe upozornit. Jemně se otřel o Billovu nožku, až Bill málem vypískl úlekem. Jakmile však uviděl toho malého chlupáčka, který na něj prosebně hleděl, vyšpulil pusinku a mile na něj zamrkal.
„Ale to víš, že dostaneš papáníčko,“ zašeptal s úsměvem a znova se otočil ke kuchyňské lince, aby snídani dodělal. V tom však ucítil něčí teplé dlaně, které mu přikryly oči a ucítil za sebou něčí blízkost. Blízkost někoho, na koho myslel už od rána a nemohl jej pustit z hlavy. Srdíčko se mu prudce rozbušilo a jeho mírně plné rtíky se zvlnily do milého úsměvu.
„Kdopak to je?“ optal se sladce nechápavě, přestože věděl, kdo za ním stojí. Stačilo, aby nasál tu přitažlivou vůni, kterou tolik miloval a ucítil na svých tvářích ty nejjemnější dlaně na světě. V jeho myšlence jej utvrdil ten nádherný medový hlas, který se mu po chvilince ozval u ouška.
„Hádej,“ špitl Tom tajemně a téměř neznatelně se svými polštářky otřel o Billovo ouško. S úsměvem pozoroval Billa, který se sladce zaculil a vycenil své přední zoubky.
„A… Copak za to dostanu, když to uhodnu?“ zeptal se s rošťáckým úsměvem na rtech a malinko netrpělivě očekával odpověď. Jestli bude taková, jakou si ji představuje, nemusí nad tou tajemnou osůbkou za ním přemýšlet. Tom se naklonil k jeho druhému oušku a šibalsky se zaculil.
„Třeba… Zamilovanou pusinku na dobré ráno,“ špitl vábivě a svými rty pohladil Billovy voňavé vlásky, dlaněmi mu neustále přikrývajíc očka. Billovu tvářičku rozjasnil krásný úsměv. Proč bych měl přemýšlet a hádat? Proč, když… když už to dávno vím, lásko.
Naoko bezradně si povzdychnul, za pár okamžiků však jeho tvář ozářil milý úsměv a Bill se nadechnul.
„Já myslím, že už to vím. Vím, kdo za mnou stojí. Vím, že za mnou stojí někdo, kdo má nádherné čokoládové oči, ten nejzářivější úsměv na celém světě, ty nejjemnější ruce, dokonalé něžné rty a také… a také moc krásné bříško,“ pípl Bill tichounce pár posledních slov, čímž vykouzlil na Tomových rtech krásný úsměv. Tom ani nedutal a s úsměvem zvědavě naslouchal Billovu tichému hlásku.
„A také vím, že… že mě moc miluje. Je to ten nejkrásnější princ na světě. Můj Tomi,“ dopověděl Bill a pomalounku stahoval ty měkké teplé dlaně ze svých oček. Stačilo jen, aby se otočil a spatřil tu nejšťastnější osůbku na celém světě.
„Tomi,“ špitl něžně a ručkou pohladil usmívajícího se Toma po tváři. Tom mu úsměv oplatil a zadíval se do dvou hnědých kukadýlek, která na něj hleděla. Znova se mu zatajil dech nad tím nádherným křehkým stvořením a Tom něžně zastrčil pramínek neposedných havraních vlásků za Billovo ouško.
„Bál jsem se, že to neuhodneš,“ zašeptal s úsměvem, nato však ucítil na svých rtech Billův prstík a uviděl Billovo zavrtění střapatou hlavinkou. Bill se na něj mile usmál.
„Ty můj hlupáčku. Jak bych to nemohl uhodnout?“ pohladil Toma po tváři, vzápětí však malinko zvážněl. Zadíval se do Tomových mandlových očí a stisknul mu ruku.
„Na něco jsi ale zapomněl,“ připomněl mu naoko vyčítavě a přisunul se blíž. Tom pochopil. Málem na to zapomněl, teď se však rozhodl to napravit. Billí by chtěl odměnu.
Jeho ruce se pomalounku ovinuly kolem Billova pasu a Tom si svou lásku něžně přivinul k sobě. Nedokázal dlouho odolávat té nádheře v podobě Billových rtů. Jemně se do nich vpil a začal je líbat. Srdíčko mu prudce bušilo a do bříška mu přiletělo snad milion motýlků. A nejen jemu. I Bill se vznášel na růžovém obláčku a za nic na světě teď nechtěl tu krásnou chvilku ukončit. Líbal Toma ještě víc, po chvilince však skrz přivřená víčka uviděl, že se jeho miláček dívá někam na stranu. Nevěnoval tomu pozornost, netrvalo však dlouho a Tom se od něj mírně odtrhl. Bill se k němu znova naklonil, nato však ucítil na své tváři lehké pohlazení. Tom mu jemně položil prst na dva naběhlé polštářky.
