autor: Bitter
Měsíce plynuly jako splašené a pomalu přišlo první září. Den, na který se Tom ještě nedávno těšil. Za prvé, budou mít s Billem narozeniny a za druhé, jejich malá Melody šla do první třídy. Pamatoval si na svůj a Billův první den, jak se jim tam nechtělo a jak je mamka nalákala jen na ten obrovskej kornout se sladkostmi.
Melody byla úplný opak. Do školy se těšila. Říkala, že už z ní bude velká holka. Tom se musel vždycky smát nad tím, jak komicky to od takového prcka znělo.
Teď stál na konci třídy v hloučku dalších rodičů pyšných na své malé ratolesti, které hrdě seděly v maličkých červených lavicích se žlutými židlemi. I on byl na svou dceru patřičně pyšný, ale přece tu byla věc, která ho odlišovala. Jediný tu stál sám. Tolik si přál, aby byl Bill po jeho boku, ale věděl, že je to nemožné. Bill byl stále v nemocnici v komatu.
Flashback
,,Pan Tobias Berger?“ Rozlehne se tichou chodbou doktorův hlas a Tom, který už téměř usínal Kirsten na rameni, se vymrští na nohy.
,,A – ano?“ Špitne tiše, a už předem mu z očí tečou slzy. Z doktorovy tváře mohl jasně číst, že nenese dobré zprávy.
Ustrašeně se ohlédne na Kir a ta mu povzbudivě stiskne rameno.
,,Dělali jsme, co jsme mohli, ale jeho stav je pořád velmi kritický. Jedna z kulek zasáhla břišní tepnu a on přišel o hodně krve. Je zázrak, že sanitka dorazila dřív než vykrvácel, ale obávám se, že je mu to stejně k ničemu. Během operace jsme ho museli dvakrát resuscitovat a v součastné době je v komatu. Prakticky žije jen díky přístrojům a můžeme mluvit o velikém zázraku, jestli se dožije rána…“
Víc Tom neslyšel a v mdlobách se zhroutil Kirsten k nohám…
Za tu dobu se jeho stav ani trochu nezlepšil a Tom se pomalu vzdával naděje. Ze všech stran na něj apelovali doktoři kteří mu radili odpojit Billa od přístrojů a ukončit tak jeho trápení.
Kirsten se ze stresu zhroutila, byla doma s rizikovým těhotenstvím na krku, takže neexistovalo, že by se o malou občas s Gustavem starali nebo nějak jinak pomohli. Měli svejch starostí dost. Miminko se mělo narodit kolem pátého září, což byl první termín, ale vzhledem ke komplikacím to bylo těžké posoudit.
Byl na všechno sám. Na Billův bar, na celý dům a hlavně na Melody. Cítil, že ten tlak už dlouho neustojí. Připadal si jako ve skleněné kostce, jejíž stěny se přibližují a nenechají ho volně dýchat, dokud se konečně nerozhodne. Ale jak?
Nemůže přece zabít Billa… Doktoři sice říkali, že on je už stejně prakticky po smrti, ale on jim nevěřil a kdykoli se mu naskytla chvíle, trávil ji u Billa v nemocnici. Tiskl jeho dlaň a sliboval mu, že ho neopustí, že tam bude s ním a na oplátku ho prosil o odpuštění a o to, aby se probral a nenechával ho s Melody samotného.
Z myšlenkového pochodu ho vyrušilo až zvonění a Melody, která se k němu rozběhla a chrlila na něj dojmy z prvního dne tak nadšeně, že ani nestíhal pobírat jednotlivá slůvka.
Vyhoupl si ji do náručí a pomalu s ní šel k autu.
,,Halo, pane Bergere…!“ Tom se zastavil a v jeho zorném poli se objevila vysoká štíhlá bruneta, ve které rozeznal Melodyinu třídní učitelku.
,,Ano?“ Doběhla ho a omluvně se na něj usmála.
,,Já se omlouvám, jestli vás zdržuji, ale potřebovala bych s vámi mluvit… pokud možno o samotě.“ Dodala a významně se podívala na malou.
,,Jo, to není problém.“ Odvětil a usadil malou do auta.
,,Zlatíčko, počkej na mě chvilku, ano.“
,,Jasně… a tati, pojedeme pak domů?“
,,Ne, ještě se musím stavit v baru pro nějaký papíry a pak pojedem, ano?“ Na to už Mel jen kývla a zvědavě sledovala Toma, jak si povídá s paní učitelkou. Ani nevěděla proč, ale neměla ji ráda. Divně se jí na tatínka vyptávala, a taky se na něj pořád koukala takovým divným pohledem. Kdyby byla starší, řekla by, že ho tím pohledem doslova svlíkala…
,,Takže… já jsem Linda Kranichová a jak jistě víte, budu malou Melody učit a určitě víte, že škola musí mít dokumentaci ke každému žáku, a taky základní údaje o jeho rodičích…“ Znovu se usmála a trochu vypnula svůj značně vyvinutý hrudník.
V lovení osamělých tatínků vynikala a tenhle ji upoutal na první pohled. Vsadila na klasiku, stará dobrá habaďůra s papíry, při které si ověří, jestli je opravdu sám, zabrala vždycky.