„Billi, počkej. Bobík se na nás dívá,“ zašeptal s úsměvem a zadíval se na zvědavého králíčka, který z nich nespouštěl oči. Bill se šibalsky zaculil a po pár vteřinkách přemýšlení zamířil ke kuchyňské lince. Do ruček vzal Bobíkovu misku s krmivem, položil ji před nedočkavého králíčka a nato se s vítězoslavným úsměvem vrátil k Tomovi. Tom si jej znova přitulil k sobě a spokojeně mrknul na králíčka, který se hladově pustil do své snídaně a dvěma zamilovaným blázínkům teď vůbec nevěnoval pozornost.
„Jsi šikulka, víš to?“ pochválil jej a zabořil své prsty do Billových jemných dikobrazích vlásků.
„Vím,“ špitl Bill naoko povýšeně a začal Toma jemně líbat. Několik dlouhých minut si vyměňovali jen dětské pusinky a odmítali se rtů toho druhého vzdát.
„Dobré ráno, lásko,“ zašeptal Tom s úsměvem do polibku a ucítil Billovo něžné líbnutí.
„Dobré ráno, Tomí,“ oplatil mu Bill láskyplně a pomalounku se od Toma odpojil. Chvilku se na sebe culili, dokud Tom Billa nepohladil po vláscích.
„Billí, už víš, co budeme dnes dělat?“ zeptal se zvědavě. Pro dnešek jej nic nenapadalo, jakmile však uviděl Billova rozzářená očka, i na jeho rtech se rozlil široký úsměv. Bill na něj mile zamrkal svýma čokoládovýma očkama.
„Musím Bobíkovi vyčistit klec,“ vypískl roztomile a zadíval se na spokojeného králíčka, který ještě chroustal svou snídani. Tom se usmál, v tom jej však napadlo to nejbáječnější, co jej napadnout mohlo. Prosebně na Billa zamrkal.
„A… můžu ti pomáhat, lásko?“ zaprosil a odpovědí mu byl Billův překvapený kukuč.
„T-ty bys mi opravdu pomohl, Tomi?“ špitl nevěřícně, úsměv na dredáčkově tváři a jemné líbnutí na čelo jej však ujistilo o tom, že se nemýlí. Tom se zaculil.
„Samozřejmě. Jak dlouho jsi mu vlastně neuklízel?“ zeptal se jakoby mimochodem, přestože dobře věděl, kdy naposled probíhal u Bobíka velký úklid. Bill malinko stydlivě sklopil očka.
„Od minulého týdne, takže to je jeden, dva, tři, čtyři…“ Bill soustředně počítal na svých prstících dny a vůbec si nevšimnul Toma, který se musel usmát nad roztomilostí toho černovlasého andílka. Přivinul si jej k sobě a líbnul do voňavých vlásků.
„A nemělo by se Bobíkovi uklízet každý druhý den?“ prohodil naoko přísně, nato se však setkal s Billovým andílkovským úsměvem. Bill jej něžně pohladil po tváři.
„Když já na to pro samé mazlení úplně zapomínám,“ špitl mile a za okamžik už se jeho rty mazlivě otíraly o ty Tomovy. Tom mu s úsměvem brnknul po nosíku a zvědavě nakouknul přes Billovo ramínko na dva talíře s už na pohled výbornou snídaní. Bill se zachichotal. Stačilo mu Tomovo mlsné oblíznutí a on poznal, že bříško jeho hladového miláčka je teď malinko důležitější, než Bobíkova klec.
„Nejdřív se ale musíme posilnit,“ špitl sladce a se zářivým úsměvem vybídnul uculujícího se Toma ke stolu.
autor: Rachel
betaread: Eleanot
Áďa se nám konečně dočkala Bobíček je na scéně.Jupíííí Rachel 3x sláva.Áda užmusí mít radost.JÁ teda jo.
no taky to bude pořádná fuška….xD
chudák Bobik málem umřel hlady xD
A Áďo mám ti od Samary vyřídit,že tě pozdravuje a bude doma v neděli.
Díky za komenty, vyčkávám na Ádin komentář a jsem zvědavá, co teď vymyslíš, Áďo:-D Musím Bobíka trochu víc zapasovat do děje a dát mu důležitější roli, když jste si ho všechny takhle oblíbily.
Aduska: Bobíka bych určitě umřít hlady nenechala:-D Áďa i ostatní by mi vyhlásily válku:-D
Tak tenhle díl bude pro Áďu přímo cesta do ráje, tím jsem si naprosto jistá 😀 Když se na scéně objevil Bobík, no, ta tady radostí zboří dům 😀
Mně samotné se totiž tento dílek Prince neuvěřitelně líbil, a i přesto, že nedávno to pro mě ještě nebyla žádná sláva, se mi to začíná líbit čím dál víc… 😀
Včera jsem se rozbrečela u jedný povídky, a tak jsem se trochu naštvala, jaktože jsem taková měkota – já, takový tvrdý oříšek vždycky, se teďka rozbulí… 😀 A pak mě trkne, vzpomenu si na naši Rachel a je mi to naprosto jasné 😀
Už ani nevím, co k té nádheře mám vlastně psát. Billova něžnost a plachost mě zbavuje veškerých slov, stejně jako Tomův ochranitelský pocit.
Ale kdybych tady nenapsala byť jen krátký komentář, vyčítala bych si to. Autorka si s tím dá takovou práci, já se u toho rozplývám a ani nějaký názor nebo odezvu nenapíšu 😀 Neboj, to bych ti neudělala. Jsem opět věrnou čtenářkou, přesně jako na začátku… 🙂
******
P.S: Chci se ještě tak trochu omluvit, že jsem se vmísila do debaty u minulého dílu, ale ty argumenty, které mě napadaly při vaší nesmyslné hádce, se musely dostat okamžitě ven. Jen tak mimochodem – jsem děsně užvaněný člověk a nikdy bych si neodpustila, kdybych tam nenapsala svůj názor 😀 Jak už jsem jednou říkala (resp.psala), myslím, že názor těch, kteří nerozumí kouzlu něžnosti, je naprosto nepodstatný. Drtivá většina lidí tuhle story naprosto zbožňuje, a že jeden vybočuje z řady… No jéje :)))
a sakra… hele, mám nějaký dojem, že s touhle povídkou začínám být nerozlučně spojena nebo co? mno, takže já mám teď tendenci vzít telefon a zavolat na 1188, aby mě spojili s Greenpeace! takhle týrat králíčky! den je nekrmit, čtyři dny mu nečistit klec a ještě ho kazit domácím vlastnoručním náběhem na porno! jako chudák Bobík, bude mít trauma nadosmrti!! jíst mu nedaj, dělaj před ním nemravnosti… Bobí, nedej se a rafni je do palců u nohou! nebo se odraz a rafni je v jiných místech!!! králíčci 4ever!!!
Bajly: díky za vyřízení 🙂
Áďo, ty mě vždycky spolehlivě rozesměješ:-D Že týrání králíčků. Teďka jsem si díky tobě vzpomněla na spolužačku:-D V pondělí v technologii nám učitel donesl uvařené hlemýždě ještě v ulitách a smál se nám, kdo je sní. Všem se obracely žaludky, až se jedna holka od nás odhodlala a toho šneka snědla. Všem bych přála vidět výraz té spolužačky – je to ochránkyně hlemýždů, sbírá je a i pohled na přejetého hlemýždě na cestě jí dělá zle. Takže když viděla ty uvařené šneky, tak se chudák malá málem rozplakala. Prej je vždycky šimrá pampeliškou na bříšku:-D To samé ty, Áďo – ochránkyně všech králíčků v čele s Bobíkem:-D
LoFinQa*TWC (aneb BalunQa) xD: Díky moc, nejsi jediná, kterou jsem takhle obměkčila:-D Díky za koment, jsem ráda, že se ti to znovu líbí.
Díky moc a pište komenty dál….
omyl! v čele je moje Simonka a teprve pak Bobík a zbytek!!! 😀 a jéje… tak to bych se kámošce nelíbila, když je po dešti, tak mi ti sajrajti furt křupou pod nohama, jak se vyrojej po všech silnicích a cestách… 😀
Ty jo, stejně koukám, že zapasovat do povídky Bobíka byl dobrej tah. Všichni jste z něho naměkko:-D
Konečně jsem se dostala k Princi. To říkám pořád, že mě tahle povídka uklidňuje. Ale Bobíka mi je fakt líto! Chudinka chlupatá – klec mu nevyčístí, hladem ho týrá. Teda, teda xD Ještě že nemá Bill na starost mě… To bych dopadla. K Tomovi se vyjadřovat nebudu, abych tu na něj zase pěla ódy xD xD
Jsem pročítala komenty u tohoto dílku, nemám páru, o co jde… LoFinQa*TWC psala něco o nějaký debatě. Člověk se nikdy nezavděčí všem. Podle mě je hodně lidí, kterým se tvoje povídka libí, ostatní neřeš x) Ten, komu se to nelíbí, to číst nemusí, ne?
Díky Ladynko, je to pravda, tak nechápu, proč si ta holka stěžovala, že se jí to nelíbí. Musela bych se rozkrájet, aby se Princ líbil každému. Hlavně že se líbí tobě:-D
Jinak pro Áďu: Víš, co mě nejvíc mrzí, že jsem toho šneka taky nezkusila, ale ten den mi bylo zrovna blbě…
Není člověk ten ,aby se zalíbil všem.Tak že komu se to nelíbí ať jde jinám Chtěla jsem napsat za nelíbí něci jiného,ale jsem slušná holka.