,,Ano, to vím, v čem je problém?“ Zeptal se nechápavě Tom, ale bylo mu hned jasné, že pravděpodobně ve všem, jen ne v papírech.
,,Problém je, že uvádíte, že jste ženatý, ale údaje o matce chybí, a když jsem se malé na maminku zeptala, řekla, že s maminkou nežije… Mám v tom trochu zmatek a potřebuji si to urovnat kvůli dokumentaci… nemyslete si, že bych se vám chtěla hrabat v soukromí, to ne, ale…“ Soukala ze sebe a pořád se při tom zářivě usmívala.
,,To je v pořádku, chápu to. Melody samozřejmě matku má, ale je soudně svěřená do mojí péče…“ Odbyl ji Tom a čekal, že po téhle větě se na něj vrhne jako sup na mršinu.
,,Aha, takže vy spolu nežijete, ale rozvedený nejste, chápu to dobře?“ Usmála se snad ještě zářivěji než před tím. Pokud to ovšem bylo možné.
,,Ne… já s její matkou ženatý nikdy nebyl.“ Odbyl ji Tom a na úsměvy naprosto nereagoval.
,,Takže žijete s jinou, no dobře, stejně ale budu potřebovat základní informace a tak… “ Dodala učitelka a její nadšení nad dalším úlovkem viditelně opadlo.
,,Jistě, já… já to zítra pošlu po Melody.“
,,To budete moc hodný.“ Zářivě se usmála a odešla.
Tom jen zakroutil hlavou a nasedl do auta. Takovouhle maškarádu dlouho nezažil. Kdyby tu byl Bill s ním, rozcupoval by ji na malinkatý kousíčky nebo by Melody přeložil. A dost nelibým způsobem by ji otituloval.
V duchu to slyšel – Jak jen může taková coura učit malý děti? No chápeš to?
Hned by to samozřejmě zdrbnul se Silke a v duchu by paní učitelce Kranichové kopal hrobeček.
Tom se jen smutně usmál a vyjel směrem k baru.
Hodiny ukazovaly skoro jednu hodnu ráno a celý dům byl ponořen do tmy, jen v ložnici svítila malá lampička a Tom z posledních sil mžoural na papíry ohledně baru. Nikdy si nemyslel, že vlastnit takovej podnik je obrovská dřina a obdivoval Billa, který stihl všechno zařídit na místě a nemusel si nad papíry lámat hlavu i doma. Konečně podepsal poslední papír a odložil šanon na stolek. Unaveně se zvedl z postele a šel zkontrolovat malou.
Spinkala zachumlaná pod dekou s kočkama a tiskla k sobě plyšovou Kitty. Tom se jen usmál a tiše dveře zavřel. Doloudal se do koupelny a zrovna si čistil zuby, když se z ložnice ozval mobil. Rychle si vypláchl pusu a doběhl do ložnice.
,,Ano?“
,,Omlouvám se, že vás obtěžuji takhle pozdě, ale vy sám jste si vyžádal hlásit každou změnu stavu Filipa okamžitě.“
,,A- ano, to ano… co se stalo?“ Vyhrkl Tom a cítil, jak se začíná chvět.
,,Mám pro vás výbornou zprávu… začíná se probouzet.“
,,Vá – vážně? Ale vy sám jste říkal…“
,,Vím… omlouvám se, ale tohle opravdu nikdo z nás netušil… no to je ode mě vcelku všechno, dobrou noc.“
,,Dobrou… a děkuju.“ Dodal Tom tiše a rázem se mu z očí začaly kutálet slzy. Byl tak šťastný jako už dlouho ne. Chtělo se mu radostí křičet a skákat jako malému dítěti.
Okamžitě vzal do ruky mobil a vytočil Kirsten. Ani si neuvědomil, že už určitě spí.
,,Ano?“ Ozval se na druhém konci ospalý hlas.
,,Ahoj Kir, jak je?“
,,Kaulitzi, tys chlastal… ty mě voláš v…. to je teprv jedna?! Aby ses zeptal jak se mám?“ Ozvalo se mu šokované odpovědi a Tom se musel začít smát.
,,Dyť to říkám… Tome, něco jsme si snad doml…“
,,Stichni, mamino, ani nevíš proč volám a už mě vychováváš, nech si to na Gustava.“
,,Hahaha, tak co chceš? Přistáli vám na zahradě marťani?“ Odsekla mu Kir ironicky a v duchu si představovala jak ho škrtí, kope a škrábe.
,,Bill se probral.“
autor: Bitter
betaread: Janule
no a ona by ho hned pomalu už kastrovala…
chudak tom takovou skvelou zpravu a ona by ho chtela škrtit:D
ještě že tak.. chdášek Billí.. on se možná probere ale jak už zaznělo v minulém díle je bez paměti.. jestli se z toho chudák Tom nesloží udělám to za něj..
jéééé konečně….. Jakmile s ním ta učitelka chtěla mluvit… hned sem si vybavila tu právnickou pičenku snad se jako pletu…. mě to všechno splývá takže si nepamatuju, že by umřela, ale tady v te povíde je to jedno…
Takze Linda Kranichova. To uz je vliv Kobry zcela evidentni!!!xD Zajimalo by me, co chtela, nebo jestli tam zahrane jeste nejakou rolicku, nelibi se mi tam…
A Bill je vzhuru, juch!